December 2017

PUTIN A JADERNÉ RAKETY SEVERNÍ KOREJE

27. december 2017 at 13:00 | VETERANUS

V.V.PUTIN A RAKETOVĚ-JADERNÝ PROGRAM SEVERNÍ KOREJE

Na velké tiskové konferenci prezidenta Putina, která se uskutečnila 14. prosince 2017 v Moskvě (http://kremlin.ru/events/president/transcripts/56378), položil představitel agentury "Associated Press"tuto otázku:

"Spojené státy si přejí, aby Rusko přesvědčilo Severní Koreu, aby tato zbrzdila svůj raketový program. Podporuje Rusko tvrdší sankce proti Severní Koreji? Myslíte si, že by spolupráce se Severní Koreou mohla přihřát rusko-americké vztahy, a že to umožní zlepšit vztahy s panem Trumpem?"

Na otázku odpověděl prezident Putin tak, jak je dále uvedeno. Jeho slova v češtině jsou mým, nikým neautorizovaným, překladem. K publikaci na svém blogu jsem se rozhodl proto, že vidím obsahovou souvislost se situací v Evropě, kdy k případnému použití jaderných zbraní v eventuelních konfliktech v Evropě nejsou, podle mých znalostí, vypracovány jednoznačně interpretované smlouvy.
Na příklad můj pokus dozvědět se, jaké stanovisko zaujímá český stát k "Deklaraci OSN o zákazu použití jaderných a termojaderných zbraní", jak je zapsána do usnesení č. 1653 XVI. Valného shromáždění OSN z 24. listopadu 1961, jsem reagoval dvěma dopisy. 30. května 2015 jsem předsedovi vlády Sobotkovi poslal dopis, ve kterém jsem reagoval na vystoupení českého generála v cizích službách Petra Pavla a poslankyně Langšádlové,v kterém jsem se na uvedenou záležitost tázal. Svůj dotaz jsem 10. dubna 2017 opakoval ministru zahraničí Zaorálkovi. Ani na jeden dotaz jsem nedostal odpověď. Při tom je mi známo, že ani Severoatlanická smlouva neobsahuje v tomto směru, pro případ aktivizace článku č. 5, žádná striktní ustanovení.

Jeví se mi jako nesmírně důležité znát, jestli členové Aliance NATO, kteří jsou atomovými mocnostmi (USA, Francie, Velká Británie) použijí, a za jakých podmínek, když budou spěchat na pomoc České republice v případě, že tato bude napadena, i s použitím vlastních atomových zbraní? Budou se nás ptát, zda s tím souhlasíme či nikoliv? Budeme dotazování či žádáni o souhlas v případě, že ony tři mocnosti, či jedna z nich, se rozhodne k použití takových zbraní ve prospěch třetí země? Dalších otázek, jež by měly být zodpovězeny v této souvislosti, by byla celá řada.

Tolik na vysvětlení toho, proč jsem se odhodlal zveřejnit překlad slov prezidenta Putina i s rizikem, že mohu být obviněn ze šíření ruské propagandy.

Tak následně uvádím onen překlad. Prezident Putin odpovídá zástupci "Associated Press" toto:

"Vy jste zajímaví hoši. Nevšimli jste si, že vaši senátoři vypadají tak hezky, jsou pěkní lidé, mají krásné obleky, krásné košile? Vypadají jako rozumní lidé. Nás postavili do jedné řady se Severní Koreou a s Iránem, a současně naléhají na prezidenta, aby nás přesvědčil, abychom spolu s vámi řešili problémy Severní Koreje a íránského jaderného programu.

Jste přece normální lidé, že? Je to podivné, ale podobné uvažování je jaksi za závorkami zdravého uvažování. Naše politika, na rozdíl od politiky některých zemí, je především prosta běžné politické konjunktury.

My se snažíme pracovat konstruktivně se všemi, a to v nejnaléhavějších otázkách v oblasti mezinárodní bezpečnosti. Nesnažíme se na nikoho ohrnovat nos, neurážet se na někoho za to, že dělá někdy rozhodnutí, která pro nás nejsou srozumitelná.

Co se týče Severní Koreje, je naše pozice dobře známa, my neuznáváme jaderný status Severní Koreje. Máme za to, že vše, co se tam děje, je kontraproduktivní.

Chci ještě jednou opakovat, že v roce 2005 došlo v podstatě k úmluvě, že tato země přeruší svůj jaderný vojenský program. Severní Korea přijala v tomto směru sama určité závazky. Vy jste s tím souhlasili, a tyto úmluvy spolupodepsali.

Doslova jen několik měsíců na to se Spojeným státům zazdálo, že tyto úmluvy jsou nedostatečné. Okamžitě byly zablokovány účty severokorejských bank, a bylo řečeno, že Severní Korea musí učinit ještě něco více, než co bylo požadováno úmluvou.

Severní Korea pak na všechno plivla a odstoupila od všech úmluv. A začala znovu rozvíjet svůj jaderný program. Proč jste všechno to udělali? Zdálo se vám toho málo? Proč jste to tedy podepisovali, když jste měli za to, že to nestačí? Ve skutečnosti jste vyprovokovali Severní Koreu k tomu, aby odstoupila od domluveného. A pak následovaly i horší věci - následovala Libye, následoval Irák. Už jsem o tom hovořil několikrát.

Severní Korea nevidí jinou cestu, jak si zajistit bezpečnost, než cestu rozvoje vlastních systémů masového účinku a raketové techniky. Dnes vidíte, že jste se dopracovali k tomu, že mají rakety, které jsou schopny zasáhnout území Spojených států. Co je na tom pěkného?

Máme za to, že obě strany musí přestat se zostřováním situace. Od amerických partnerů jsme už slyšeli: je konec, my nebudeme ve cvičeních pokračovat. Nestalo se, cvičení opět proběhla a severní Korejci znovu odpálili rakety. Je třeba přeseknout tuto spirálu, neboť se jedná o velice nebezpečnou věc.

Říkali jsme americkým partnerům: jestliže budeme předpokládat, že Spojené státy provedou jakési údery, dokonce vysoce přesnými zbraněmi v nejaderné variantě, na jaké cíle provedete údery? Cožpak CIA či vedení MO přesně ví, kam, na jaké cíle, je třeba udeřit jedním úderem?

Ne, to nevědí, Severní Korea je uzavřená země; něco se o ní ví, něco však pravděpodobně nikoliv. Při tom stačí, aby Severní Korea provedla jediný start, aby následky byly katastrofální.

Ano, Spojené státy už jednou v historii použili jadernou zbraň proti Japonsku, podle mého soudu ji už tehdy použili neopodstatněně. Dnes však k jejímu použití není vůbec žádný důvod. Je třeba být maximálně obezřelými.

Nyní mluví pan Tillerson o tom, že jsou Spojené státy připraveny k přímým kontaktům. To je velice dobrý signál, který hovoří o tom, že v americkém vedení, jako celku, a ve Státním departmentu dochází k jakýmsi posunům, dochází k uvědomění si reálií, a to společně spolu s Pentagonem, spolu i s organizacemi rozvědky Spojených států.

Jestli bude postupováno ve zdravém smyslu, tak budeme samozřejmě spolupracovat se Spojenými státy ve všech otázkách podobného druhu, včetně Severní Koreje."

Sem tedy i slova prezidenta Putina na vzpomínané tiskové konferenci.

PUTIN A POLSKÝ TU-154 U SMOLENSKA

25. december 2017 at 13:26 | VETERANUS
V.V.PUTIN O KATASTROFĚ POLSKÉHO LETOUNU VE SMOLENSKU V ROCE 2010.
Na tiskové konferenci prezidenta RF V.V.Putina dne 14.12.2017 přišla také řeč na nehodu polského vládního letu z Varšavy do Smolenska. Ten se uskutečnil v roce 2010. Při pokusu o přistání za špatných povětrnostních podmínek letoun havaroval. Zahynuly všechny osoby nacházející se na palubě, včetně prezidenta Polska Kačinského. ( http://www.stoletie.ru/tekuschiiy_moment/bolshaja_press-konferencija_vladimira_putina_825.htm).
Andřej Zauch, představitel polské televizní agentury TVN, se zeptal prezidenta, kdy mohou očekávat, že jim budou vráceny trosky letounu, který tehdy u Smolenska havaroval. Kromě toho sdělil účastníkům konference, že brzy bude v Polsku zveřejněn nový materiál o této katastrofě, a že na tom pracuje komise zřízená ministrem obrany; že se to projednává ve vládě a že se objevují zprávy o tom, že na palubě byly výbušniny, které explodovaly a že ministr obrany má o tom doklady. Také sdělil, že se objevují názory, že Rusové, nikoliv Putin osobně, vyprovokovali tuto katastrofu a že ji snad dokonce realizovali.
Na to odpověděl prezident Putin a řekl doslova:
"Poslechněte, my už jsme unaveni podobnými výmysly. Jen vám připomenu, že jsem byl v té době předsedou vlády Ruské federace, a že jsem měl k mezinárodním věcem a k činnosti jakýchsi právo ochraňujících a speciálních služeb jen zprostředkovaný vztah. To za prvé.
Za druhé. Jestli došlo na palubě k výbuchům, tak se ptám: kde startoval letoun? V Moskvě nebo ve Varšavě? Tam, odkud startoval, tam i výbušninu mohli vložit do letounu. Hledejte proto pachatele doma.
Za třetí. K žádným explozím nedošlo. Takové jsou závěry expertů jak polských, tak ruských. Velice pečlivě bylo zjišťováno, co se odehrávalo na palubě letounu. Někdo vstoupil do pilotní kabiny a pilot mu říká: "Nelze přistávat." Načež ten "někdo" mu říká: "Já mu to nepůjdu hlásit. Přistávej!". Putin se ptá: "Komu hlásit?" Zřejmě prezidentovi. A tak přistávali. Došlo ke katastrofě, prožívali jsme to s vámi. Nelze však se stále vrtět, neznámo na čem. Na prázdném místě?" Se zbytky stroje je to totéž.
Není třeba nic vymýšlet. Jestli už vznikl problém a došlo k tragédii, tak je třeba se na to dívat jako na tragédii a nevytvářet jakési politické konstrukce. K čemu je to dobré? Chcete jen dodatečně komplikovat rusko-polské vztahy? V čím zájmu? Snad proto, aby byl zvýšen někomu rating?
Zdá se mi, že rusko-polské vztahy jsou důležitější, než nějaký politický zápas v Polsku, než nějaký zápas mezi silami, které v tomto zápase využívají protiruský faktor. Obraťte už nakonec tuto stránku, vzmužte se, abyste mohli reagovat na požadavky doby v zájmu polského národa a Poláků.
Další rozpad rusko-polských vztahů není v polském zájmu. Jen si spočtěte, kolik už vzniklo škod z důvodů různých sankcí, ke kterým se Polsko připojilo, kolik pracovních míst bylo ztraceno, kolik mohlo vzniknout výrob, kdybyste se orientovali na ruský trh. My od Polska nepotřebujeme nic. Chceme jen rozvíjet s Polskem vztahy. Budu jen doufat, že takový přístup zavládne i v samotném Polsku."
Až sem tedy slova prezidenta Putina.
Diskuze o této nehodě, k níž došlo na poslední tiskové konferenci prezidenta Putina, mne donutila k tomu, abych se znovu vrátil ke své minulé zkušenosti. Zejména pak k nehodě našeho "Tůčka" v Tripolisu v roce 1970. Už když jsem se jen zběžně seznámil s okolnostmi, za kterých došlo k nehodě ve Smolensku, zvláště pak s meteorologickými podmínkami, za kterých se tam přistávalo, a s vybavením letiště, jsem dospěl k závěru, uznávám, že to byl jen názor učiněný "na dálku", bez znalosti detailů, že má tato nehoda mnoho společného s nehodou letadla ČSA, při které zahynul i jeden z pilotů, kterého jsem poměrně dobře znal. I k hodnocení příčin smolenské nehody, jak ji definovala polská strana a jak je publikována ve Wikipedii na straně https://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_Tu-154_u_Smolenska, bych mohl mít stejné námitky, které jsem k československé nehodě z roku 1970 vyjádřil ve své knize "Letcem ve studené válce" na stránkách 258-259.
Tyto námitky k nehodě polského stroje mohu shrnout do konstatování, že hlavní, nikoliv bezprostřední, příčinu katastrofy spatřuji v rozhodnutí realizovat, svým významem státní, let na letiště, které svým technickým vybavením neodpovídalo standardům doby, tj. první dekádě XXI. století. To samo o sobě přesunuje všechno další zkoumání průběhu letu, jenž skočil tak tragicky, z oblasti zkoumání čistě technických či provozních příčin realizace takového letu, do oblasti, kde byla přijímána zásadní rozhodnutí, jež už měla politický charakter; případně do systému, který v Polsku v dané době existoval, a který i z právního hlediska upravoval létání civilních dopravních letadel. Konkrétně pak mám na mysli právní normy, jež upravují pravomoci a odpovědnost kapitána letounu!
Proto jsem také využil možnosti, kterou mi poskytuje ruský Informačně-analytický žurnál «Столетие», vydávaný v Rusku "Fondem historické perspektivy", a vložil tam do diskusního fóra tento příspěvek:
"Jako člověk, který má vlastní zkušenost z vyšetřování příčin katastrof dopravních letadel (5. září 1967 Il-18D Gander, Kanada; 1. června 1970 Tu-104 Tripolis, Libye), dovoluji si něco doplnit ke slovům prezidenta Putina, když odpovídal na slova A. Zaucha, televizní společnost TVN z Polska. Podle mne by polští specialisté,včetně ministra obrany, měli pozorně přemýšlet o tomto: 1) Kdo rozhodl o tom, že pošle v dvacátém prvním století letoun, na jehož palubě se nacházel polský prezident, na letiště, které nebylo vybaveno systémem ILS (instrument landing systém) nebo PAR (precision approach radar), jež by umožňoval vést letoun po bezpečné glisádě klesání, a kdo přinutil velitele letounu, aby přistával za daných meteorologických podmínek. V podobných podmínkách utrpěl katastrofu letoun ČSA v Tripolisu v roce 1970. 2) Kdo rozhodl o tom, že na palubu letounu bude, kromě hlavy státu, posazeno několik desítek vysokých funkcionářů Polska? Nepřivedou úvahy o druhé otázce k podezření o vlastizradě, podobné "palácovému převratu"? Nebylo by třeba hledat vinu na této tragédii na jiném místě, než v Moskvě?"
Můj text byl pak publikován 21.12.2017 v 19:08 na stránce http://www.stoletie.ru/tekuschiiy_moment/bolshaja_press-konferencija_vladimira_putina_825.htm.
Vše výše řečené mne opravňuje k tomu, abych i na další kroky, jež jsou, podle slov polského představitele televizní společnosti, podnikány v Polsku, konkrétně polským ministrem obrany, byly i mnou hodnoceny, jak to ostatně naznačují i slova V.V.Putina, nikoliv jako kroky, jež mají směřovat ke zvýšení bezpečnosti létán. Tím ony kroky polských činitelů nesledují to, co představuje hlavní smysl činnosti při vyšetřování příčin leteckých nehod Mezinárodní organizace civilního letectví, ICAO. Ta věnuje po desetiletí, od doby svého založení, vyšetřování leteckých nehod mnoho pozornosti a sil. Mé úvahy nutně vedou do zcela jiné oblasti, než je oblast bezpečného provádění letů civilních letadel. Mohu jen doufat, že Mezinárodní organizace civilního letectví, ICAO, vyjádří k oněm údajným krokům Polska také své stanovisko.
Sám budu s napětím očekávat "vysvětlení" oné komise, kterou zřídil údajně polský ministr obrany, Budu očekávat hlavně to, jak nám zřizovatel oné komise objasní "genialitu" strůjce údajných explozí na palubě letounu; ten, podle podobných spekulací, dokázal zkonstruovat tak dokonalý aparát, který neinicioval ony "exploze" kdesi na dráze letu z Varšavy do Smolenska, ale zařídil to tak, že se tyto exploze udály přesně blízko plánovaného místa přistání letounu, a přesně v tom okamžiku, kdy letoun byl v závěrečné fázi konečného přiblížení na dráhu letiště, a kdy se v této fázi přistávacího manévru setkal s "tenčími větvemi na stromech v dráze letu", a krátce na to s tím, že se "levé křídlo setkalo s kmenem břízy o průměru 30-40 cm" (cituji z informací na stránce Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_Tu-154_u_Smolenska).
Další možné konsekvence uvažování, rozhodování a konání ministra obrany sousedního státu v jiných situacích, si, jako bývalý vojenský profesionál, netroufám ani veřejně domýšlet.