Mýty a antimýty

6. července 2007 v 15:57 | veteranus
Mýty a antimýty.

11.května 2007 uveřejnil jistý Maciej Ruczaj v Lidových novinách článek, který nesl titulek "Je čas skoncovat s mýtem osvobození". Jediným smyslem onoho povídání je přesvědčit čtenáře o tom, že to, co se v roce 1945 v naší zemi odehrálo, nebylo osvobození země, ale jen "přechod od jednoho totalitarismu k druhému".
Jako člověk, který onu dobu a to, co po ní až do dnešního dne následovalo, zažíval ne jako neúčastný svědek, ale jako člověk, který se po celou dobu tak či onak angažoval, musím zaujmut stanovisko, alespoň k některým tvrzením autora. Proto:
"Po půlnoci 2. května 1945 vstoupili do jídelny v suterénu obchodního domu ve Zlíně tři ruští vojáci. Krátce předtím utichla palba provázející boje o ovládnutí města jednotkami Rudé armády. Do té doby je držely jednotky Wehrmachtu a SS. Byl jsem v oné jídelně spolu s několika svými kamarády a asi dvacítkou mně neznámých občanů města.
V okamžiku, kdy do prostorů jídelny vstoupili vojáci Rudé armády, jsem si s plnou silou onoho prožitku uvědomil, co všechno skončilo a co začíná. V jediném okamžiku odešly obavy, že budu znovu stát před ředitelem budovy číslo 45,před mužem jménem Bõhm, a poslouchat výhrůžky, že mě pošle do koncetračního tábora, nepřestanu-li se podílet na výrobě zmetků. Uvědomil jsem si též, že budu moci opět pokračovat ve studiu na jihlavském gymnasiu, když mi to čtyři roky předtím okupanté zakázali. (Teprve mnohem později jsem se dozvěděl, že tento zákaz byl jedním z připravovaných kroků likvidace českého národa jako etnika přebývajícího na tomto území. Likvidace byla nacistickým Německem plánována pro případ, že by země, ve které jsem se narodil,zůstala zemí okupovanou režimem, pro který Slované představovali nižší rasu. Té nacismus v nejlepším případě přisuzoval roli moderních otroků.)
Řečeno krátce: právě tehdy 2. května 1945 s nezapomenutelnou silou pronikla do mého života realita osvobození. Onoho osvobození, které připomíná prezident Beneš maršálu Stalinovi ve své dopise z 16. května 1945,když píše: "Společně s vámi jsme připravili naše konečné osvobození..." To, co pak následovalo jsem až do jisté doby přijímal s nadšením a dával všechny síly pro to, aby se představy o lepší budoucnosti naplnily. Že ne vše se později vyplnilo podle mých představ, je věc jiná!
62 roků po těchto okamžicích si koupím a přečtu "Lidové noviny" a tam se od spolupracovníka (!) deníku pana Macieje Ruczaje (prosím za prominutí, jestliže toto nečeské jméno a příjmení nesprávně ohýbám) dozvím, že to, co jsem na vlastní kůži zažil jako realitu, je jen mýtus, se kterým i já bych měl skoncovat. Místo toho, abych svou mysl ovládal směrem, do kterého mě navádí můj rozum, mám svou mysl přenést do stavu, který požaduje autor článku. "Mýtus je stav mysli, nikoliv její vláda."(Emanuel Rádl, Dějiny filosofie I., Leichtner, Praha, 1932).
K tomu, abych onomu novému mýtu pana Ruzcaje podlehl a dále jej šířil, mi bude stačit jen selektivní výběr historických skutečností a jejich jednostranná interpretace, nikoliv prostředky kulturního šíření idejí.
Měl bych ku příkladu vidět jen spoluúčast "Sovětů na propuknutí války v paktu Ribbentrop-Molotov" a vůbec nevěnovat pozornost tomu, že byla jakási Mnichovská dohoda Francie, Velké Britanie a Italie s Hitlerem, že zde byl 15. březen 1939 a že toto vše dalo Hitlerovi jasně najevo, jakým směrem by se mohla beztrestně ubírat jeho snaha o budování světové říše. Tím něktré západní mocnosti říkaly: "Ano, pane Hitlere, směrem východním a jihovýchodním můžete dát průchod odvěkému německému pudu, onomu pověstnému "drangu", onomu "starému, staletému německému náporu na východ, který měl být dovršen podmaněním východních národů, v prvé řadě slovanských" (T.G.Masaryk v poselství k Národnímu shromáždění z 22.12.1918)".
Přesně to bylo Hitlerovi nedvojsmyslně naznačeno ještě dlouho předtím, než jeho emisar Ribbentrop zasedl s Molotovem k podpisu paktu. Že se věci vyvíjely jinak, než předpokládali aktéři Mnichova a že se Hitler nechoval podle jejich představ, to dokazuje jen to, jak se jim situace "vymkla" z rukou. A jak byli neprozíraví!
Do nového mýtu, který bychom měli podle pana Ruzcaje šířit, samozřejmě nemůže patřit ani objektivní zhodnocení chování Polska v celém meziválečném období, počínaje povražděním stovky tisíců zajatců Rudé armády v roce 1920, či podílení se na porcování Československa v roce 1938. K nekulturním prostředkům, kterými pan Ruczaj šíří svůj nový mýtus, vydávaje jej za boj proti "falešné vizi" dějin v rukou "Kremlu", lze jistě bez problémů zařadit i to, s jakou lehkostí používá pojmy "geopolitika", "genocida" apod.
Když se tak dívám na fotografii autora článku a usuzuji podle toho, že v roce 1945,tedy v roce osvobození Československa od nacistické okupace, mu mohlo být nějakých "minus dvacet-třicet let", tak je mi ho svým způsobem i líto: asi mu nebude souzeno prožít něco podobného tomu, co prožívala má generace v okamžicích, kdy naše vlast byla osvobozována vojáky Rudé armády a s ní bojově sdruženými vojáky jiných zemí (Rumuni, Američané a další)!
Jak ukázaly výsledky války, zacházel Stalin, jakožto vrchní velitel Rudé armády, se svým "nástrojem", kterým byli, pane Ruzcaji, nejen "běžní Rusové", ale i příslušníci jiných národů a národností multinacionálního Sovětského svazu, velice dovedně, a jeho vojáci nakonec triumfovali. Tento triumf byl nejen jejich triumfem, ale i triumfem "inteligence vrchního velitele"( Nouvel Observateur číslo 2113 z 5.5.2005). Jako člověk hledící do budoucnosti se Stalin jistě staral o to, co by jistě dělal i jiný vládce Ruska, kromě toho, že jeho vojáci plnili osvobozovací úlohu, také o to, aby zajistil západní hranice země vytvořením svého "cordonne sanitaire".
Ne, pane Ruzcaji, nelze skoncovat s mýty tím, že budeme vytvářet mýty nové. Pochopit a správně interpretovat historii je něco jiného, než vytvářet politickou agitku pro denní tisk. Váš článek správné intepretaci historie nepomáhá. Rozhodně ne v očích těch, kteří si pamatují. A těch pořád je v naší zemi hodně. Takže na to, aby bylo skoncováno s tím, co jste nazval "stalinským mýtem osvobození střední Evropy" si budete muset ještě nějakou dobu počkat. Vzhledem ke svému mládí jistou šanci máte. Nepodceňujte, ale své vrstevníky! Jsou rovněž hloubaví a nenechávají se všichni "opít rohlíkem"."
Aktualizováno dne 6.7.2007
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama