NATALIE NAROČNICKÁ O RUSKU V EVROPĚ A VE SVĚTĚ

12. september 2015 at 8:57 | VETERANUS
NATALIE NAROČNICKÁ O RUSKU V EVROPĚ A VE SVĚTĚ
Ruská historička, politoložka a vedoucí Fondu historické perspektivy a vedoucí Evropského institutu demokracie a spolupráce v Paříži Natalie Naročnická se v rozhovoru s Taťáno Medvěděvovou dne 3. září 2015 zabývala některými otázkami vztahu Evropy a a zbylé části Evropy v současné době. Rozhovor byl publikován na stránce http://www.narochnitskaia.ru/interviews/nataliya-narochnitskaya-russkiy-mir-alternativa-zapadu-i-eto-vyizyivaet-revnost.html.
Soudím, že obsah rozhovoru by mohl být užitečný českým občanům, protože by mohl v mnoha směrech osvětlit jiný, odlišný pohled na Rusko, než jak je prezentován, v podstatě "ztotalizovanou", českou publicistikou. V rozhovoru by mohli, při dobré vůli, najít užitečný pohled na současné ruské reálie, i někteří čeští "odborníci" na Rusko. Což by mohlo vytvořit i podmínku pro vznik a růst tolik potřebné empatie.
Proto jsem rozhovor přeložil a vkládám do svého blogu; zachovávám si jistou pochybnost, zda můj překlad na mém blogu vyvolá pozornost. Vidím v tom ale jedinou možnost k publikaci. Nedělám si iluzi, že by někdo jiný měl zájem něco takového publikovat. Vždyť i právo na zveřejňování názoru má v naší zemi velmi tvrdé limity.
V rozhovoru klade T. Medvěděvová otázky jménem televizního kanálu «Россия-Культура».
Kultura: Proč jsou mezi Ruskem a Západem tak napjaté vztahy?
Naročnická: Ruský svět-to je alternativa Západu, ta vyvolává onu sočivost vůči nám. Pravoslavné Rusko a latinský Západ jsou přece představiteli jedné křesťanské civilizace. Každý z nás ale po svém odpověděl na hlavní otázku Evangelia - na pokušení chlebem a mocí. Jsme v podstatě bratranci, vztahy mezi námi jsou spíše podobny vztahům mezi členy jedné, kdysi společné rodiny, kteří se rozešli- z toho pak pramení ona řevnivost. Na Západě přece nikdo nechce od arabského světa nebo od Číny, aby se staly takovými jako je on. Ale od Ruska se to požaduje; od něj se chce, aby se bezpodmínečně předělalo. To je však nemožné: Rusko má jistou spojitost s Evropou; má však i svou identitu a proto tento diskurs bude trvalý. S tím se musí smířit jak na Západě, tak i my.
Kultura: Často slyšíme: Rusko má své místo v polycentrickém světě. Jaké je toto místo?
Naročnická: Rusko má nyní šanci, aby na intelektuálním poli řeklo své slovo. Na Západě se to od něj očekává. Evropou nyní obchází strašidlo nového světového názoru; ten musí vycházet z obrovských zkušeností XIX. a XX. století; století se svými velkými pokusy a se strašlivou odplatou za ně. Kam jsme až dospěli: na jedné straně jsou běsi kolektivismu, na druhé straně démoni individualismu. Je třeba však vidět i druhé: protest proti této nerovnováze vznikal ne v těch nejlepších srdcích. Do 25. kapitoly Matoušova Evangelia je vložena povinnost silnějšího starat se o slabšího: jen ti, kdo obují, ošatí a nakrmí bližního, jen ti budou smět se ujmout Otcova království. Ani marxisté nezískali na zisk tohoto království monopol; oni si jen nárok na ono království vypůjčili a přetvořili jej v duchu popírání Boha. U nás, nevím proč, spočívají na piedestale ti myslitelé, kteří napomáhali vývoji těch humanistických ideí, jež popíraly Boha. Křesťanský humanismus a Schellingova výchova šly bokem. Avšak ateistická výchova, jež nutně vedla k Ludwigu Feuerbachovi, který tvrdil, že není Boha, byla aplikována dobře.
Je potřebné odstoupit od motivů, jež popíraly Boha; na druhé straně pak povýšit osobnost, jež se nachází v otroctví u smyslného chtíče a pýchy. Jen tehdy se možná objeví nějaký nový "…ism". Někdo to může nazvat třeba "křesťanským socialismem", jiný personalismem. V době takového hledání je tu právě ruský intelekt, jenž může říct své slovo; to proto, že on vždy hledá odpověď na hlavní otázky. Pojďme a společně nad tím pracujme. Nezapadejme při tom do izolacionismu ani do patolízalského sklánění se před Západem.
Kultura: Západ je však nyní naladěn agresivně. Jak se máme v takové době chovat?
Naročnická: Chovat se rusky, chovat se klidně a sebejistě. Bohužel však, intelektuální a vzdělaná část našich občanů je do značné míry naladěna nihilisticky. Lze citovat Petra Struveho, který prošel marxistickým pokušením, nicméně velice přesně poznal, že ruská inteligence vyznává ideu odpadlictví, odcizení se od státu a nepřátelství k němu. I nyní kdosi tvrdí, že inteligentem je především ten, kdo přehlíží moc a staví se zcela mimo ni. Inteligent je, jak můžete vidět, jen postranním pozorovatelem. Jsem proti takovému přístupu. Také se mi vše nelíbí. Nicméně to vše je mé, bylo to vytvořeno námi. Jak psal už Karamzin, podobný vztah k historii umožňuje obracet stránky, které tebe samého neuspokojují; nelze se však vysmívat životu otců. Historie, která by byla prosta hříchů, neexistuje.
Kultura: Mimochodem co se týče historie. Dnes vzplanul zájem o konspirologii. Lidé by chtěli pochopit, kdo vlastně řídí to, co se ve světě odehrává.
Naročnická: Odpovědný historik se nemůže poddávat konspirologickým vzorcům; nemá však právo ignorovat určité jevy, které se obtížně objasňují pouze fakty a dokumenty. Je třeba být pozorným a svědomitým badatelem, brát v úvahu souslednost událostí, uvažovat i s vlivem číchsi zájmů. K revolucím dochází tedy, jestliže chtějí lidé změny. Jestliže se však stát i společnost zachvívá, pak je úloha vnějších sil veliká; ovlivňuje volbu směru, v němž se budou události vyvíjet. Víme to z "botanických revolucí". Jak se tyto revoluce dělají, to už je pravda ze slabikáře. Každá společnost má své problémy. V určitém okamžiku se nespokojenost může změnit v protest. A pak už jsou zapojeny technologie, jimiž je protest řízen, jimiž je řízen dav v ulicích. Tyto technologie jsou propracovány a opakují se v různých částech světa. Teď se třeba začali zabývat Makedonií, když tato vyslovila souhlas s tureckou variantou dodávek energií. Všechny tyto jevy je třeba analyzovat zdravě: nezapadat do teorií "spiknutí"; současně však neignorovat, v čím zájmu jsou události usměrňovány.
Na druhé straně není dobré, jestliže nedoceňujeme ani svou vlastní roli. My sami jsme tvůrci své budoucnosti. Hlasujeme a pak se chytáme za hlavu. Nevidíme, kam směřuje proud událostí. Zdá se nám, že se pohybuje jedním směrem a ve skutečnosti se proud událostí pohybuje zcela jinam. Lze to pochopit, jestliže se povzneseme nad události, jestliže provedeme hodnocení do určité hloubky, jestliže projevíme moudrost.
Kultura: Jste jedinou ženou-členkou "Izborského klubu". Jak se díváte na jeho činnost, když na jeho ploše jsou navrhovány různé obrazy ruské budoucnosti: je tam i "Pravoslavné carství", je tam i "Moskva-Třetí Řím", je tam i "SSSR 2.0" i Euroasijské impérium…
Naročnická: Skutečně, v "Izborském klubu" se sešli ti nejodlišnější lidé. Vedoucí klubu Alexandr Prochanov- náš tribun, se vždy projevuje velice obrazně, často se uchyluje ke grotesce. Každý z členů zastává svou pozici. Na příklad ne všichni podporují přání Prochanova, aby se stal Stalin ikonou. Rozdělují nás některé minulé symboly, ale spojují nás úkoly budoucí, spojuje nás pocit sounáležitosti s tím, co se děje s naší zemí, spojují nás její bolesti. Sjednocuje nás úcta k největšímu hrdinskému činu národa v době Velké Vlastenecké války. Všichni jsme pro vzkříšení církve, jsme pro ozdravění mravů, jsme pro zachování vědy a pokrokové výroby. Máme i dost moudrosti, abychom neztráceli čas ve sporech o těch otázkách, které nás nesbližují.
Opakuji: jsme různí. Jako je celá naše země. V Rusku nikdy nežil a nebude žít "průměrný Rus". Nikdy nebude skeptická a klidná politická kultura, jako je na Západě. Kdy se můžete volně cukrovat na recepci se svým oponentem, držíc v ruce pohár, a kdy nemusíte přenášet na jeho osobu nesouhlas s jeho názorem. U nás v XIX. století byly vedeny ostré polemiky, dnes je to ještě ostřejší. Někdy v blozích musíš číst tak ošklivé, kruté a urážlivé komentáře od lidí, kteří tě osobně neznají, kteří s tebou nikdy dokonce ani v jedné budově nebyli. Pociťují nenávist k tvým názorům a tuto přenášejí na tvou osobu. Vždy se snažím se od něčeho takového odtáhnout. Vedu polemiku s názory. Mnozí mí liberální oponenti jsou poctiví, spolehliví lidé: když už se něco stane, nenechají mě na holičkách, když budu raněna. Proč bych je měla nenávidět?
Kultura: Co to znamená, že "nebylo a nebude průměrného Rusa"?
Naročnická: Sociologie zná pojem: průměrný Francouz, průměrný Američan, avšak nikdy tam nebyl pojem "průměrný Rus". U nás se v jedné rodině potkávají slavjanofilové se zápaďáky, asketové s ožraly, sova se skřivánkem. Sláva Bohu! Přestali bychom existovat jako Rusové, kdybychom se přestali dohadovat o tom, kdo vlastně byl Ivan Hrozný: zda byl lotr nebo moudrý vládce. V Anglii se na příklad nikdo nedohaduje o Jindřichu VIII.; nehledá v něm monstrum. Ačkoliv za jeho vlády přišlo o hlavu tolik lidí: političtí protivníci, dvě manželky a dokonce humanista Thomas More.
Ruští lidé budou vždy navzájem soupeřit v politických soubojích. Neznáme k politice lenivou skepsi. Můžeme ale upadat do druhé krajnosti, když v životě nechceme nic měnit. V takových případech pak o Rusech říkají, že mají "psychiku rabů". Jestliže však uvěříme tomu, že můžeme něco změnit, pak se vrháme vášnivě do díla. Při tom jsme schopni mnoho dobrého i ztratit a zničit. Tak tomu i bylo. Čím je člověk větším křesťanem před tím, než se stane ateistou, tím větším je pak bořitelem. Revolucionáři a marxisté ve slovanských zemích byli mnohem žhavější, než na racionálním Západě; tam vládne faustovská skepse. My jsme se také jinak vzdalovali od Boha. Rusko to dělalo ve XX. století, Západ to dělá teď.
Na toto téma jsem přednášela na kongresu "Evropská kultura"; ten byl zorganizován katolickou prelaturou "Opus Dei"; je to osobní prelaturakatolické církve. ("Opus Dei", plným názvem "Praelatura Sanctae Crucis et Operis Dei"; česky "Boží dílo" či zkráceně "Dílo", plným názvem "Prelatura Svatého kříže a Opus Dei".) Přednáška se nazývala "Latinský Západ a Pravoslavný Východ: dvě cesty odpadlictví, jedno dramatické vyústění na prahu třetího Tisíciletí". Srovnávala jsem faustovskou skepsi a karamzinovské povstání- dva různé typy, bohem zadané, úlohy. Jak pozorně mi bylo nasloucháno! Po přednášce se mi v chodbách katoličtí bohoslovci klaněli.
Kultura: V čem spočívá jedinečnost ruské zkušenosti?
Naročnická: Rusko je vlastně zmenšeným modelem světa. Jsou u nás obrovské rozdíly v klimatu, v hospodaření. Jsou objektivní, nelze se jim vyhnout. Permafrost a pouště, obrovská města s bohémským myšlením a patriarchální provincie. Co se týče úrovně žití, je to současně XIX., XX. a XXI. století. To vše je ruská civilizace. Jsou tu auly, kde dívka nesmí jít po ulici sama, aniž by ji doprovázel dospělý sourozenec. Zcela jiný model chování je v moskevském baru. Na jedné straně přední věda, na druhé straně archaismus. My rozumíme palácům i chýším. To u Američanů není. My jsme si zvykli vážit si jinakosti jiných. Ruská státnost, ruská civilizace byly z počátku vytvářeny cizinci. Nikdy zde nebyla snaha budovat etnicky stejnorodý nebo dokonalý stát jedné konfese. Máme schopnost vážit si spoluobčanů jiné víry, jiného původu, v tom je naše obrovská zkušenost. Západní Evropa šla cestou vytváření monoetnických národů; národy se buď asimilovaly, nebo byly vytlačovány či hubeny ve válkách. My jsme si zvykli žít bok po boku s lidmi, kteří na svět pohlíželi odlišně; dokázali jsme nacházet s nimi společný jazyk. Dokonce společně bojovat s cizími vpády. S Napoleonem společně s Rusy bojovali Tataři i horské národy. Totéž bylo v První světové válce i ve Velké Vlastenecké válce. Vnější agrese nevedla nikdy k rozpadu země; naopak ke sjednocení. Avšak stáváme se slabými, když se jako jakýsi červ projevuje nebo začíná neklid- "smuta". To je jedna z hlavních lekcí ruské historie.
Kultura: To je zajímavé. Chápe to naše elita? A vůbec: jaká ona je, jaké procesy v ní probíhají?
Naročnická: Co se nazývá elitou? Nemám ráda toto slovo, ačkoli současné společenské vědy toto slovo používají a označují jím prostě sociálně aktivní vrstvu, nikoliv nejlepší představitele národa. V této vrstvě pak jsou reservy pro správu, pro mocenské orgány, pro vzdělávání. Toto slovo je používáno i pro označení světonázorových majáků. V poslední době proběhly i v této elitě změny k lepšímu. Lidé, kteří dříve stáli na vyhraněných západnických pozicích, často z naivních, nikoliv zlobných důvodů, se přesvědčovali, že nás na Západě nikdo nečeká. Jaké jen to byly v konci 80-tých let prozápadní nálady ve společnosti, jakési naivně romantické nálady! Západ však, zvláště pak USA, vykonal mnoho pro to, aby se tyto nálady změnily. Tou nejvážnější příčinou antiamerikanizmu je samotná americká politika, nikoliv propaganda vedená ruskými vlastenci. Konfrontace, to není naše volba. Jsme pro to, aby s USA byly u nás pracovní vztahy.
Zdá se mi, že i na Západě, zvláště pak v Evropě, jsou poněkud unavení vlastní elitou. Rovněž mocenské složky jsou unaveny protiruskou rétorikou, nutností vyslovovat ohavnosti. Objevily se tam vtipy: "Ebola- to je Putin", "Zemětřesení- to je Putin", "Zatmění Slunce-to je Putin". Je už tam tolik přeborníků na Rusko, že lidé přestávají reagovat. Je to jako v pohádce; jestliže se stále volá "vlk, vlk", tak tomu už nikdo nevěří. Nejsem ochotna démonizovat Evropany. Znám mnoho lidí, kteří k nám mají dobrý vztah. Mají problém s propagandistickým aparátem, stejně jako jsme jej měli my v sovětské době.
Kultura: Z čeho vyplývá tak agresivní štvanice Ruska v západních prostředcích masových informací?
Naročnická: Začalo to, jak soudím podle Francie, kde pobývám často pracovně, nikoliv Krymem či Ukrajinou. Začalo to tehdy, kdy jsme s otevřeným hledím vystoupili proti zákonům o jednopohlavních sňatcích, kdy jsme řekli, že budeme obhajovat tradiční hodnoty, především hodnoty křesťanské. Tehdy veškerý liberální tisk, a panevropská intelektuální elita, prostě vybuchl v hysterii. Tehdy začaly urážky Ruska. A později všechno prohloubily geopolitické posuny. Avšak pro francouzské intelektuály jsme se stali praporem. Na Rusko se dívají s nadějemi. Jsme jedinou zemí, kde došlo k otevřenému vstoupení na úrovni parlamentu, vlády a prezidenta proti sňatkům jedinců stejného pohlaví. Můj kolega udělal analýzu všech zdravic evropských vůdců, zaslaných papežovi Františkovi v souvislosti s jeho zvolením, a zjistil, že slova o křesťanských hodnotách vyslovil pouze Vladimír Putin. Je to velice důležité pro západní konzervativce; ti se nyní stali, společně s levičáky v některých zemích, naší hlavní zálohou. V Evropě se zjevně narýsovala mobilizace konzervatizmu; to zde nebylo už dvacet let. Nebezpečí se najednou ozřejmilo. Ti, kdo nebrali ohled na tento zjev, najednou pochopili, že je někdo drží pod krkem. Naši spojenci jsou nyní nejen ve Francii, ale i v Itálii, Německu, na Slovensku, v Česku.
Kultura: Jak je vidět, tak jejich hlasy zatím nejsou tak silné, jestliže Západ v jediné frontě pokračuje v ekonomických útocích na nás. Nakolik jsme zranitelní?
Naročnická: Rusko je obrovská země, nelze je povalit a přivést k bankrotu. My jsme s to uzavřít se vůči celému světu a vyrábět vše sami, i když třeba ne tak nádherné a vynikající. Měšťák často prohlašuje, že stabilní vývoj je jednoduše představován nasyceným, komfortním životem. Ve skutečnosti jsou symptomy stabilního vývoje jiné; je to velké území a existence celého spektra zdrojů- zelených surovin, vody, technologií a užitečných nerostů. Je tím i kvalifikovanost obyvatelstva, které je způsobilé vykonávat vysoce technologické činnosti. Je v možnosti odolávat libovolným klimatickým změnám. Jen několik zemí na světě má všechno toto potřebné. Nejsem pro to, abychom se uzavřeli. Avšak potřeba více zdrženlivého a promyšleného vztahu k úplné otevřenosti naší ekonomiky je diktována samotným životem. Není před námi lehká doba, doufám však, že hůře nebude. Je třeba více vyrábět. Zmenšit odsávání prostředků mimo vlastní zem. Vše to se zatím děje v důsledku otevřenosti našeho finančního systému. Jsou potřebná taková opatření, která budou, byť jen částečně, finanční systém stabilizovat.
Kultura: Nicméně, jak se zdá, jsme se začali, nehledě na všechny komplikace, považovat za jediný národ.
Naročnická: Ano, všichni zaznamenali neobyčejné sjednocení národa…Účastnila jsem se pochodu "Nesmrtelný pluk"; pak jsme se procházeli po Tverském bulváru. Zcela neznámí lidé se navzájem zdravili. Na Rudém náměstí byla překrásná přehlídka. I to je potřebné, nehledě na to, že je přece známo, jaké zbraně máme. Avšak právě akce "Nesmrtelný pluk" ukázala, jaká je u nás jednota; do ulic vyšlo půl milionu lidí se sdílenými pocity; s pocity tak silnými, že se člověk zalykal. Možná, ač to není obzvlášť hezké z náboženského hlediska, jsem měla v Den Vítězství pocit, že se účastním velké náboženské slavnosti. Když na ulici, v onom lidském proudu, se ztratilo jakékoliv odlišení, když nepřemýšlíš o tom, kdo je vedle tebe, jestli je z tvého kruhu, vzdělanostního, majetkového, kulturního; nic z toho nebylo důležité. Všichni se smáli, všichni se objímali. Bylo tam mnoho mladých. Nezapomenutelné. Bylo by dobře, kdyby tato myšlenka nebyla zašlapána, kdyby nebyla zabarvena, kdyby vše zůstalo přirozeným.
Byli se mnou mí přátelé, Angličan s portrétem svého dědečka, který zahynul v Severním konvoji, byl tam velký francouzský byznysmen, který pak v kavárně pronesl přípitek: "To, co jsme dnes viděli, ukazuje, že Rusko nezahyne nikdy. Něco takového není a nebude možné v žádné jiné zemi, bohužel". Byla mezi námi francouzská rodina, manželé, kteří v Rusku pracují. Nechce se jim odjíždět do Francie! Říkají: "Jak můžeme jet do země, kde nás zapíšou: rodič číslo 1, rodič číslo 2"? Při tom Rusko není pro ně, co se týče podmínek k životu, tou nejvhodnější zemí.
Kultura: Co se vlastně děje na Západě. Jaké procesy tam zaznamenáváte?
Naročnická: Přímo před mým zrakem přejímají tam to, co bylo dříve předmětem jejich posměšků. Přesunuly se tam všechny komunistické zákazy- cenzura, totální kontrola. Lidé se bojí vyjádřit svůj názor. V Americe se objevily prvky maccartizmu. Mí ruští známí, kteří se v Americe už usídlili dávno, vyprávějí, že lidé se tam bojí ve svých kancelářích kritizovat oficielní linii; když to chtějí udělat, tak vycházejí ven. Proč je tomu tak? Levé myšlenky, které tak pobláznily nás, bloudí ze Západu na Východ a z Východu na Západ; úměrně tomu, jak se obrušují jejich nástroje. Když se levý duch "popletl" v Rusku, tak se v nové spirále vrací na Západ. A v podobě nového liberálního formátu ničí velikou evropskou kulturu. Jí je mi velice líto. Má heroickou minulost, poskytuje velkolepé příklady ostré prožitkové hranice mezi dobrem a zlem, mezi ctí a hanbou.
Proč dala evropská kultura světu takové velkolepé vzory? Silně působila svou mravnostní jednotou. Co bylo inspirujícím motivem velkolepé kultury, v níž se zrcadlily veškeré lidské tužby? Byly to hříšný původ člověka a jeho dychtění po ideálu. Je to trojúhelník: svoboda vůle, dobro i zlo- pojmy, které vytýčilo už Evangelium. Svobodná vůle a hříšný původ člověka jsou neustále vystavovány lákadlům zla. Při tom pak muka vyvolávaná uvědomováním si své povinnosti vůči dobru. Právě zde se zrodily podivuhodné monology Mac Betha, Hamleta, Fausta.
Kultura: Zdá se, že je to právě ona hříšná podstata člověka, jež nutí evropské politiky, aby nás plánovitě vytlačovali z mezistátních struktur.
Naročnická: Ano, je to tak. Fakticky nás vyhánějí z Rady Evropy. Je však spousta jiných možností, kam je možné polemiku přenést. Úspěšně se nyní rozvíjí auroasijský program - Šanghajská spolupráce, BRIKS. Lze vytvářet i alternativní shromáždění parlamentářů. Rada Evropy nyní uděluje nálepky civilizovanosti; vytvořme tedy sami něco podobného a přijímejme tam konzervativní síly Evropy. Takové struktury už budou jinak vykládat jevy. Na příklad nebudou vydávat doporučení, která by schvalovala sňatky osob stejného pohlaví.
Aktivní úlohu hraje i náš Institut v Paříži, Evropský Institut demokracie a spolupráce. Je to samostatný subjekt podle francouzského práva. Často nám tam říkají: "U vás se lze nadechnout svěžího vzduchu". Je tomu skutečně tak. Zveme nejen ruské experty, zveme bezpodmínečně Evropany- vědce, společenské činitele. V Evropě je tabu pojem tolerantnost. U nás lze svobodně posuzovat vše, lidé se činně účastní, osmělují se. Pociťují, že jsou jejich názory, jež se často bojí ventilovat, žádány. Jsou také jiná místa, kde jsou podobné názory vítány. Takovým místem je na příklad obrovské Rusko.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama