Srpen 2018

JAN PETRÁNEK A SRPEN 1968

11. srpna 2018 v 13:39 | VETERANUS

JAN PETRÁNEK A SRPEN 1968


"Týdeník rozhlas" (TR) seznámil čtenáře ve svém 33. čísle z roku 2018 s některými vzpomínkami Jana Petránka na rok 1968. Uvítal jsem to, zvláště proto, že se mi po slovech Jana Petránka stýskalo, a litoval jsem toho, že před jistou dobou přestal pravidelně publikovat své názory na stránce "Reflexe" v TR. Když jsem podnikl jistý "surfing", abych se něco více o J. Petránkovi dozvěděl, dopracoval jsem se až k web stránce https://www.cbdb.cz//autor-17939-jan-petranek.

Tam jsem si přečetl to, co napsal o jiné knížce memoárů Petránka historik Martin. C. Putna. Pochopil jsem, že po takovém "znectění" ztratil asi Jan Petránek zájem se na poli publicistiky příliš exponovat. Být nepřímo z pera historika obviněn z "komoušství, hloupostí, primitivního antiamerikanismu, nebo z kombinací toho všeho", asi moc chuti do publicistické činnosti nepřidá.

K poznatkům J. Petránka k roku 1968, jak je prezentoval ve svém článku v čísle 33, se vyjádřit musím. Každý z nás jistě ony události prožíval po svém. A má k nim svůj osobní postoj. Je to nezastupitelné právo každého z nás. Do mé paměti se nejvíce zapsalo to, že jsem se, krátce po srpnové invazi, a to mezi 19.9. až 21.9. 1968 - účastnil ve Velké Británii jednání u ARB (Air Registration Board) v Redhillu. Jednalo se o pracovní jednání. Ve Státní letecké inspekci (SLI), které jsem šéfoval, jsme v té době, poprvé v poválečné historii, komplexně ověřovali způsobilost dopravního letadla Il-62 sovětské provenience. Toto letadlo hodlaly zakoupit ČSA, a k jeho provozu potřebovaly osvědčení způsobilosti, které by vydal československý stát. K takovému vydání byla SLI zmocněna. Prověrka byla, v souladu s požadavky Annexu č. 8 k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví, prováděna podle podrobných anglických předpisů způsobilosti (British Civil Airworthiness Requirements, BCAR). Potřebovali jsme tehdy jistou konzultaci o tom, jak ustanovení některých požadavků předpisů interpretovat. Jak lze z našeho jednání v Británii vidět, tak invaze vojsk naši práci v tomto směru nijak neovlivnila. A to přesto, že jsme onu invazi "spřátelených" armád vnímali pravděpodobně shodně s Janem Petránkem.

Britští hostitelé nám od prvního okamžiku dávali najevo svou spoluúčast na důsledcích invaze a s hrdostí nám sdělovali, že na protest s ní odmítli naplánované jednání s představiteli sovětského leteckého průmyslu. Vyslovili obavy, zda budeme schopni po této invazi dokončit práce spojené s certifikací Il-62 podle britských norem. Jejich obavy se ale nepotvrdily. Práci jsme mohli v roce 1969 dokončit, i když jsem, jako ředitel SLI, musel čelit hrubému psychickému nátlaku nového ministra dopravy, Jaroslava Knížka.

Někdy koncem srpna jsem se také zúčastnil jednání u generálního ředitele ČSA Karlíka s jistým bulharským plukovníkem. Ten se představil jako velitel ruzyňského letiště a ujišťoval mne, že převzali plnou zodpovědnost za stav bezpečnosti leteckého provozu na letišti.

Mám plné pochopení pro expresivní výrazy, kterými Jan Petránek vzpomíná na události oné doby. Jsem přesvědčen, že je si však plně vědom toho, že síla argumentů nespočívá v silných slovech a výrazech, ale v síle myšlenek. Proto nechci komentovat jeho výrazy o "myšlenkovém otroctví", o "východních vandalech", o "technicky negramotných okupantech". To rád přenechám historikům, jako je M. C. Putna.

Jedné myšlence Jana Petránka však oponovat musím. Je to myšlenka o tom, že "hlavním, proč k nám armády vpadly" bylo zlomit "odpor k podřízení svého myšlení někomu jinému". Má zřejmě na mysli, že šlo o odpor k podřizování myšlení českého národa myšlení sovětskému.

Sám jsem už vyjádřil názor na hlavní důvody invaze v roce 1995. Tehdy jsem v Listech Jiřího Pelikána zveřejnil článek "Od války přes srpen 1968 po přihlášku do NATO". Podporu svých názorů jsem později našel i v názorech britské premiérky M. Thatherové. Ta ve své knize napsala, že "…v roce 1968 v Československu Sověti ukázali, že jakékoliv hnutí ve Východní Evropě, které by mohlo ohrozit jejich vlastní vojenské zájmy, bude bez slitování a bez odmluvy rozdrceno. (Margaret Thatcherová, Roky na Downing Street, Naše vojsko, Praha, 1966.)

Dostalo se mi tehdy od publicisty J. Šterna nálepky člověka "formovaného a deformovaného profesí a osudem". Tomu jsem se nebránil. Kdo by se také bránil ocenění, které je vlastně poctou?

Možná, že by proto nebylo bez významu ani to, kdyby Jan Petránek, a lidé stejného smýšlení, jako má on, se pokusil pohlédnout na rok 1968, o jeho osudový srpen, očima člověka, který byl "formován i deformován" celoživotní prací v branži, které se také říká "vojenské a civilní letectví". Jak napsala jistá Ludmila Fomenková v «Назависимой газете» v roce 2001: "Letci jsou velmi přirození a upřímní proto, že nebe nestrpí faleš. Strojenost je možná jen na zemi. Pro ty, kteří létají, je nepřijatelná, jelikož statečnost, odvaha, cit, přesné a hluboké znalosti, dovednost riskovat, aby byl zachráněn kamarád, se nikdy nespojovaly se lží. Tyto vlastnosti jsou údělem silných a pravých lidí. Jiné lidi letectví nepřijímá." Lichotivá slova, že? Být "formován a deformován" osudem a profesí v kolektivu takových lidí, to také něco znamená!

Když tedy v roce 2018 čtu v čísle 33 TR slova Jana Petránka, tak mohu vyjádřit jen své zklamání nad tím, že v hodnocení hlavního důvodu invaze Československa, se stále ještě projevují jednostranné, a často zlobou motivované, důvody . Že je stále opomíjen požadavek římského historika Tacita, aby historie byla osvětlována sine ira et studio. Že je zcela opomíjen hlavní kontext této "vojensky dobře provedené invaze".

Myslím si, že od roku 1968 už uplynula dosti dlouhá doba k tomu, aby na onu "operaci Dunaj", jak jí byl tento kódový název přidělen, bylo pohlíženo jako na jednu z operací studené války. Tato "studená válka" pak byla jen jiným pokračováním politiky, jíž výrazem byla válka, jež skončila 23 roků před tím. Tedy 23 roků po skočení války, kdy šlo mnohým o přežití. A to nejen Rusku, ale i Slovanům, a tomu, co nazýváme "evropskou civilizací".

Pokračování oné studené války v Československu v roce 1968 nastalo jen šest roků po rozuzlení karibské krize. V naší zemi spočívalo nejvyšší armádní velení v té době v rukách generálů Rytíře, Janka a dalších. Pro ně byl, jak se ukazuje, přechod od doktríny "masové odvety", která ještě dominovala v roce 1962 za Chruščeva, k nové doktríně, doktríně lokálních válek, neakceptovatelný. Odkazuji na projev NGŠ Rytíře z počátku roku 1968, kde přímo říká, že "ze stanoviska naší republiky nám teorie lokální války nevyhovuje". A horoval stále pro koncepci "masové odvety", jíž byl tak oddán N. S. Chruščev.

Což de facto popíralo závěry, ke kterým, po vyhodnocení karibské krize, dospělo jak americké vedení, tak i vedení SSSR. Je obtížné pochopit, že hlavní "hráči" v dané "studené" válce, tj. USA i SSSR, dospěli k závěru, že přechod od "masové odvety" k "pružné reakci" znamenal pro obě tyto velmoci, že zbaví vlastní území rizika totálního zničení, a přenesou tíhu a důsledky možné "horké" války na své "periférie"? Ty pro ně tehdy tvořila Střední a Západní Evropa!

Jako by ani dnes ještě nebylo náležitě oceněno to, že už v roce 1968 sovětská generalita hledala největší ponaučení z války, nikoliv v sérii "deseti stalinských úderů", ale ve vyhodnocení právě počátečních neúspěchů roku 1941. Tehdy se v podstatě rozhodovalo o vítězství nebo zhroucení teorie "bleskové války", která agresivnímu Německu přinášela takové úspěchy. Tehdy osud mnoha zemí, a národů je obývajících, včetně země naší, visel doslova "na vlásku". Sám se nepodivuji, že se sovětská generalita znovu vracela ke Carl von Clausewitzovi, a k jeho ponaučení o tom, co tvoří v obraně "blýskavý meč odplaty",("blitzende Vergeltungsschwert" ). Že "nejskvělejší stránku obrany" tvoří připravená a uskutečněná protiofenziva. A že k tomu, aby byl ve střední Evropě vytvořen tento "blýskavý meč odplaty", chyběla obrannému Varšavskému paktu jen "maličkost". Tato %E

HYNEK BOČAN A PRAVDA, KTERÁ NEBOLÍ

7. srpna 2018 v 12:35 | VETERANUS


HYNEK BOČAN A PRAVDA, KTERÁ NEBOLÍ.

Týdeník rozhlas, jehož jsem pravidelným odběratelem už po řadu desítek let, uveřejnil ve svém čísle 31/2018 rozhovor s režisérem Hynkem Bočanem. Článek byl jistým portrétem názorů režiséra. Článek měl titulek "Lidé pravdu nechtějí, protože bolí". Režisér Bočan vyslovil v rozhovoru některé myšlenky, s nimiž se nemohu buď ztotožnit, či se kterými chci polemizovat. Týdeník, respektive publicista Tomáš Pilát, který rozhovor vedl, představuje Hynka Bočana jako člověka, který "má obrovský cit pro spravedlnost".

Některá tvrzení H. Bočana mají punc "klišátka", tedy do češtiny přeloženého francouzského "cliché". To označuje šablonu v řeči, tedy otřelý řečový výraz. Takovým je tvrzení: "Pokud si nebudeme pamatovat, co se u nás stalo, tak se nám to zopakuje". S touto myšlenkou, v různých jejích obměnách, jsem se setkal ve veřejném informačním prostoru už několikrát, a H. Bočan zde není originální. Už tato jediná věta by si zasloužila podrobnější rozbor. Ten ale nechci dělat.

Více pozornosti věnuji dalším tvrzením režiséra Bočana. Jemu zřejmě vadí, že "komunistický režim ovlivnil životy milionů lidí, některé fyzicky zlikvidoval a některé totálně zničil, a zase se dere k moci". Myšlenku o způsobech, kterými usilují komunisté o svůj podíl na moci, jenž vyplývá z jejich volebních výsledků, a který zřejmě není H. Bočanovi "po chuti", potvrzuje ještě tvrzením, že, "se současní komunisté rvou k moci". H. Bočan ponechává zcela na vůli čtenáře, jak si vyloží myšlenku o tom, že se někdo v demokratické společnosti "rve k moci", zatímco druzí jen usilují ve "volné soutěži" (Ústava) o to, aby mohli uplatnit své právo na podíl politické moci. To vyplývá z podílnictví, každého z nich, na tom, že jsou součástí "lidu", onoho řeckého "démos". Ten je přeci, podle článku č. 2 Ústavy "zdrojem veškeré státní moci".

Pokud je H. Bočan opravdu člověkem s "obrovským citem pro spravedlnost", jak se tvrdí v záhlaví článku, který komentuji, pak jistě uznává ono ciceronovské, že "spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří" ("iustitia in suo cuique tribuendo cernitur", Cicero, O nejvyšším dobru a zlu, 5, 23,67). A nenechával by čtenáře v nejistotě. Aby si třeba nevykládali sloveso "rvát se" tak, jak je třeba použila Karolina Světlá, totiž "rváti se pro dobrou věc s celým světem".

Rád bych se však zamyslel nad oním "ovlivněním milionů". Ono "ovlivnění" je zřejmě odvozeno od substantiva "vliv". Latinské slovo "substantivum", v našem jazyce "podstatné jméno", je nepochybně odvozeno od slova "substantia". To znamená "podstatu, obsah". Co je tedy podstatou slova "vliv", od kterého je sloveso "ovlivňovat" odvozeno? Lingvisté nás poučují, že to znamená "působení, účinek". A "působit" znamená také "být příčinou něčeho".

Jestliže tedy hovoří H. Bočan o tom, že komunistický režim, či komunisté, svou činností něco způsobili, jejich činnost tedy byla něčeho příčinou, pak by bylo na místě, aby také ukázal nebo alespoň naznačil, co bylo důsledkem jejich působení. A jelikož se, jak jsme ujišťováni, nalézáme v právním státě, kde vládne, či kde je usilováno o to, aby zde vládla, spravedlnost, pak by bylo třeba být i ke komunistům, či ke komunistickému režimu, spravedlivým. A v příslušném výroku říct, zda tento režim, či ti, kteří se zastávali komunistických myšlenek, učinili také něco kladného. Protože, jak jsem už psal, "spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří (suum cuique)". Takovou zásadu hlásal už M.T.Cicero před více než dvěma tisíci lety. A asi věděl, proč to říká. Vždyť reprezentoval určitou etapu vývoj evropské civilizace. Ta měla, v době jeho života, za sebou i mnoho století vývoje, a tedy i mnoho století vývoje právního myšlení. A také žil v situaci, kdy velikost "Říma" se blížila, či už dosáhla, svého historického vrcholu a pomalu se dostávala na sestupnou křivku, která končila až jeho zánikem. Aby nám, "barbarům", zanechala alespoň dědictví myšlenek, které, jak známo, jsou často nesmrtelné!

Já sám, v devadesátém prvním roce svého života, nepopírám, že patřím k těm milionům, jejichž život byl ovlivněn, nikoliv "komunistickým režimem", v roce 1945 se o takovém režimu v naší zemi nedalo mluvit, ale marxistickými myšlenkami. S nimi jsem se začal spontánně seznamovat na sklonku války. Přesně už nemohu určit datum, ale bylo to asi koncem roku 1944, či počátkem roku 1945. Tehdy byl můj život už "obohacen" i zkušeností toho, jakým způsobem také může být importována svoboda a demokracie. Tehdy to ještě bylo v podobě prožitků amerického strategického bombardování. Takovému bombardování se až v havlovské době dostalo přívlastku "humanitární". Stroje, ze kterých se 20. listopadu 1944 "sypaly" bomby na Zlín, nesly vznešený název "liberátor". To v latinském jazyce znamená "osvoboditel". V americké interpretaci však místo svobody rozsévaly smrt nevinných!

Druhým zdrojem, který připravil půdu k tomu, aby můj rozum byl připraven přijmout a kultivovat marxistické myšlenky, byla úmorná, organismus dospívajícího "mladého muže", takový titul jsme měli, vyčerpávající práce, u konvejeru baťovské fabriky. Tam jsem zažíval "slasti" jednoho z "koleček" kolektivu asi stovky pracovníků, kteří vyráběli, pro vedení války důležité výrobky. Ty měly podobu dámských bot. Výroba těchto bot měla, podle úvah zpravodajců, kteří určovali cíle onoho bombardování, jistě strategický význam pro chod války. Jinak by závod nebyl bombardován strategickým letectvem USA. Že toto bombardování bylo součástí systému, který byl později nazván "terorismem", tedy vyvoláváním strachu, latinské slovo "terror" znamená "strach, děs, hrůzu", jsem pochopil až mnohem později.

Více než tato úmorná práce to však bylo, mé "ratiō" deptající, chování mistra ve 45. budově fabriky. Jmenoval se Mec. A ten se mnou jednal jako otrokář s otrokem.

To vše dohromady pak vytvářelo půdu, do které byla zaseta semínka myšlenek, které i mne, jako jednoho z milionů, ovlivnily pro celý další život. Nebyl to tedy žádný Bočanův "komunistický režim", který by byl ovlivnil můj život. Nepřivedl mne k těmto myšlenkám žádný propagandista či agitátor komunistické strany, který by mne byl školil a přesvědčoval. Kde by se také vzal takový zasevač komunistických myšlenek ve vesnici na moravsko-českém pomezí, kde naše rodina žila? A kam jsem se vrátil po skončení své zlínské anabáze v srpnu 1945.

Byla to tedy realita společnosti, jíž ekonomickou podstatu tvořil kapitalismus, jež tvořila milieu, v němž jsem byl oněmi myšlenkami ovlivňován. Cítím se být spíše příslušníkem těch milionů, na které myslel básník, národní umělec Karel Toman, už dvacet let předtím. Ten v roce 1924 napsal, že Lenin, jako jeden z apologetů Marxe, "vdechl víru a život milionům milionů…" (Karel Toman, Ty písni živá, SNDK, Praha, 1957). Počítám se k těm, kterým vdechly tyto myšlenky "víru" v lepší budoucnost. Plně však chápu, že atmosféru onoho omamného roku 1945 vnímal jinak sedmiletý chlapec, a jinak ji vnímal sedmnáctiletý dospívající mladý muž. Vnímání takové atmosféry je věcí nepřenosnou, a v podstatě nesdělitelnou.

Že v této víře vše dopadlo jinak, to už je věc jiná, a tvůrci filmů, který rovněž může ovlivňovat život, jestli ne milionů, tak alespoň desítek tisíců, by to mělo být jasné. Mají-li jeho díla sloužit pravdě.

Že vše nakonec dopadlo jinak, tak o tom je napsána už dnes celá řada knih. Za zmínku stojí třeba kniha anglického historika Orlando Figese "Lidská tragédie" (Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha-Plzeň, 2000). Ten na 837 stránkách knihy líčí "příběh lidí, naplněných ušlechtilými ideály, kteří o něco usilovali a nakonec zjistili, že se výsledky od jejich představ fatálně liší". Má snad muž, proživší už celých devadesát roků života, muž, který si alespoň trochu cení sám sebe, když na sklonku svého života dojde k závěru, že i jeho představy, se kterými vstupoval ve svých sedmnácti letech do života s vírou v ušlechtilost jistých ideálů, se liší od pozdější reality, prohlásit svůj život za promarněný a bez užitku žitý? A to snad jen proto, že v jisté době do jeho země "přijely tanky" (Bočan)?

Zvláštní mou pozornost v rozhovoru H. Bočana vyvolalo jeho tvrzení, že poznávání pravdy "často bolí", a že "lidé pravdu nechtějí, protože bolí". Své tvrzení, jak se mi zdá, opírá více o svou vlastní zkušenost. Ta asi vyplývá z poznatku, že jeho filmy nedosáhly "zdaleka sledovanosti…blbých, vymyšlených seriálů", než o závěry odborníků z oblasti psychologie, specielně z oblasti sociální psychologie. Kam by podobné úvahy spíš patřily.

V každém případě mne to donutilo, abych sáhl po oblíbené "Malé československé encyklopedii". A tam si ozřejmil některé poznatky o významu psychologické bolesti pro život člověka. Poučil jsem se, že bolest, kterou by mohli zažívat i diváci Bočanových filmů, by mohla mít i regenerační význam. Mohla by tedy přispívat k obnově psychických a fyzických sil, nikoliv působit bolest. Musela by ovšem být ovlivňována progresivním přístupem k životu, nikoliv jen negací a pesimismem. Myslím si, že je na režisérovi samotném, případně na autorech předloh a scénářů jeho filmů, aby sebekriticky posoudili, zda výsledky jejich práce v podobě filmů, mají šanci dosahovat právě regeneračních, nikoliv jen bolestivých účinků. Sám to posoudit neumím, protože jsem filmy, Bočanem natočené, neviděl, a zhlédnutí některých epizod "Zdivočelé země", jak ji prezentovala ČT, mne přesvědčily spíše o opaku. Nebolestivého účinku mohou, podle mého úsudku, dosáhnout jen taková díla, která z minulosti "nevyzobávají" jen záporné příklady lidského jednání, ale také, v příslušné proporci, zobrazují i to kladné. A to v duchu, již mnou citovaného, suum cuique .

Především pak musí být život zobrazován pravdivě. A to ve všech barevných odstínech, nikoliv jen v jedné, někým předepsané, barvě. H. Bočan by se tedy měl i ptát, proč jím zjevovaná pravda někoho zraňuje, a tedy bolí, a jiného ozdravuje. A proč tomu tak je. Měl by se sám sebe ptát, zda žije a tvoří v atmosféře, kde třeba pohled na určité období dějin národa, není reglementován třeba zákonodárnou a výkonnou mocí, jak se to stalo v naší zemi jedním, smutně proslulým, zákonem z roku 1993. Tedy normou, která se má stát "vůdcem občanů", jak to hlásá nápis na univerzitní budově Karolina z roku 1687.

Jestliže další velký Říman, Seneca Mladší, tvrdil, že "pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe" (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 33,11), pak tím současně říkal, že na monopol na pravdu nemá nikdo. Ani žádný nejvěhlasnější filmový režisér! Dokonce takový monopol na historickou pravdu nemá ani parlament, ani právní autority! Tak to deklarovali francouzští historikové ve svém prohlášení (http://www.ldh-toulon.net/spip.php?artic...1086). A s tím se ztotožňuji.

Už pro Sokrata před pětadvaceti stoletími bylo proto základní metodou, jak se dobírat pravdy, to, aby byli jeho posluchači přiváděni k přemýšlení o tom, co je obsahem sdělení oponenta, se kterým se v diskuzi dobírali pravdy. Což platí i v případě té oblasti vyjadřování postojů k historii, a tedy i k historické pravdě, kterou Hynek Bočan sděluje čtenářům Týdeníku rozhlas.

Hynek Bočan konstatuje, že ani témata o padesátých letech "nejsou příznivě přijímána" a že lidé "pravdu o nich nechtějí, protože bolí". Celá padesátá léta XX. století jsem intenzivně prožíval v řadách československého vojenského letectva. Připravoval jsem se tam k obraně vlasti. Jestli dnes se ke mně cokoliv, co pretenduje na název "informace", z mediálního prostoru o těchto létech dostává, tak v té části, která se týká vojenského letectva, kde jsem tato léta prožíval, tak musím potvrdit, že skutečně často zažívám psychickou bolest. Nikoliv z pravdy o této době, ale ze lží, polopravd a nepravd, kterými je tato doba dnes, v zájmu "nové" ideologie, charakterizována.

Cožpak něco jiného, než psychickou bolest lze pociťovat třeba při čtení knihy historiků Fidlera a Rajlicha "Soumrak králů vzduchu"? Cožpak slova o tom, že "rok 1950 byl posledním rokem, kdy "vzduch, toto naše moře, brázdili čeští králové vzduchu" a po této době nastal soumrak, a po něm "čtyři desítky vlády tmy", nemohou způsobit bolest muži, který ona léta v letectvu prožíval? Jak se takové tvrzení rozchází třeba s výrokem také letce-bojovníka, generála Karla Mrázka (1910-1992), který někdy kolem roku 1990, krátce před svou smrtí, říká dvěma letcům té generace, která už vyrostla v oněch padesátých letech, dvěma generálům Hájkovi a Humlovi: "Ano, my jsme bojovali, nasazovali životy, mnozí z nás za svobodu vlasti umírali. Vy jste čs. vojenské letectvo udrželi v síle. Dnes je tomu tak, že na nás si občas vzpomenou a vojenské letectvo" (Zpravodaj Svazu letců ČR, číslo 40)?

Na místě je tedy otázka k Hynku Bočanovi: " Vážený pane režisére, co z řečeného je pravdou, která bolí, a co je tím, jež má regenerační, tedy ozdravný, význam?" A která z nich by měla inspirovat i českého filmového režiséra? A kdo jsou to oni "lidé, kteří nechtějí pravdu"? A jakou pravdu máte na mysli? Jedná se o pravdu, která je výslednicí "přesných výměrů", tedy definic, jež samy o sobě jsou výsledkem opravdového přemýšlení, jak to požadoval už stařičký Sokrates? Nebo se jedná o quasi pravdu, kterou požaduje oficielní ideologie? Jednou ideologie, která je nazývána "komunistickou", jindy zase "liberální"?

Srpen 2018.