Servilita, spojenectví a přátelství

3. června 2007 v 14:57 | veteranus
Události poslední doby vynášejí do popředí některé otázky související se vzájemnými vztahy mezi národy a státy. A to jak na evropském kontinentě, tak i v širším měřítku. Často někteří publicisté používají silných slov, aby, většinou ve zkratce, vyjádřili k těmto otázkám své postoje. Mají k tomu nesporně právo. Na druhé straně čtenáři novin - občané -mají rovněž práva na svůj názor a teoreticky i ústavou dané právo jej svobodně vyjádřit. A to bez obavy z pronásledování ze strany StB, KGB, CIA, FBI, MI4 a jak se všechny tyto represivní složky jednotlivých států nazývají či nazývaly. Avšak reálné možnosti, jak tento svůj názor projevit a konfrontovat jej se stejnými čtenáři, kteří čtou své oblíbené deníky,jsou už značně omezené. Většinou záleží na tom, jak s jejich právy na názor naloží redakce novin.
Dnes máme ku příkladu "nezávislé" Právo, "nezávislý deník" Lidové noviny a podobně. Jestliže však takové noviny sledujeme delší dobu, pak snadno dojdeme k názoru, že pojem "nezávislost" je jen jakousi kouřovou clonou. Za touto clonou je ukryta rovněž závislos. Za ní se skrývají ideje, jež jsou rovněž na něčem závislé. Ku příkladu dnes jen obtížně najdeme tisk, který by se nezaujatě, a tedy nezávisle, postavil k otázce nedávných dějin vlastního národa.
Jeden příklad z mnohých.
V červenci 1947 jednala delegace československé vlády v Moskvě o přistoupení Československa k Marshallovu plánu. 9.7.1947 přijal delegaci, kterou vedl K.Gottwald,a v níž byl i ministr zahraničí Jan Masaryk, J.V.Stalin. Při jednání ministr zahraničí Masaryk prohlásil,kromě jiného:"On, vláda, všechny strany a československý národ nechce udělat nic a neudělá nic proti Sovětskému svazu" (Orlik I.I, Novaja i novějšaja istorija, Moskva, 2/1998.).
60 let na to označí český novinář Jiří Hanák tuto politiku československé vlády v oné době za "trapně servilní" vůči Moskvě a,jak se zdá, nic proti takovému hodnocení nenamítá ani současný český prezident Václav Klaus (viz dementi č.19, www.vaclavklaus.cz). Pan Hanák zřejmě nevidí rozdíl mezi "servilitou" a "věrností spojeneckým smlouvám".
Jen málo z nás má šanci dožít se toho, jak bude po šedesáti letech hodnoceno jednání současné české vlády v otázkách vybudování jednoho z elementů americké strategické protiraketové obrany na českém území. Ale memento historie, která ještě neskončila, zde je!
A tak by občan toho státu, který má bytostný zájem na tom, aby on i jeho potomci, žili nejen v bezpečném prostředí, ale i v prostředí přátelsky naší zemi nakloněném, chtěl sdělit své vládě toto:
Při všech jednáních, i při rozhodování v této věci, by měla vláda mít na paměti, že představuje i občany, kteří chtějí být přáteli Spojených států amerických, ale kteří současně se nechtějí stát nepřáteli Ruska a ruského lidu. Mít na paměti, že zde ještě žijí lidé, kteří se nesmířili s tím, jak zdiskreditovali komunističtí představitelé přátelství ke slovanským národům, sdruženým svého času v Sovětském svazu, přátelství, které se vytvářelo v průběhu války, kdy šlo o to, aby bylo zabráněno nacistickému Německu udělat ze Slovanů své otroky či je případně zcela vyhubit. Mít na paměti,že ještě žijí v této zemi lidé, kteří se nesmířili s tím, jak s tímto přátelstvím naložili polistopadoví politici v čele s tehdejším prezidentem V.Havlem.
Jestliže jsou pravdivá slova amerického prezidenta, několikrát v posledních letech jím vyslovená, že Rusko není pro Spojené státy nepřítelem, pak občan nemusí chápat, proč Spojené státy podnikají kroky, kterými se Rusko cítí být ohroženo. A proč by tyto kroky měla podporovat česká vláda, byť je s americkou vládou spojena prostřednictvím Severoatlantické smlouvy.
Tyto pocity, které má dnešní Rusko po zkušenostech vlastní nedávné historie, jsou možná také důsledkem jisté nedůvěry, která se vytvářela po desetiletí, a nemá jen ideologické kořeny. Odstranění této nedůvěry je ale dlouhodobý proces.S touto nedůvěrou, ať už opodstatněnou či neopodstatněnou, se musí v reálné politice rovněž počítat. Neměly by být činěny žádné kroky, které nedůvěru mohou posilovat. A česká vláda,právě v důsledku vlastních a nezastupitelných zkušeností(rok 1938,rok 1968),by měla úzkostlivě dbát na to, aby důvěra mezi státy byla posilována a ne oslabována. A hrát v podobných záležitostech spíše úlohu prostředníka.
A pro toto všechno by občan tohoto státu žádal vládu, aby se v otázce budování vojenských zařízení cizích států na našem území chvala nanejvýš rozvážně. Kupovat si přátelství ke Spojeným státům nepřátelstvím k Rusku či přivolávat takové nepřátelství - to není rozvážná a perspektivní politika! To není politika, která by odpovídala po staletí v této zemi kultivovaným vztahům ke slovanskému Rusku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama