VLAST, ČEST, HRDINSTVÍ OČIMA NOVÉHO NÁČELNÍKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU GENERÁLA PAVLA

15. července 2012 v 9:53 | VETERANUS
VLAST, ČEST, HRDINSTVÍ OČIMA NOVÉHO NÁČELNÍKA GENERÁLNÍHO ŠTÁBU GENERÁLA PAVLA
V červenci letošního roku poskytl nový Náčelník GŠ Armády České republiky generál Petr Pavel interview Daně Braunové, pracovnici deníku "Právo". Rozhovor byl zveřejněn v Magazínu Práva 7.7.2012.
Generál Pavel se roku 1975, kdy začal studovat na Vojenském gymnasiu Jana Žižky z Trocnova v Opavě, v podstatě stal příslušníkem ČSLA. V této armádě, která byla později za vrchního velitele V. Havla pod záminkou demagogických argumentů zbavena onoho přívlastku "lidová", tedy v uniformě armády, která podle "Bílé knihy o obraně ČR" byla oporou totalitního režimu, odsloužil celých 14 let. Armáda mu umožnila vystudovat střední i vysokou školu. Po ukončení vojenských škol v Opavě a ve Vyškově zastával až do roku 1988 funkce na úrovni velitele čety a roty. Ve vojenských školách a ve velitelských funkcích na těch nejnižších velitelských úrovních prožil tedy roky tak zvané normalizace, které byly poznamenány, kromě jiného, diskriminací mnoha občanů této země, vojáky z povolání nevyjímaje. Podle mých vlastních zkušeností byli v průběhu "normalizačních" procedur vyhozeni z armády lidé kvalifikovaní a zkušení a na jejich místa často přišli lidé s nižší kvalifikační úrovní. Tak zvaná očista armády se totiž dělala podle jiných kriterií, než podle měřítek odborné způsobilosti vojáků. Z armády "přednormalizační" žádnou vlastní zkušenost generál Pavel nemá.
Nicméně tato, velice omezená, zkušenost ze služby v oné ČSLA a nulová zkušenost z doby přednormalizační jej zřejmě, podle jeho vlastního ohodnocení, opravňuje k tomu, aby z pozic povýšenosti, obě armády porovnával i v takových sférách, jako je vojenská čest, vlastenectví, hrdinství. Zdá se mi to poněkud troufalé a neodpovídající pozici, kterou jako druhý člověk ve velitelské armádní hierarchii, po vrchním veliteli, kterým je prezident republiky, zastává.
Prezident republiky V. Klaus apeloval ve svém projevu, který měl na Severní Moravě u příležitosti 60. výročí konce druhé světové války, abychom na minulost nepohlíželi jinak než z pozic historických, to jest abychom minulost neinterpretovali jinak, než jak ji prožily miliony spoluobčanů. Nemělo by totéž platit i při pohledu na ČSLA?
Co se týče mé osoby, pak jsem v přesně opačné situaci. Poměry v normalizované armádě a v armádě polistopadové neznám. Netroufl bych si tedy jakkoliv hodnotit to, jak na pojmy "vlast, čest, hrdinství" pohlížejí dnešní vojáci. Nemohu rovněž posoudit, jak se tyto vlastnosti v jejich činnosti prakticky projevují. To, že dnes někteří z nich se účastní tak zvaných "misí" v Afgánistánu, samo o sobě žádné důkazy o tom, že by se projevy jejich vlastenectví, hrdinství a vojenské cti zásadně odlišovaly od vojáků ČSLA, nepřináší.
Já jsem službě v ČSLA věnoval 15 roků svého života (1949-1964), získal jsem kvalifikaci pilota II. třídy, absolvoval jsem vysokou válečnou leteckou školu v SSSR, také s "červeným diplomem", prošel jsem řadou velitelských funkcí v bombardovací divizi, po patnáctileté službě jsem byl na základě politického rozhodnutí převeden do resortu dopravy, když jsem předtím, po tři poslední roky své služby v armádě, vykonával funkci náčelníka štábu 10. letecké armády.
V době, kdy dnešní NGŠ si osvojoval první krůčky na tomto světě, jsem už jako člověk nadělený vysokou odpovědností musel řešit složité problémy spojené s výstavbou a stmelováním štábu leteckého svazu a to vše v době tak zvané "berlínské" a "kubánské" krize let 1961 a 1962, kdy válka s použitím jaderných zbraní byla téměř na spadnutí.
Co se týče pojmů "hrdinství", "vlast" "čest" zastává generál názor, že tyto pojmy byly v dřívějším režimu zprofanovány a staly se abstraktními. Když se hovoří o hrdinství, tak si vzpomíná na jednoho z hrdinů z filmu "Sedm statečných". Zastávám v tomto stejný názor s generálem. Kromě filmu "Sedm statečných" mi také stačí vzpomenout svého tatínka, který se z První světové války vracel jako příslušník "Útočného sokolského praporu Italské domobrany". Tedy místo toho, aby se z italské fronty vracel jako repatriovaný příslušník poražené rakouské armády, vracel se jako muž, který projevil svůj postoj k vlasti tím, že dobrovolně vstoupil do italské domobrany, později mu byl přiznán statut legionáře, a po návratu do osvobozené vlasti ještě rok sloužil na slovensko-maďarské hranici a pomáhal upevňovat tam hraniční režim nového státu. Po demobilizaci pak jako tovární topič rovněž každý den po celou dobu první republiky odcházel do fabriky, kde rovněž "dřel, aby uživil svou rodinu". Což, kromě jiného, umožnilo mně získat středoškolské vzdělání.
A proto bych se zeptal generála Pavla: "Nemyslíte, že podobnými hrdiny byly stovky stíhacích pilotů Československé lidové armády, kteří chránili před vetřelci náš vzdušný prostor, kteří při plnění tohoto úkolu "proseděli" ve svých strojích v pohotovosti číslo 1 nepočítané hodiny?" Co takové "sezení" v pohotovosti č. 1 obnášelo?
"To vyžadovalo sedět v kabině letounu, který byl plně vybaven k provedení bojového úkolu, minimálně 8 hodin v průběhu ostré hotovosti. Sedět celou dobu bez možnosti pohybu nebo změn y posedu, stále jen na tvrdé části padáku, kterou byla duralová schránka s kyslíkem". (Z knihy Jaroslava Šrámka, "Vzpomínky pilota", Svět křídel, Cheb, 2010).
Tito muži museli být připraveni ve dne, v noci, za všech povětrnostních podmínek, okamžitě startovat proti narušitelům, a to i tehdy, kdy povětrnostní podmínky byly takové, že neměli jistoty, zda budou moci po splnění úkolu přistát a budou se muset katapultovat, mnohdy s malou nadějí na bezúhonné přežití? Měl generál Pavel na mysli, že i tato činnost oněch mužů, mnohdy už otců rodin, kteří takto sloužili své vlasti, přispívala k profanaci, tedy k zneuctění, znesvěcení pojmu "hrdinství", "statečnost"?
Generálu Pavlovi by snad nebylo třeba objasňovat, že se činnost těchto statečných mužů- strážců našeho vzdušného prostoru, odehrávala v dobách, kdy ve stejnou dobu, také nepřetržitě po dobu 24 hodin denně, směřovaly, až do určité čáry, kterou směli překročit až na výslovný rozkaz, k určeným cílům na území našeho státu jiní muži, kteří měli v pumovnicích na závěsech svých letadel zavěšenu munici takové ničivé síly, jež byla způsobilá přeměnit v "dýmající radioaktivní ruiny" (termín, kterým operoval velitel strategického letectva USA generál Curtis LeMay) takové země, jakou bylo Rusko či země naše? Nebo dobombardovat naši zemi do doby kamenné, jak se jim to podařilo v Iráku v roce 1991? (Tím se přece pyšnil v Ženevě americký ministr Baker v rozhovoru s tehdejším ministrem Tarikem Azísem). Či toto vše je jen propagandou? Nebo snad není pravdou, že existovaly plány v podobě SIOP-62, které toto vše měly realizovat, tedy plány, které do dnešní doby nebyly odtajněny a sotva někdy odtajněny budou? O existenci takových plánů ve školách na Západě, které generál absolvoval se nic neučili?
Ze slov generála jsem nabyl přesvědčení, že nedokáže docenit, nebo to nechce vidět a přiznat, že v jiné době, v jiné politické konstelaci, v jiných mezinárodních podmínkách, mohli v ČSLA sloužit také muži, kteří věděli, co to je vojenská čest a pro které tato země nebyla jen zemí, kterou spravovala, podle soudu jiných povýšenců, "zločinná a zavrženíhodná" organizace, ale pro které tato země byla jejich vlastí, které bylo vyhrožováno, která byla zastrašována či odstrašována, že tedy země, kterou bránili, byla něčím mnohem cennějším, než kterýkoliv politický režim, současný nevyjímaje. "Patria communis est parens omnium nostrum." Tak se na pojem "vlast" díval jeden z velikánů římské kultury M.T.Cicero.
Vojenskému profesionálu, jakým je NGŠ Pavel musí být jasno, že použití zbraní hromadného, a v případě termojaderných zbraní totálního, ničení, kterými nám neustále bylo vyhrožováno, by znamenalo ničení všech. To nejsou zbraně, které by dokázaly odlišit komunisty od antikomunistů, demokraty či liberály od diktátorů. Eo ipso: ten, kdo čelil nebo učil se čelit použití takových zbraní, nemůže být označen za člověka, který by profanoval takové pojmy jako je hrdinství, čest, vlast.
Tím, co říkám, nechci idealizovat ČSLA a nechci podceňovat vojáky, kteří působí třeba v afgánské misi (ve středověku byly podobné mise nazývány "křížovými výpravami"). O tom, že Češi jsou dobrými vojáky není třeba chodit do středověku. O tom získali kladné mínění jiní, počínaje B. Mussolinim přes carské generály a politiky, až k W. Churchillovi. Konec konců ani A.Hitler v rozhovorech se svými spolustolovníky se tím netajil a proto až do posledních chvil nacistické říše odmítal dát souhlas k tomu, aby Čechům byla svěřena zbraň, s výjimkou snad vládních vojáků, tedy nikoliv na frontě.
Stejně jako dnešní armáda není "spolkem svatých", tak ani ČSLA nebyla takovým spolkem. Avšak zasluhuje si při nejmenším stejnou úctu a respekt, který je požadován pro armádu dnešní. Opak se však má stát pravdou. Vždyť už v duchu zásad proklamovaných jistým ministrem propagandy, se pravdou stává stokrát opakovaná lež. Osobně pochybuji, že na této planetě ještě existuje nějaký jiný stát, který by na část tradic své armády pohlížel stejným způsobem, jako to razí dnešní ministerstvo obrany ve své "Bílé knize"? Na tvorbě které se, jak jsem se dočetl na Internetu, podílel i generál Pavel.
Co se pak týče tak zvané profanace pojmu "vlast", ke kterému došlo podle generála Pavla v minulém režimu, tak soudím naopak, že dnes je pojem "vlast" zprofanováván tím, že jsou naše bojové jednotky, na které i já jako důchodce přispívám svými daněmi, posílány ne tam a tehdy, když je ohrožena naše vlast, ale tam, kam je posílá naše politické vedení podle přání jiného politického vedení, nikoliv na základě odborného hodnocení příslušných složek, jako je třeba generální štáb armády. Rozdíl od doby minulé spočívá jen v zeměpisném místě, kde jsou činěna zásadní politická rozhodnutí, kterým se pak naše politické vedení víceméně servilně podřizuje. Co dříve byla Moskva, to je dnes Washington nebo Brusel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama