Prohlášení

17. dubna 2007 v 14:49 | veteranus
VOJENSTVÍ-RES MILITARIS
PROHLÁŠENÍ
Chci především vysvětlit, proč jsem svou stránku v blogu nazval "Res militaris". Tento latinský pojem znamená "Vojenství". Vím, že latinský jazyk se už dnes studuje málo a mnoho "browserů" nemusí význam názvu chápat. Ostatně: kolik našich občanů, zvláště pak starší generace, zná anglický jazyk. Přesto se dnes a denně s angličtinou, často na úkor rodného jazyka, setkává. Proč tedy nepoužít latinu?
A teď vysvětlím, proč jsem si blog nazvaný "Res militaris" založil.
Na prvním místě je to snaha iniciovat diskuzi o problematice vojenství, především pak vojenského letectva. V mé kariéře tvořilo působení ve vojenském letectvu jen část života. Povolání vojenského letce-pilota tvořilo ale tu část mého profesionálního života, které celý můj život obvlivnilo mírou nejvyšší. A to přesto, že jsem oněco déle než v armádě, přesněji 18 let (od roku 1965 do roku 1983), až do svého penzionování, působil v letectví civilním. Proto i této části svého života se v jistém rozsahu věnuji.
V létě 2004 jsem napsal vrchnímu veliteli ozbrojených sil, prezidentu republiky Václavu Klausovi dopis. Zabýval jsem se v něm problematikou armády, jak se jevila mně. Pan prezident na dopis odpověděl a kromě jiného mi napsal:
"Ze všeho nejvíce ale naší armádě chybí veřejná diskuse (podtr mnou). Proto jsem rád, že jsou lidé, jako Vy, kteří mají motivaci se do této diskuse pouštět."
Přemýšlel jsem od té doby mnoho, jak se zapojovat do diskuze o naší armádě, eventuelně jak veřejnou, a víceméně permanentní, nikoliv kampaňovitou, diskuzi vyvolat. Zjistil jsem, že periodika, ať už je to denní či jiný periodický tisk, poskytují k takové diskuzi minimum možností. Buď se mými dopisy vůbec nezabývají nebo zveřejňují z nich jen to, co se jejich pojetí problému hodilo. To se zdůvodňuje právem redakce upravovat příspěvky dopisovatelů. Co ale z takové diskuze zůstává? Jen torzo názorů!
V jediné zájmové organizaci letců, jíž jsem členem- Svazu letců ČR - nejsou podmínky pro takovou diskuzi , jak jsem brzy zjistil, rovněž příznivé. A to platí i pro jedinou publikaci, kterou tato organizace vydává - Zpravodaj Svazu letců ČR. Ten je jedinou tribunou, kde by otázky mohly být diskutovány, avšak od příspěvků, které by měly jistou politickou konsekvenci se redakce distancuje nebo je nepřijímá.
Teprve Internet, a jeho fenomén zvaný "blog", dává možnost k vedení plné, ničím v podstatě neomezované, diskuze nad vojenskými tématy.
Na druhém místě bych důvod svého postupu nazval historiografickým.
Význačný dějepisec našeho národa z období konce XIX. a počátku XX. století, současník T.G.Masaryka a F.X.Šaldy, jeden z největších českých historiků moderní doby, profesor Josef Pekař (12.4.1870-23.1.1937), napsal ve své práci "Paměti sedláka Josefa Dlaska" (Josef Pekař, O smyslu českých dějin, Rozmluvy, Praha, 1990), kromě jiného, toto:
"...Dějepisec má si všímati podstatně větší mírou mas...naše literatura je na paměti chudá...můžeme se chlubiti pamětmi, které psaly upracované ruce selské,aby byly pro paměť epigonů zaznamenávány jejich vzpomínky, zkušenosti a poznatky...Takovéto zápisky mají vskutku nezměrnou hodnotu pro dějepisce, který hledá a chce poznati masy, vlastní to činitele a nositele dějinného vývoje, jejich pravdu a náplň... I když sedláci, píšící kroniky, byli jedinci, kteří vynikali nad svůj stav a kteří jsou výjimkami, nikoliv typy, jsou přece každým coulem, tělem a duší sedláky... Z jejich kronik můžeme poznávati skrze jednotlivosti jejich života, jejich názorů a snah co nejpřesněji stavovský celek, jeho kulturní úroveň, jeho názory a touhy..."
V posledních letech, charakterizovaných, kromě jiného, tvrdošíjnou snahou uvrhnout celou etapu našich moderních dějin do jakési "černé díry" zapomnění či držet ji v této "černé díře", odkud ani nejmenší paprsek onoho ciceronovského "lux veritatis"- "světla pravdy" - by se neměl vydrat na denní světlo, jsem mnohokrát přemýšlel o tom, z jakých pramenů bude čerpat historik, který bude studovat dějiny poválečných let až do roku 1989? A v nich také dějiny československého vojenského letectva? Jistě bude mít k dispozici mnoho pramenných materiálů, které jsou postupně uvolňovány ke studiu i ke zveřejnění. Je to však vše, co by mohl mít k dispozici?
Ptal jsem se tedy také, zda mu nebude chybět to, co právem profesor Pekař považoval za důležitou studnici, ze které by graduovaný historik mohl čerpat a která by mu umožňovala dotvořit si představu o době, kterou studuje z pramenných materiálů? Tedy to, co si on sám cenil u takových vesnických kronikářů, jakými byli sedláci Dlask či Vavák? Tedy prameny memoárového charakteru?
Bohužel, i dnes je v tomto směru naše literatura o poválečném vojenském letectvu "na paměti chudá". Stěžoval si na to ve své knize "Vzhůru do oblak" Ladislav Sochor, jeden z vojenských letců ČSLA, když napsal: "O československém letectvu z poválečných dob jsem zatím, žel, nic nečetl. Lze jen doufat, že začnou psát ti, kteří u toho byli" (Vzhůru do oblak, str. 135,Erika, Praha, 2000). Jeho slova mne inspirovala k tomu, že jsem sedl a napsal své vzpomínky na dobu, kterou jsem ve vojenském i civilním letectví Československa, prožil. Výsledkem byla má kniha "Letcem ve studené válce" (Erika, Praha,2003).
Jsou jistě i jiné práce, které existují, nekladu si za cíl dělat na tomto místě jejich úplnou inventuru.
Vím z vlastní zkušenosti, že řady letců, kteří v čs. vojenském letectvu prožili desítky let, jsou stále řidší, odcházejí do leteckého nebe, aniž nám i těm, kteří přijdou po nás, zanechávají vzpomínky na "jednotlivosti svých životů, svých názorů, svých snah".
Jako člen Svazu letců ČR vím, že se stává téměř pravidlem našich schůzí, že uctíváme povstáním památku některého ze svých kamarádů. Naposledy to byla vzpomínka na jednoho velice známého letce, Volyňského Čecha, který se "vrátil" do své původní vlasti jako bojovník v řadách 1. smíšené letecké divize, plukovníka Vladimíra Frose. Ten odešel z tohoto světa, aniž zanechal v písemné podobě své vzpomínky na svou bojovou, velitelskou, instruktorskou činnost.
Rovněž význačný stíhač, letecký akrobat, jeden z nekorunovaných "králů vzduchu" proudového letectva, posléze velitel 7. letecké armády protivzdušné obrany státu, generál Zdeněk Kamenický odešel, aniž nám zanechal své vzpomínky. Jistě by nám mohl mnoho vyprávět, kromě jiného, o pohnutých dnech léta 1968, kdy s generálem Batickým, tehdejším velitelem PVO Varšavské smlouvy, řešil otázky činnosti protivzdušné obrany naší země při invazi vojsk Varšavské smlouvy. Určitě by nám mohl vysvětlit, proč stíhací letectvo protivzdušné obrany státu nezasáhlo proti leteckému výsadku na letiště v Ruzyni v srpnu 1968, který umožnil zatčení Dubčeka a jeho spolupracovníků v prvních hodinách invaze.
A dalo by se pokračovat.
Pro to všechno jsem se rozhodl využít možností, které nám nabízí Internet, abych založil tuto stránku a pokusil se, možná o nemožné: zaktivizovat své letecké kamarády, aby se připojili k mému blogu a poslali své příspěvky, které by mohly představovat pro historii ten přínos, ze kterého by bylo možno soudit o "úrovni, názorech a soudech" té stavovské skupiny českého a slovenského národa, kterou vojenští letci mé generace byli.
Rád bych, kdyby příspěvky do této tribuny byly příspěvky lidí, kteří si nemusí "brát sevítky" a mohou, bez obavy o svou kariéru či o své rodiny se vyjadřovat ke všemu, co má vztah k letectvu, vojenskému i civilnímu, z doby jejich působení ve vojenském letectvu ČSLA, případně v letectví civilním.
Rád bych, kdyby do této tribuny přispěli lidé, kteří se nebojí toho, že zavzpomínajíce na dobu, kdy sloužili ve vojenském letectvu před Listopadem 1989, budou obviňováni z nastalgie po režimu, kterému se, ať už právem (podle zákona číslo 198/93Sb) či neprávem (?!?) dostalo označení "zločinný, nelegitimní a za zavrženíhodný".
Rád bych, kdyby všichni ti, kdož se odhodlají do této tribuny přispět, se zbavili ostychu, nechuti, případně studu, snad i strachu, který možná po, roky v naší zemi trvající, "masáži mozků" prožívají, a podívali se sebevědomě na své činy, své názory, své touhy, s nimiž se počátkem padesátých let XX. století oddali službě ve vojenskému letectvu, tedy službě své Vlasti. A kdož sloužili své Vlasti v době, kterou mnozí dnešní soudci dějin, uzurpující si právo soudit dějiny, odsuzují proto, že byla jiná, než jakou by si přáli míti dnes!
Za svůj cíl si však také kladu to, abych vyjádřil své názory k zásadním otázkám branné schopnosti země, která je mou Vlastí a abych, jsa vyzbrojen tím, co mi nikdo nemůže vzít, tj. vlastní životní zkušeností a vlastní hlavou na svém krku, se vyjádřil ke všemu, co podle mého názoru branné schopnosti země škodí a abych mohl se ve svobodné diskuzi "utkat" s názory, které třeba nebudou s mými totožné.
V Brně dne 17. dubna 2007. Plk. v zál. Ing Jaroslav Dvořák
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Janíček Tomáš Janíček | E-mail | 3. února 2008 v 14:08 | Reagovat

Jsem ročník 49. S baterkou a pod peřinou jsem četl "Byl jsem v bitvě o Anglii, která byla vždy v první řadě knih v naší knihovně. S nadšením jsem vstoupil do Středočeských strojíren /dnes Aero Vodochody/ abych mohl být u letadel. Rád jsem vstoupil do Svazarmu, abych mohl létat. S nadšením jsem šel do ZVS, z našich vojáků a hlavně z vojáků ZVS měli respekt, kvůli umu a znalostem, v celé Evropě. S úctou jsem se setkával s lidmi jako byl F. Fajtl, nebo K. Schoř se kterým jsem se poznal u ponku v ČKD /Welingtony/  telegrafistou Ant. Prim při zkouškách na IR / telegrafista právě u Schoře/ s Pavlem Kocfeldou na Svazarmu, naším jediným kosmonautem V. Remkem i jeho kolegou O. Pelčákem. Vždy to byli vlastenci, pro ČSR nebo ČSSR i jeho letectví, ať už civilní nebo vojenské, by udělali první poslední. I ti záklaďáci z let 68-70 u VÚ 4932 byli na letectvo velice hrdí, i když někdy.....ale to co se děje dnes, kdy i ti, kteří by měli být spravedliví a mohou, aspoň v to doufám, takoví být, historici,badatelé u kterých by měla základem pravda a snaha o zhodnocení bez politických hledisek jsou i ve svých výrocích nikoliv nestranní, ale bohužel časo velmi straničtí, nebo jenom ti dostávají prostor. Nebo jej chtějí získat, a pak proč ti ostatní, jejichž názor nemusí snad dnes konvenovat, mlčí ? Proč neříci pravdu, léta od 1945 do 1989 byla jaká byla, ale ne vše bylo špatné, opravdu je dnešek tím nej ?...a konečně jsou před námi ty horizonty ?  Nejsem o tom přesvědčen, a zrovna naše armáda, náš průmysl, naše letectvo mne o tom přesvědčuje. Jen málo zemí na světě dokázalo vyrábět od kluzáků přes dopravní letouny po dvoumachové stíhačky, dokázalo jim dát pneumatiky, přístroje, pozemní zabezpečení, piloty, techniky. A kde jsme skončili ? U vulgarity a neumětelství vedoucích politiků, u tunelů, rozkrádání, dočkali jsme se toho, že armáda, která se odvolává na legionáře z I. sv. války, na legionáře z II. svět. války má ve svém vedení zloděje, podvodníky, absolutní ignoranty / Baudyš, Parkanová/ a popírače pro ně dnes tak nepříjemné minulosti. A děsím se nové mlčící většiny, děsím se toho, že politika se stala nejvíc špinavá a dělaná špinavci bez naděje na očistu. Co a jak dál nevím, ale jásat nad démos kritos, vládou lidu, se mi tady a teď opravdu, ale opravdu, příčí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama