March 2018

I ČESKO JE DNES V HYBRIDNÍ VÁLCE S RUSKEM

26. march 2018 at 15:16 | VETERANUS

I ČESKO JE DNES V HYBRIDNÍ VÁLCE S RUSKEM

Moto: Válka není nic jiného, než rozšířený boj jednotlivců. (Der Krieg ist nichts als ein erweiterter Zweikampf.) Vom Kriege, Carl von Clausewitz, Dűmmlers Verlag, Berlin, 1832http://www.clausewitz.com/readings/VomKriege1832/TOC.htm

Podle českých médií, jimž vévodí tak zvaná "veřejno-právní" Česká televize, probíhá hybridní válka Ruska proti "Západu". V této souvislosti bych rád připomněl slova klasika teorie vojenství pruského důstojníka XIX. století, na straně Ruska účastníka První ruské vlastenecké války, Carl von Clausewitze. Jeho slova jsem vložil do mota k tomuto článku, jehož podstatný obsah tvoří můj překlad článku "Svědek je mrtev". Autorem článku je Valerij Panov, a článek byl uveřejněn na stránkách http://www.stoletie.ru/vzglyad/svidetel_mortv_301.htm.

To, že se odvolávám na Clausewitze, dělám proto, abych se pokusil s jeho pomocí oponovat zcela jednostrannému pohledu, s nímž se v poslední době setkávám. Posledním případem byl sledování "Otázek Václava Moravce" v neděli 25.3.2018, kdy si "VM" k mikrofonu pozval jednoho generála, jednoho diplomata a jednoho funkcionáře EU. Z jejich debaty, která byla převážně zaměřena na "kauzu Skripal", jsem nabyl zcela jednoznačného dojmu, že i těmto, jistě významně postaveným mužům, je zcela cizí požadavek římského historika Publia Cornelia Tacita, aby ve výkladu historie byla prosazována zásada nestrannosti, tedy aby byla vykládána sine ira et studio. Soudím totiž, že by tato zásada měla platit nejen pro výklad historie dávné, ale pro výklad historie, která se odehrála "nedávno".

Aplikace této zásady také znamená, že i na jednotlivé epizody hybridní války Ruska vůči "Západu" (do uvozovek toto slovo dávám proto, že neznám definici onoho pojmu, a to ani ne z hlediska geopolitického). Proto soudím, že kdokoliv použije pojem "válka", tak by neměl ignorovat to, že ve válce, a tedy i ve válce "hybridní, se nejedná o jakýsi akt ojedinělého subjektu, který by se odehrával ve vzduchoprázdnu, ale že se jedná o akt "rozšířeného boje" jednotlivců. A že tedy hybridní válku nemůže vést jen jedna stran, ale nejméně dvě strany. Což nám v oné besedě "VM" demonstrovali, téměř jako "jeden muž", všichni čtyři účastníci, když dávali nepokrytě najevo, že stojí v ideologických operacích, jež jsou součástí oné hybridní války, na straně "nepřátelské" Rusku.

Sám jsem si vyvodil z této debaty, že je mi dokumentováno, že i oni čtyři "vyvolení", kterým Česká televize, na kterou i já povinně přispívám svými daněmi, poskytuje tribunu, aby své názory prezentovali "veřejně", aniž by mohli či museli očekávat oponenturu. Že za tuto hranici péče ČT o veřejnost nesahá, jsem se přesvědčil před dobou nedávnou, kdy dokonce mi nebylo ani odpovězeno /tedy v podobě zpětné vazby) na slušně psaný dopis na adresu pana Moravce.

Jelikož tedy se i oni debatéři jednoznačně postavili v oné hybridní válce, jejíž požár už plápolá v Evropě delší dobu, jen na jednu stranu, tak jsem se rozhodl, alespoň tímto článkem, přispět k tomu, jak se na ony záležitosti "kauzy Skripal" dívá protivník. Cožpak už římský poeta Ovidius nenabádal ústy bohyně Júnó, že "též od odpůrce se možno poučit" (fas est ab hoste doceri). I Stalin se dokázal řídit touto radou, když v čele ruského národa, který bojoval o svou existenci, koncipoval či psal onen pověstný rozkaz číslo 227!

Tímto tedy dávám k dispozici případným návštěvníkům mého blogu překlad výše uvedeného článku. Poznamenávám, že můj překlad není autorizován. Respektuji však požadavek redakce «Столетий», kde lze nalézt ruský originál, že můj článek obsahuje odkaz na příslušnou stránku.





Podle sdělení policie Nikolajevské oblasti Ukrajiny a podle ukrajinských informačních organizací se zastřelil Vladislav Vološin, vykonávající funkci ředitele letiště "Nikolajev" ( 47003´28´´ s.š., 310´55´11´´ v.d., kód IATA NLV, kód ICAO UKON). Podle ukrajinských zákonů je případ vyšetřován podle článku 115 Trestního kodexu Ukrajiny jako "předem připravené zabití". A možná opravdu "předem připraveného"?..

Vološin byl pilotem ukrajinského vojenského letectva. Nebylo to však tím, co v Moskvě vyvolalo pozornost. Sebevraždy bývalých činných vojáků už dávno nepředstavují v Ukrajině novinku: podle slov hlavního vojenského prokurátora A. Matiose, si týdně berou život dva-tři "bojovníci s ruskou agresí na Donbasu". Avšak i na tomto pozadí představuje smrt pilota Vološina zvláštní případ.

Podle ruské verze to byl právě Vološin, kdo byl považován za jednoho z hlavních viníků katastrofy malajského "Boeinga-707" (let MH17), k níž došlo na donbaském nebi 17. července 2014. Ukrajinský voják Jevgenij Agapov, který nalezl v Rusku útočiště, vyprávěl při výslechu v prosinci onoho roku, že dopravní stroj mohl být sestřelen letounem Su-25, který byl pilotován kapitánem Vološinem. Připomeňme si, že letoun společnosti "Malajsijské aerolinie" letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpuru. Při katastrofě zahynulo 283 cestujících a 15 členů posádky.

Už dvě hodiny po této tragédii oznámil prezident Ukrajiny P. Porošenko, že to, co se stalo, je "teroristický akt", a obvinil z něj Rusko. Druhý den po katastrofě "Boeinga" vystoupil prezident USA Barak Obama a obvinil Rusko z toho, že dodává "separatistům" těžkou výzbroj, včetně protiletadlových raketových komplexů (ZRK).

Od těchto okamžiků se ve vyšetřování nehody stala hlavní verzí verze o jakémsi záhadném "ruském ZRK Buk", který byl povstalcům Donbasu dodán specielně za tím účelem, aby s ním mohli provést tento "teroristický čin". Všechny jiné verze, jestli nebyly zcela vyvráceny, tak alespoň "nejsou potvrzeny". V létě roku 2014 komise Nizozemské Bezpečnostní rady zveřejnila zprávu, v níž se píše, že letoun byl sestřelen raketou "země-vzduch", která byla odpálena ZRK "Buk" z místa u osady Sněžné. Ruští odborníci, kteří analyzovali údaje radiolokátorů, došli k závěrům, jež vylučovaly možnost, že by byly odpáleny rakety na malajsijský "Boeing" z tohoto místa. Byla vyslovena verze o tom, že letoun byl sestřelen ukrajinským letounem Su-25.

Ministerstvo obrany Ruska předpokládá, že to byl ukrajinský bitevník, který měl zavěšeny rakety P-60; ty jsou schopné ničit vzdušné cíle do vzdálenosti 12 km, při čemž ve vzdálenosti 5 km stoprocentně. I když bitevník Su-25 není určen pro lety ve výškách nad 10 tisíc metrů, tedy tam, kde létají civilní letouny, je však schopný krátkodobě vystoupat nad tento "strop".

Před katastrofou dali ukrajinští dispečeři z jakýchsi důvodů pokyn pilotům "Boeinga" sklesat o 600 metrů. V této hladině mohl dopravní stroj nepochybně se ocitnout v účinném dosahu raket bitevníka.

Ruští vojenští expertu hovořili též o charakteru poškození, které byly nalezeny na částech stroje, jež naznačovaly stopy poškození letounovou raketou.

Příčiny katastrofy nejsou známy do dnešního dne. Trestní vyšetřování katastrofy letounu "Boeing 777" malajsijských a aerolinií probíhá už čtyři roky od okamžiku kdy bylo zahájeno 4. Srpna 2014. Provádí je Společná vyšetřovací skupina (SVS), jejímiž členy jsou zástupci Austrálie, Belgie, Malajsie, Nizozemí a Ukrajiny. Několik zpráv této skupiny, jež už měly být konečné, byly pokaždé prohlášeny za průběžné, do věci nevnášejí světlo, naopak se zdá, že je věc zatemňována stále více.

V současnosti je práce skupiny prodloužena do počátku roku 2019. Mám za to, že k oddalování publikace výsledků vyšetřování katastrofy dochází ne proto, že je velice složité, ale proto, že mohou být závěry z něj velice nepříjemné pro organizátory tragédie a pro jejich příznivce. Spíše se jedná o to, že v tělech zahynulých nebyly nalezeny stopy částí od ZRK "Buk".

Ve spise nejsou výpovědi Vološina, stejně jako tam nejsou výpovědi dalších svědků, kteří by mohli potvrdit (nebo vyvrátit) verzi o tom, že se v prostoru katastrofy malajsijského "Boeinga" nacházely letouny vojenského letectva Ukrajiny. Na příklad hlava Doněcké lidové republiky (DLR) Alexandr Zacharčenko sdělil novinářům ještě v prosinci 2014 roku, že byl svědkem katastrofy malajsijského stroje. "Viděl jsem, co se stalo. Byly tam dva letouny a byl tam i "Boeing". Pak dva letouny odletěly, ale "Boeing" spadl. DLR nesestřelila letoun ze dvou příčin. Na prvním místě je ta, že jsme lidé , nikoliv zvířata. Na druhém místě je to, že jsme takové technické prostředky neměli", tak Zacharčenka citovaly " РИА Новости". Je nejvyšší čas, aby byl nakreslen portrét bývalého letce Vološina ve světle poznámek Zacharčenka o "lidech a zvířatech".

2. června 2014 se Vološin zúčastnil barbarského bombardování Luganska.Provedl celkem 33 bojových startů v zóně "ATO"; jednalo se o ne jasně určené cíle v obydlených místech,kde byli civilisté.

Kijevská mocenská místa dosud popírají účast vojenského letectva Ukrajiny na bombardování Luganské a Doněcké oblasti. Svědkem obvinění ze zločinů proti lidskosti v případě uskutečnění "Norimberka pro juntu", by mohl vystoupit i Vološin, tento "hrdina Ukrajiny".

V září 2017 byl Vološin skutečně vyznamenán řádem "Lidový hrdina Ukrajiny". Stalo se to před tím, než dobrovolně opustil Ozbrojené síly Ukrajiny. Zdá se, že se mu tak dostalo polichocení; později byl se stejným cílem, jako mladý major, jmenován do vysoké civilní funkce; tento "hrdina" s ohebným charakterem však požadoval, aby se s ním zacházelo zvláštním způsobem; kromě toho bylo možné, že začne mluvit v nevhodnou dobu…

Ještě před více než dvěma roky přepokládal známý ukrajinský mediální odborník Anatolij Šarin, že "Ministerstvo vnitra zametá stopy a odstraňuje svědky střelby na malajsijský "Boeing". Holandští vyšetřovatelé vyhledávali svědky tragického incidentu na Ukrajině, avšak žádného nemohli nalézt. Je to podivné, když bylo prokázáno, že sestřelený "Boeing" byl veden, a rozhovory s ním byly zaznamenány, dispečerem z Dněpropetrovska Annou Petrenkovou. Po tragédii však tato žena nenadále odešla na dovolenou a do práce se už více nevrátila. Její kolegové viděli, jak s ní dlouze rozprávěli pracovníci prokuratury a spolupracovníci bezpečnosti. Později bylo konstatováno, že ona žena zmizela úplně. Ukrajinští ochránci práva nedokázali (nebo nechtěli?) najít její stopy.

Rusko bylo od samotného počátku zcela vyloučeno z vyšetřování, zatímco ve stejnou dobu CIA a ANB USA, MI-6 Velké Británie a další autoritativní specielní služby se zabývaly tím, že prohlašovaly za "zcela absolutními důkazy" podloženou vinu Ruska a Lidových republik, při čemž svědectví o tom stále nacházely…v sociálních sítích.

Oficielní představitelé USA mnohokrát vystoupili s prohlášeními, že mají k dispozici detailní družicové snímky všech okolností katastrofy; ty však nemohou dát k dispozici z důvodů "přísného utajení"; do omrzení však tvrdí: ve všem je vinno Rusko.

Je to samozřejmě nesmysl. Pro nikoho není tajemstvím, že americké výzvědné družice kontrolují prakticky všechno, co se na Ukrajině děje, jak to říkal bývalý člen sněmovny reprezentantů USA, exkandidát na prezidenta Ronald Ernest Paul . Ještě jeden detail: 17. července 2014, tedy v den, kdy došlo ke katastrofě dopravního stroje "Boeing" linky MH17, se nacházely na evropském nebi v bojové službě průzkumné letouny AWACS; ty umožňují NATO, aby zjišťovaly hrozby, které jsou ve vzdušeném prostoru a mohly koordinovat bojovou odpověď. Celá flotila čítající 17 letounů AWACS byla tehdy ve zvýšené bojové pohotovosti. Tyto letouny nezpozorovaly nic, včetně slovutného "Buka"?

Kdyby, podle názorů expertů, došlo k tomu, že by se prokázalo, že letoun sestřelila Ukrajina, pak by okamžitě vystal problém vztahů této země s Evropou, na což ani USA, ani NATO, ani EU nemohou přistoupit. Valošin tak představoval nebezpečí nejen pro Ukrajinu, ale i pro celý Západ.

On však už dříve byl velice nežádoucím svědkem. Vyvstává zákonitě otázka: proč svůj život ukončil právě teď?

Zdá se tedy, že není náhodné to, že v době, kdy britská premiérka Tereza May obvinila Rusko ze spoluúčasti na otravě zrádce Sergěje Skripalja a jeho dcery, ruské občanky, v anglickém městečku Solsberry, že ve stejnou dobu nizozemský program, tak zvaný "program nezávislých novinářských výzkumů Zembla", znovu obvinil Rusko ze spoluúčasti na katastrofě linky MH17. Jako by tato obvinění byla odpovědí na tyto "agresivní činnosti" Ruska, a jako by to souhlasilo s výzvou Londýna, USA-Francie-Německa, k odsouzení Ruska. Prakticky tak byla vyjádřena politická deklarace pro zformování "nové Trojdohody " , rusky «nоvé Антaнты», dnes na čele s Británií, ale pod záštitou USA.

Tato tendence se projevila už v roce 2014, kdy Rusko vtělilo do svého státu, historicky ruský, Krym. Kampaň velkých rozměrů, směřující k diskreditaci Ruska, započala malajsijským "Boeingem". Situace byla velmi podobná té, která vznikla ve světě v roce 1983, kdy západní specielní služby zorganizovaly operaci, vedoucí k sestřelení "Boeinga 747", aby posléze z katastrofy obvinily Sovětský svaz.Tehdy se jihokorejský dopravní letoun z neznámých příčin odchýlil od své trati, vlétl do uzavřeného vzdušného prostoru SSSR, proletěl nad Kamčatkou a byl sestřelen sovětským stíhačem nedaleko od ostrova Sachalin. Zahynulo všech 269 osob, které byly na palubě stroje. USA pak obvinily SSSR ze zločinu proti lidskosti.

Podle verze bývalého vysoce postaveného spolupracovníka japonské rozvědky Joširo Tanaki, byly to právě americké zvláštní služby, které nasměrovaly let jihokorejského letadla do sovětského vzdušného prostoru, aby byly odhaleny utajené objekty ze systému PVO SSSR.

Poznamenávám, že západní zvláštní služby často konají podle šablony…

Na druhý den po katastrofě "Boeinga" nad Doněckem posuzoval telefonicky Barak Obama s federální kancléřkou Angelou Merkel rozšíření sankcí proti Rusku. (Stalo se to předtím, než započalo vyšetřování katastrofy letadla.) Krátce předtím vystoupil Barak Obama před novináři s oficielním prohlášením, ve kterém uvedl, že Rusko má velký vliv na "teroristy" na Ukrajině, a zdůraznil: Rusko je cvičilo, vyzbrojilo je, včetně protileteckých zbraní, hlavními vůdci teroristů jsou Rusové. Rusko a Putin odpovídají plně za provedení úplného vyšetření".

Dnes lze oprávněně porovnat důsledky této katastrofy s následky vraždy následníka rakousko-maďarského trůnu, arcivévody Ferdinanda, k níž došlo sto let před tím (28. července 1914), a jež se stalo spouští k První světové válce…

Právě 17. července 2014 bylo rozkmitáno kyvadlo tvrdého protivenství na linii Západ-Rusko, svět vstoupil do éry nové Studené války.

Byla to Ukrajina, která se aktivně zúčastnila dělení světa na ty "své" (tedy ty, kteří patří k Západu) a na ty "cizí" (tedy ty, kteří bojují za svou suverenitu).

22. července 2014 přijala Nejvyšší rada Ukrajiny prohlášení, v němž navrhla, aby zničení malajsijského dopravního letadla bylo označeno za teroristický akt. Dnes bylo teroristickým aktem nazváno otrávení zrádce Skripalja, jeho dcery a jednoho, jakoby policisty, na území Británie, tedy na území jednoho z členů NATO . Je ale skutečností, že žádná z obětí nebyla světu ukázána, dokonce nikdo neviděl přes skleněnou stěnu resuscitačního oddělení nemocnice, kde se údajně oběti nalézají. Nebo alespoň přes okno. Možná, že tam dokonce ani nejsou?...

"Připomeňme si zničení malajsijského "Boeinga". Nepamatujete si, že se objevily údaje, včetně obvinění Ruska, že má spoluúčast na této tragédii, ještě před tím, než "Boeing" dopadl na zem? Nestydíte se? Cožpak u vás, ve Spojených státech nejsou k dispozici ověřené údaje o tom, kdo ve skutečnosti sestřelil "Boeing"? Tak se ptal v těchto dnech ředitel oddělení pro kontrolu nad nešířením a nad zbraněmi Ministerstva zahraničí RF Vladomír Jermakov na brífingu se zahraničními vyslanci a zástupci moskevských vyslanectví. Podle jeho slov se nacházela americká družice, která vše zaznamenala, nad místem tragédie. Mimochodem, skoro téměř každý metr britské půdy je kontrolován videokamerami, avšak o jejich záznamech ve vyšetřování není ani slovo. Není výhodné neukazovat je? Bude pravda odhalena? Západ se jen znovu a znovu cvičí v opakování slovních obvinění Ruska, tedy v tom, co bylo již nacvičeno za sovětské éry. Stejně jak to bylo za Goebbelse? Čím hanebnější je lež, tím více jí bude uvěřeno!...

Jak USA, tak i EU společně s NATO, přistupují k všelijakým chytráctvím, při tom zdaleka ne z touhy po spravedlivosti, po spoluúčasti s pozůstalými po obětech, či z přání, aby zvítězilo mezinárodní právo, jen aby bez důkazů byla přesvědčena západní společnost v tom, že pokud byl "Boeing" sestřelen "Bukem", který byl "ruské výroby", pak je viníkem tragédie jedině Rusko. To je stejné tvrzení jakým je to, že nervově-paralytický plyn, kterým údajně byli otráveni v Británii "ruští poddaní", otec a dcera: jelikož otravná látka je "ruského původu", tak vina za jejich otravu spočívá na Rusku; podle této logiky mohlo tuto látku použít jen Rusko. Zvrácená logika! Pro ně není vůbec důležitým to, že byly v Rusku zničeny všechny otravné látky, i plyn, o kterém je veřejnost přesvědčována, se v Rusku vůbec nevyráběl. Dobře však chápou, že v případě, kdy se zhroutí "plynová" provokace, lze očekávat velice nepříjemné důsledky.

Analogicky s "dobrodružstvím v Salisbury": jestli bude odhaleno, že byl "Boeing" sestřelen ukrajinským letounem, pak bude jednoznačně prokázáno, že: za prvé je skutečným viníkem tragédie Kijev, a to pouze jen Kijev, a za druhé, že verze s "Bukem" je vědomě deklarovaná falešná stopa; a hlavním bude to, že Rusko na této tragédii není účastno. Řetěz odhalení se pak může protáhnout až těm nejrůznějším západním hlavním městům…Je to hlavní důvod toho, proč se vyšetřovatelé, včetně dalších zainteresovaných stran, tak úporně "drží" "ruských" ZRK.

Odtud pramení i pochopení toho, jakou hrozbu představují pro kyjevský režim všichni ti, kdo by mohli vnést světlo do verze o ukrajinském bojovém letounu, včetně těch, kdo by, byť jen nepatrně, mohl být spoluúčastníkem události. Mimochodem: letec major Jevgenij Agapov (který v roce 2014 sloužil spolu s Vološinem), jenž našel útočiště v Rusku před pomstou ze strany ukrajinské moci, se nalézá v režimu ochrany svědků.

Člen Výboru pro záchranu Ukrajiny, ex-poslanec V., VI. a VII.volby, Vladimír Olejnik ohodnotil "sebevraždu" letce Vološina takto: ukrajinská státní moc se začala zbavovat se svědků a spolupachatelů svých zločinů.

K tomu dodávám: jedná se o zločiny, na nichž jsou západní ochránci Kijeva, jestli ne bezprostředně spoluúčastní, tak jim nebránili, možná dokonce je k nim povzbuzovali. Je sporné, zda by se Kijev samostatně odvážil uskutečnit činy, jež vyvolají takový ohlas. Tento režim je pěšákem v globálních hrách, avšak právě s jeho pomocí lze Rusko prezentovat jako stát, který sponzoruje terorismus, nebo, co je ještě horší, jako teroristický stát. Vološin, jak se zdá, se stal obětí takových ambicí. Kije bude rovněž vyhozen na smetiště historie, jak se to stalo se všemi režimy, které sloužily oddaně Západu, především USA. Nám však z toho lehčeji nebude. Avšak dnes nemůžeme klesat na duchu: bude na nás ještě vršeno tolik obvinění, že budeme sotva stačit na to, abychom je všechny porazili… Bylo napsáno speciálně pro «Столетие».

Až sem tedy překlad článku ruského autora.