K OTEVŘENÍ OČÍ NÁS NABÁDÁ VYSOKOŠKOLSKÝ PAEDAGOG

8. may 2018 at 17:46 | VETERANUS

K OTEVŘENÍ OČÍ NÁS NABÁDÁ VYSOKOŠKOLSKÝ PAEDAGOG


V Deníku "Právo"uveřejnil dne 5. května 2018 profesor Václav Klaus, u příležitosti dvoustého výročí narození německého filosofa Karla Marxe, článek, který byl nazván "Výročí Marxe je výzvou k otevření očí". V textu byla ona výzva ještě rozšířena o výzvu "k zamyšlení se" nad samotnou osobou tohoto myslitele a filosofického aktivisty, který ovlivnil život mnohých. Sám se k takovým počítám. Dokonce po 25 roků svého života jsem věnoval velké množství duševních i fyzických sil, abych se, v řadách politické strany, která nesla ve svém názvu slovo "komunistická", uvědoměle podílel na realizaci jedné ze základních myšlenek Marxe, to jest na úsilí o změnu světa, do kterého jsem se narodil.

V uvedeném článku napsal profesor Klaus, kromě jiného, také toto: "Marx a marxisté prosadili názor, že je nutno starý svět zbourat a začít jakoby od nuly, jinak, nově, bez respektu k dosud vytvořenému, bez respektu k dosud vytvořenému, bez respektu k obřímu společenskému dědictví, které je produktem minulých generací, bez pokusu navázat na minulost a spokojit se s dílčími změnami".

Jelikož Marxovo dílo mi nebylo zcela neznámé, již od svých sedmnácti let jsem se po jeho pracích pídil, a díky nakladatelství "Svoboda" jsem si v době po válce mnohé jeho práce mohl i pořídit, tak mne ona citovaná věta donutila k tomu, abych se výrokem V. Klause podrobněji znovu zabýval.

Díky Internetu, a jeho prostřednictvím i díky tam dostupné encyklopedii zvané "Wikipedia", jsem si z odpovídající stati o Karlu Marxovi "stáhl" několikajazyčné znění relevantního Marxova výroku. Kromě toho jsem znovu vzal do ruky své oblíbené dílo Emanuela Rádla "Dějiny filosofie" (Votobia, Praha, 2005).

Znovu jsem si potvrdil, že tvrzení Václava Klause, jak je výše cituji, je tvrzením při nejmenším nepravdivým. Netroufám si říci, že lživým, jelikož "lež je vědomá, úmyslná nepravda". Ze lži bývalého prezidenta obviňovat nechci. Pro úplnost svého tvrzení, že se jedná o nepravdu, uvedu to, co považuji za protiargument ve své polemice s V. Klausem. Přiznávám, že nemohu pochopit, jak může vysokoškolský pedagog neodlišovat význam takových sloves, jako je význam slovesa "změnit", od slovesa "zbourat". Vždyť sloveso je "takovým druhem ohebného slova, které vyjadřuje děj, činnost, stav a změnu stavu" (Malá čs. encyklopedie, Academia, Praha, 1987). Stačí jen nahlédnout do slovníku jazyka českého, aby byl zřejmý rozdíl ve významu obou sloves.

Je známo, že Marx je mnohými označován za "revolučního filosofa" (Rádl), některými za filosofa "aktivistického". Podle ruského vědce Balašova je podstata Marxova aktivismu vyjádřena v 11. tezi jeho práce o Feuerbachovi.

Podle Emanuela Rádla prohlašuje Marx v této tezi: "Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit".

V originále, tedy v jazyce, ve kterém práce o Feuerbachovi byla Marxem napsána, zní onen slavný, snad nejčastěji citovaný, Marxův výrok, takto: "Die Philosophen haben die Welt nur verschieden interpretirt, es kömmt drauf an, sie zu verändern." ( Thesen über Feuerbach, MEGA Abt. IV. Band 3, S. 21 https://de.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx).

Pro znalce angličtiny, kterým profesor Klaus nesporně je, uvádím anglickou verzi "Philosophers have hitherto only interpreted the world in various ways; the point is to change it" (https://en.wikipedia.org/wiki/Theses_on_Feuerbach ).

Francouzi ji vyjadřují takto: « Les philosophes n'ont fait jusqu'ici qu'interpréter le monde, il s'agit maintenant de le transformer », (https://fr.wikipedia.org/wiki/Karl_Marx).

A Rusové takto : «Философы лишь различным образом объясняли мир, но дело заключается в том, чтобы изменить его»( Балашов Л., Философия).

Ani v jednom z těchto příkladů nepřekládají příslušné slovníky sloveso "verändern", "to change", "transformer" či «изменить», jako "zbořit, zničit". Z toho lze bez velkého úsilí dedukovat i činnosti lidí, které Marxovy myšlenky inspirovaly. Jestli oni lidé konali tak, že některé výsledky jejich činnosti lze vyložit tak, jak to činí profesor Klaus, pak to je třeba připsat na jejich účet, nikoliv na účet Marxe.

Konec konců žádný člověk, jen trochu obeznámený s myšlenkami Marxe, by jej nemohl považovat za ničitele, či bořitele světa. Dokonce jeho myšlenky o tom, že "komunistická společnost se vrátí k prvobytně pospolnému způsobu života", předpokládají, že se tento "návrat" uskuteční na "zcela nových základech, které budou obsahovat všechny výdobytky kultury a civilizace, které lidstvo má" (Balašov, ibid.).

Filosof Marx nebyl ve své snaze změnit svět originální. Už u filosofů-zakladatelů- antického Řecka se taková myšlenka nejen projevuje, ale je i realizována. Stačí se jen odvolat na Platóna, "největšího filosofa všech dob", a na jeho "Ústavu", podle které je "organizována katolická církev", a na kterou "se odvolávají i komunisté" (Rádl, ibid.).

S tvrzením Marxe o potřebě změnit svět, se vzácně ztotožňuje i současná hlava katolické církve, papež František. Ten v roce 2015 prohlásil: "Chceme změnu, reálnou změnu, strukturální změnu. Tento systém (papež měl na mysli současný ekonomický pořádek, poznámka má) je neúnosný" (Právo 11.78.2015). Takže řetěz, začínající kdesi u Platona ve 4. století před Kristem, se zatím uzavírá u katolického papeže ve století 21. po Kristu, při čemž zřejmě míjí naši bývalou hlavu státu.

A tak mi nezbývá nic jiného, než se ptát: "K čemu slouží podobné překreslování pravdy, jehož nákres sahá až snad k hranici o lži? Při tom se to děje při vzpomínce na dvousté výročí narození německého filosofa, kterého dokonce sami Němci, po vlastních zkušenostech z války vedené ke zničení "bolševismu", jakožto jedné z interpretací Marxových myšlenek, postavili v roce 2003 na 3. místo v pořadníku největších svých občanů!"

Druhým výrokem, na který musím reagovat, jsou slova V. Klause o tom, že Marx "předurčil, propagoval a svou vědeckostí legitimizoval" politický, ekonomický a sociální systém, ve kterém prožil V. Klaus "více než čtyři desetiletí svého života". Že by takový kritik Marxe nevěděl, že Marx poté, když vydal první díl svého "Kapitálu", už nevydal zpracovaný druhý a třetí díl Kapitálu, ke čtvrtému že jen shromáždil materiál. To nevydání 2.,3. a 4. dílu Kapitálu neučinil proto, že by "předstíral" svou vědeckost, ale proto, že nebyl spokojen s výsledkem své dosavadní práce na 1. díle, a na místo toho, aby pokračoval ve zkoumání ekonomického systému, dospěl k závěru, že člověk není jen "homo economicus". Že musí rozšířit záběr svého studia na takové obory, jakými byla matematika (chtěl získat odpovídající matematický aparát, diferenciální počet mu takový nástroj neposkytoval), a další obory lidského poznávání, které by mu umožnily další krok vpřed, to jest biologii, geologii, Vesmír apod. A když k němu přijížděli komunisté z celého světa a žádali jej, aby jim řekl, když už popsal kapitalismus, co je to socialismus a komunismus, tak museli s lítostí zjišťovat, že Marx už je ve svých myšlenkách někde docela jinde a požadované jim objasnit nemůže. A zřejmě ani nechce.

Jak by tedy bylo možné, že někdo v Československu mohl v době, kterou už V. Klaus zažíval, realizovat dílo Marxe, které bylo prezentováno jako "budování socialismu" podle Marxe? Nebylo tomu spíše tak, že někdo po Marxovi, podle svého vlastního pojetí, interpretoval, až do té doby publikované, myšlenky Marxe? Že třeba ani jeho "pokračovatelé", Lenin a Stalin v Rusku, komplexní dílo Marxe neznali, a že teprve po smrti Stalina němečtí sociální demokraté přivezli práce "raného Marxe" do SSSR, a že dosud Marxovo dílo, jako celek, není ještě ani v Německu, tedy v jeho vlasti, vydáno? O jakou predestinaci tedy šlo?

Za daleko nejnebezpečnější považuji Klausovu tezi, že "revoluční marxismus je i v současnosti naším zásadním nepřítelem". (Ponechávám bez povšimnutí Klausův pluralismus.) Taková teze se ve své podstatě rovná výzvě k vedení ideologické války. A ta, jak nás poučuje ne příliš vzdálená historie, snadno může přerůst ve válku skutečnou. Cožpak se příprava skutečné války obejde bez výchovy k nenávisti? O opaku poučoval už Carl von Clausewitz ve své práci "Vom Kriege"..

To si ctihodný pan profesor neuvědomuje, že od prohlášení o tom, že od myšlenek Marxe, a jinak než za myšlenky, nikoliv za činnost, nelze onen, blíže nedefinovaný "revoluční marxismus" dneška, považovat za "zásadního nepřítele", je jen krůček k tomu, aby tak byli označeni i lidé, ony myšlenky propagující, a aby s nimi, jako s nepřáteli, bylo naloženo? Cožpak profesor Klaus už zapomněl, jakou zkušenost v tomto směru přinesla historie Evropy v dvacátém století? Co potřeboval Adolf Hitler k tomu, aby na druhý den poté, kdy se stal kancléřem, začal vehementně realizovat své myšlenky, vyjádřené deset roků předtím ve svém "kampfu", a přikročil k fyzické likvidaci svých politických protivníků? Stačila k tomu jen jedna noc, kdy se vyspal z opojení mocí, která mu den předtím byla vložena do rukou, aby jako prvního, kdo překročil brány koncentračního tábora, určil Ernsta Thälmanna, předsedu strany německých komunistů.

A za ním následovala nepočítaná řada, která měla pokračování i v naší zemi. Nebylo náhodou, že na jednom z prvních míst "mužů určených k likvidaci", se ocitl i Dr. Vančura, později ex post kodifikovaný se zpětnou platností i československým zákonem, na kterém je i podpis Václava Klause, za příslušníka "zločinné organizace". A to vše se dělo pod hlavičkou, tehdy boje proti bolševismu, dnes asi boje s "revolučním marxismem". Forma se mění, ale podstata zůstává!

Stačí občas nahlédnout do diskusních stránek portálu "novinky.cz", aby bylo zřejmé, že i u nás by se našlo dost lidí, infikovaných podobnými tezemi, kteří by byli schopni, bez váhání, přeměnit odsuzující slova V. Klause "v činy"!

Lze souhlasit s tvrzením Václava Klause, že Marxovy myšlenky, byť v neúplné, a jednostranně, až negramotně interpretované, verzi, přispěly ke vzniku států, jež ve své době představovaly velkou část civilizovaného světa. A jako každé lidské dílo se nevyhnuly vršení chyb, které se někdy transformovaly ve zločiny. Neměl by ale zapomínat ani na to, že i posuzování činnosti těchto států by mělo být spravedlivé. To znamená, že by mělo, v duchu zásad formulovaných už v antice, respektovat princip suum cuique, tedy "každému, co mu patří, co jeho jest" (Cicero o povinnostech 1,5,15).

A posuzováno v globalizovaném světě "globálně", by tedy nemělo být vynecháno ani to, že byli tací, kteří, jsouce inspirováni Marxovými myšlenkami, vytvořili stát, který povznesl své národy ze zaostalosti až do úrovně síly, která dokázala v osudovém střetnutí se silami zla, do něhož byl svět přiveden nikoliv jakousi z vesmíru přicestovavší civilizací, ale lidským výtvorem, toto zlo porazit, což se reálně projevilo i tím, že může Václav Klaus dnes vyslovovat své myšlenky. Že ona vítězná síla byla vytvořena lidmi "naplněnými ušlechtilými ideály, kteří sice o jejich realizaci usilovali, aby nakonec zjistili, že se výsledek od jejich představ fatálně liší" (Orlando Figes, Lidská tragédie, Beta-Dobrovský Ševčík, Praha-Plzeň, 2000).

Nestálo by za to, aby i taková autorita, jakou nesporně Václav Klaus starší je, se zamyslela nad tím, právě v duchu onoho suum cuique, zda onen, jím tak zatracovaný marxismus, neobsahoval i ony "ušlechtilé ideály", jež, řečeno slovy národního umělce Karla Tomana, "vdechly víru a život milionům milionů netečných a tupých, a vrátily lidem radost poslouchat" (Karel Toman, Ty písni živá, Státní nakladatelství dětské knihy, Praha, 1957).

Devadesátiletý pisatel těchto řádků byl, už jako sedmnáctiletý mladík, rovněž inspirován ušlechtilými ideály Karla Marxe, a nelituje toho. Nemá zač se stydět. Nic z toho, co vykonával, se nepříčilo tomu, k čemu jej vychovali rodiče, kteří se živili jen prací svých rukou, a o čem byl přesvědčen, že sloužilo zemi, ve které se narodil. Proto také není ochoten brát na sebe vinu jiných, ač by jej snad k tomu quasi zákon, inspirovaný, v podstatě jen od minulostí se formálně lišící, třídní nenávistí, a podepsaný také Václavem Klausem, nutil! Už jen proto není ochoten odepsat byť jediný rok svého života, protože vždy jej inspirovaly ony ušlechtilé myšlenky, a vždy dokázal, i v nepříznivých situacích, "zatnout zuby a sdílet osud své země" (B.Pasternak, Doktor Živago), a dál pracovat na "národa roli dědičné".

Květen 2018.







 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama