Červenec 2018

GENERÁL PAVEL, NATO A RUSKO

31. července 2018 v 16:09 | VETERANUS


GENERÁL PETR PAVEL, NATO A RUSKO

Český generál Petr Pavel, sloužící ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, vystoupil 3. května 2018 v Praze na "Stratcom summitu 2018".

Informace o jeho vystoupení byly zveřejněny v elektronické verzi "Českých novin". Z nich jsem čerpal při zpracování následujícího komentáře. Odkazuji tedy na "České noviny", které provozuje ČTK; též http://www.ceskenoviny.cz/kontakt/.

První, s čím jsem se musel vypořádat, byl pojem "Stratcom summit 2018".

Podle Wikipedie znamená anglický výraz "summit" - vrcholek, tedy setkání hlav států a vlád na nejvyšší úrovni. Setkání je obvykle věnována značná pozornost médií, doprovázejí je přísná bezpečnostní opatření a konají se podle předem připraveného programu. Za první "summity" v dějinách lidstva jsou považována setkání F. D. Roosevelta, W. Churchilla a J. Stalina v průběhu druhé světové války. Docházelo k nim i během studené války při setkáních amerických prezidentů s jejich sovětskými a čínskými protějšky. Období studené války je poznamenáno velkým počtem "summitů".

Pojem "stratcom" představuje akronym slov "Strategic Command". Jako příklad lze uvést Strategické velitelství Spojených států. Je to jedno z deseti unifikovaných velitelství Ministerstva obrany USA. V případě "summitu", na kterém generál Pavel hovoří, se lze ptát, o vrchol čeho jde. Běžným konzumentům těchto informací zbývá se o tom jen dohadovat. Což je nepodstatné jen zdánlivě.

V uvozovkách uvedený výraz jsem si tedy přeložil jako "Vrcholek strategického velitelství 2018".

Protože generál Pavel vystupoval jako vojenský funkcionář NATO, předpokládal jsem, že jeho vystoupení bude obsahovat sdělení o tom, čím se ve své strategii NATO v této době zabývá. NATO jistě má svou strategii, jako součást vojenského umění, kterým se řídí. Očekával jsem, že se dozvím při nejmenším to, jaké jsou současné názory nejvyšších míst NATO na podmínky a charakter příští možné války s pravděpodobným nepřítelem, a jak se na takovou válku NATO připravuje.

Za nejdůležitější jsem považoval to, že se konečně dozvím, kdo je, 29 roků po skončení studené války, pro státy sdružené v NATO tím nejpravděpodobnějším, současným i budoucím, nepřítelem. Na přípravu války s ním (s nimi), jistě kromě jiného, mají být též vynakládány nejméně 2 procenta HDP členských států. A že se konečně dozvím, proč to mají být právě tato dvě procenta, nikoliv třeba jen 1,9 nebo 2,1 procent. Pokusil se vůbec někdo o zodpovězení této otázky?

Generál vůbec nevysvětluje, proč právě investicí takových finančních prostředků "ukazujeme (asi je to NATO, kdo ukazuje, poznámka má) našim protivníkům (zajímavý pluralismus!), že by agrese byla drahá a měla by malou pravděpodobnost na úspěch". Neříká, čí agresi má na mysli, jež by byla pro agresora drahá, a kdo je ten subjekt, pro který by drahou byla. Při tom zamlčuje, že jsou jeho slova adresována též jaderné supervelmoci, jež je zajisté schopna způsobit i státům sdruženým v NATO obrovské škody. Ty lze velice obtížně zahrnout pod výraz "drahý", tedy stojící mnoho peněz. A nejen peněz! I podstatně cennějších hodnot!
Předchůdce generála Pavla ve funkci náčelníka Generálního štábu ČSLA, generál Rytíř, svého času definoval tuto "drahotu", jako potřebu zachovat "prostou existenci národa". Myslím, že od jeho doby, tedy od šedesátých let minulého století, se až tak mnoho nezměnilo. Generál Pavel si je jistě dobře vědom toho, že případná "agrese", jak on možnou válku nazývá, není záležitostí jednostrannou.

Nic takové mi, jako čtenáři oněch výroků, generál Pavel neřekl. Naopak. Už první jeho věta mne uvedla do stavu pokračující nejistoty. Troufal bych si prohlásit, že nesnížila entropii mého mozku, a neměla tedy pro mne žádnou informační hodnotu. Jestliže říká, že "Rusko je nespokojené se stavem světa, proto je proti NATO", pak je nutné položit otázku, proč použil příčinného příslovce "proto". Toto příslovce nutně předpokládá příčinné spojení dvou skutečností nebo jevů. V daném případě předpokládá příčinné spojení "nespokojenosti se stavem světa" s "opozicí Ruska vůči NATO". Že se jedná o protivenství Ruska se všemi státy sdruženými v NATO, vyplývá z tvrzení generála, že je Rusko "proti" NATO. Je třeba se generála zeptat, odkud vyvozuje závěr, že zde existuje příčinná vazba? A proč tato nespokojenost se stavem světa, ve které Rusko není ve světě osamoceno, jen Rusko staví do opozice s NATO? Předložka "proti" má široké použití. Nemusí znamenat jen protější směr či zřetel, ale může také znamenat "nepřátelství" "odporování" (Trávníček, Slovník jazyka českého, SN, Praha, 1952).

Nespokojenost se stavem světa vyjadřuje třeba hlava katolické církve papež František. Ten v Bolívii v roce 2015 prohlásil: "Uvědomujeme si, že něco není v pořádku se světem, když je tolik rolníků bez půdy, tak mnoho rodin bez domova, tak mnoho dělníků bez práv, tak moc lidí, jejichž důstojnost není respektována". (Právo 11.7.2015). To není vyjádřením nespokojenosti se světem? A proč není NATO také ve stavu nepřátelství s Vatikánem a celou katolickou církví?

Nebo státy sdružené ve skupině BRIKS, které se sešly v Johannesburgu ve dnech 25.- 27. července 2018. V zemích BRIKS žije 3 154 812 028 obyvatel z celkového počtu asi 7,4 miliard obyvatel zeměkoule. Takže hlavy těchto států představují významnou část současného světa. Hlavy těchto států, tedy skutečný jejich "summit", nehýřily zrovna spokojeností se stavem světa, posuzujíce problémy ekonomických sankcí, použití síly se současným narušováním Charty OSN, začínající závody v přenášení ozbrojených prostředků do kosmického prostoru, otázky zachování stávajících odzbrojovacích dohod.

Neměl by generál Pavel vysvětlit, proč tyto subjekty současného světa se podle stejné logiky, jaká je ze strany NATO uplatňována vůči Rusku, se nestávají rovněž někým, kdo stojí "proti" NATO? Pokud toto generál Pavel nevysvětluje, tak nutně vyvolává pochybnost ve své tvrzení a ukazuje spíše na to, že příčiny toho, proč je současné Rusko v opozici vůči NATO, spočívají opravdu někde jinde, než v nespokojenosti Ruska se stavem světa. Ostatně by to bylo v celé válečné historii světa poprvé, kdyby důvodem k válce, často se hovoří o Třetí válce světové, byla nespokojenost jednoho, byť velkého státu, se stavem světa. A NATO by se ocitalo ve zcela nereálné situaci, že ono jediné reprezentuje svět, s nímž může být zbytek světa, po odečtení z něj Ruska, bez výhrad spokojen.

Ostatními výroky českého generála Pavla, proneseným na onom "summitu", se zabývat nehodlám. Pro devadesátiletého muže by to bylo opravdu plýtvání časem. Jako člověk, kterému se, řečeno slovy spisovatele Vladislava Vančury, "přihodilo bezpočet věcí, z nichž mnohé nestály za nic, a jiné bývaly opět krásné a jiné opět bláznivé", musím závěrem svého krátkého komentáře vyjádřit smutek nad úrovní české generality, jak ji prezentuje generál Pavel. Když se vrátím do časů let 1961-1964, kdy jsem byl náčelníkem štábu 10. letecké armády ČSLA, tak musím říct, že důstojníka, který by se tak nepřesně vyjadřoval v otázkách vojenských, jako se vyjadřuje generál Petr Pavel, bych ve svém štábu pravděpodobně nestrpěl.

Jestli má jeho projev na onom "stratcom summitu" také představovat úroveň toho, jak je hodnocen pravděpodobný protivník v pravděpodobné válce, na jejíž vedení se NATO usilovně připravuje, pak také jeho slova o tom, že oproti NATO by neměla, jak on říká "agrese", naději na úspěch, považuji jen za projev čistého chvastounství! Viděl bych v tom analogii s jistými politickými a vojenskými činiteli první poloviny XX. století, kteří na Východě neviděli ani Don Quijotovy větrné mlýny, ale jen "obra na hliněných nohách". Mnozí z nich, když později poznali, jak se osudově mýlili v hodnocení pravděpodobného nepřítele, pak neznali jinou cestu, jak se dostat ze šlamastiky, do které zabředli, než použít vlastních pistolí a předstoupit před soud Nejvyššího!

Červenec 2018.

POTULKY HISTORIÍ REŽISÉRA VÁCLAVA MARHOULA

9. července 2018 v 8:48 | VETERANUS
POTULKY HISTORIÍ REŽISÉRA VÁCLAVA MARHOULA
Jak jsem se dočetl v deníku "Právo" ze 7. července, tak "režisér a producent Václav Marhoul dotočil svůj film "Nabarvené ptáče" podle stejnojmenného bestseleru spisovatele Jerzyho Kosińského".
V renomovaných slovnících jsem si upřesnil, co znamená pojem "bestseller". Podle "Anglicko-českého slovníku" Osičky-Poldaufa je to "úspěšná kniha, tahák". Podle "Slovníku cizích slov" Ladislav Rejmana, vydaného Státním pedagogickým nakladatelstvím v Praze v roce 1971, znamená pojem "bestseller" knihu "s největším odbytem". Ve "Wikipedii" jsem se poučil, že "bestseller (z anglického the best sell, doslova "nejlépe prodejné") označuje knihu, která se stala velmi populární a která jde dobře na odbyt. V běžném kontextu označení bestseller nepředstavuje nějakou přesně definovanou úroveň prodeje, ani žádnou předpokládanou, nebo skutečnou odbornou, nebo literární kvalitu. Jednoduše označuje knihu populární (https://cs.wikipedia.org/wiki/Bestseller).
Zejména definice, uvedená ve Wikipedii, mne utvrdila v názoru, že film vytvořený V. Marhoulem nemusí nutně znamenat, ač to nelze vyloučit, že film, který natočil podle knižního bestseleru, se musí stát filmovým dílem takové kvality, že by bylo neodpustitelnou chybou kulturního člověka, tento film nevidět.
Jen budu doufat, že se v tomto filmu nedostal režisér na stejně šikmou plochu, při eventuelním promítnutí osudů onoho "ptáčete" do historického kontextu, jako se mu to stalo při rozhovoru, který poskytl periodiku Českých drah "ČD pro vás", číslo 7/2018.
V uvedeném rozhovoru tvrdí V. Marhoul, že v roce 1938 byl český národ "zrazen svými politiky". Když čtu takovou větu, tak se ptám: "Jak může něco takového vyslovit člověk, který tvoří filmy, jež mají mít oporu i ve správně interpretované historii? Cožpak nikdy neslyšel, či nečetl slova jednoho z velikánů římské antiky, politika a řečníka, vychovatele řečníků, tedy antických předchůdců dnešních politologů, publicistů, třeba i filmových režisérů, Marca Tullia Cicerona, že "hlavním zákonem historie je nebát se žádné pravdy, bát se jakékoliv lži, nepřipouštět ani stín nespravedlnosti, ani stín zloby"? Nikdy jej nenapadlo, v případě, že taková slova vůbec někdy četl, že je asi Cicero nevyslovil proto, aby jej někdo po dvou tisíciletích citoval v zemi, kterou v oné době (?) obývali barbaři, ale že je vyslovoval asi proto, že se s neuvažováním podobného zákona dnes a denně v říši, která už pomalu směřovala ke svému konci, setkával.
Opravdu si čtenář rozhovoru s p. Marholem má myslet, že je pravdou, nikoliv lží, když se něco podobného tvrdí, a při tom je zamlčováno, že to byli smluvní spojenci Československa, tedy nikoliv čeští politikové, kdo spáchal na něm zradu v roce 1938, tedy zradu, která nesmí být nikdy zapomenuta a která musí v českém národě vyvolávat pochybnosti o poctivosti dnešních představitelů oné "sladké Francie, hrdého Albionu", jež rozhoupaly onen "Halasův zvon zrady"? A kteří se dnes tváří, jako by byli kdovíjakými přáteli našeho národa?
Nebyl to nikdo jiný, než W. Churchill, který zhodnotil ve svém díle "Druhá světová válka", tedy v knize, za kterou byl poctěn Nobelovou cenu za literaturu, postoj Francie, a explicitně i Velké Británie, v evropské krizi podzimu roku 1938, když napsal: "Každý národ má držet slovo a jednat v souladu se svými smluvními závazky ke spojencům, a být veden ctí…rytířskost, čest a soucítění s malým ohroženým národem doznaly zdrcující porážky" (str. 289, I. díl knihy). Nebyl by to ani Sir Winston, aby z oné zrady nevykroutil svou zemi slovy, že "Velká Británie by byla určitě bojovala, kdyby k tomu byla smluvně zavázána". Že vedle smluv by měli být lidé Evropy, tedy kontinentu, který už prošel etapou rytířství, vázáni "křesťanskou morálkou", s níž nejsou v souladu slova jeho předchůdce, že "je hrozné, nepředstavitelné, neuvěřitelné, že bychom měli kopat zákopy a zkoušet plynové masky kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme" , to už ctihodný Sir nezdůrazňuje!
Václav Marhoul pochybuje o tom, že někdo bude mladým lidem vyprávět "dějiny naší země, a to hlavně 20. století, v kontextu a souvislostech". A dokonce bude přihlížet k učebním osnovám, aniž nám řekne, kdo tyto osnovy tvořil a jak vůbec vypadají. Když sto let po Ciceronovi římský historik Tacitus, pokládaný za jednoho z tvůrců historiografie, začal psát své letopisy (annālēs), ujišťoval čtenáře, že je bude psát sine ira et studio! Což znamená bez "hněvu a zaujatosti", tedy s "přísnou věcností a nestranností". Tím potvrzoval jen to, co sto let před ním vyslovil Cicero.
Myslí si V. Marhoul, že je něco takového vůbec možné v zemi, kde nikoliv historický, ale vysloveně ideologický, názor na část národních dějin byl vysloven zákonodárci a následně potvrzen Ústavním soudem? Jestlipak si někdy pan Marhoul přečetl onen zákon, ze kterého doslova čiší třídní hněv a nespravedlnost, a který je typickým exemplářem toho, jak si nová vládnoucí třída prosadila svou vůli, a povýšila ji na zákon, jenž se má, i při pohledu na část svých dějin, stát "vůdcem občanů" (lex civium dux), jak hlásá nápis na budově Karolina? Cožpak si pan Marhoul, tedy představitel toho, čemu se také říká "kulturní fronta", neuvědomuje, že v onom zákoně byli, na principu kolektivní viny, obviněni post factum z příslušnosti ke "zločinné a zavrženíhodné" organizaci takoví velikáni a ozdoby české kultury, jakými byl Olbracht, Wolker, Vančura, E.F.Burian a další, a že dokonce volitelé jednoho ze signatářů zákona, V. Havla, byli se zpětnou platností tak označeni? A že tím naše země získala zřejmě světové prvenství, když hlava státu, které byla dokonce s velkou pompou instalována busta ve Washingtonu, byla zvolena hlasy příslušníků "zločinné organizace"?
Jmenoval jsem mezi oněmi "zločinci" i Vladislava Vančuru. Tím se dostávám k pojmu "hrdinství", o kterém pan Marhoul rovněž hovoří. Už jsem svého času reagoval ve svém blogu na názory generála Petra Pavla, který hovořil o tom, jak i za jeho a jeho otce působení v ČSLA, došlo k profanaci i takového pojmu, jakým je pojem "hrdinství". Václav Marhoul želí toho, že "neznáme svoje hrdiny", protože byli "buď zapomenuti, nebo popraveni komunisty". Což není nic jiného než nepravdou, polopravdou nebo dokonce otevřenou lží. Mám několik námitek k tomuto tvrzení.
První námitka spočívá v tom, že používá plurálu. Nevím, kdo jej k tomu zmocnil. Já se rozhodně do takové množiny nepočítám. Ač jako bývalý příslušník KSČ, se počítám naopak mezi lidi, kteří aktivně pomáhali rehabilitovat, i v zahraničí, de facto, jednoho z válečných hrdinů, stíhače Františka Fajtla.
Když se hovoří o hrdinství, tak generál Pavel připomněl slova jednoho z hrdinů z filmu "Sedm statečných". Konkrétně slova herce Bronsona, jenž říká jednomu z chlapců vesnické komunity, kterou sedm statečných ochraňuje proti Calverovým hrdlořezům, aby viděli hrdiny ve svých otcích, kteří "jdou každý den na pole, aby tam dřeli a živili tak svou rodinu". Zastávám v tomto stejný názor s generálem.
Na potvrzení svého názoru jsem však nemusel čekat na vynikající hollywoodský film "Sedm statečných". Jako musel čekat český generál. Stačilo mi vzpomenout si svého otce. Ten jako dvacetiletý muž byl povolán rakouským monarchou v roce 1917 do První světové války. Z ní se pak, po jejím skončení vracel jako příslušník "Útočného sokolského praporu Italské domobrany". Tedy místo toho, aby se z italské fronty vracel jako repatriovaný italský zajatec nebo jako příslušník poražené rakouské armády, vracel se jako muž, který projevil svůj postoj k vlasti tím, že dobrovolně vstoupil do Italské domobrany. Po návratu do osvobozené vlasti ještě rok sloužil na slovensko-maďarské hranici a pomáhal upevňovat tam hraniční režim nového státu. Po demobilizaci pak jako tovární topič rovněž každý den, po celou dobu První republiky a Protektorátu, odcházel do fabriky, dnes vlastněné panem Babišem, kde rovněž po dobu více než dvaceti roků, jako topič u parních kotlů "dřel, aby uživil svou rodinu".
A proto jsem se ptal generála Pavla, a ptám se rovněž pana Marhoula: "Nemyslíte, že je třeba, když už hledáte vzory hrdinství, hledat vzory statečnosti jen v amerických filmech? Nebo u bratří Mašínů? Nebylo by možné hledat vzory podobných hrdinů, třeba v ČSLA, ze které jste vzešel? Nebyli takovými hrdiny třeba stovky stíhacích pilotů Československé lidové armády, kteří chránili před vetřelci náš vzdušný prostor? Chránili jej před možnými útoky jiných "hrdinů", v jiných uniformách, kteří byli připraveni realizovat doktrínu "jeden letoun, jedna bomba, jedno město".
Ti naši bezejmenní hrdinové také dnes a denně přicházeli na svá letiště, usedali do svých strojů, aby v nich "proseděli" v pohotovosti číslo 1 nepočítané hodiny. Ví pan Marhoul vůbec něco o tom, co obnášelo takové "sezení" v pohotovosti č. 1, případně co obnášel start proti narušiteli za podmínek, kdy si startující pilot nebyl jist tím, že bude moci bezúhonně přistát a nebude se muset katapultovat, protože normální přistání mu meteorologické podmínky, do kterých startoval, nedovolí? Nebylo to ekvivalentní dřině rolníků kdesi na americko-mexickém pomezí! Nestálo by za to, aby o takových hrdinech točili pánové Marhoul a další filmy? Filmy nepřikrášlené, asexuální, "jen" pravdivé ve smyslu toho, co znamená slovo "pravda" Tedy, "co je správné, co se shoduje se skutečností, co se skutečně událo", nikoliv to, co bylo jen stokrát opakovanou polopravdou či dokonce lží!
Skuteční hrdinové však nechodí s transparenty po ulicích a na náměstí, na která je zvou někteří uživatelé "sociálních sítí". Vyhledávat ony "neznámé, či většinou zapomenuté" hrdiny je však třeba jinde, než na tak zvaných sociálních sítích, jež ve většině případů představují spíše páchnoucí žumpu! Většinou se totiž jedná o lidi, kteří to, co dělají ani za hrdinství nepovažují, stejně jako to za hrdinství nepovažovali oni rolníci kdesi na mexicko-americké hranici! Aniž by se zapomínalo i na ty, kteří se řízením osudu jimi stali jinde, než jen pod velením západních velitelů!
Nepociťuje pan Marhoul po mých slovech potřebu, kterou už před dvaceti pěti stoletími prosazoval jeden Řek, jménem Sokrates, a kterou pociťuji i já, že máme-li poznat pravdu, tedy i pravdu, o tom, co to je hrdinství, že je zapotřebí mít definice? Tedy i definici pojmu "hrdinství"! A pokud tyto nemáme, že je třeba je vypracovat. Bez nich se nemůžeme domluvit, ač budeme hovořit stejnou rodnou řečí. Tím se však věda, včetně quasi vědy zvané "politologie", bohužel, nezabývá, a nechává nás, občany, tápat v temnotě, a přít se bez nároků na to, abychom se dobrali pravdy!
To jsou jen některé mé poznámky k rozhovoru, který vedl s Václavem Marhoulem šéfredaktor onoho tiskového média Českých drah, a posléze v něm i uveřejněn.
V červenci 2018.

JAK TO VLASTNĚ BYLO NA G7 V QUEBECU?

3. července 2018 v 13:23 | veteranus
JAK TO VLASTĚ BYLO NA G7 V QUEBECU.
V elektronickém žurnálu INOSMI.RU byla na stránce https://inosmi.ru/politic/20180614/242481181.html
publikována ruská verse článku "They Threw Russia Out": On Trump's Understanding of Recent History. Článek vyšel v americkém časopise "CounterPunch". Ruská verze článku zněla: «Они вышвырнули Россию», или как Трамп понимает современную историю
Velice zajímavý článek jsem z ruské verze přeložil a dal jsem jí tento název: "Byli to oni, kdo vyhodil rusko ze "sedmičky", neboli jak si Trump vykládá současnou historii.
Můj, neautorizovaný, překlad následuje:
14.6.2018
Gary Leupp. Autor je profesorem historie na Tuftově Univerzitě.Je zástupcem v Departementu náboženství. Je autorem knih Servants, Shophands and Laborers in in the Cities of Tokugawa Japan; Male Colors: The Construction of Homosexuality in Tokugawa Japan; and Interracial Intimacy in Japan: Western Men and Japanese Women, 1543-1900. Je přispěvatelem Hopeless: Barack Obama and the Politics of Illusion, (AK Press). Je dosažitelný ana drese: gleupp@tufts.edu
Tufts University je soukromá výzkumná univerzita,jež je součástí samosprávy města Medford, Massachusetts, United States. Tufts kolejbyla založena v roce 1852 Christianem Universalistem, který pracoval řadu let na otevření nonsectarian institution vysokého učení. Po dobu více než jednoho století bylaTufts malou kolejí New Englandliberal arts college,než se přetvořila do velké výzkumné univerzity v letech 1970tých. Tufts ie výsadním členem New England Small College Athletic Conference (NESCAC).
Předtím než prezident Trump opustil setkání "Velké sedmičky" v Quebecu, tak učinil neformálně a improvizovaně neočekávané, a gramaticky nesprávné, prohlášení k novinářům: "Vězte, ať se vám to líbí nebo nelíbí, možná, že to není politicky korektní, ale my musíme řídit svět, při čemž tato "Velká sedmička", která byla "osmičkou", vyhodila Rusko. Je na čase je tam vrátit".
Kdo jsou to "oni"?
Nikoliv, Donalde, je třeba především říct, že to dělali ne oni.
Řeknu to naprosto stručně. Byly to Spojené státy, kdo v roce 2014 řídil vyloučení Ruska ze "Skupiny osmi", a tím je trestal za anexi Krymu.
Byly to USA, které na počátku uskutečnily operaci vedoucí ke změně režimu; ta stála 5 miliard dolarů; tím, že podporovali a financovaly krvavý puč v Kyjevě v únoru 2014, v jehož čele byli neofašisté. Ti svrhli demokraticky zvoleného prezidenta, nahradily jej režimem pravicového zaměření, který usiloval o členství v NATO a o vyhnání Rusů z jejich základen na Krymu. Tyto základny patřily Rusku od sedmdesátých let 18. století, Rusové tam byli v souladu s dlouhodobou smlouvou s Ukrajinou, která byla uzavřena po rozpuštění Sovětského svazu v roce 1991.
Neobviňuji tě, Donalde, jestli toto všechno neznáš. Ty kanály, na které se díváš, nevysvětlovaly všechno to dost dobře. A jak jsem slyšel, tak čteš velice málo.
Musíš však vědět, že Rusko anektovalo Krym proto, aby zabránilo tomu, že bude jeho Černomořská flotila vyhnána ze Sevastopolu a že tamní vojenské objekty budou předány NATO. Za spojení s "mátuškou" Ruskem hlasovala drtivé většina podstatné část ruských obyvatel ostrova. Obamova administrativa to považovala za adekvátní tomu, když Hitler v roce 1938 uchvátil Sudety, a Hillary Clintonová srovnávala Vladimíra Putina s Hitlerem. (Nelze se divit tomu, že ruský tisk dal přednost tobě, nikoliv Clintonové, stejně jako CNN dala Clintonové přednost před tebou.) Nato Washington započal s očerňováním Ruska a požadoval, aby Rusko bylo vyloučeno z "Velké osmičky" do té doby, než Rusko vrátí Krym Ukrajině. Jakoby se něco takového vůbec někdy mohlo stát.
Obdobně byly Evropskou unií pod nátlakem USA přijaty sankce proti Rusku, v důsledku čehož se s těžkostmi setkali nejen Rusové, ale i země Evropské unie, na rozdíl od Washingtonu, který má těsné obchodní svazky s Ruskem. Polští pěstitelé jabloní, dodavatelé broskví z Řecka, prodavači rajčat ze Španělska, ti všichni utrpěli ztráty vse sx tovkách milionů. Ti všichni chtějí, ab ybyly sankce rušeny. Mnozí Evropané považují odpověď USA na ukrajinské události za neadekvátní, přílišný a farizejský. Nový italský premiér souhlasí s tím, aby se Rusko vrátilo do Velké sedmičky.
Mnozí přivítají tvůj neočekávaný návrh. Ve stejné době nelze nepozorovat, jak to tebe samotného vzdaluje od samotné Ameriky. Všichni ti "tví", to není jen Británie, Francie, Německo, Itálie, Japonsko a Kanada, to jsou také Obamovy Spojené státy.
Distancuješ se od počátečního rozhodnutí, vyhnat Rusko, a spatřuješ v tom dědictví Obamy/Clintonové. Říkáš: udělali to oni. Já s tím nemám co do činění (jsi pašák, Donalde! Je správné, že se distancuješ od ošklivé minulosti. Jen tak dál!)
Je přirozené, že chytré hlavy v kabelových televizích nacházejí v tvém posledním prohlášení důkazy tvé lásky k Rusku, která není vysvětlitelná jinak, než že Putin má nějaké páky nátlaku na tebe. Nazývají tvé city absurdními, a připomínají divákům, a čtou jim přednášky o tom, jak Rusko vpadlo na Ukrajinu, jak okupovalo Krym, a že za to musí být potrestáno. Tak se tvé udivující prohlášení je poučné nejen z tohoto důvodu. Ukazuje na to, že vyloučení Ruska z Velké osmičky bylo od počátku ospravedlnitelné, a že ty, jako prezident, se snažíš ze všech sil dokázat opak.
Pane prezidente, vy jste kejklíř, hlupák, sprosťák a velký balvan. Jste nedůsledný, vzájemně si odporující, nepředvídatelný. O historii nevíte nic a vykládáte hlouposti o tom, že v roce 1812 Kanaďané zapálili Bílý dům, že Andrew Jackson se účastnil občanské války nebo o tom, že Korea byla někdy součástí Číny.
Někdy však z neznámých příčin vedete chytré řeči, jako na příklad "Proč bychom se neměli přátelit s Ruskem?" Vaše rozhodnutí přijmout pozvání Kim Čen Yna a vést s ním rozhovor, navzdory námitkám poradce pro národní bezpečnost, bylo pozitivní. Váš odvážný návrh, aby bylo Rusko vráceno do "Velké osmičky" je rovněž pozitivní.
Snažte se rozkývat všemi silami lodičku. Provokujte konflikty se spojenci. Říkáte: "My musíme řídit svět", avšak vaš "my" je stejně málo pochopitelné jako "oni". Kdo řídí svět? Jste to vy s ostatními lídry Velké osmy, kteří se všichni bojí vašeho nestabilního charakteru?. Jestliže říkáte, že je třeba znovu přijmout Rusko (aby bylo možné lépe řídit svět), pak je třeba, abyste svou pozici hájil všemi silami.
Zničte Obamovo dědictví, které dalo vznik nové studené válce s Ruskerm a pokazilo s ním vztahy. Očekáváte impeachment, nicméně oslabujte atlantické spojenectví, které nikdy nebylo něčím dobrým, a přestaňte provokovat Rusko rozšiřováním NATO a "barevnými revolucemi".
Ze všeho obviňujete je. Přerušte vztahy s minulostí. Snažte se o sblížení a naladění dobrých vztahů s Ruskem. Podporujte neutralitu ve vztahu ke Krymu.
Donalde, kašlu na to, co se odehrálo v jistém hotelu v Moskvě. Nikdy jsem neviděl, jak čurají prostitutky, a takové divadlo mne nijak zvlášť nezajímá. Mohu jen předpokládat, že kdybych měl tvé peníze a tvůj volný čas, že bych si takové představení mohl dovolit z čistě vzdělanostních důvodů. Jestliže drží Vladimír nad Tvou hlavou takový meč, tak mu řekni, že je ti lhostejné, jestli se na Youtube objeví takové video či neobjeví. Tvé voliče to nezbaví odvahy; mezi nimi jsou bezpochyby evangelisté, kteří se rovněž potají zabývají vodními sporty.Kromě toho vše lze odpustit.
O historii se vyjadřuj přesně a zřetelně, když se budeš pokoušet o zlepšení vztahů s Ruskem. Iniciátory protiruských sankcí se staly Spojené státy. Jsou to Spojené státy, kdo za sebou vede po desetiletí své spojence. Nejsou to "oni", kdo má vrátit Rusko zpět, jsi "ty i oni". Samozřejmě jen za podmínky, že jsi k tomu vážně odhodlán. Jak však můžeš vést za sebou ostatní, jestli tě tito "ostatní" přehlížejí?
Tvůj občasný přítel Emmanuel Macron se v pátek v Quebecu nechoval k tobě obzvlášť přátelsky. Mimika i posunky všech přítomných byl jaksi nekonformní. Bylo bolestivé se na to dívat. Kdosi se rozhodl změnit se.
Francouzský prezident prohlásil zamračeně: "Možná, že je americkému prezidentovi lhostejná jeho současná izolace, my však, v krajním případě, nebudeme proti, jestli nás zůstane jen šest". "Je to proto, že naše šestice představuje jednotné hodnoty, jež vytvářejí ekonomický trh, a představují především reálnou sílu na mezinárodním poli" (hovoříme opět o Německu, Francii, Británii, Itálii, Kanadě a Japonsku, jejichž celkový hrubý domácí produkt představuje 2/3 amerického.)
Jak můžeš ty, Donalde, když jednáš z tak slabé pozice, přesvědčit, v podmínkách izolace a zjevného pohrdání, Velkou sedmičku, aby někoho přijala mezi sebe? Je správné, že se chceš smířit s Ruskem. Špatné je však to, že provokuješ obchodní války, a svým rasismem, hrubostí a neznalostí odpuzuješ od sebe spojence. Namísto toho, aby ti pomáhali při správě světa, mohou vyhodit i tebe.
V Třebíči 3. července 2018.