Potřebuje Rusko Stalinův památník

6. července 2007 v 16:47 | veteranus
V ruském deníku Nězavisimaja gazeta (Независимая газета) byl dne 19. června 2007 uveřejněn článek doktora historických věd V.Kuzněčevského (В. Кузнечевский) s názvem Potřebujemе památník Stalina? (Нужен памятник Сталина?)
Obsah článku je zajímavý především z pohledu toho, jak dnes, tedy více než 50 let od smrti J.V.Stalina a 62 roků od skončení Velké vlastenecké války Sovětského svazu, otázky historické paměti hýbou míněním řady ruských občanů a vědců. Proto jsem, zejména v souvislosti s tím, jak jsou ve městě, kde žiji, v Brně, volenými představiteli lidu hanobeny památníky osvoboditelů města, považoval za dobré svůj překlad tohoto článku zařadit do svého blogu.
Potřebuje Rusko Stalinův památník?
Je zde otázka: na počest Vítězství existuje mnoho památníků, ale jak vytvořit ten hlavní? I když už uběhlo hodně času od skončení Velké vlastenecké války, nehasne snaha národů Ruska mít svůj hlavní památník Vítězství. Vítězství, jehož bylo dosaženo za tak velkou cenu. Pravděpodobně je tato snaha součástí duše ruského člověka. Nazývá se to historickou pamětí. Bez ní není možný nepřetržitý vývoj národa.
Poznamenejme, že po válce z roku 1812 uběhlo 70 roků, než Rusko postavilo chrám Krista Spasitele. My se od svých předků v tomto směru nelišíme. Jak ale dosáhnout toho, aby v památníku, který bude zasvěcen Vítězství, našly své zosobnění všechny složky,z nichž se Vítězství skládalo? Války se zúčastnil celý národ. Je zřejmé, že zosobňovat Vítězství musí jakási konkrétní historická osobnost. Ale kdo?
Možná maršál Žukov? Jeho bronzová socha na koni se už nachází vedle Historického musea? Při veškeré úctě ke Georgiji Konstantinoviči to byl ale jen voják. Vynikající velitel. Nic víc. Ve Velké vlastenecké válce ale zvítězil národ, vedený politickým vůdcem, který dokázal vykonat obrovskou tvůrčí práci, aby stmelil všechny činitele do jednoho organického celku a usměrnil celou tuto sílu ke splnění jediného cíle- dosažení vítězství nad nepřítelem.
Historie to zařídila tak, že Rusko takového vůdce mělo. Se všemi jeho chybami, ze které národ zaplatil mnoho krve, s masovými zločiny, které spáchal osobně a jichž se zúčastnil, s ničím neospravedlnitelnými surovostmi, ale i s geniální schopností zvládat situaci za téměř katastrofálních okolností.
Byl to právě Stalin, kdo dokázal v nejkratších historických lhůtách najít, vyzdvihnout a vychovat vojevůdce, kteří už za půldruhého roku dokázali válčit mnohem dovedněji, než zkostnatělí nafoukaní němečtí generálové.
Dokázat pracovat s lidmi- to je jedinečný dar, který mezi politiky takových měřítek mají jen jednotlivci. Samozřejmě, s důsledky zahubení množství vojenských profesionálů, které se uskutečnilo na pokyn Stalina i za jeho osobní účasti od konce dvacátých let do roku 1940, nelze kalkulovat , ač to bylo jednou z příčin nejen katastrofy roku 1941 a léta roku 1942, ale i milionů lidských obětí.
Jak se mi zdá, ani my, kteří ještě žijeme, ani naše děti tento problém nevyřeší: z hlediska historie jsme ještě málo vzdáleni od Veliké války i od osoby Stalina.
V Brně dne 6. července 2007.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama