Pavel Bobek radí Václavu Klausovi jak se stát prezidentem s velkým P

19. srpna 2007 v 12:15 | veteranus
Pavel Bobek radí Václavu Klausovi jak se stát prezidentem s velkým P.
Zpěvák a architekt Pavel Bobek radí v Lidových novinách Václavu Klausovi dne 17. srpna 2007 jak se stát opravdovým prezidentem. Prezidentem s velkým P.
Jako interpret contry folkových balad se dal Pavel Bobek poslouchat. Jakým je architektem soudit nemohu. Když však vstupuje na téma politiky a radí Václavu Klausovi jak se stát prezidentem s velkým P a odlišit se od "dvojnásobného kapitulanta" Edvarda Beneše- pak je,podle mého soudu, úplně vedle. A když navíc ve svých větách používá množné číslo, jakoby byl i mým mluvčím, pak už je to i poněkud troufalé.
Pavel Bobek miluje Ameriku. Chce, aby jeho děti i on sám žili ve svobodě. Není sám. I jiní mají rádi Ameriku, i jiní mají své děti, vnoučata a pravnoučata. I jiní chějí žít ve svobodě. I pisatel těchto řádků má rád Ameriku, Ameriku Billie Holidayové, Counta Basieho, Louise i Neila Armstronga, Johna Wayna, Dustina Hoffmana, Meryl Streepové. Nemá však rád Ameriku Harryho Trumana, Nixona, Cheynyho, obou Bushů, Clintona či Madeleine Albrightové.
16.7.1945 všechny, kdož přihlíželi zkušebnímu výbuchu atomové bomby v Alamogordo v poušti Nového Mexika "ovládl strach z mohutnosti výbuchu" (Robert Jungk), který osvítil krajinu světlem "jasnějším než tisíc sluncí". Po 6. srpnu téhož roku se tento strach, děs, hrůza (latinsky terror) přenesl na celé lidstvo a děsil svět po celý zbytek dvacátého století a vyvolává strach a hrůzu dodnes. Může nás utěšovat trvale že tento "strach, všeobecný strach, bude i nadále slavit úspěch tam, kde státnický um ani náboženství dosud neuspívají" (Eisenhower)?
Jeden z mála velkých amerických prezidentů Roosevelt kdysi prohlásil, že jednou ze základních svobod je svoboda od strachu. Opravdu si Pavel Bobek myslí, že systém protiraketové obrany, kterou s takovou vehemencí prosazuje současná Amerika a které se dostává takové podpory i od našich vládních představitelů, a zřejmě i od Pavla Bobka, nás zbaví strachu z "nevyzpytatelných režimů napojených na teroristické sítě"? Opravdu může vážně uvažovat o tom, že občané "bývalé velmoci", která je "arogantní" na rozdíl od jiných nearogantních, nemají právo pociťovat strach, když se k jejich hranicícm vytrvale, krok za krokem přisunují a je obkličují vojenské základny všemožného ražení, včetně základen tak zvaně protiraketové obrany, které se velice rychle mohou přetransformovat v základny nikoliv obranné, ale útočné? Útočné v případě, že jejich skuteční páni a velitelé usoudí, že je ohrožena jejich "svoboda neomezeného přístupu k naftovým či surovinovým zdrojům za přijatelné pro ně ceny" (Bezpečnostní doktrina Spojených států), když už lehkomyslně vyčerpali zdroje své?
Pavel Bobek je přesvědčen, že Amerika je "jedinou mocí na světě, která je schopna nás ochránit". O této schopnosti se po 11. září 2001 dá s úspěchem pochybovat.To ale není vše. Schopnost ještě neznamená "ochotu". Jak mám věřit v tuto ochotu, když vím, že Amerika seděla se založenýma rukama,lízajíc si rány z celosvětové hospodářské krize, již sama přivolala, když prezident Beneš čelil hrubému nátlaku-diktátu- velmocí stojícíh na Západ od našich hranic a nenacházel podporu v rozeštavaném politickém spektru vlastní země, v mnohém napomínající rozeštvanost současnou?! Jak mám věřit v tuto ochotu, když to byla Amerika v osobě svého prezidenta, která v Jaltě spolurozdělila Evropu na sféry vlivu, nás přiřadila do sféry vlivu sovětského a nehnula prstem, když se u našich hranic formovala invazní vojska v roce 1968 a když SSSR si chtěl vojenskou mocí tento vliv udržet! Myslí si opravdu, že Amerika bude pro naši zemi riskovat všeobecnou jadernou válku,jejímž důsledkům se, na rozdíl od válek minulých, vyhnout nemůže!
Bylo to právě ono rozdělení Evropského kontinetu, které bylo provedeno v Jaltě a za které ve stejné míře nesou odpovědnost Stalin, Churchill i Roosevelt, a které se jeví jako prapříčina "stažení železné opony" a okolností, že "Západ si nedovolil vměšovat se do událostí v Budapešti v listopadu 1956 a v Praze 1968" (francouzský historik Francois-Cavier Coquin).
Jestli tedy by bylo možno si přát něco od českého prezidenta, pak je to ne honba za představou prezidenta s velkým P, k tomu je povolána jen a jen historie, ale bylo by to prohlášení: "Vážení američtí přátelé, chceme být vašimi spojenci v případě, že budete napadeni či vám bude hrozit konkrétní a nad jakoukoliv pochybnost doložené, nikoliv virtuální, napadení, ale nechceme, aby vašimi akcemi na evropském kontinentě se vytvářela nová "zeď", nová "opona", na jejíž druhé straně bude stát Rusko, ruský národ, ke kterému ve své novodobé historii jež se měří už staletími, náš národ s takovými nadějemi vzhlížel!"
"Dnes je situce taková, že bezpečnost každého státu může být zajištěna jen tehdy, jestliže je brána v úvahu bezpečnost všech. V dnešní vzájemně propojeném světě může existovat pouze všebecná bezpečnost", to jsou slova Michaila Gorbačova těchto dní.
Tak tedy žádné radary, žádná sila, kterými se někdo cítí zabezpečen a jiný ohrožen, nemohou včeobecnou bezpečnost zajistit. To by si měli uvědomit čeští politikové, včetně Vaclava Havla i umělci pouštějící se do politiky, jako je Pavel Bobek!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama