December 2014

PUTIN O NOVÉ ZDI A O AGRESI V EVROPĚ

25. december 2014 at 12:49 | VETERANUS
PUTIN O NOVÉ ZDI V EVROPĚ A O TOM, CO JE ČI CO NENÍ AGRESE
18. prosince 2014 uspořádal prezident Ruské federace Vladimír Vladimírovič Putin v Moskvě tiskovou konferenci. Na konferenci se akreditovalo 1259 dopisovatelů ruského centrálního i místního tisku, a též zástupci zahraničních tiskových agentur. Konferenci přenášelo několik ruských televizních kanálů. Velký zájem o konferenci svědčí mimo jiné o tom, jak jsou informace z těch nejpovolanějších zdrojů žádány v této, tak neklidné, době.
Jak bylo možné zjistit už z krátkých zpráv na českých TV kanálech, i v tiskových médiích následujících dnů, tak je český informační prostor už tradičně zahlcován jen výběrovými, většinou zkreslenými, v podstatě falešnými, informacemi. Jako typický příklad podobného falšování reality může posloužit deník Mladá fronta Dnes. Prezident Putin třeba oznámí stručné ukazatele situace Ruska, mezi něž třeba patří to, že hrubý produkt státu stoupl za 10 měsíců o 0,7%, že kladné saldo obchodní bilance vzrostlo o 13,3 miliardy dolarů a tvoří 148,4 miliardy, že růst zemědělského sektoru byl 3,3%, že byla sklizena rekordní úroda obilovin, že stát má proficitní rozpočet, že pokračuje aktivní demografický trend, kdy přirozený přírůstek obyvatelstva činil za 10 měsíců 37,1 tisíců obyvatel.
"Mladá (?) fronta", která si po svém interpretuje pojem "svoboda", všechny tyto údaje, svědčící o tom, že během roku došlo, přes všechny problémy, které Rusko má, k jistému kladnému vývoji společnosti, shrne do titulku, že je "Rusko na mizině". Pracovníkům deníku, jehož majitelem je současný ministr financí až po uši zadluženého státu, který zápasí o to, aby snížil plánovaný deficit o nějakých deset miliard korun pod hranici 100 miliard korun, nestojí ani za to, aby si ujasnili, co to je, v pojetí českého jazyka, "mizina". Že to je "bída, úpadek" (Slovník jazyka českého, Trávníček, SN, Praha,1952). Což v žádném případě není charakteristické pro Rusko. A to přese všechny těžkosti, které, i s přičiněním také křesťanského Západu, Rusko má.
Ono falšování reality mediálními prostředky, jež je cíleno k dosažení jiných, než přátelských vztahů, má jistě původ v ideologické sféře. Také ale, podle mého soudu, ve slabších znalostech ruského jazyka u lidí, kteří sledují a interpretují výroky ruského prezidenta Putina. Zdá se, že i pokračující démonizace prezidenta Ruska a vůbec celého ruského národa, je jedním ze strategických cílů západní propagandy. Stačí si jen přečíst článek Jiřího Pehe, na který ještě budu odkazovat. Cožpak už klasik teorie války Carl von Clausewitz nenapsal, že "vášně, které vzplanou za války, musí v národech ještě být před tím, než válka začne?" A jestli takové vášně, k nimž jistě patří i nenávist, v národech nejsou? Tak je třeba je sofistikovaně řízenou propagandou vyvolat! Démonizace hlavního představitele země, proti níž má být, či už je, vedena nová, či staro-nová, studená válka, je jistě jedním z projevů takové "školy nenávisti". Stačí se jen rozhlédnout po naší mediální scéně, aby se stalo patrným, jak se pěstuje taková nenávist k budoucímu protivníkovi.
Jak jinak, než nízkou úrovní znalostí ruského jazyka či dokonce zlými úmysly si mám vysvětlit třeba tvrzení "vědce" v oboru politiky Jiřího Pehe, který v článku "Ubližuje Západ Rusku?" v Právu dne 20. prosince tvrdí, že Spojené státy "velkoryse nabídly" Rusku svého času tak zvaný "reset". Což je, z hlediska teorie počítačových systémů, akce, která ukončí chod systému a nastartuje jej znovu od počátku. Opak je pravdou. Spíše se jen jednalo o vedení, dávno probíhající, války s Ruskem jinými prostředky; tentokrát ještě, bohudík, nikoliv "horkými". Žádný proces "resetu" nabídnut, tím méně velkoryse, nebyl. Psát dokonce, že se jednalo o "velkorysost", to už je téměř směšné. Ono divadélko, které se odehrálo v roce 2009 v Ženevě, kde hlavními aktéry na scéně byli ministr Lavrov a ministryně Clintonová, bylo skutečně vypočítáno jen pro kamery. Státní tajemnice USA Hillary Clintonová tam projevila velkou ignoranci, či možná absenci principiální slušnosti, když v Ženevě místo toho, aby nabídla svému kolegovi ministru Lavrovovi nové nastartování vztahů, tedy "reset" (rusky «перезагрузку»), nabídla něco zcela jiného: "перегрузку", tedy přetížení (overloading). Jen díky tomu, že jejím protějškem byl právě diplomat Lavrov, tedy člověk "chytře, obratně jednající", byl tento krok pojat jako žert, nikoliv jako urážka.
Jako vysloužilý vojenský profesionál však chci se hlavně zabývat tím, co má vztah k základním otázkám bezpečnosti takového státu, jakým je Ruská federace. Jiří Pehe se ve vzpomínaném článku zabývá otázkami, jež k bezpečnosti státu mají bezprostřední vztah. Článek nazval "Ubližuje Západ Rusku?" Proč volí sloveso "ubližovat", které znamená "křivdit někomu, poškozovat někoho", to nevím. Výraz, že by se Rusko cítilo v roli státu, kterému je ubližováno, jsem u žádného z významných představitelů Ruska, včetně vystoupení V. Putina na poslední tiskové konferenci (http://kremlin.ru/news/47250), nenašel.
Pravděpodobně volba podobných nedefinovaných pojmů a neadekvátních sloves patří dnes do arsenálu vyjadřování politologů, tedy vědců, kteří se zabývají politikou, ale spíše by se hodila do podsystému jakési "slovní ekvilibristiky", než jako vědecká argumentace. Pravděpodobně už i slovo "věda" je českými vědci, z oboru tak zvané politologie, interpretováno libovolně a jistě je hodně vzdáleno tvrzení filozofa Kanta, který ve vědě spatřoval jen tolik vědeckosti, kolik v ní bylo matematiky. Že by politologie, pokud má být považována za vědu, měla pracovat s jasnými, pokud možno definovanými, pojmy, to panu Pehemu asi uniká.
Tím, co vkládám z debaty prezidenta Putina s účastníky konference do svého blogu, chci, alespoň částečně, napomoci nalézání pravdy v záplavě polopravd, nepravd a lží, kterými je českými médii zahlcován informační prostor.
V. Kondraťjev se ptá: "Vladimíre Vladimíroviči, nedávno jsme vzpomenuli toho, že uplynulo 25 roků od pádu berlínské zdi. Vy sám jste tuto událost sledoval na místě; působil jste tehdy v NDR. Od té doby bylo jistě dosaženo mnohého, možná však ne to, o čem jsme přemýšleli na počátku, kdy se objevilo mnoho naděje; přese všechno byly i výsledky. Díky vaší vytrvalosti bylo téměř dosaženo toho, že byl zrušen vízový režim ve styku s Evropou.
V roce tohoto jubilea však byla během několika týdnů postavena stěna nová. Teď to není zeď z betonu, je však zřetelná; je sice neviditelná, je to zeď odcizení, podezíravosti, vzájemné nedůvěry, vzájemných výtek. Kam až nás může zavléci toto ochlazení? Někdo už dokonce hovoří o tom, že jsme na prahu nové "studené války". Je nám souzeno, abychom v budoucnosti znovu žili v rozděleném světě? Nebo jsou zde nějaké možnosti k tomu, aby byl obnoven dialog a byla obnovena spolupráce?"
V. Putin odpovídá: "Vy jste odborník na Německo, na Evropu. Právě jste řekl, že se zhroutila berlínská zeď, avšak nyní vidíme to, že jsou zvedány jakési nové zdi. Na otázku odpovím v naději, že vás přesvědčím.
To, co nyní vidíme, není totéž, co bylo. Avšak: cožpak nám po odstranění berlínské zdi neříkali, že se NATO nebude rozšiřovat na východ? Avšak došlo k tomu neprodleně. Byly zde dokonce dvě vlny rozšiřování. Cožpak toto rozšiřování není zeď? Ano, není to něco, co by bylo vykopáno, je to zeď virtuální, avšak začalo se s jejím budováním. A co systém protiraketové obrany, který je budován bezprostředně u našich hranic? Cožpak toto není rovněž zeď?
Pochopte to, že nikdo na Západě nezůstal stát na místě. A v tom spočívá hlavní problém dnešních mezinárodních vztahů. Naši partneři se nezastavili. Rozhodli, že se stali vítězi, že oni jsou teď impérium, zatímco všichni ostatní jsou jejich vasaly, které je třeba potlačovat. Ve svém poslání jsem už o tom hovořil. Ano, v tom spočívá problém. Oni neustali v úsilí budovat zdi, a to nehledě na všechny naše snahy i činy ke společné práci, práci bez jakýchkoliv dělících čar v Evropě a ve světě.
Mně se zdá, že podle naší, dostatečně tvrdé pozice ve známých krizových situacích, včetně Ukrajiny, by měli naši partneři pochopit, že nejsprávnější cestou bude přerušit budování takových zdí a místo toho budovat takový humanitární prostor, který bude prostorem bezpečnosti a ekonomické svobody."
John Simpson, představitel BBC: "Země Západu jsou téměř jednomyslné v názoru, že začala nová "studená válka" a že vy jste, upřímně řečeno, k tomu také přispěli. Prakticky denně můžeme pozorovat, jak ruské letouny provádějí velice nebezpečné manévry směrem k hranicím vzdušného prostoru západních zemí. Mám za to, se se tak děje podle vašich pokynů, jelikož vy jste Vrchním velitelem ruské armády a jen vy máte pravomoc zaměřovat ruskou armádu směrem k územím jiných suverénních zemí, stejně jako směrem ke Krymu.
Chtěl bych se vás zeptat: nechtěl byste využít této tiskové konference k tomu, abyste na adresu západních zemí poslal vzkaz, že jste připraveni k tomu, aby byl efektivně a konstruktivně řešen problém Ukrajiny.
K tomu Putin: "Nejprve k otázce manévrů a rozvoje ozbrojených sil. Řekl jste, že Rusko se přičinilo k vytvoření napětí, jehož jsme ve světě dnes svědky. Ano, Rusko se přičinilo, ale jen v tom smyslu, že stále tvrději obhajuje své národní zájmy. V politickém smyslu slova my nejsme útočníky. Jen obhajujeme své zájmy. Nespokojenost našich západních partnerů, především Američanů, vychází z toho, že děláme právě jen toto, nikoliv to, že bychom se ve sféře bezpečnosti dopouštěli něčeho, co by vyvolávalo napětí.
Objasním podrobněji. Hovoříte o tom, co dělá naše letectvo, včetně letectva strategického. Víte o tom, že Rusko už počátkem 90.tých let zcela přerušilo, tak jak to udělal i Sovětský svaz, lety našeho strategického letectva do vzdálených prostorů hlídkování? Zcela jsme je přerušili, zatímco americké letectvo v takových letech pokračovalo, a to dokonce s jaderným zbraněmi na palubě. Proč jste to dělali? Proti komu? Kdo vás ohrožoval? My jsme přesto nelétali ani jeden rok po jejich přerušení. Teprve před dvěma-třemi roky jsme tyto lety obnovili. Kdo tedy koho provokuje? Opravdu jsme to my?
Za hranicemi máme prakticky jen dvě základny, a to na nebezpečných směrech: V Kirgizii poté, kdy tam vtrhli členové revolučních skupin z Afgánistánu; tehdy jsme tam šli na prosbu tehdejšího prezidenta Akajeva; druhá základna je v Tadžikistánu, rovněž na hranicích s Afgánistánem. Mám za to, že i vy máte zájem na tom, aby tam byl klid. Je to odůvodněno, je to srozumitelné, je to jasné.
Americké základny jsou však rozmístěny po celém světě. A vy nám chcete namluvit, že se chováme agresivně? Má takové tvrzení zdravý smysl nebo nemá? Co dělají americká vojska v Evropě, včetně taktických jaderných zbraní? Co tam dělají?
Poslyšte dále! Náš rozpočet Ministerstva obrany na příští rok se zvětšil, avšak v dolarovém ekvivalentu je někde kolem 50 miliard dolarů. Při tom rozpočet Pentagonu je téměř desetkrát větší- podle mého 575 miliard, podle nedávno Kongresem schváleného rozpočtu. A vy nám chcete při tom namluvit, že jsme to my, kdo dělá agresivní politiku.? Má takové tvrzení zdravý smysl nebo nemá?
Jsme to my, kdo přisunuje své ozbrojené síly k hranicím Spojených států nebo k hranicím jiných s tátů? Kdo posunuje základny NATO směrem k nám, kdo vysunuje tímto směrem vojenskou infrastrukturu? My to nejsme. Naslouchá nám někdo, jestli už je s námi veden jakýsi dialog? Ne, nikdo nám nenaslouchá. Vždy slyšíme jako odpověď jedno a totéž: nic vám po tom není, každá země má právo volit si způsob svého zabezpečení. Ano, to je správné. Proto i totéž budeme dělat my. Nebo nám je to zakázáno?
Nakonec to, o čem jsem mluvil i ve svém poslání-je to systém protiraketové obrany. Kdo to byl, kdo jednostranně odstoupil od smlouvy, která nepochybně tvořila úhelný kámen celého systému mezinárodní bezpečnosti? Byli jsme to my? Nikoliv. Spojené státy to udělaly. Odešly jednostranně. Vytváří tak pro nás hrozbu. Rozvinují prvky strategické PRO nejen na Aljašce, ale i v Evropě, v Rumunsku, v Polsku- přímo v našem sousedství. A vy chcete říct, že jsme to my, kdo provádí agresivní politiku?
Otázka zní: jsme to my, kdo chce rovnoprávné vztahy? Ano, to chceme. Bezpodmínečně však musí být ctěny naše národní zájmy ve sféře bezpečnosti i ve sféře ekonomiky."
Až sem tedy Putinova slova.
Pro gramotného a bez apriorních předsudků uvažujícího čtenáře, pro člověka, který disponuje alespoň minimální empatií k protivníkovi, je snad zřejmé, že ze slov prezidenta Putina nelze vyciťovat, že by představoval zemi, která by se cítila v roli ubližovaného. To, co on ve svém projevu, a v diskuzi k němu, říká, představuje v mých očích jen konkrétní vysvětlení toho, jak jsou kroky Západu v Rusku vnímány. Je to pohled na to, jak kroky prvního vnímá druhá strana, nikoliv to, jak si ona první strana myslí, že by její kroky měly být vnímány stranou druhou. Je prastarou vojenskou zásadou: chování protivníka hodnotit ne podle toho, co on sám o sobě říká, ale podle toho, jak se jeví jeho chování a jednání mně. My, vojáci, takové metodě říkáme "hodnocení protivníka". Z pohledu psychologa se to nazývá "empatie". Což je "složitý emocionální proces, jenž předpokládá porozumět druhému při zachování vlastní identity" (Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1985).
Jakou roli hrála ona empatie v dějinách studené války, vyplývá ze slov jednoho z aktérů kubánské raketové krize, ministra obrany USA Roberta McNamary. Napsal: "Děkuji bohu, že jsme měli prezidenta, který dokázal nacházet východisko z krize a že jsme měli poradce jako byl Tommy Thompson, který měl tolik empatie k sovětskému nepříteli" (http://www.armscontrol.org/act/2002_11/cubanmissile). A že měly Spojené státy prezidenta, který byl ochoten takovému poradci naslouchat, dodávám já.
Zdá se mi, že dnešní Spojené státy nemají ani takového prezidenta, a on nemá ani poradce typu Tommy Thompsona. O tom, co to je empatie, snad Barak Obama znalosti má.

Zmražená válka Washingtonu s Ruskem

15. december 2014 at 17:42
Zmražená válka Washingtonu s Ruskem
(Washington's Frozen War Against Russia)
Diana Johnstone publikovala 13.12.2014 v "Counter Punch" článek s názvem, který je uveden v závorce, Originál je dostupný na stránce http://www.counterpunch.org/2014/12/09/washingtons-frozen-war-against-russia/.
Autorka (ročník narození 1934) je americká politická publicistka (political writer, une universitaire et journaliste ). Má diplom ze slavistických studií, doktorát získala na universitě v Minnesotě, USA. Pracovala jako novinářka v Agence France Presse v sedmdesátých letech ; působila ve Francii, Německu a v Itálii, než se definitivně usadila v roce 1990 v Paříži (http://fr.wikipedia.org/wiki/Diana_Johnstone).
Diana Johnstone je autorkou knihy "Křižácký pochod hlupáků: Jugoslávie, NATO, a západní deziluze" (Fools´Crusade: Yugoslavia, NATO, and Western Desilusions). V roce 2015 vyjde u Country Punch její nová kniha "Královna chaosu: zahraniční politika Hillary Clinton (Queen of Chaos: the Foreign Policy of Hillary Clinton).
"CounterPunch" je měsíčník vydávaný ve Spojených státech amerických. Zabývá se politikou tak, že vydavatel to nazývá " radikálním hrabáním se ve špíně" ("muckraking with a radical attitude"). Je popisován jako levicový, a to jak podporovateli, tak i pomlouvači.
V ruské mutaci byl článek publikován na stránce http://inosmi.ru/world/20141213/224892337.html, odkud jsem jej převzal a přeložil.
Do svého blogu jej vkládám proto, že vím zcela určitě, že by žádné ze "svobodných" médií v Česku tento článek, jako nekorespondující s oficielní ideologií našeho spojence, neotisklo. Takto je alespoň jistá naděje, že se článek dostane k očím alespoň několika českých čtenářů.
Z ruské mutace jsem článek přeložil v prosinci 2014 a je napsán italikou.
Je to už více než rok, co rozehrávají Spojené státy americké scénář, který sleduje tyto cíle: 1) zesílit svou kontrolu nad Evropou tím, že budou blokovat obchod Evropské unie s Ruskem;2) přivést Rusko k bankrotu; 3)zbavit se Putina a nahradit jej americkou loutkou, která se bude podobat alkoholikovi Borisi Jelcinovi.
V posledních dnech se naprosto zřetelně projevila lživost ekonomické složky této války Spojených států s Ruskem.
Všechno začalo na důležitém mezinárodním setkání na nejvyšší úrovni, které se odehrálo v Jaltě v září roku 2013. Jednalo se o budoucnosti Ukrajiny; hlavním tématem tam byla břidlicová revoluce; tou chtějí Spojené státy oslabit Rusko. Bývalý americký ministr energetiky Bill Richardson měl svou účastí dát jednání přesvědčivější charakter; jednání zaslali rovněž svůj pozdrav Bill a Hillary Clintonové. Washington skládá velké naděje do metody technologie hydraulického štěpení (též frakování z anglického hydraulic fracturing, zkráceně fracking); chce tím vytvořit alternativní zdroje k tomu, aby bylo Rusko vytlačeno z trhu s přírodním plynem. Je to stejné, jak kdyby byla Evropě prodávána kočka v pytli. Takový úskok však nelze provést tím, že se bude spoléhat na svatý a nedotknutelný "trh", protože freking je nákladnější, než je těžba přírodního plynu, kterou provádí Rusko. Bylo třeba vytvořit krizi velkého rozměru, aby bylo možno ovládnout trh pomocí politického nátlaku. 22. února si Spojené státy v důsledku státního převratu, který byl připraven za spoluúčasti Victorie Nuland, získali v podstatě kontrolu nad Ukrajinou a dosadili si k moci svého agenta "Jaca" (Arsenija Jaceňjuka); ten se vyslovoval pro vstup do NATO. Vzniklo bezprostřední nebezpečí pro námořní základnu Ruska v Krymu. To vedlo k provedení referenda; v jeho důsledku se poloostrov, historicky patřící Rusku, vrátil mírovou cestou do Ruska. Avšak sbor, který je dirigován Spojenými státy, odsoudil mírové sjednocení Krymu s Ruskem, a prohlásil je za "ruskou vojenskou agresi". Představitelé NATO pak tento obranný krok Ruska prezentují jako důkaz toho, že Putin má v úmyslu zachvátit evropské sousedy Ruska, aniž by k tomu měl jakýkoliv důvod.
Při tom zůstala ekonomická agrese Spojených států v podstatě nepovšimnutou.
Na Ukrajině se nacházejí jedny z největších ložisek břidlicového plynu v Evropě. Tam, stejně jako to učinili další Evropané, proběhly demonstrace proti tomu, aby v jejich zemi byly realizovány projekty použití frekingu, který ohrožuje životní prostředí; na Ukrajině však, na rozdíl od jiných zemí, neexistuje zákonné omezení pro používání těchto metod. Společnost Chevron je však už do této práce zapojena.
V květnu tohoto roku se syn vice-prezidenta USA R.Hunter Biden, stal členem direktoriátu společnosti Burisma Holding, tedy společnosti, která na Ukrajině představuje jednoho z největších soukromých těžařů přírodního plynu. Mladý Biden bude stát v čele právního oddělení této firmy, a bude tak napomáhat její "mezinárodní expanzi".
Ukrajina tedy disponuje nejen úrodnou půdou, ale tako zásobami břidlicového plynu. Obzvláštní aktivitu projevuje na Ukrajině firma Cargill, což je gigant v oblasti zemědělství; už dnes investuje do výstavby elevátorů, do výroby krmiv pro hospodářské zvířectvo, do jedné z největších firem v oblasti produkce slepičích vajec, kterou je firma UkrLandFarming; investuje rovněž do černomořského přístavu Novorossijsk. Velice aktivně pracuje Americko-ukrajinská pracovní rada, jež má manažery nejvyšší úrovně za společností Monsanto, John Deere, výrobce zemědělské techniky CNH Industrial, DuPont Pioneer, Eli Lilly&Company. Firma Monsanto plánuje, že vloží 140 milionů dolarů do výstavby "na Ukrajině semenářské fabriky, kde nebudou použity GMO", to jest geneticky modifikované organismy,a, soudě podle všeho, jejím cíle nebude evropský trh, který se GMO obává. Byla to právě Victoria Nuland, která ve svém vystoupení na zasedání "Americko-ukrajinské pracovní rady" připomenula, že Spojené státy vložily 5 miliard dolarů v posledních 20 letech do toho, aby na svou stranu přitáhly Ukrajinu.
2. prosince přijal prezident Porošenko od třech cizinců přísahu, aby se mohli stát členy vlády: Američanku, Litevce a Gruzínce. Dal jim ukrajinské občanství několik minut před tím, než přijal jejich přísahu.
Natalie Jaresková, která se narodila ve Spojených státech, se stala ministrem financí Ukrajiny. Ukrajinské kořeny její rodiny, jakož i diplomy Harvardské univerzity a Univerzity De Pola, umožnily, aby se Jaresková přesunula ze Státního departmánu do Kijeva v době, kdy Ukrajina získala nezávislost na Sovětském svazu; a právě tehdy se dostala do čela ekonomické rady v nové budově amerického velvyslanectví. Po třech letech opustila Jaresková Ukrajinu a ocitla se v čele fondu Western NIS Enterprise Fond, který je financován vládou USA. V roce 2004 zorganizovala svůj vlastní investiční fond. Jakožto člověk, který v roce 2004 podporoval oranžovou revoluci, stala se za "oranžového" prezidenta Viktora Juščenka členkou "Poradenské rady pro zahraniční investice".
Litevský investiční bankéř Ajavaras Abromavičus byl jmenován novým ministrem ekonomiky, což jasně svědčí o tom, že se ekonomická politika vlády bude nacházet pod vlivem Spojených států, přesněji řečeno bude jimi kontrolována.
Nový ministrem zdravotnictví Alexandr Kvitašvili je Gruzín, který se vzdělal ve Spojených státech a nezná ani ukrajinský jazyk. Byl ministrem zdravotnictví ve své rodné Gruzii v době, kdy se loutka Washingtonu Michail Saakašvili nacházel na místě prezidenta země.
Tak Spojené státy nyní plně kontrolují ukrajinskou ekonomiku. Vše je připraveno k tomu, aby byl zahájen freking; důsledkem bude to, že se možná Hunter Biden stane novým ukrajinským oligarchou.
Nikdo sice o tom nemluví, ale kontraverzní smlouva mezi Evropskou unií a Ukrajinou, odklad popisu kteréž vyvolal protesty na Majdanu a přivedl zemi 22. února ke státnímu převratu, jenž se uskutečnil za řízení Spojených států, odstraňuje všechny obchodní bariéry a dává možnost, aby na trhy Evropské unie byla importována zemědělská produkce, která bude vyrobena na Ukrajině americkými firmami. Ukrajinská vláda má obrovské dluhy, což však nebude na překážku americkým společnostem získávat ohromné zisky v zemi s nízkými příjmy, úrodnou půdou a neexistencí regulací. Evropští výrobci obilovin, včetně francouzských, utrpí, soudě podle všeho, velké ztráty proto, že se na trhu objeví konkurence s lacinými produkty.
Ozbrojené napadení Jihovýchodu Ukrajiny ze strany rusofobské vlády drtí průmyslový sektor země, jehož odbytiště se nacházela právě v Rusku. To však pro kyjevské vládce ze Západní Ukrajiny nic neznamená. Smrt starého průmyslu pomůže udržet výdělky na nízké úrovni, při čemž zisky budou velké.
Právě v ten okamžik, kdy Američané energicky zřizovali svou kontrolu ukrajinské ekonomiky, vyhlásil Putin, že odstupuje od projektu plynovodu "Jižní proud". Domluva o tomto plynovodu byla podepsána v roce 2007 Gaspromem a italskou společností nafty a plynu ENI; udělalo se to proto, aby byla zajištěna dodávka ruského přírodního plynu na Balkán, do Rakouska a do Itálie obchvatem Ukrajiny; nezpůsobilost Ukrajiny jako tranzitní země byla prokázána její nezpůsobilostí platit za dodaný plyn, jakož i protiprávní krádeží pro své potřeby plynu, jenž byl určen pro evropské země. Do plynovodu "Jižní proud" investovala rovněž německá společnost Wintershall a francouzská firma EDF. V poslední době pak američtí představitelé začali vykonávat nátlak na evropské země, které byly do tohoto projektu zapojeny, pokoušejíce se o to, aby se tyto země účasti na plánovaném projektu vzdaly. Při tom projekt "Jižní proud" mohl být záchranou i pro Srbsko, jež se stále ještě nalézá v bídné situaci v důsledku bombardování ze strany NATO a v důsledku toho, že prodávalo za dampingové ceny své podniky zahraničním kupcům. Kromě velice potřebných pracovních příležitostí a energetické bezpečnosti mohlo Srbsko vydělávat ročně 500 milionů euro na tranzitních poplatcích. Bělehrad ignoroval varování, že se Srbsko musí připojit k protiruské zahraniční politice, chce-li si zachovat statut kandidáta na členství v Evropské unii.
Bulharsko bylo slabým článkem, když kalkulovalo s tím, že bude profitovat z toho, že bude první zemí, kam vyústí plynovod ze dna Černého moře. Americký velvyslanec v Bulharsku Marcie Ries varoval bulharské byznysmeny, že mohou mít ztráty, pokud budou spolupracovat s ruskými společnostmi, navzdory sankcím, kterým byly tato společnosti vystaveny. Předseda Evropské komise, opouštějící toto křeslo, José Manuel Barosso z Portugalska, který byl "maoistou" v době, kdy slovo "maoist" krylo opozici ve vztahu k osvobozeneckému hnutí portugalských kolonií v Africe, jež bylo podporováno Sovětským svazem, hrozil Bulharsku, že bude pronásledováno Evropskou unií, bude-li porušovat existující normy při realizaci projektu "Jižní proud". Šlo o pravidla Evropské unie, jež zakazovala jedné společnosti, aby současně těžila a dopravovala přírodní plyn. Krátce řečeno: Evropská unie se pokoušela se zpětnou účinností aplikovat vlastní pravidla na projekt, jež byl zemí, která nebyla členem Unie, podepsán ještě předtím, než byla nová pravidla přijata.
Nakonec přiletěl do Sofie John McCain, aby postrašil bulharského premiéra Plamenna Orešarského a přinutil jej, aby odstoupil od tohoto ujednání; "Jižní proud" má spočinout na dně Černého moře, aniž by vstoupil na pevninu Balkánského poloostrova. Vše je velice směšné, budeme-li brát v úvahu, že hlavním tématem dnešní propagační války Spojených států proti Rusku, je toto tvrzení: Gazprom představuje vlastně nedůstojnou zbraň, kterou Putin používá k tomu, aby "přinutil" a "zastrašil" Evropu.
Nespornou skutečností je však to, že Rusko nepřetržitě požaduje na Ukrajině, aby zaplatila své dluhy za dodaný přírodní plyn; lhůty splacení dluhů už dávno jsou pryč. Žádá však bezvýsledně.
Přerušení výstavby "Jižního proudu" lze porovnat s úderem NATO na Srbsko, který byl odložen. Srbský premiér Alexandr Bučič vyjádřil lítost nad tím, že bylo odstoupeno od výstavby "Jižního proudu". Oficiální představitelé Evropské unie, včetně masových sdělovacích prostředků, obvinily ze všeho, jak už se stalo zvykem, Putina.
Je pravděpodobné, že když vás budou neustále urážet a dávat vám najevo, že vás nechtějí vidět, tak prostě odejdete. Putin obrátil svůj plynový projekt směrem k Turecku a okamžitě získal podporu tureckého premiéra Recep Tayyip Erdoğana. Zdá se, že je to pro Rusko i pro Turecko dobrý obchod; celá historie však nevyvolává klid.
Je ruská nafta prostředkem nátlaku? Pokud by Putin byl schopen použít Gasprom k tomu, aby Erdogan změnil svůj vztah k Sýrii a vzdal se své snahy svrhnout Bašara el-Asáda v zájmu porážky fanatiků Islámského státu, pak by to bylo lze považovat za výtečný výsledek. Podobný vývoj se však zatím nerýsuje.
Přepojení Ruska z Balkánu na Turecko jen prohlubuje rozkol mezi Ruskem a Západní Evropou, což z dlouhodobého hlediska může poškodit obě strany. Současně se však vyostřuje nerovnováha mezi Severní a Jižní Evropou. Německo dále získává přírodní plyn z Ruska, včetně pomocí projektu Gerharda Schrödra a Putina "Severní proud". Avšak země jižní Evropy, které se nacházejí v hluboké krizi, jež je vyvolána především problémy s eurem, se ocitají "mimo palubu". Takový vývoj událostí může však vyvolat politické povstání; jeho příznaky se v těchto zemích zesilují.
Když se v Itálii začal ozývat hlasy lidí, kteří měli za to, že protiruské sankce poškozují Evropu, avšak Spojeným státům vůbec neškodí, mohli Evropané uslyšet uklidňující slova laureáta Nobelovy ceny míru z Bílého domu, který pochválil Evropskou unii za to, že jedná správně, i když tím "vznikají těžkosti pro evropskou ekonomiku".
Obama řekl 3. prosince na setkání s vedoucími generálními řediteli společností, že sankce jsou mířeny na to, aby změnily "chování" Putina, avšak sám americký prezident pochybuje, že budou úspěšné. Očekává však to, že "vnitřní politika Ruska…bude brát v úvahu to, co se děje v ekonomice; to je také důvod k tomu, abychom pokračovali v nátlaku". Jinými slovy to znamená, zbavit Rusko trhu s přírodním plynem, donutit Evropu, aby přijala sankce, jakož i donutit fanatické loutky Washingtonu v Saudské Arábii, aby snížily ceny nafty tím, že bude přesycen trh- to vše se dělá proto, aby obyvatelé Ruska začali silně odsuzovat Putina, aby bylo možno se jej zbavit. Krátce řečeno, dosáhnout změny režimu.
Sněmovna amerického kongresu odhalila otevřeně 4. prosince americké motivy, jež jsou ukryty za současnými zmatky, a schválila to, co lze nepochybně považovat za nejhorší zákonodárný akt, někdy přijatý, tj. rezoluci 758. Přijatá rezoluce představuje soustředění veškeré lži, jež je o Putinovi a Rusku šířena v průběhu posledního roku. Ve skutečnosti se ještě nikdy nestalo, aby do jednoho dokumentu bylo natěsnáno tolik lži. Nicméně tento výlupek z arsenálu propagandistické války byl schválen 411 hlasy pro a 10 hlasy proti. Jestliže, po této výzvě k válce mezi dvěma jadernými mocnostmi, se ještě v budoucnu budou vyskytovat historikové, pak budou muset hodnotit tuto rezoluci jako totální krach rozumu, poctivosti a pocitu odpovědnosti toho politického systému, který se snaží Washington vnutit celému světu.
Ron Paul napsal překrásné analytické články na tento hanebný dokument. Jaké bychom neměli připomínky k vnitřní politice Paula, pak co se týče mezinárodních vztahů, je jeho hlas osamoceným, velmi osamoceným, hlasem rozumu. (Byl zde ještě Dennis Kucinich; jeho se však bavili tím, že dosáhli zrušení jeho volebního okrsku.)
Po dlouhém seznamu lživých obvinění, která začínají slovy "vycházeje z toho, že", po všech urážkách a hrozbách, vidíme drsnou obchodní stránku této nebezpečné kampaně. Sněmovna kongresu vyzývá evropské země, aby "omezily možnosti Ruské Federace využívat dodávky nosičů energie jakožto prostředku, jímž se uskutečňuje politické ovlivňování cizích zemí" a proto je třeba "napomáhat dodávkám přírodního plynu z dalších zemí". V přijaté rezoluci je "vyzýván prezident Spojených států k tomu, aby Ministerstvo energetiky urychlilo proces vývozu zkapalněného břidlicového plynu na Ukrajinu a do dalších evropských zemí".
Kongres Spojených států je ochoten riskovat a hrozit jadernou válkou, avšak když se jde k podstatě věci, pak je zřejmé, že jde o krádež trhu s ruským přírodním plynem pomocí toho, co je stále ještě blufem- tj. s pomocí zkapalněného břidlicového plynu, jež je dobýván metodou frekingu.
Je hůř, než za studené války
Noví konzervativci, kteří manipulují s nijak zvlášť zběhlými americkými politiky, nás ve skutečnosti neuvrhli do studené války. Vše je mnohem horší. Dlouhotrvající soupeření se Sovětským svazem bylo obdobím "chladným"; a to proto, že existovalo "vzájemně zaručené zničení". Jak Washington, tak Moskva si překrásně uvědomovaly, že "horká válka" by znamenala vzájemnou výměnu jaderných úderů, jež by zničila všechny.
Tentokrát mají Spojené státy za to, že oni už jednou "zvítězily" ve studené válce, a, jsouce opojeni svými možnostmi, sebevědomě předpokládají, že mohou zvítězit znovu. Spojené státy modernizují své jaderné zbraně a vytvářejí na ruských hranicích "jaderný štít"; jeho jediným cílem je získat potenciál, který jim umožní první úder, při čemž Rusko bude zbaveno všech možností provést odplácející úder na úder, který bude proveden jaderným silami Spojených států. Podobná varianta není uskutečnitelná, ale samotné zadržování oslabuje.
Dnes je možnost přímého vojenského střetnutí dvou jaderných mocností ve skutečnosti mnohem vyšší, než byla v období studené války. Dnes se totiž nacházíme ve stavu "zmražené války"; nic z toho, o čem hovoří či co dělají Rusové, nemá žádný účinek. Ti novokonzervativci, kteří zpoza kulis určují americkou zahraniční politiku, vynalezli zcela fiktivní historii o ruské "agresi"; tu akceptoval a schválil nejprve prezident Spojených států, a po něm teď už i kongres USA. Ruští vůdci odpovídají upřímně, pravdivě, řídíce se zdravým smyslem; ponechává je to zatím v klidu, nehledě na to, že na jejich adresu prší obvinění. Situace, která vznikla, zatím nevytváří nic dobrého. Pozice jsou zmraženy. Jestliže ale ztroskotává rozum, tak na jeho místo nastupuje síla. Dříve nebo později.