Jiří Hanák, Václav Klaus a předtotalitní doba

26. května 2007 v 18:15 | Veteranus
Jiří Hanák, Václav Klaus a předtotalitní doba
Na webových stránkách prezidenta Václava Klause bylo zveřejněno dne 14.5.2007 dementi číslo 19. Pan prezident se v něm vyjadřuje k článku redaktora Práva Jiřího Hanáka. V době, kdy je ve stadiu schvalování vládní návrh zákona na zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů, má to být jeden z kroků, který by měl kultivovat "paměť národa", jsem považoval za nutné se k některým otázkám s tím souvisejícím vyjádřit. Zvláště pak k té otázce, která se mne osobně velice dotýká.
Ve vzpomínaném dementi reagoval prezident na zkratkovité výroky redaktora Práva Jiřího Hanáka. Jsem přesvědčen, že pan Hanák nachází odezvu u velké části čtenářů. Ne proto, že by jeho úvahy vynikaly hloubkou myšlenek, ale spíše proto, že vyhovují současné mentalitě lidí.Ve zkratce několika řádků vynáší soudy nad událostmi, které by si pro svou složitost vyžadovaly studium a posouzení z mnoha hledisek. To se však dnes "nenosí": ambicí většiny novinářů dneška není vedení našich občanů-čtenářů k přemýšlení. Stačí dát mu v několika řádcích "jasné" odpovědi na složité otázky. Ty pak mohou být snadno kolportovány dále (nejlépe v nejmasověji v Česku navštěvovaných místech, kterými jsou bezesporu i hospody, так "zbožňované" i některými našimi politiky a dramatiky) a spoluvytvářet tak mínění, často nazývané míněním veřejným. Taková zkratkovitá vyjádření, jaká nám prezentuje pan Hank, nesou pečeť "bolševické" agitky bez ohledu a to, že by se chtěla halit do jiného, třeba demokratického, hávu!
S ohledem na snahu být co nejstručnější musím i já postupovat obdobně. Samozřejmě bez jakékoliv šance dosahovat stejného účinku na stejnou množinu mých spoluobčanů, jako může pan Hanák. Mně však v této chvíli jde o něco jiného: sdělit svému prezidentovi názor, který poskytne pohled poněkud jiný, než který dává pan Hanák. A to v naději, že hlava státu se zamyslí i nad názory řadového občana, který se cítí býti jím reprezentován.
Tak tedy ke dvěma otázkám:1) "trapná servilita pražské vlády vůči Moskvě, vrcholící odmítnutím Marshallova plánu". 2) úloha zákonem zřizovaného Ústavu pro studium totalitních režimů při studiu období, kdy "to všechno začínalo" a způsobilost takového ústavu vyprodukovat výstupy, které ono období zdokumentují a posléze i interpretují pravdivě.
K první otázce bych chtěl poznamenat toto:
V roce 1947 se uskutečnilo v Moskvě jednání čs. delegace, v níž byl, kromě předsedy vlády Gottwalda, i ministr zahraničí Jan Masaryk. Při jednání dne 9.7.1947 u Stalina prohlásil Molotov, krom jiného, toto: "Už jen vaše účast bude chápána jako akce namířená proti Sovětskému svazu". Na toto odpověděl Jan Masaryk:"...on, vláda, všechny strany i československý národ nechce udělat nic a neudělá nic proti Sovětskému svazu" (O.I.Orlik, Západ Východ v únoru 1948, Novaja i novějšaja istorija, Moskva, 2/1998).
To byla servilita? Myslím, že nikoliv! Podle mého soudu to bylo jen a jen výrazem toho, jak byl chápán duch smlouvy, kterou Československo uzavřelo se Sovětským svazem! Cožpak lze za servilní považovat ku příkladu dopis, který odesílá prezident Beneš maršálu Stalinovi dne 16.5.1945, v den svého návratu do Prahy? Jsem pamětníkem oněch dnů a vím, že to, co píše Dr Beneš vyjadřovalo i mé pocity! Pocity, které se v zásadě nezměnily ani v důsledku událostí roku 1968! A jistě nejsem sám! Co pan Hanák považuje za servilitu, dokonce trapnou, to může druhý považovat za projev dodržování litery i ducha spojenecké smlouvy. Smlouvy, která se vytvářela v nelítostném boji za záchranu i našeho národa a jíž literu i ducha bez přinucení potvrzovali lidé i svými životy!
K otázce druhé. Mám silné pochybnosti o způsobilosti připravované instituce, a v tomto smyslu souhlasím plně s tím, že "pro paměť národa máme dělat každý z nás co umíme" a nespoléhat na formální instituce. Takový požadavek vypadá logicky, ovšem za předpokladu, že součástí oné "paměti národa" nebude jen paměť na věci nepříjemné, nesprávné, třeba mající i charakter kriminálních činů, ale také na všechno to kladné, co je rovněž nedílnou součástí historie každého národa, každé lidské pospolitosti. Pochybuji, že ústav, který bude veden, kontrolován, a hodnocen politiky jen jedné části politického spektra, bude ochoten a schopen dopracovat se pravdivého úsudku o tom, co by mělo být součástí oné "paměti", a co by se mělo stát oním lux veritatis, které tvoří historii už od dob Marca Tulia Cicera!. I v případě, že do takového ústavu budou soustředěni ti nejkvalifikovanější elity historiků, badatelů, archivářů, nebude zaručeno, že na výstupu jejich práce bude historická pravda, jestliže budou dirigováni politickými činiteli, jestliže tedy budou ve skutečnosti institucí politickou!
Opravdu musím pochybovat o nestrannosti a nezaujatosti instituce, jíž jsou dána do vínku zákonem daná kriteria pro obsazování určitých míst v Ústavu. Ve vedení ústavu nemohu být podle návrhu zákna lidé nespolehliví. A za nespolehlivé jsou lege artis předem označeni lidé, kteří absolvovali vojenské vysoké školy na území spojeneckých států. Musím se ptát: co motivovalo zákonodárce, aby do zákona zakotvili ustanovní, která pošlapávají jedno ze základních lidských práv? Nebo snad už neplatí či lze novým zákonem popřít ustanovení čl. 10 Listiny základních práva a svobod. Cožpak výrok, byť by to byl výrok zákonodárce,nikoliv soudu, že někdo se stává nespolehlivým jen proto, že absolvoval určitou školu, neporušuje právo každého jedince na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst atd?
Ani v nejmenší míře nemám , už vzhledem ke svému věku, ambici stát se členem vedení onoho ústavu. Ale jako občana se mně dotýká podobný výrok zákonodárného orgánu, který k takovým výrokům nemá mandát či ústavní oprávnění. Výrok o tom, že je někdo nespolehlivý snad může vynést jen soud po příslušném šetření, ne? Nebo se snad mýlím? Cožpak zákonodárci neví, že do těchto škol byli vysíláni vojáci z povolání rozkazem ministra? To už budou bývalí aktivní vojáci diskriminováni a označeni za nespolehlivé jen za to, že složili přísahiu své vlasti, nikoliv režimu či partaji, a že v duchu této přísahy plnili rozkazy? "Patria communis est parens omnium nostrum . Vlast je společnou matkou nás všech."(Cicero). A to bez ohledu na to jaký máš původ, náboženské vyznání, politické přesvědčení, politickou příslušnost. Bez ohledu na to, zda jeden z nás je buržoazního původu, jiný původu proletářského, jeden komunista, druhý antikomunista. Vlast je vlastí nás všech! A vlasti jsme přísahali. Samozřejmě lidé s "modrou knížkou", a těch je v dnešní "politické elitě", bohužel, hodně, o něčem takovém nemají ani "páru"!
Jen tam, kde je armáda natolik odpolitizovaná, že za žold je ochotna nasazovat život všude, kde jí bude přikázáno, byť by to s obranou její vlasti nemělo nic společného, jen tam to může být chápáno jinak. Kam jsme se to ale dostali či kam se to dostáváme? Má toto snad obdobu ještě někde ve světě? Snad jen ve světě, ve kterém platily norimberské zákony! Nebo snad ještě někde jinde? Či snad budeme i v tomto míti prvenství? To vedle "noci dlouhých nožů" pana Topolánka ještě nastane "noc křišťálová", jejímiž obětmi nebudou Židé, ale bývalí absolventi sovětských vojenských akademií? To opravdu zase přibude do našeho právního systému zákon kultivující princip kolektivní viny?
Nemyslím, že by posloužilo našemu státu, který představuje nejen lidi "občansko-demokratické" , lidovecké či "zelené" orientace, ale i lidi, kteří vyznávají jiné hodnoty, a nemusí to zvrovna být hodnoty komunistické ideologie, přijetí a schválení podobného zákona!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama