Červen 2018

HYSTERIE ZVANÁ "RUSSIAGATE" JE V USA NA VZESTUPU

10. června 2018 v 8:45 | VETERANUS

HYSTERIE ZVANÁ "RUSSIAGATE" JE V USA NA VZESTUPU. JE OPODSTATNĚNÁ?

Je třeba skoncovat s pošetilou rusofobií.

Moto: "Quem Deus perdere vult, dementat prius". "Koho chce Bůh zatratit, toho nejprve připraví o rozum".

Autorem článku v "The Nation" je Jack F. Matlock Jr. Je to bývalý velvyslanec USA v SSSR (1987 až 1991); je autorem knih "Reagan and Gorbachev: How the Cold War Ended" a "Superpower Illusions: How Myths and False Ideologies Led America Astray-And How to Return to Reality".

Ruský překlad článku byl uveřejněn na stránce https://inosmi.ru/politic/20180607/242420780.html. Z této verze jsem článek přeložil a v některých detailech i revidoval podle anglického originálu. Můj překlad není autorizován.

Považuji článek za velice závažný, a to i s ohledem na situaci, které jsem, dnes a denně, svědkem v našem veřejném informačním prostoru. Má svou aktuálnost i s ohledem na nadcházející summit NATO. Předpokládám, že ani ten se nevyhne "řinčení" atomovými zbraněmi. Pro naši zemi není od věci se nad fenoménem, v Americe nazývaný "Russiagate", zamyslet. Cožpak výroky českého generála, který s použitím "taktických" atomových zbraní už Rusku vyhrožoval, ještě předtím, než se ujal významné funkce v NATO, nejsou dost varovné?

Následuje překlad článku J.F.Matlocka:

˃˃˃V záhlaví článku uvedený výrok, který je chybně připisován Euripidovi, si připomínám vždy, když beru ráno do ruky "New York Times", a když tam čtu články zabývající se, tak zvanou, "Russiagate". Někdy jsou tyto články vytištěny velkými písmeny na první stránce nahoře. Téměř denně nám připomínají tu hysterii, která ovládla Kongres a velkou část našich médií.

Pro řečené uvedu jako příklad, jeden z mnoha z posledních měsíců, když na práh mého domu byla vhozena pošta ze 17. února. Mé rozhořčení nemělo hranice, když jsem otevřel "New York Times" a přečetl si záhlaví redakčního článku s názvem "Pane Trumpe, nepřipusťte, aby Rusové nebyli potrestáni". Sám jsem si položil otázku: "Konfrontovali vůbec redaktoři uveřejněnou informací s odpovídajícími fakty dříve, než napsali tento moralizující úvodník, v němž pokárali Rusko (nikoliv jednotlivé Rusy) za "vměšování se" do voleb, a ve kterém požadovali zpřísnění sankcí proti Rusku, a to v zájmu "ochrany americké demokracie"?

Nikdy jsem si nemyslel, že je náš politický systém, jež je podle všeobecného názoru disfunkční, natolik slabý, nevyvinutý a nemocný, že jej mohou poškodit dokonce jen škodu přinášející, trollové internetu. Je-li tomu tak, pak musíme hlídat mnohé další země, nejen Rusko.

Vinu samozřejmě nemají jen "New York Times". Názory jejich redakce (editorial attitude) jsou násobeny a zvětšovány mnohými "prostředky hromadných informací" (PMI) v USA , a to jak elektronickými, tak i tiskovými. Pokud v zemi neprobíhají hromadná jatka, tak CNN vede diskuzi jen na téma "Russiagate". Kongres i PMI uznávají jako neoddiskutovatelný fakt to, že Rusko se vměšovalo do voleb v roce 2016.

Jaké jsou skutečnosti?

1.Faktem je: jacísi Rusové zaplatili lidem za to, že se chovali jako on-line trollové. (Troll je ve skandinávské mytologii démonická bytost mužského nebo ženského pohlaví, nepřátelská bohům, lidem a všemu, co člověk vytvořil. Má poznámka.) Skutečností je to, že tito lidé umisťovali do Facebooku placená oznámení, a to jak v době prezidentské kampaně, tak i po jejím skončení. Tato oznámení představovala jen nepatrnou část toho reklamního materiálu, který byl v té době umístěn na Facebooku. Placená prohlášení tam umisťovali i po volbách, včetně těch, ve kterých se informovalo o demonstracích, konaných proti zvolenému prezidentu Trumpovi.

2.Skutečností je i to, že "Wikileaks" byla předána elektronická pošta z paměti Národního výboru Demokratické strany. Americké zvláštní služby, které zveřejnily v lednu 2017 zprávu na toto téma, byly přesvědčeny, že se do pošty vlámali Rusové a ti předali informace "Wikileaksu". Svá tvrzení ale nedoložily žádným potvrzujícím dokladem. I když budeme předpokládat to, že vlomení uskutečnili Rusové, byly poštovní zprávy pravé (genuine), což americké zvláštní služby potvrdily. Vždy jsem měl za to, že pravda nás osvobozuje, že však neponižuje důstojnost naší demokracie.

3.Skutečností je to, že ruský stát vytvořil sofistikovanou televizní službu (RT), která vysílá do zahraniční, včetně směrem k americkým posluchačům, zábavné programy, zprávy, i kladnou -"yes"- propagandu. Auditorium tohoto programu je o několik řádů nižší, než je tomu u "Fox News". Ve skutečnosti spočívá úkol RT v tom, aby prezentoval Rusko v příznivějším světle, než jak to činí západní PMI. Nikdo neprovedl analýzu toho, jaký vliv měla tato činnost na hlasování, existoval-li vůbec takový vliv. V lednovém dokladu z roku 2017 prohlásily americké zvláštní služby: "Neprovedli jsme ohodnocení toho, jaký vliv měla činnost Ruska na výsledky voleb roku 2016". Nehledě na to, tvrdí politikové i PMI, odvolávajíce se na tento doklad, že takové zhodnocení provedeno bylo.

4.Faktem je to, že mnozí vysoce postavení Rusové, ( i když v žádném případě nikoliv všichni) dávali přednost kandidatuře Trumpa. Avšak státní sekretářka HiIlary Clintonová srovnávala prezidenta Putina s Hitlerem, a požadovala, aby USA aktivněji intervenovaly v zahraničí, zatímco Trump říkal, že je s Ruskem lépe spolupracovat, než s ním jednat jako s nepřítelem. Nepotřebujeme závěry a úsudek profesionálních analytiků k tomu, abychom pochopili, proč považovali mnozí Rusové prohlášení Trumpa za bližší jejich myšlení, než tomu bylo s výroky Clintonové.

Co se mne osobně týká, pak většina mých ruských přátel a známých se na Trumpa dívala podezíravě, avšak všichni do jednoho nebyli spokojeni s rusofobií Clintonové a s prohlášeními Obamy, se kterými vystupoval po roce 2014. Oni považovali veřejná prohlášení Obamy o tom, že "Rusko nic nedělá", za urážlivá, nemající příčinu; co jiného, než urážkou je takové prohlášení? Zneklidnilo je nepokryté přání Clintonové, aby byla poskytnuta vojenská pomoc "umírněným" v Sýrii. Řadoví Rusové, a tím spíše úředníci Putinovy administrativy, chápali Trumpovy komentáře takto: usoudili, že vystupuje za zlepšení dvoustranných vztahů. A tomu byli nakloněni všichni.

Nic nesvědčí pro to, že by ruští vedoucí činitelé věřili v Trumpovo vítězství a že mohli mít bezprostřední vliv na výsledek hlasování. Tvrzení takového druhu nejsou nijak zdůvodněna. V lednové zprávě zvláštních služeb se ve skutečnosti říká, že ruští vedoucí činitelé, stejně jako mnozí další, předpokládali, že zvolena bude Clintonová.

Neexistují svědectví, že by Rusko svou činností mělo podstatný vliv na výsledky voleb. Zdá se, že nikdo neprováděl ani povšechný výzkum v této věci a neprovedl analýzu toho, jaký měla efekt na hlasování činnost Ruska. O tom se v hlášení zvláštních služeb hovoří naprosto jasně: "Ty systémy, na které se zaměřili ruští agenti, a do kterých se vlomil hekři, nebyly brány v úvahu při počítání hlasů". I bývalí ředitelé FBI James Comey a NSA Mike Rogers jednohlasně prohlásili ve svých výpovědích, že nemají důkazy o tom, že by Rusko svou činností ovlivnilo sčítání hlasů.

Neexistují rovněž důkazy o přímé součinnosti mezi předvolebním štábem Trumpa (ten lze sotva označit za dobře organizovaný a disciplinovaný) a ruskými zástupci. Zatím jen zvláštní prokurátor vznáší na FBI obvinění ze lži a z porušení práva, jež ale nemají vztah k volební kampani- jde o praní peněz nebo o odpor k tomu, aby byl někdo registrován jako cizí agent.

Jaké tedy jsou ty nejdůležitější skutečnosti, jež se týkají prezidentských voleb v roce 2016?

Ta nejdůležitější skutečnost, která je zahalena hysterií s "Russiagatem" spočívá v tom, že Američané zvolili Trumpa v plném souladu s Ústavou. Američané sami vytvořili kolegium volitelů, které umožňuje kandidátu s menším počtem voličů, aby se stal prezidentem, oproti tomu, kdyby vystoupil s kandidaturou v přímé volbě.

Předvolebními machinacemi s překreslováním volebních okruhů ve prospěch té či oné politické strany se zabývali Američané, nikoliv cizinci. Nejvyšší soud skandálně rozhodl, že je umožněno, aby byli financováni korporacemi ti kandidáti, kteří se ucházejí o politické funkce (a to znamená, že hudbu objednává ten, kdo platí, a ten také vládne svobodou slova! A korporace, to jsou přece lidé). Američané vytvořili senát, který vůbec není demokratický, jelikož neposkytuje proporcionální zastoupení těm státům, které mají poměrně nevelký počet obyvatel. Byli to američtí senátoři, kteří zavedli nedemokratické postupy, jež umožňují, aby menšina, někdy dokonce jednotliví senátoři, blokovali projekty zákonů a kandidaturu při schvalování do funkcí.

To samozřejmě neznamená, že je Trump pro zemi dobrým prezidentem jen proto, že si jej Američané sami zvolili. Prezidentská volba v roce 2016 a volba kongresu v sobě skrývají, podle mého soudu, bezprostřední hrozbu pro republiku. Je v nich skryta katastrofa, která bude tvrdou zkouškou pro náš systém překážek a rovnováhy (the checks and balances), který je zabudován do naší ústavy. Reálnou se tato katastrofa stala už jen proto, že jsou obě komory Kongresu kontrolovány republikánskou stranou, jež reprezentuje menší počet voličů, než který má opozice.

Osobně jsem pro Trumpa nehlasoval, domnívám se však, že obviňování Ruska z toho, že se vměšovalo do voleb, a tím že zhoršilo kvalitu naší demokracie, je směšným, patetickým a hanebným (ludicrous, pathetic, and shameful).

Je směšným proto, že neexistují žádné logické důvody pro předpoklad, že Rusové ovlivnili svou činností hlasování lidí. Když se v minulosti pokoušeli sovětští činitelé ovlivňovat volby v Americe, vedlo to k opačným výsledkům. Něco takového se obvykle stává vždy, když dochází k vměšování zvnějšku. V roce 1984 dal Výboru státní bezpečnosti (KGB) tehdejší sovětský vůdce Jurij Andropov druhý, co do významu, úkol: nedovolit, aby byl znovu zvolen Ronald Reagan. Prvním úkol spočíval v tom, aby byly odhaleny americké plány jaderných úderů na Sovětský svaz. Všechno to, co tehdy Sověti učinili, když zobrazovali Reagana jako militaristu a podněcovatele války (Andropov tehdy odstoupil od rozhovorů o jaderných zbraních), pomohlo Reaganovi k tomu, že zvítězil v 49 z 50 států.

Patetickým je to proto, že je jasné, že demokratické strana prohrála volby. Jestli počítat podle výsledků přímého hlasování, tak je vyhrála, ale prezidenti nejsou u nás volení přímým hlasováním. Obviňovat někoho za své vlastní chyby je jen příkladem ubohého sebeklamu.

Hanebným je to proto, že to znamená zbavovat se odpovědnosti. Takové obviňování brání demokratům, a těm republikánům, kteří chtějí mít ve Washingtonu odpovědnou vládu, jež se bude orientovat na realitu a která soustředí svou pozornost na praktické kroky, jež přivedou k zeslabení těch hrozeb našim hodnotám, a dokonce naší existenci v budoucnosti, jež vytváří Trump jako prezident. Konec konců Trump by se nemohl stát prezidentem, jestli by jej nenominovala sama republikánská strana. Sotva by byl také získal většinu ve sboru volitelů, kdyby demokraté nominovali nikoliv Clintonovou, ale někoho jiného, prakticky kohokoliv, a kdyby byli vedli svou kampaň gramotněji. Nechci tvrdit, že všechno to je spravedlivé a rozumné, avšak žijí vůbec takoví naivní lidé, kteří by předpokládali, že americká politika je spravedlivá a rozumná?

Namísto toho, abychom pohlíželi na věci tváří v tvář a žili současnou situací, tak organizátoři onoho "Russiagate", kteří jsou ve vládě a v PMI, odpoutávají naši pozornost od skutečných hrozeb.

K výrazům "směšný, patetický a hanebný" bych ještě dodal výraz "nebezpečný". Věc spočívá v tom, že dělat ze svého nepřítele druhou jadernou velmoc, Rusko, (ano,jsou zde dvě), je blízko politickému šílenství. Ke kategorii politických šílenství lze také vztáhnout popírání globálního oteplování. Avšak pouze jaderné zbraně, v důsledku toho, v jakém množství existují v Rusku i v USA, představují přímou a bezprostřední hrozbu pro lidstvo, nejen pro Spojené státy, ale i pro Rusko a pro "civilizaci". Plačtivým a často opomíjeným faktem zůstává to, že lidstvo poté, když objevilo jaderné zbraně, získalo možnost zničit samo sebe a připojit se tak k dalším, již vymřelým, živočišným druhům.

Při svém prvním setkání prezidenta Ronalda Reagana s generálním tajemníkem Michailem Gorbačevem oba souhlasili s tím, že " jadernou válku nevyhraje nikdo, a proto ji nelze v žádném případě začínat". Oba věřili v to, že jednoduché a zřejmé pravdy, včetně jejich přesvědčení, jim umožnily nasměrovat obě země na tu cestu, která vedla ke skončení studené války. Je potřebné velice pečlivě zvážit to, jak a proč se stalo, že vlády obou země ignorují v poslední době tyto jednoduché a zřejmé pravdy.

Musíme se vzdát současné nesmyslné rusofobie a postrčit prezidenty Trumpa a Putina k obnovení spolupráce ve věci jaderné bezpečnosti, nešíření jaderných zbraní, kontroly jaderných materiály a snížení jaderného vyzbrojování. To vše je v plném souladu s životními zájmy jak USA, tak i Ruska. Je to také základní otázka, na kterou se musí soustředit zdravě uvažující politikové a zdravě uvažující společenství.˂˂˂

Červen 2018.