November 2007

Vzpomínka na Františka Fajtla z dubna 2007

25. november 2007 at 14:45 | veteranus
Vzpomínka na Františka Fajtla.
4. října 2006 odešel do leteckého nebe stihač František Fajtl, kromě jiného i efemérní předseda, v roce 1945 obnoveného, Svazu letců RČS.
Po roce 1964 nastoupil František Fajtl u Státní letecké inspekce na místo samostatného inspektora pro vyšetřování leteckých nehod. Byl jsem v oné době ředitelem jmenované organizace a na onu funkci jsem ke Státní letecké inspekci (SLI) Františka Fajtla přijímal a několik dalších roků, až do mého odchodu od SLI v roce 1970, s ním úzce spolupracoval. Zejména pak v případech, kdy jsem byl ministrem dopravy ustanoven předsedou komise pro vyšetřování některých, zvláště závažných,leteckých nehod. S Františkem Fajtlem jsem se sblížil natolik, že jsem z jeho úst slyšel též o okolnostech, za nichž byl po roce 1964 částečně politicky a soudně rehabilitován.
Chci vypovědět, jak jsem tehdejší jeho rehabilitaci vnímal a jak jsem se na její praktické realizaci podílel.
Podle vyprávění Fajtla proběhla jeho rehabilitace takto:
V srpnu 1964 probíhaly v Banské Bystrici oslavy 20. výročí Slovenského národního povstání. Na slavnostní tribuně, která byla postavena na letišti Sliač, byli všichni vedoucí činitelé státu v čele s prezidentem Novotným. Když přišel na tribunu tehdejší první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu a předseda Rady ministrů SSSR Nikita Chruščov, rozhlédl se po tribuně a zeptal se A. Novotného: "A gdě Fajtl?" Otázka nebyla náhodná a lze se jistě ptát: "Jak je možné, že předseda Rady ministrů SSSR zná československého letce Františka Fajtla?"
Bylo tomu proto, že Nikita Chruščov byl v roce 1944 členem Vojenské rady 2. ukrajinského frontu. V sestavě tohoto frontu operovala 18.letecká armáda pod velením generála, později maršála letectva, S.A.Krasovského. A v sestavě této letecké armády byl i 1. čs. stíhací pluk "Zvolenský", kterému velel F. Fajtl. Pluk byl po vypuknutí Slovenského národního povstání rozhodnutím velitele Ukrajinského frontu a velitele 18. letecké armády odvelen do týlu nepřítele, do prostoru Banské Bystrice. To byla, pro celé období 2. světové a evropské války, akce zcela ojedinělá. Letecký pluk, kterému velel František Fajtl, operoval z letiště nacházejícího se ne v týlu vlastních bojujících armád, ale v týlu nepřítele, tj. Wehrmachtu.
Je přirozené, že Nikita Chruščov Fajtla osobně znal. Jak by mohl neznat cizince, příslušníka slovanského národa Čechů, velitele leteckého pluku, bojujícího ve svazku Rudé armády, pluku, který úspěšně vedl bojovou činnost na území povstaleckého Slovenska? A Rusové, přesněji Východní Slované, si dovedou nesmírně vážit každého, kdo stál na jejich straně v době smrtelného utkání s protivníkem, který programově usiloval o zotročení slovanských národů.
Po otázce Nikity Chruščova zavládl v delegaci z Prahy zmatek a už druhý den byl Fajtl v uniformě na Sliači a mohl se setkat s Nikitou Chruščovem osobně.
Osobně nepochybuji, že to, co se odehrálo na Sliači či v Banské Bystrici, bezprostředně odstartovalo celou akci rehabilitace letců, ať už bojovali ve svazku Rudé armády či v řadách RAF.
A nyní povím, jak jsem v celé věci faktické rehabilitace Františka Fajtla byl zaangažován já.
Někdy na podzim roku 1965 jsem se na pravidelné poradě u náčelníka Odboru civilního letectví Ministerstva dopravy Ing Martina Murina dozvěděl, že bylo na nejvyšších politických místech rozhodnuto o rehabilitaci diskriminovaných bývalých letců. Byl jsem seznámen se jmény osob, kterých se to týká a, pokud se pamatuji, už byl udělán, snad podle rozhovorů s nimi, předběžný výběr pro jednotlivé organizace. Zejména se posuzovalo, kdo z jmenovaných bude znovu přijat na funkci dopravního pilota, tj. u ČSA.
Dostal jsem, spolu s generálním ředitelem ČSA Josefem Karlíkem a s ředitelem Správy dopravních letišť Stanislavem Krebsem, za úkol posoudit, kdo z rehabilitovaných a kam by mohl být zařazen. Jako ředitel organizace jsem nebyl nijak omezován ani úkolován ve svém rozhodování v této věci. Mohl jsem jednat naprosto samostatně. Měl jsem jen povinnost Ministerstvo dopravy informovat.
Přiznávám, že jsem až do té doby velice málo či vůbec nevěděl o osudech diskriminovaných a neznal jména letců, které postihl osud podobný osudu Františka Fajtla.
V té době přišel ze mnou můj podřízený, pracovník technické inspekce Ludovít Ivanyč, a řekl mi, co věděl o plukovníku Fajtlovi. Fajtla osobně znal z Anglie. Ivanyč byl leteckým mechanikem, členem KSČ, za války byl činný v RAF jako letecký mechanik. Bez přerušení sloužil v čs. civilním letectví od konce války při nejmenším do roku 1970. Navrhl mi, abychom spolu za Fajtlem, který tehdy žil a pracoval v Lounech, zajeli. Sedli jsme do auta a odejeli spolu do Loun. Františka Fajtla jsme nalezli v malé kanceláři, tuším Okresního stavebního podniku, za psacím strojem. Byl jsem poněkud otřesen, když jsem viděl, jakou práci a v jakých podmínkách tento vojenský pilot a válečný bojovník vykonával.
Františku Fajtlovi jsem nabídl práci v SLI na oddělení vyšetřování leteckých nehod ve funkci inspektora. Měl jsem za to, že jako bývalý pilot bude schopen kvalifikovaně posuzovat letecké nehody. Ve své nabídce jsem spatřoval svůj podíl na odčiňování křivd na československých letcích spáchaných. František Fajtl mou nabídku bez rozmýšlení přijal a brzy nastoupil u SLI. Byl zařazen do oddělení vyšetřování leteckých nehod. To čítalo v té době 4 pracovníky.
V hodnocení způsobilosti F. Fajtla pro práci při vyšetřování leteckých nehod jsem se nemýlil. Již brzy jsem měl možnost poznat, že zprávy o nehodách, jím zpracovávané, byly, kromě svého věcného obsahu, i stylisticky odlišné lepším směrem od toho, co dělali jiní. Zde se projevovala jeho erudice.
V roce 1966 jsem jej navrhl do komise, jejíž předsedou jsem byl jmenován, a jíž úkolem bylo vyšetřit příčiny katastrofy bulharského dopravního letadla IL-18 LZ-BEN. Došlo k ní 24. listopadu 1966 v Malých Karpatech po startu z bratislavského letiště Ivanka.
Když došlo 5. září 1967 k nehodě letounu ČSA IL-18D OK-WAI v kanadském Ganderu, a já byl jmenován akreditovaným představitelem ČSSR u kanadské vyšetřovací komise, navrhl jsem při jednání na MD, aby členem komise byl i František Fajtl. Můj návrh byl přijat. Komisi jmenoval ministr dopravy Alois Indra.
6. září 1967 jsme odletěli spolu do Kanady. F. Fajtl byl zařazen do skupiny "Records&Documents". Jejím vedoucím (chairmanem) byl J. Hardman. Úkolem skupiny bylo vyhodnotit informace o letadle (Aicraft History), letové knihy, bulletiny (Log Book Survey), záznamy o údržbě (Maintenance Form), informace o posádce (Crew Histories), letové doklady nalezené ve vraku letadla (Recovered Flight Documents).
F. Fajtl tam odvedl dobrou práci, krom jiného také díky znalostem anglického jazyka. Jsem přesvědčen, že i díky jeho přítomnosti i práci v československé expertní skupině, vzrostla její prestiž a reputace. Zaznamenal jsem s jakou úctou naši kanadští partneři, z nichž někteří byli bývalými válečnými piloty operujícími za 2.světové války v Evropě, vzhlíželi k tomuto Čechoslovákovi. Jistá počáteční nedůvěra k nám, jako k lidem přicházejícím z druhé strany "železné opony", se změnila. Nakonec šéf kanadské komise pan LeCheminant to vyjádřil slovy: "Poznali jsme ve vás individuality, které mají na svém krku své hlavy." Ke změně jejich názorů na nás přispěl i František Fajtl.
Po mém odchodu od SLI v listopadu 1970 jsem se s Františkem Fajtlem setkával jen náhodně. Hlavně pak tehdy, když jsme se potkali ve vagonu tramvaje cestou z Vokovic či Dejvic na stanici metra Leninova, dnes Dejvická. Do mé paměti se nejvýrazněji zapsalo setkání, ke kterému došlo v době, kdy v Evropě eskalovala příprava na raketo-jadernou válku rozmisťováním amerických a sovětských raket, včetně sovětských raket na našem území. Tehdy F. Fajtl se mě, se zjevným znepokojením, ptal, co si o tom všem myslím. Z jeho hlasu jsem slyšel obavy z nové války. Ještě příliš silně u něj doznívaly ozvěny války, které se sám aktivně zúčastnil.
V mých očích zůstane František Fajtl českým vlastencem, který do písmene splnil slova vojenské přísahy a pro kterého nebyla prázdnou myšlenka, kterou ve svém románě "Doktor Živago" vyjádřil Boris Pasternak: "Pořádný chlap musí zatnout zuby a sdílet osud své země."
František Fajtl byl mužem, který sdílel osud své země v době, kdy tato byla de facto ve válce s nacistickým Německem, v době, kdy se utkával s nepřítelem v nebi Francie, Anglie, Ukrajiny, Polska, Slovenska i na Moravě. A který zatnul zuby a sebral u sebe sílu sdílet osud své země i v době, kdy se někteří její představitelé (nikoliv celá jeho země!) k němu obrátili zády a bezdůvodně jej diskriminovali a trestali.

Co napsal The Daily Telegraph v říjnu 2006 o F. Fajtlovi

25. november 2007 at 14:33 | veteranus
Major General Frantisek Fajtl
Last Updated: 12:01am BST 10/10/2006
Major General Frantisek Fajtl, who has died aged 94, was one of Czechoslovakia's most distinguished fighter pilots during the Second World War; he fled his native country through Poland and France to reach England, where he flew Hurricanes during the Battle of Britain.
In 1942 Fajtl was shot down over France, but escaped over the Pyrenees to Spain, where he was imprisoned before returning to England after three months on the run. Later in the war he commanded a special fighter unit that fought with the Russians during the uprising against the Germans in Slovakia.
Fajtl was serving with the Czech Air Force when the Germans invaded his country in March 1939. After escaping to Poland and then to France, he flew Morane fighters with the III/7 Groupes de Chasse of the French Air Force during the German advance in May 1940. With the collapse of France a month later he managed to escape to North Africa and then to England. After training to fly the Hurricane, he joined No 1 Squadron at Northolt before moving to No 17 Squadron. Within a week he shared in the destruction of a German bomber, and towards the end of October he and another pilot shot down a Dornier bomber.
When the RAF formed the third Czechoslovak fighter squadron, No 313 at Catterick, Fajtl was a founder member. The squadron, equipped with the Spitfire, moved to Cornwall and flew many sorties escorting fighter-bombers attacking targets in north-west France. In December Fajtl was appointed as a flight commander when the squadron moved to Hornchurch and operated on ground attack sorties in the Pas de Calais. In April 1942 he was promoted to squadron leader and became the first Czech to command an RAF squadron when he was appointed to lead No 122 Squadron.
On May 5 1942 he was at the head of his squadron escorting light bombers attacking Lille. During a fierce engagement with German fighters he shot down a Messerschmitt Bf 109, and probably a second. Outnumbered, he was eventually shot down but managed to crash-land near Hazebrouk.
Despite an intense search, he managed to avoid capture, and after nightfall he headed south. Calling only at isolated farms he made his way to Paris. He was given a pass and after crossing the Vichy demarcation line he took a train to Perpignan. Three weeks after being shot down, he crossed the Pyrenees alone and entered Spain, where he was arrested, spending nine weeks in the notorious Miranda jail before the British Consul negotiated his release. He arrived in Gibraltar and was flown back to England on August 17.
After a period of convalescence, Fajtl acted as a liaison officer with the Inspectorate of the Czech Air Force. In November he was awarded the DFC for his "unfailing resolution, dash and determination in the face of the enemy".
Frantisek Fajtl was born on August 20 1912 at Donin. In 1933 he entered the military academy and was commissioned as a lieutenant pilot in 1935. He flew observation biplanes with No 63 Squadron in the 2nd Air Regiment, based at Olomouc in Moravia, becoming the deputy commander. After the German takeover of their country, Fajtl's commanding officer said to him: "We must never surrender to all this and serve the enemy, each man for himself" - and they left for Poland.
Following a period commanding a fighter station in the Shetlands as a wing commander, Fajtl asked to drop a rank in September 1943 in order to command No 313 (Czech) Squadron, flying Spitfires from Ibsley in Hampshire. He flew many escort and ground attack sorties over northern France.
At the end of January 1944 he and 21 of his fellow countrymen sailed for the Soviet Union, having volunteered for service to form the nucleus of air regiments being established to support the Czechoslovak Army Corps. Fajtl was appointed to command the first Czech air unit to fight with the Soviets.
After training to fly the Lavochkin La 5 fighter at an airfield near Moscow the group of pilots became the 1st Czechoslovak Fighter Air Regiment in June 1944. During September and October Fajtl's unique unit operated in support of an uprising against the Germans by the people of Slovakia. Operating from behind enemy lines, Fajtl and his pilots flew more than 560 combat sorties, destroying enemy aircraft in the air and on the ground and attacking enemy positions in the rear.
In late 1944 Fajtl's squadron formed part of a Czechoslovak combined air division on the Eastern front. He flew in support of the liberation of his homeland in Moravia, and in May 1945 he led his pilots to Prague.
Fajtl remained in the Czech Air Force, but the euphoria of victory did not last. Soon the country's emerging Communist regime was, paradoxically, persecuting former airmen, condemning many of them to hard labour. Fajtl was sacked, and demoted to private. A year later he was arrested and spent 18 months working in a labour camp at Mirov. On his arrival in 1949 he could see former SS officers looking out of the windows, and he considered being jailed with the very people against whom he had fought to be a bitter betrayal. After his release he found work as a clerk.
Fajtl was partially rehabilitated in 1964. But for full rehabilitation he had to wait until after the fall of Communism in 1989, when he received the honorary rank of major general. It was also then that he put on his uniform again. In addition to the DFC, he received four Czechoslovak War Crosses and numerous foreign awards for his war service. In 2003 President Vaclav Klaus invested him with the Order of the White Lion.
A man of irrepressible charm, instantly recognisable for his trademark goatee, Fajtl published his memoirs, in which he celebrated Czech airmen who might otherwise have been forgotten.
Frantisek Fajtl died on October 4. He is survived by his wife, Hana, and two daughters.