Jak jsme začínali

20. dubna 2007 v 16:11 | veteranus
VOJENSTVÍ-RES MILITARIS
JAK JSME ZAČÍNALI
V časopise Historie a vojenství číslo 2.XLV/1996 byl uveřejněn článek Břetislava Čepelíka Letecká vojenská akademie 1945-1950. Autor se v článku zabývá šestiletou historií této armádní instituce, která byla v uvedených letech hlavním školním a výcvikovým zařízením, kde byli připravováni vojenští letci-důstojníci. Břetislav Čepelík byl jedním z nich.
Nekladu si za cíl podrobovat článek B. Čepelíka zevrubnému rozboru a oponentuře. Chci se zabývat jen některými tvrzeními, která jsou obsažena v kapitole Zánik LVA. Jsou to, podle mého soudu, tvrzení, ve kterých se, ať už si to autor vědomě přál či ne, odrážejí postoje ukřivděného člověka, který byl postižen opatřeními, jež byla v armádě prováděna po Únoru 1948. Pocity křivdy, které jistě autor článku zažíval, mohou být pochopitelné a nelze mu proto zazlívat, že se tyto pocity promítají i do napsaných řádek.
Spáchané křivdy však nelze odstraňovat tak, že jsou páchány křivdy nové. Tyto nové křivdy nemusí mít stejnou podobu jako ony dřívější. Mohou však rovněž zraňovat. Rozhodně však se nevyrovnáme s minulostí, pokud takové vyrovnání se je potřebné, jesliže se nepokusíme o objektivní soud nad minulostí. Vyrovnání se s minulostí, po kterém se tak volá, nenastane, jestliže bude na minulost nahlíženo jen černobíle. Je otázka, zda generace, která má vše v paměti, ať už stojí na té či oné straně "barikády", je schopna vynášet objektivní soudy. Nicméně se chci svými připomínkami o to pokusit.
Nejprve ocituji to, co napsal B. Čepelík a co chci podrobit jisté kritice.
Na straně 159 uvedeného periodika Břetislav Čepelík píše:
O službu v letectvu přestal být zejména mezi mladými lidmi zájem.
(Autor má na mysli poslední roky existence LVA, poznámka má).
V porovnání s prvními poválečnými léty, kdy z velkého množství dobrovolně se hlásících uchazečů jich bylo přijímáno jen malé procento, bylo zapotřebí nové adepty doslova "verbovat". Vybraní jedinci dostávali dokonce vstup do armády jako "stranický úkol". Jak se tato situce projevila v kvalitě nově přijímaných zájemců, není zapotřebí připomínat."
Zde je má zkušenst. Já jsem si podal přihlášku do LVA v roce 1948-1949. Přesné datum si nepamatuji. Proč jsem to udělal? V roce 1948, kdy jsem navštěvoval prvním rokem Vysoké učení technické Dr Beneše v Brně, obor elektrotechnický, jsem došel k názoru, že vystudovat obor, na který jsem se přihlásil, bude nad mé síly. I když jsem gymnasium v Jihlavě končil v roce 1948 s výtečným prospěchem, zjistil jsem brzy, že mezery, které v mém studiu vznikly v důsledku toho, že Gestapo náš ústav v roce 1941 zavřelo a bylo nám zakázáno pokračovat na studiu na střední škole, jsou takové, že bych studium na technice zvládal obtížně a nechtěl jsem zbytečně vynakládanými prostředky proto zatěžovat své rodiče . Chtěl jsem se "postavit na vlastní nohy".
V té době jsem se v organizaci KSČ, jíž jsem byl na fakultě členem, dozvěděl, že strana vyzývá mladé komunisty, aby vstoupili do armády a posílili její kádry. Tato výzva, která neměla rozhodně charakter žádného verbování, našla u mě odezvu. Chtěl jsem být své straně, a jak jsem to tehdy chápal i své zemi, co nejvíce prospěšný tam, kam mne strana zvala. Žádný stranický úkol v tomto směru jsem neobdržel. K tomuto kroku- podat si žádost k přijetí do armády a zvolit si službu v ní jako své povolání, jsem se rozhodl zcela dobrovolně bez jakéhokoliv nátlaku. Možná, že lidem jako je B. Čepelík, se zdá nepravděpodobné a nepochopitelné, že by se člověk mohl pro službu u vojenského letectva rozhodovat na základě výzvy politické strany, ale bylo to tak. Těžko asi chápe, že by někdo mohl mít takové politické přesvědčení, že by se mohl s požadavky komunistické strany té doby identifikovat. Nestydím se za to, že jsem takové přesvědčení tehdy měl. Nemám panu Čepelíkovi za zlé, že má opačný názor či spíše předsudek, ale zazlívám mu, že si dovoluje na základě svých subjektivních pocitů dělat podobné závěry. To nemá s objektivitou nic společného!
Jestli se v té době projevoval o službu v letectvu, v porovnání s poválečnými lety, malý zájem, jak tvrdí pan Čepelík, nemohu posoudit. K tomu nemám dostatek podkladů, zejména statistického charakteru. Vím však, více méně z doslechu, že se se mnou přihlásilo několik stovek mladých mužů. Výběrem, kde jedním z nejpodstatnějších kriterií byly požadavky zdravotní, však neprošli všichni.Do mého ročníku nás bylo přijato jen několik desítek. Přesná čísla by se snad dala vypátrat v archivech. Kdyby má slova doplnili další mí kamarádi, se kterými jsem LVA v letech 1949-1951 absolvoval, jistě by to potvrdilo můj předpoklad, že tvrzení pana Čepelíka je nepodložené. Jestli ne zcela, tak jistě alespoň částečně nepodložené.
Tvrzení poslední věty citátu, že se "tato situace projevila v kvalitě nově přijímaných zájemců" považuji dokonce za urážlivé. Z čeho soudí autor, že kvalita nových zájemců byla nižší, než dřívějších? Nemohu si pomoci, ale podobný soud považuji za nepodložený osudek. Jakými měřítky měří pan Čepelík "kvalitu zájemců"? Třeba tím, že mezi zájemci vedle absolventů středních škol byli i absolventi dělnických přípravek? Má zkušenost praví, že tito v praxi nebyli o nic méně úspěšní a horší, než středoškoláci, ke kterým jsem patřil i já!
V č em vidí B. Čepelík příčinnou souvislost mezi systémem, podle kterého se prováděl výběr uchazečů pro LVA v jeho éře a budoucí kvalitou letců a systémem v éře, kterou jsem zažíval já a se mnou desítky dalších zájemců a kvalitami uchazečů? Máme se snad domnívat, že za éry pana Čepelíka přicházelii do LVA jen zájemci, kteří už osudem byli předurčeni k tomu, že z nich budou kvalitní letci, zatímco mí vrstevníci už byli předurčeni k tomu, že budou kvalitaivně na nižší úrovni? Snad už z těchto otázek je vidět nelogičnost tvrzení B. Čepelíka, že "kvalita nově přijímaných zájemců" už nedosahovala předešlé úrovně. A to jen proto, že snad byli vybíráni komunistickou stranou? Myslí si snad autor tohoto výroku, že rozhodování o budoucích posluchačích LVA, tedy o budoucích vojenských letcích, se v pozdější době ( po jeho éře) neřídilo rovněž především kriterii psychosomatických a zdravotních kvalit uchazečů?
Nebo snad bylo měřítkem to, že byla uplatňována kriteria původu uchazečů? To sice teoreticky mohlo způsobit, že mezi odmítnutými mohli býti i ti, kteří se mohli později projevit jako vynikající talenty pro letecké povolání, a v tom mohla tato kriteria být nespravedlivá vůči potenciálním výtečníkům. Na druhé straně to ale vůbec neznamená, že kvality přijatých byly takové, že to mělo za následek nižší kvalitu bojových hodnot vojenských letců. Jsem přesvědčen, že aplikovaný systém výběru letců, akceptoval základní předpoklady pro výkon leteckého povolání, to jest odpovídající psychosomatické a zdravotní předpoklady člověka.
Rád bych, kdyby mí vrstevníci, kteří v roce 1949 se mnou nastoupili do LVA, aby se stali letci z povolání, projevili své mínění v této věci a seznámili nás se svou vlastní zkušeností, která je k vojenskému letectvu přivedla. Taková vyjádření by byla opravdovým přínosem pro historii, ať už by potvrdila úsudek Břetislava Čepelíka či námitky mé.
Nad jakoukoli pochybnost však soudím, že by bylo jakoukoliv slovní ekvilibristikou možno dokázat, že existovala jakási příčinná souvislost mezi systémem výběru budoucích vojenských letců z doby před a po Únoru 1948 a kvalitou budoucích letců!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama