Jiří Paroubek a zahraniční politika

11. září 2007 v 14:18 | veteranus
Jiří Paroubek se ve své blogu dne 4.09.2007 ptá: Má Topolánkova vláda vůbec zahraniční politiku? A v zápětí odpovídá jakou politiku dělala vláda za jeho vedení.K tomu jsem do blogu Jiříhoparoubka na aktualne.cz napsal toto:
Pane Paroubku,
nemá smyslu pouštět se s Vámi do polemiky, když srovnáváte zahraniční politiku Vámi vedené vlády se zahraniční politikou jak ji provádí vláda pana Topolánka. Je věcí pana Topolánka, zda a jak bude na Vaše slova reagovat.
Nicméně Váš příspěvek do Vašeho blogu, jakož vlastně celý nový fenomén poslední doby - blog- dává i řadovému občanu, pokud ještě pod pojem "řadový občan" se vejde přístup k internetu, možnost se k této závažné otázce vyjádřit. Činím ta i já- účinek samozřejmě to bude mít za předpokladu, že autor příspěvku ohlasy čte a nad nimi se zamýšlí. V opačném případě by to bylo mlácení prázdné slámy.
Myslím si, že více než srovnávání kvantitativních ukazatelů, které svědčí o aktivitě či neaktivitě vlády a jejího předsedy, je podívat se na to, jaká vlastě zahraniční politiku uplatňují vlády po Listopadu 1989 a zda zde jsou nějaké podstatné rozdíly. A zda tato politika je produktem co nejširšího společenského a politického konsensu a zda náležitě vychází z historických zkušeností tohoto národa, který prošel obdobím, kdy mu hrozila genocida pod taktovkou nacistického Německa, kdy a za jakých podmínek se stal spoluvítězem v této válce, a kdy posléze vynaložil obrovské síly, prostředky a energii na spoluúčast ve studené válce, která byla světu vnucena. A zda politická elita, která má exklusivní postavení býti u moci už bezmála dvacet let (tedy téměř po dobu, kterou měla k dispozici repulika Masaryka a Beneš) dokázala jasně definovat národní zájem a tento všestranně, tedy i na mezinárodním poli, hájit a prosazovat. A co hlavního: zda tato politika reflektuje podstatnou změnu poměrů na mezinárodním politickém poli v Evropě ( a i ve světě) a zda je oprávněné Vaše prohlášení, že "současná vláda naší zemi neprospívá, ale škodí".
Prohlášení je velice troufalé, když si uvědomíme, že v podstatných otázkách, které charakterizují naše zahraničně politické postavení po Listopadu 1989, nelze vidět podstatný rozdíl mezi politikou, kterou začal uplatňovat Václav Havel, Jiří Dienstbier a v níž pokračovala naše politická elita až po dnešní den, včetně vlády Vámi vedené. I když Vy osobně zdůrazńujete, že jste uplatňoval politiku "všech azimutů", nevypadá to věrohodně.
Naopak: mnohému z nás by se mohlo zdát, že naše země byla velice rychle převedena z jedné strany fronty studené války na stranu druhou v naději, že i tak naší zemi spadnou nějaké "drobty" z plodů toho "vítězství", které je více než skutečným vítězstvím vítězstvím Pyrrhovým! Nepodařilo se jim vymanit se z myšlení instinktů a recidiv studené války, jejího blokového charakteru, vsadili všechny karty na ideu jednopolárnosti světa, zatímco vývoj svět se tímto směrem neubírá. Namísto toho, aby rozvíjeli myšlenky co nejširší mírové spolupráce, vsadili na kartu těch, kterým studená válka velice vyhovovala, protože jim přinášela báječné zisky. A tyto síly, kterým studená válka a vůbec každá válka náramně vyhovuje, dnes působí nejen na jedné straně bývalé železné opony, ale na obou jejích stranách. (Výjimkou je tu snad jen naše země, která sice byla zbrojnicí Rakousko-Uherska, Hitlerova Německa a nakonec i Varšavské smlouvy, dokázala vyzbrojit svou armádu za První republiky, dnes musí kupovat letadla a obrněné transportéry u sousedů. Ti pod pláštíkem neutrality, ale pod prozíravým vedením svých manažerů, investovali ne do kosmických či jiných nákladných projektů, ale do takových, které jim i dnes přinášejí dobré až výtečné zisky.)
Naši politikové vsadili ne na kartu co nejširší spolupráce se svým sousedy, bývalými přáteli a ne-přáteli, ale na ty, kteří pod záminkou "šíření demokracie" začínají budovat nové zdi, nová "čistě obranná" zařízení, stahovat nové opony, konstruovat nové sanitární kordony- s jasnou koncepcí: přeměnit dnes obranně vyhlížející aliance a vojenská zařízení na aliance a zařízení útočná. Jak to současné technologie a počítači obsluhovaná globalizace, i dovedně a s předstihem koncipované "brain washing"umožňuje. Postoj k budování třetího strategického rajonu protiraketové obrany Spojených států na našem a polském území je toho dokladem. A vůbec zde nehraje roli, zda tyto strategické prostředky budou schváleny fererendem nebo "jen osvíceným" zákonodárným sborem a prezidentem. Stejně tak všechny diskuze o tom, zda či v jaké míře bude ohroženo zdraví občanů, jsou jen kalením vody a odváděním pozornosti k podružným otázkám, aby "nezbyl čas" na diskuze o otázkách zásadních!
Místo toho, aby naše zahraniční politika, po zkušenostech národa, jak s německým sousedem, tak i s bývalým Sovětským svazem, iniciovala prohlubování vzájemné důvěry mezi všemi těmi, kdo stáli na obou stranách válečné fronty ve studené válce, tak se hodlá, ať už v jakékoliv modifikaci, orientovat na prohlubování vzájemné nedůvěry, nedodržování daných slibů a závazků (důvod se vždycky dá při "dobré vůli" najít!) Ne: žádná politika "všech azimutů", ani za Vaší vlády, Pane Paroubku, nebyla v naší zemi uskutečňována! Po celých osmnáct let to byla politika sledující po způsobu věrného psíka cizí politiku, jejíž zájmy se ne ve všem, a někdy ani ne v tom hlavním, se zájmy naší země shodují. Přátelství se všemi slušnými a pravdomluvnými národy a vládami, pro které by jistě každý občan rád zvedl ruku, bylo nahrazeno spíše rervilitou, samozřejmě uskutečňovanou pod líbivými hesly "svobody, demokracie" atd apod.
A to vše se odehrávalo po celých osmnáct let naprosto nedemokratickým způsobem! Vždyť ani jedna zásadní otázka zahraniční politiky nebyla předmětem volebních programů rozhodujících politických subjektů, a předmětem "soutěže politických stran"(čl.5 Ústavy), aby voliči měli možnost svým hlasováním pro tu či onu zahraničně-politickou linii a prioritu hlasovat či ji odmítnout. Vše se dělo pod patronací a za přímého řízení politických subjektů, které samy sebe prohlásily za demokratické a tento přívlastek "demokratický" ve většině případů vtělily i do názvů svých stran!
Když tedy, pane Paroubku, jste se pustil do hodnocení zahraniční politiky, jak ji provádí Topolánkova vláda, pak by nebylo na škodu, kdybyste nasadil poněkud širší záběr a snažil se na tento fenomén pohlédnout bez zášti a velikášství. Nelze koncipovat mezinárodní politiku ani z pozic historické revanše, jak to zřejmě dělají občanští demokraté, ani z hlediska historického selhání strany, kterou představujete Vy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama