PATRICK BUCHANAN O UKRAJINĚ, RUSKU A SPOJENÝCH STÁTECH, 2. ČÁST

15. května 2014 v 11:44 | veteranus
Nacionalismus národů je přirozeným nepřítelem impérií, transnacionální globalizace a centralizace; téměř v celém světě nabývá na síle. Rostoucí ambice činského nacionalismu (nároky Číny na japonské ostrovy, které má ve správě Japosko), vyvolaly v Japonsku vlnu nacionalismu, který tam dřímal od Druhé světové války. Toto národnostní probuzení mimochodem vyprovokovalo i výbuch protijaponského nacionalismu v Korei.
Nacionalismus zemí a národů Asie- to je hlavní nepřítel Číny v oblasti. Indie se nesmířila s tím, že Čína uchvátila její území ve válce před půlstoletím a s obavami hledí na rostoucí čínskou přítomnost v Indickém oceáně.
Nároky Číny v akvatorii Jiho-čínského moře se setkávají s protičínskými náladami ve Vietnamu a na Filipinách. Na západě Číny Jugurci používají násilí či dokonce teror ve svých pokusech odtrhnout Xinjiang od Číny.
Kurdský nacionalismus, který byl spojencem USA ve válce "Bouře v poušti" nyní ohrožuje celistvost Turecka, Syrie, Iráku i Iránu.
Květnové volby v roce 2014 do Evropského parlamentu přinesou určitě vzrůst počtu hlasů pro Stranu nezávislosti Spojeného království v Anglii, pro Národní frontu Mariny LePen ve Francii, pro Stranu svobody v Nizozemí, jakož i po další nacinalistické strany, jež jsou v Evropě v poslední době na vzestupu.
Tyto strany směřují v jistém smyslu stejným směrem, jako Putin. Pakliže Putin se snaží nedovolit Ukrajině, aby se dostala do vlivu EU, pak se tyto strany snaží odvésti své země z EU.
Jsou to právě nacinalistická a odštěpenecká hnutí, která mají vzrůstovou perspektivu. Globalizace a nadnárodní centralizace jsou dnes včerejším dnem. Vzniká nový svět.
Tyto změny samozřejmě nepřinášejí radost předákům nadnárodních korporací, avšak podstatný zájem amerického národa neohrožují.
Ve Washingtonu hrozí, že budou ekonomicky a politicky "izolovat Rusko prezidenta Putina" kvůli konfliktu na Ukrajině. Měli by porozmýšlet, je-li to vůbec možné a k čemu to může nakonec vést.
Historie americko-sovětských konfliktů XX. století učí, že SSSR (nyní Rusko), je příliš velkou zemí na to, aby ji USA mohly reálně "izolovat" (ignorovat) libovolně po dlouhou dobu. Jestli historie vůbec k něčemu učí, tak je to to, že tato "politika izolace", jestliže bude přijata do výzbroje, bude mít krátké trvání.
Pouze tři roky poté, kdy sovětské tanky vstoupily do Maďarska, už se Chruščov projížděl po Spojených státech a společně s "Ajkem" oslavoval nový "Duch Camp Davidu". Půl roku poté, kdy byla překonána karibská krize, mluvil John Kennedy ve své znamenité řeči v Americké univerzitě o uvolnění ( "razrjadce").
Neuběhly ještě tři týdny od arabsko-izraelské války v roce 1967, když Lyndon Johnson se setkal s premiérem Kosyginem v New Jersey a tam se rodil "Duch Glassboro".
Tak tomu bylo po celu dobu "studené války". Poté, když odezněla krize, obnovovali prezidenti vztahy se sovětskými vůdci. Chápali, že Rusko (SSSR) je příliš velké a mohutné; nelze je izolovat podobně, jako to lze dělat se Severní Koreou. Všichni prezidenti USA, ať už demokraté nebo republikáni, se chovali jako realisté. Mohli jsme nemít rádi Sověty, ale nemohli jsme je ignorovat.
Jestřábi se snaží volat po návratu k politice zadržování a vojenských protiopatření proti Rusku. Ať už doporučují jakákoliv opatření, tak se tato nakonec projevují jako nevhodná, a to jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska, a budou mít za následek ty nejnepříznivější důsledky; jak pro Ukrajinu, tak pro USA. Jesltiže tedy nejsme schopni na dlouhou dobu vyhnat Putina z naší "domácnosti" a vyhlásit mu "bojkot", jak tedy naložit s výzvami jestřábů, abychom se vrátili k politice zadržování a vojenských opatření proti Rusku?
Nuže, podívejme se na návrhy, které přicházejí.
Někdo doporučuje, abychom se vrátli k výstavbě raketového štítu v Polsku a v Česku. To je však projekt, který si vyžádá několika let. Za takovou dobu rozvine Moskva stovky útočných raket, které budou namířeny na Střední a Západní Evropu. Vzroste tak bezpečnost našich evropských spojenců? Co na řekne Angela Merkelová?
Někteří konzervativci chtějí vyzbrojit Ukrajinu. Vezmeme-li do úvahy to, jak ukrajinská armáda působila v době krymské otázky, tak tím jen vyprovokujeme krvavější válku; tu Ukrajina v žádném případě vyhrát nemůže. Sotva se najdou Američané, kteří by horovali pro takoovu válku, jesltiže bude v jejím důsledku na padrť rozbita ukrajinská armáda a bude okupována celá Ukrajina.
Někteří žádají Obamu, aby umístil trvale armádu USA v Polsku, Rumunsku a v Baltických zemích. Pošle tam své armády Německo, Francie, Británie, Itálie? Pochybuji.
Je ještě jedna idea, která je najednou velice populární: organizova dodávky nafty a plynu do Evropy, aby byl omezena závislost Evropy na Rusku. To je také jeden z projektů na střednědobou perspektivu (v tom nejlepším případě). Za tuto dobu však dokáže Moskva natáhnout ropovody do Číny, a tím upevnit rusko-čínské vztahy.
Znamená to, že se nacházíme u prázdného koryta v roli "ubohého bezmocného giganta" (jak se vyjadřoval Nixon), který není schopen odvrátit to, aby Ukrajina nebyla zachvácena Ruskem? Vůbec ne.
Aby neexistovala hrozba, že pošleme do Baltických zemí a do Černého moře "washingtonské pohovkové vojáky", musíme kategoricky uznat toto: Spojené státy nebudou s Ruskem bojovat o Ukrajinu. Nebo, kdyby k tomu došlo, ani za Estonsko. Ano, my nemůžeme ochránit ani Estonsko. V době , kdy baltské země byly přijímány do NATO (před čímž jsme tehdy varovali), byly jim dány vojenské záruky, které žádný prezident USA (je-li při smyslech), plnit nebude.
Jelikož jsou pozice USA v současném ukrajinském konfliktu slabé, je třeba dát Putinovi možnost, aby konal v souladu se snahami a zájmy Ruska na tomto území.
Jelikož je pozice USA na Ukrajině slabá, musíme dát Putinovi možnost, aby vzal do svých rukou iniciativu. Jestli bude chtít, aby Ukrajina byla zemí stojící mimo NATO, aby byla zemí decentralizovanou, kde si východ země zachová své kulturní a ekonomické svazky s Ruskem, a západ s Evropou, pak v tom pro nás nespočívá žádná hrozba. A jak bychom měli postupovat, jestliže bude Putin chtít připojit k Rusku celý Jihovýchod až k Oděse?
Kak reagoval Eisenhwer na vstup vojsk do Maďarska v roce 1956? Nebo John Kennedy na Berlínskou krizi v roce 1961? Či Lyndon Johnson na invazi Československa v roce 1968? Nebo Reagan na potlačenií "Solidarity"?
Jelikož to byli dospělí vůdci, byl nuceni se smířit s tím, co nebylo možno odvrátit nevojenskými prostředky.
Stejně tak Obama musí shodit ze stolu rozhovorů vojenské řešení ukrajinského konfliktu a omezit se jen na diplomatický, politický a ekonomický boj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama