Na safari v dnešním Rusku

6. července 2007 v 16:08 | veteranus
V České televizi proběhl dne 13.6.2007 pořad nazvaný Safari. Moderovala jej redaktorka Holcová a diskuze o dnešním Rusku se zúčastnili překladatel Dvořák a dopisovatel Vavroušek.
Na diskutované téma jsem vyjádřil některé své názory v dopise maderátorce pořadu.
Jsem si vědom, že v krátkém pořadu, do kterého jste si s Norou Grundovou pozvala hosty, "jejichž život je svázán s Ruskem" (jak to bylo napsáno v Týdeníku rozhlas číslo 24,na straně 24) nelze obsáhnout, tím méně pak obsáhleji odpovědět, otázky vztahu Čechů ke světové velmoci, kterou je myšleno současné Rusko. Velmoci, která, jak jste uvedla, "nám dělá starosti" a s níž "nemáme dobré zkušenosti".
Kvituji nicméně Vaši snahu jistým "odlehčeným" tónem debaty se pokusit o, alespoň náznakové ,zodpovězení otázek, které by, zejména v době, kdy u nás kulminuje, či je snad na vzestupné křivce, to ukáže až budoucnost,vládou živená a podporovaná snaha "roztrhat" snad všechna pouta přátelství, která ještě v našem národě existují, vůči Rusku. Osobně si myslím, že je dokonce tragedií to, že naši pravicoví politikové, v čele s premiérem Topolánkem, se neřídí radami velikána Marca Tuliua Cicera, jedné z velikých postav římské kultury, na níž spočívá i kultura euroatlantická, ke které se hlásíme. Amicitiae sunt dissuendae magis quam discindendae. Přátelství se má spíše párat než trhat.
Osobně se nemohu zbavit dojmu, že naše pravice, snad s výjimkou hlavy státu, by nejraději hodila do "černé díry" zapomnění vše, čím jsme k Rusku byli v minulosti poutáni. Minulí vládci této země z řad komunistů, možná v upřímné snaze posilovat toto přátelství, kterou bych jim neupíral,toto spíše zdiskreditovali. A noví vládcové zatím nepostouili v rozlišení toho, co byl Sovětský svaz (že to nebyla ruská, ale na komunistické ideologii postavená velmoc) a co je Rusko, co je Ruská federace. A od takového rozlišení by se měly odvíjet všechny další debaty. Bohužel, zdá se mi, že i ve Vaší besedě k takovému odlišení nedošlo. Vždyť jen výrok, že s ruskou velmocí "nemáme dobré zkušednosti" svědčí o tom. S ruskou velmocí náš český stát může mít zkušenost jen čítající 17 let,tj. od roku 1991. Tehdy se rozpadl Sovětský stát a na světovou scénu nastoupil stát nový, nová velmoc. Ruská federace.
Sám jsem se v poslední době setkal s tímto fenomenem porovnávání neporovnatelného, kterému stále méně rozumím a který ve mně, bez zveličování, vyvolává pocity zděšení. Psal jsem v souvislosti s plány na budování raketové a radarové základny USA ve Střední Evropě, kromě jiného, i předsedovi Senátu Sobotkovi a předsedovi vlády Topolánkovi. V obou případech z jejich odpovědí nedvojsmyslně vyplývá to, že nedělají rozdíl mezi tím, co bylo sovětským a co bylo a je ruským. Z Úřadu vlády mi ku příkladu píší:"Rusko v posledním desetiletí vyklízelo své evropské pozice. Nejprve jeho vojáci odešli z postkomunistických zemí". Jakoby země, která je součástí Evropy, a to nejen geograficky, ale i kulturně, vyklízelo své pozice. Jakoby to byli vojáci dnešního Ruska a ne vojáci Sovětského svazu, kteří odcházeli z Německa, kde byli z titulu vítězů nad nacistickým Německem či od nás , kde byli jako intervenční síla velmocenské politky Sovětského svazu.
Oba Vaši spoludebatéři byli v mnoha směrech objektivnější než je dnešní mocenská elita. Přesto ani oni si neodpustili mnohá klišé, nahromaděná z minulosti, či vyprodukovaná a šířená současnou propagandou. Ku příkladu pan Vavrouška hovořil o "milionech" poradců, kteří zásadně ovlivňovali náš život. Kteří snad, podle jeho představ, k nám implantovali násilím něco, co nikdo v naší zemi nechtěl. Pan Vavrouška je člověk mladý, nemůže jisté věci znát z vlastní zkušenosti a je odkázán jen na určitá tendenční klišé. Já, jako člověk, který letos dovršuje svých 79 let života, však z vlastní zkušenosti vím, že jsme to byli my, českoslovenští komunisté, (já jsem byl členem oné "zločinecké" organizace od svých sedmnácti let), kdo bez jakéhokoliv nátlaku pracoval pro to, abychom se svému "vzoru" přiblížili! A jen lidé neschopní se kriticky postavit k sobě samým, mohou všechnu vinu svalovat na někoho jiného! A bylo třeba dlouhých let vlastní zkušenosti, abychom postupně měnili své názory ("jen hlupák nemění své názory", říkal profesor Švejcar).
Pro pana Vavrouška se něco z toho, co mohlo po válce bezprostředně vypadat jako naše vděčnost za osvobození země, změnilo s příchodem "milionů poradců", kteří do naší země byla "narváni". A podle pana Vavrouška už vše bylo "o něčem jiném". Zde mám svou vlastní zkušenost, eventuelně zkušenost člověka, který mi byl svým postavení i lidsky velice blízký. V roce 1951-1953 pracoval u 46. bombardovací letecké divize sovětský poradce, jistý plukovník Alexej Gavrilovič Ščerbatych. Divizi velel můj pozdější přítel plukovník František Novák. Já jsem od roku 1953 do roku 1960, s jistou přestávkou vyvolanou mým školením na vysoké vojenské škole, byl zástupcem velitele této divize. Plukovníka Ščerbatycha jsem osobně znal, i když jsem bezprostředně v jeho blízkosti nepracoval. Přečtěte si, prosím, co o práci "svého" poradce říká československý velitel: "Můj styk s poradcem byl epizodický, neplánovaný, většinou z mého popudu a spíše zdvořilostní. Moji práci nijak neovlivňoval. Neměl ani důvod k připomínkám. To charakterizuje tato epizoda, která se odehrála asi po půl roce jeho pobytu u divize. Cituji:"František, mně nět čevo vam sovětovať, ja pojedu na rybalku!"
Tak vypadala činnost sovětského poradce na jednom z vysoce exponovaných míst: ve vojenském letectvu ČSLA, u bombardovací divize. Jistě: najdou se možná jiné příklady . Ale generalizovat ani tady nelze. Zvláště pak ne v otázkách, které mohou být využity či zneužity současnou propagandou.
Musím zdůraznit, že když jsem si Vaše "Noční safari" znovu dvakrát "projel" na videu, že kladně hodnotím Vaši odvahu s takovým programem vystoupit před českou veřejnost televizních posluchačů. A že to považuji za dobrý začátel toho, aby se dostalo i reálně náplně výzvy, kterou už před lety vyslovil tehdejší prezident Havel v americkém Kongresu: "Chcete-li nám pomáhat, pomáhejte především Rusku!" Pan Havel už možná na to, co tam tehdy řekl, zapomněl. Alespoň jeho reálná činnost neodpovídalo tomu, co hlásal. To je už ale věc, kterou bude hodnotit historie! A ta jistě postavu Václava Havla postaví na správné místě bez ohledu na současnou glorifikaci.
Ano, i my bychom dnes měli Rusku pomáhat na složité cestě jeho vývoje. Přes všechny naše problémy, které ve vlastní zemi máme s demokracií, něco jen k dispozici máme. Rusko si takovou pomoc zaslouží už pro své zásluhy na činech, které pro blaho celé Evropy vykonalo! To samozřejmě vůbec nepředstavuje výzvu dělat to tak, jak to dělali někteří komunisté před rokem 1989! Ti zdiskreditovali co se zdiskresitovat dalo!
Brno. 16.6.2007.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama