OPERACE DUNAJ-68. CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI? 7.ZÁVĚREČNÁ ČÁST

12. září 2018 v 9:32 | VETERANUS

"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

7. část, závěrečná


Citací slov M. Thatherové jsem se přiblížil k formulaci odpovědi na základní otázku, kterou jsem položil už v titulku svého článku: "Co ve skutečnosti představovala "Operace Dunaj-68?"

Pokusím se tedy alespoň nastínit odpověď na onu otázku.

Nejprve poukážu na celkovou situaci ve světě, v níž se události roku 1968 v Československu odehrávaly. Dnes se snad většina historiků, politologů, politiků, shoduje na označení této situace tak, že se jednalo o "studenou" válku. Jestli ano, tak tato válka nebyla ničím jiným, než pokračováním politiky, která vyústila v Druhou evropskou válku, představující část Druhé světové války. Autora definice války jakožto "pokračování politiky jinými prostředky" jistě představovat nemusím. Sám se s takovou definicí ztotožňuji.

Jednoho z cílů evropské války dosaženo nebylo. Nebyl v ní poražen hlavní protivník, který se zde objevil po ruských revolucích roku 1917. Ač byl takový cíl tím nejdůležitějším strategickým cílem Západu i v Druhé světové válce. Protivník byl zástupně nazván "komunismem". Ten v představách Západu ohrožoval samu podstatu tak zvané "západní společnosti". Personifikovaná "Historie" se však "zachovala" zcela jinak, než jak iniciátoři této války předpokládali. Namísto porаženého, a o milost prosícího, hlavního protivníka, tu vyrostl gigant. Gigant dokonce ovládnuvší atomové tajemství. Bylo tedy ve válce za jeho zničení třeba pokračovat, byť s jinými prostředky, než ke kterým se dopracovala vojenská věda a inženýrská mysl ve válce druhé. Kalkulovat při pokračování oné "politiky-války" "jen" s atomovým zbraněmi, bylo nadále velice riskantní, jak ukázala karibská krize. Bylo třeba nasadit zcela jiné prostředky, než jen ty, jež dala k dispozici věda a technika. Na první místo byly postaveny prostředky teorie a prostředky doktrinální, jedním pojmem vyjádřeno: prostředky ideové a duchovní, dnes by se řeklo též "hybridní".

Obě strany, které představovaly póly oné války, pečlivě vyhodnotily lekce karibské krize. Na straně Ameriky to bylo pochopení toho, že poprvé v její historii nebude jejich území ušetřeno důsledků budoucí války. McNamara později napsal, že "rakety s jadernými hlavicemi, rozmístěné na Kubě, ohrožovaly jen na východním pobřeží USA 90 milionů občanů". A to nebyla maličkost ani pro geografického giganta, jakým byly USA. Proto byla koncepce války, vedené k "totální odplatě", nahrazena tak zvanou doktrínou "pružné reakce". U nás byla představována jako doktrína "lokální" války.

Podstata této doktríny spočívala v tom, že obě velmoci, jak USA, tak SSSR, jejím akceptováním odstraní riziko, které hrozilo jejich územím, a přenesou toto riziko na své periférie. Těmito perifériemi byla pro obě strany Střední a Západní Evropa. Tato doktrína se však nesetkala u vojenských činitelů ČSSR s kladnou odezvou. Odvolám se na projev NGŠ generála Rytíře z 13. března 1968. Říká, kromě jiného: "Teorie lokální války připouští (!) možnost vedení války bez jaderných zbraní…Západ podvedl a oklamal sovětské soudruhy, a oni na teorii lokální války přistoupili… ze stanoviska naší republiky nám teorie lokální války nevyhovuje, protože znamená orientaci na klasickou válku…. takovou válku nemůžeme vyhrát, protože ekonomika Západu je mohutnější, než ekonomika naše…sovětští soudruzi nás budou nutit, abychom zvýšili tempo výzbroje a počet jednotek… přišli požadavkem zvýšit počet divizí" (magnetofonový záznam onoho projevu se nachází v Ústavu soudobých dějin AV ČR).

Pro mne je z tohoto projevu NGŠ významné to, že ani jednou, ač se projev odehrával v době zpracovávání tak zvaného "akčního plánu strany", se NGŠ nezmiňuje ani slovem o tom, že by rozpor mezi požadavky a možnostmi, mohl být řešen také tím, že by sovětské straně, namísto toho, že budou vedeny spory o zvyšování počtu našich divizí nad míru únosnou pro ekonomiku, bylo nabídnuto umístění určitého kontingentu sovětské armády na našem území. NGŠ tím také dal najevo, že nezná, či nebere do úvahy, poznatky, ke kterým se dospívalo i v průběhu různých velkých cvičení. Na nich byly procvičovány, a také ověřovány, schopnosti velení ČSLA vést útočnou protiofenzivu československé armády za podmínek, kdy druhý strategický sled tvořila sovětská vojska. Tato vojska však přicházela pozdě do míst předpokládaného zasazení do protiúderu. Stávalo se to proto, že musela překonávat dodatečnou vzdálenost 600 km, aby se dostala z prostorů své mírové dislokace do prostorů svého zasazení.

Jestli se v názorech generála Rytíře projevovalo to, že neměl praktickou zkušenost z těchto cvičení, či něco jiného, nevím. Za zaznamenání stojí snad můj poznatek, že za celé tři roky 1961-1964, kdy jsem se těchto cvičení zúčastňoval, generál Rytíř nikdy nebyl v úloze cvičícího velitele Čs. frontu. Vždy se v této funkci cvičil generál Janko, se kterým se ale pro případ války v takové funkci nepočítalo.

Z výše řečeného dělám jednoznačný závěr, že jednou z vážných příčin přijetí rozhodnutí na vstup, především sovětských vojsk, jež představovalo prioritní zájmy SSSR v dané fázi studené války, bylo uvědomění si na sovětské straně toho, v jakých rukách je velení ČSLA. Osobně jejich názory, které našly svůj odraz i v jejich činnosti, považuji za historické selhání špiček armádního velení, zosobněných hlavně generály Lomským, Rytířem a Jankem. Ono selhání spatřuji v tom, že nedokázali, na základě osobních poznatků z prováděných cvičení, s předstihem, dokonce ani ne v předvečer vrcholící krize zjara 1968, vypracovat, zdůvodnit a předložit politickému vedení země návrhy na jednání se sovětskou stranou o dislokaci určitého kontingentu sovětských vojsk v naší zemi. Spíše jsou k dispozici doklady o tom, že se něčemu podobnému bránili. Jestli by takový návrh byl zpracován, podán a zdůvodněn, a pak politickým vedením země akceptován, dalo se násilnému řešení uvedených rozporů předejít.

Příčiny toho, proč se k něčemu takovému nedopracovali muži, kteří na jedné straně měli válečnou zkušenost a i bohaté životní zkušenosti z kontaktů s obdobnými muži na sovětské straně, si netroufám soudit. Oni všichni se pohybovali v určité atmosféře, v atmosféře, která je neopakovatelná a nesdělitelná, a kterou žádný pozdější kritik či badatel nemůže do těch nejmenších detailů pochopit. Proto nechci svými slovy ony muže jakkoliv znectít. I o nich platí ono de mortuis seu bene, seu nihil (o mrtvých buď dobře, nebo nijak). Což nemusí vylučovat, aby byla o nich, i po jejich smrti, pronášena pravda.V tomto svém názoru nacházím oporu i u takových velikánů lidské civilizace, jakými byl na příklad L.N.Tolstoj, (Viz Sebrané spisy L.N.Tolstého, svazek 20).

Na druhé straně však také platí, že historie by, pro nás živé, měla být učitelkou. A takovou se stane, když i činy, již mrtvých, budou hodnoceny bez hněvu a jednostrannosti, tedy sine ira et studio. A toho nelze dosáhnut jinak, než dopátráním se pravdy nejen o tom, "co se stalo", ale "proč se tak stalo"! Dnes se také musíme ptát, zda cena, kterou za to bylo třeba zaplatit , odpovídala nákladům a výsledkům!

V předešlých slovech, větách, článcích jsem se snažil, z pohledu svých vlastních znalostí, zkušeností a poznatků, přispět k poznání oné pravdy. A vyslovit svůj názor na to, co vlastně ona "Operace Dunaj-68" byla a proč k její realizaci došlo. Úplné poznání celé pravdy o této operaci "studené" války však může nastat až poté, kdy historie událostí roku 1968, a roků, které mu předcházely, při nejmenším od roku 1962, kdy došlo k tak zvané "kubánské raketové krizi", bude možné osvětlit na základě úplného zveřejnění dokumentů z obou stran fronty "studené války". Zdůrazňuji "z obou stran", protože i v tomto případě platí ono Clausewitzovo, že "válka není ničím jiným, než rozšířeným zápasem dvou jednotlivců. Je to akt násilí, jehož cílem je donutit protivníka, aby se podřídil naší vůli".

A "Operace Dunaj-68" nebyla ničím jiným, než jednou z operací oné "studené války"!

Konec sedmé, závěrečné části. V Třebíči dne 11. září 2018.


"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?

7 -ая часть

Цитацией слов Тэтчер я приблизился к чуть-чуть переформулированному ответу на вопрос, который я поставил во главу своей статьи: «Что на самом деле представляла собой Операция Дунай-68»?

Попытаюсь ответить. Сначала требуется осознать общую обстановку в мире, в которой события 1968-ого года свершились.Сегодня вероятно все признают, что протекало то, что стало называться «холодной войной». Если исходить из этого предположения, тогда эта войны не представляла ничего гругого, чем продолжением политики, результатом которой была Вторая европейская война, ставшая посже частью Второй мировой войны. Цели европейской войны достигнуто не было, несмотря на отчаянную попытку к примеру Черчиля. Основной противник, который появился на мировой арене в 1917-ом году, условно названный «коммунизмом», не стал побежденным и о помилование просящим. Этот противник явился идалее основной угрозой для самого основания так называемой «западной цивилиозации». Персонифицированная «История» вела себе по другому. Вместо побежденного «коммунизма», вместо просьбы о помиловании со стороны этого противника, здесь появился гигант обладающий даже атомным оружием. Но продлолжить прежнюю «политику-войну» требовалось, но другими средтсвами, чем теми, которые к ведению войны дала наука и инженерная мысль. Вести войну с помощью атомного оружия оказалось очень рискованным.Об этом свидетельствовал «карибский» кризис. На первое место были поставлены средства новой теории и доктрины. В кратких словах: средтсва идейные, сегодняйшим языком «средства гибридные».

Главные представители обеих сторон, которые вели «холодную войну», США и СССР, тщательно подвели итоги карибского кризиса. На стороне Америки, впервые в истории этой страны, осознали, что в тотальной войне на уничтожение территория их страны не будет пощадена. МакНамара посже написал, что «ракеты с ядерными зарядами, которые были размещены на Кубе, лишь на восточном побережье США представляли угрозу для 90 миллионов жителей». И это не являлось мелочью даже для такого географического гиганта, каким были США. Поэтому доктина «тотального» уничтожения была возмещена доктриной «гибкой реакции».В нашей стране ее интерпретировали как «доктрину локальных войн».

Сущность доктрины локальных войн заключалась в том, что обе строны войны, как США так СССР избавятся риска полного уничтожения, которое угрожало их территориям, и нациям в них проживающим, и перенесут этот риск на свои периферии. Этими перифериями для обеих сторон была Средняя и Западная часть Европы.

У военных представителей ЧССР не встретила эта доктрина положительного отклика. Сошлюсь на выступление НГШ генерала Рытиржа от 13-ого марта 1968-ого года. Он говорит, между прочем: « Теория локальных войн допускает ведение войны без применения ядерного оружия...Западу удалось обмануть и ввести в заблуждение советских товарищей, котороые приняли теорию локальных войн... для нашей страны теория локальной войны не подходит, она означает ориентацию на классическую войну...в такой войне мы не в состоянии победить, так как с экономической точки зрения Запад нас превосходит...советские товарищи будут нас принуждать к увелечению темпа вворужаться и увеличивать количество дивизий...приши с требованием увеличить количетсво дивизий».

Для меня является это выступление примечательным еще и потому, что, несмотря на то, что генерал выступая во время, когда был разрабатыван так называемый «действующий партийный план», который должен был отражать новые взгляды и на военную докрину. Ни одним словом генерал не намекает на то, чтобы противоречия, между требованиями и возможностями страны, решались таким образом, чтобы советской стороне было предложено, вместо ведения споров о количестве дивизий сверх меры выносимой для нашей экономики, разместить на нашей территории определенный контингент советских войск.

Не сумею оценить, если взгляды начальника Генерального штаба исходили из знаний, к которыми приходилось ему ознакомиться на основании больших учений, когда тренировались контрнаступательные действия чехословацкой армии, и при которых советские армии, предназначенные для введения в наступление к качестве второго эшелона, приходили в районы введения в наступательную операцию поздно из-за того, что им потребовалось преодолеть 600 км из мест своей дислокации. Не знаю, если здесь имел место недостаточный опыт НГШ, который не участвовал никогда на учениях в качестве командующего фронтом, для которого он был на случай войны предназначен. В течение трех лет, 1951-1964, когда я лично на таких учениях участвовал, никода не видел, чтобы генерал Рытирж обучался в роли командущего фронтом. Всегда в такой должности обучался генерал Янко, с которым в случае войны на такую должность не расчитывалось.

Из всего, выше сказанного, делаю заключение, что одной из важнейших причин принятия решения на ввод войск, прежде всего советских войск, решения, которое олицетворяло бы приоритетные интересы Советского союза на данном этапе холодной войны, явилось у советских представителей осознание того, в каких руках находится управление Чехословацкой армией. Что проявилось, по моему мнению, прежде всего как историческое отказание военной верхушки ЧССР, персонифицированной генералами Ломский, Рытирж и Янко. Это отказание я рассматриваю в том, что не сумели, на основе своих знаний из осуществленных учений, с опережением, даже во время кануна событий августа 1968-ого года, выработать, обосновать а представить политическому руководству страны предложения для ведения разговоров с советской стороной о дислокации определенного контингента советских войск в нашей стране.

Если бытакое предложение было выработано,обoснoванои предложено, стало бы возможным опередить насильственному решению противоречий между требованиями и возможностьями. Причины того, почему к подобному предложению не пришли мужчины, имеющие на своих плечах опыт войны и богатый опыт из сношений с мужчинами подобного рода на советской стороне, не осмеливаюсь определить. Все они находились в атмосфере, которая явилась атмосферой неповторимой и не сообщительной, и которую любой последующий исследователь и критик не в состаянии полностью понять. Поэтому я не хочу своими словами чести этих мужчин коснуться. Ибо и для них действует изречение « О мертвых ничего, кроме хорошего» ("De mortuis nihil nisi bene"). С другой стороны история для нас живущих, должна быть учительницей. И таковой станет, если действия уже мертвых будут оцениваемы «без гнева и пристрастия» ("Sine ira et studio"). Это станет возможным толяко в случае, что достигнем истины не только о том, «что случилось», а и о том «почему это случилось именно так». И если цена, которую надобылоплатить, отвечала издержкам и результатам.

В преыдущих словах, предложениях, статьях, я стремился, на основе собственных знаний, собственного опыта и мною полученных сведений, поддержать усилия по познанию истины. А высказать свое мнение на то, что собой была эта «Операция Дунай-68» на самом деле, и почему она состоялась. Полное познание истины станет возможным лишь после того, когда история событй 1968-ого года, и годов прешествующих, по крайней нере после 1962-ого года, когда произошел «кубанский ракектной кризис», будет освещаться на основе полного открытия документов на обоих сторонах фронта «холодной войны». Подчеркиваю слова «на обоих сторонах» фронта холодной войны. Так как считаю, что остаются в силе слова Карл фон Клаусевитза, что«Война есть не что иное, как расширенное единоборство.Война это акт насилия, имеющий целью заставить противника выполнить нашу волю.» Такой войной была и так называемая война «холодная».

«Операция Дунай -68» не была ничем другим, чем одной из операций, до сих пор точно не определенного феномена, который называется «холодной войной»!

Конец седьмой, заключительной, части.

Город Тршебич, 11-ого сентября 2018-ого года.
 

OPERACE DUNAJ-68. CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?-6. ČÁST

12. září 2018 v 9:14 | VETERANUS

"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

6. část

V noci z 20. na 21. srpna 1968 dorazily jednotky, vysazené na letiště Ruzyně, během několika desítek minut, zřejmě za účinné pomoci osob, kteří už dříve byly získány za podpůrce invaze, aniž se setkaly s aktivním ozbrojeným odporem, k budovám Generálního štábu, ministerstev, vlády a ÚV KSČ. V sídle ÚV KSČ zasedalo v té době předsednictvo Ústředního výboru KSČ. Tam byli také internováni či "vzati do zajetí" ti členové Předsednictva ÚV KSČ, jejichž budoucí jednání, zda ve prospěch, či proti invazi, nebylo možno přesněji odhadnout. Z personálního složení skupiny, která byla internována, a za ozbrojeného doprovodu výsadkářů transportována mimo Prahu, lze usoudit na to, koho iniciátoři invaze považovali za osoby rozhodující pro další vývoj situace. Složení této skupiny bylo jistě definováno v Moskvě a jmenovitý seznam osob měl v rukách, či znal, velitel internační jednotky, včetně návodu, jak identifikovat tyto osoby. Troufám si pochybovat o tom, že tuto identifikaci mohli provést samotní vojáci nejnižší úrovně-samopalníci, ale že v internační skupině musel být někdo, kdo dával přímé pokyny ozbrojeným vojákům, koho zatknout. Spolupráci nějaké osoby z domácí scény lze předpokládat.

Neutralizace politického a armádního velení také znamenala, že se tato akce zásadně odlišovala od toho, co bylo nazýváno operacemi Druhé světové války. Její přirovnávání s těmito operacemi, jak to činí autoři vzpomínaného článku, je neopodstatněné. Zlehčovat ji však není rovněž na místě, když si uvědomíme, že byla provedena i s vědomím, že by mohla vést k rozpoutání světového konfliktu (výrok Brežněva podle slov Majorova), včetně použití jaderných zbraní.

Velení operace zřejmě kalkulovalo s tím, že nebude nutno neutralizovat vrchního velitele ozbrojených sil, prezidenta republiky, generála Svobodu. Naopak zřejmě počítalo s tím, že tento zakáže ozbrojeným silám aktivně invazním vojskům čelit, a že případně schválí i politické kroky k vytvoření nové "dělnicko-rolnické" vlády.

Ta měla, kromě jiného, přistoupit i k fyzické likvidaci představitelů "kontrarevoluce". A tím odlehčit invazním vojskům při plnění jimi úkolu, který byl zadán, to jest "potlačit nebo zničit kontrarevoluci". Jestliže byl takto úkol formulován ve směrnici-mapě, generálu Majorovovi, tak lze předpokládat, že byl obdobně formulován i dalším velitelům vojenských svazů, které invazi na území Československa realizovali v jiných částech země, než tam, kde ji realizovala 38. armáda Majorova. Lze jen litovat toho, že dosud neznáme dokumenty, ze kterých bychom si mohli učinit obraz o tom, jak konkrétně byl formulován úkol velitelům vzdušně výsadkových vojsk, jež prováděly desant na letiště Ruzyně a v návaznosti na něj pak plnily další úkoly směřující k neutralizaci politického a vojenského vedení země. Protože právě tam probíhala rozhodující, klíčová, část "Operace Dunaj-68". Tam se rozhodovalo o průběhu a osudu celé operace! V Praze, nikoli v Trenčíně či Košicích, se rozhodovalo, jako už mnohokrát v historii, o tom jakou cestou se bude historie ubírat! O osudu celé operace se nerozhodovalo v pásmu činnosti a odpovědnosti 38. armády. To tvrdím, aniž bych chtěl činnost tohoto svazu ozbrojených sil SSSR jakkoliv bagatelizovat.

Na to však nám nedává odpověď jak oficielní historiografie, tak ani "kolektivní paměť veteránů", jež je tak opěvována v článku v žurnále «Столетие». Nezdůrazňuji ani to, že v české historické literatuře, ani původní, ani přeložené, není rovněž k mání náhrada za to, s čím se setkává ruský čtenář, když, řečeno slovy autorů článku, jsou "v ruské historické literatuře široce rozšířeny početné kompilace, které si nárokují název "vědecké". Podle mých, sice nesystemizovaných, poznatků, se spíše setkávám s tím, co už svého času kritizoval český historik Josef Fučík, když napsal, že "…namísto potřebné odborné analýzy a věcných závěrů se prosadila ideologizovaná a povrchní politická interpretace" (Fučík, Stín jaderné války nad Evropou).

V Česku je k dispozici snad jen kniha Vedrašky, ve které jsou převyprávěny vzpomínky jednoho z velitelů armád. A i ta, jak jsem již ukázal, strádá takovými nedostatky, že svou úlohu seriózního příspěvku k historii oněch dnů, sotva může splnit.

Z "kolektivní paměti veteránů", která by zachytila to, co se týká oné klíčové operace "Desant v Ruzyni-68" zatím, bohužel, nemáme k dispozici nic.

Že ani v hlavním (!) městě země, kde už od středověku docházelo k událostem, které pak ovlivnily dějiny celé země, nedošlo k tomu, že by invazní vojska musela "potlačit či dokonce zničit kontrarevoluci", svědčí spíš o tom, že rozhodnutí k realizaci "Operace Dunaj-68" spočívalo na jiné analýze, než která je dnes, převážně z politických a ideologických důvodů, prezentována. A že skutečný cíl této operace spočíval jinde, než v "potlačení nebo zničení kontrarevoluce". Osobně jsem svůj názor již vyjádřil veřejně publikováním v roce 1995. Tento můj názor je podepřen i výrokem předsedkyně britské vlády baronky Margaret Thatherové. Ta ve své knize "Roky na Downing Street" napsala: "V roce 1968 v Československu Sověti ukázali, že jakékoliv hnutí ve Východní Evropě, které by mohlo ohrozit jejich vlastní vojenské zájmy, bude bez slitování a bez odmluvy rozdrceno".

Uvedeným citátem jsem se přiblížil k formulaci odpovědi na základní otázku, kterou jsem položil už v titulku svého článku: "Co ve skutečnosti představovala "Operace Dunaj-68?"

V Třebíči dne 10. září 2018.


"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?

6 -тая часть

Ночью из 20-ого на 21-ое августа 1968-ого года подразделения Воздушно-десантных войск СССР в течение нескольких десяток миниут прибыли из аэродрома Рузине, вероятно при активной поддержке избарнных местных лиц, не встретивши сопротивления, к зданиям Генеральяного штаба, которое находилось по пути в центр города (имется аналогия с окупацией Чехословакии в марте 1939-ого года,когда части Вермахта также в первую очередь заняли это здание), и здания, где происходило заседание Политбюро КПЧ. В этом здании произошло интернирование определенных лиц из состава Президиума, действия которых были непредсказуемыми. Из состава группы членов Президиума, которы интернировались, можно сделать заключение, кого основатели инвазии считали ненадежным иптенцияльными роководителями «контрреволюции». Состав этой группы наверно был определен в Москве, и именный перечень лиц имел на руках командир группы. Наверно командир получил и инструкцию для идентификации лиц, подлежащих интернириванию. Сомневаюсь в том, что идентификацию лиц в состоянии были произвести воины бооруженные автоматами. В группе, которая осуществляла интернирование должен находится человек, дающий конкретные указание бойцам, кого интернировать. Содействие кого-нибудь из местной «пятой коллоны» надо предполагать.

Нейтрализация политического и военного руководства представляла собой сама по себе, что такие действия отличались от того, что называлось операциями Второй мировой войны. Сравнивание с ними, как это делают авторы упоминаемой статьи, считаю поэтому не обоснованным. Но умалять ее значение нет на месте, если возмем во внимание, что могла в своем развитии привести к мировому конфликту ( по словам Л.И.Бреженва), применение ядерного оружия включительно.

Командование операцией наверно расчитывало на то, что не потребуется нейтрализировать верховного главнокомандующего вооруженными силами, президента республики, генерала Свободу. Наобоот расчитывало на то, что он запретить оказывать сипротивление инвазионным войскам; расчитывало на то, чтопрезидент утвердит политическое решение по созданию нового «рабоче-крестьянского правительство.

И что это правительство начнет по необходимости и с физической ликвидацией представителей «контрреволюции». Перечень лиц, предназначенных к такой ликвидации, был составлен. Автор этих строк, судя по тому, что был представителем Аэрофлота в Чехословакии обозначен «плохим» человеком, находился, вероятно, в таком списке. И тем самим будут инвазийные войска избавлена от выполнения ими задачи «подавления или уничтожения контрреволюции». Предполагаю, что подобным образом, как Майорову, была поставлена задача и другим командующим обљедениями, которые осуществляли инвазию других частей Чехословакии, вне той части страны, которая находилась в зоне ответственности генерала Майорова. Остается только сожалеть, что пока неизвестны документы, по которым стало бы возможным узнать, какая задача была поставлена командующему воздушно-десантными войсками, осуществляющими десант на аэродром Рузине и на десант навязывающие действия направленные для нейтрализации политического и военного руководств страны. Именно там протекала решительная часть «Операции Дунай-68». Именно в Празе, а не в городе Тренчин или Кошице решалась, не впервые в истории страны, судьба страны,и в данном случаеоперации «Дунай-68». Судьба целой операции не решалась в зоне ответственности 38-ой армии. Это позвольяю себе утверждать, не стремясь никак умалять действия 38-ой армии.

На все это нам не дает ответа ни истиориография, ни «коллективная память ветеранов», так расхваливанная в статье журнала «Столетие». Подчеркиваю то, что и в чешской исторической литературе, подлинной или переводной, встречаюсь с темже, с чем встречаются читатели в России, когда"в исторической литературе широко распространились претендующие на научность многочисленные компиляции». Согласно моим знаниям и у нас встречаюсь с тем, что подверг в свое время чешский историк Иосиф Фучик критике, когда написал, что»...вместо нужного экспертного анализа и деловых заключений утверждаются идеологизированные и поверхностные политические интерпретации» (Фучик, Тень ядерной войны над Европою).

В Чехии имеетя лишь книга Ведрашко, в которой автор пересказывает воспоминания одного из командующих амиями. И в этой книге, как я уже показал, имеется много недостатков, что вряд-ли в состоянии представлять серьезный источник, дополняющий историю.

Из «коллективной памяти ветеранов», которая освещала бы историю основной части «Операции Дунай-68» - десант на аэродром Рузине, не имеестя, к сожалению, ничего.

То обстоятельство, что в столице страны, в которой уже в средние века происходили события, которые влияли на ход истории не тольяко Чехии, а Европы, не случилось в августе 1968-ого года ничего, что оправдывало бы инвазийные войска к испольнению задачи «подавить или уничтожить контрреволюцию», свидетельствует о том, что решения реализировать «Операцию Дунай-68», исходило из другого анализа, чем из того, который сейчас, преимущественно из политичских и идеологических соображений, презентируется. Истинная цель инвазии заключалась в другом, чем в «подавлении или уничтожении контрреволюции». Свой взгляд на эту цель я изложил публично уже в 1995-ом году. Мой трогдашний взгляд нашел потверждение и в словах баронессы Маргарет Тэтчер. В своей книге «Годы жизни в Downing Street» написала: «В 1968-ом году Советский союз в Чехословакии проявил решительно свою волю, что любое движение в Восточной Европе, котороые угрожало бы его собственным военным интерессам, будет без пощады а безпрекословно раздавлено».

Цитацией слов Тэтчер я приблизился к чуть-чуть переформулированному ответу на вопрос, который я поставил во главу своей статьи: «Что на самом деле представляла собой Операция Дунай-68»?

Конец 6-ой части. Продолжение следует.

OPERACE DUNAJ-68. CO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI.5.ČÁST

11. září 2018 v 13:12 | VETERANUS

"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

5. část

Zhodnocení desantu

Po roce 1968 se objevila řada hodnocení vojenské stránky invaze vojsk Varšavské smlouvy. Z pera různých činitelů. Jedním z posledních považuji větu z článku, který publikovalo "Století" 20.8.2018. Jsou pod ním podepsáni tři autoři. Ona věta praví, že Operace "Dunaj-68" byla "největší operací po Druhé světové válce, a v historii bude zaznamenána jako "skvěle naplánované a uskutečněné vojensko-strategické opatření, provedené s těmi nejmenšími ztrátami".

V "Encyclopaedii Britannica, Book of the Year 1969", se uvádělo, že "z vojenského hlediska znamenala invaze vynikající úspěch". Mezi těmito názory jistě osciluje celá řada dalších, o nichž autor těchto vět nemá tušení. Avšak z obou uvedených citátů usuzuje, že mají cosi společného. A tím je okolnost, že obě tato tvrzení zcela pomíjejí tu okolnost, že k tomu, aby mohla být tato akce hodnocena jako vojenská operace či opatření v tom smyslu, jak je tento pojem definován, zde zcela absentoval prvek zvaný ve vojenské terminologii "protivník". Nejeví se mi proto jako náhodné, že se tímto zcela absentujícím prvkem nikdo nezabývá, i když tím v podstatě ignoruje skutečnost, že zde nebyl subjekt, který by byl nositelem a zdrojem aktivity, zaměřené na objekt, tedy na desant.

Při hodnocení desantu na letiště Ruzyně jsem psal, že akci vzdušně-výsadkových vojsk nečelil protivník, který by byl obdržel bojový úkol odrazit, zmařit, zničit desant. A to počínaje okamžikem, kdy první letoun ze sestavy výsadkových letadel překročil státní hranici tam, kde letová cesta R11 byla touto hranicí křižována. Desantu od toho okamžiku nečelil nikdo, kdo měl za povinnost vykonávat ochranu vzdušných hranic, kdo by použil svých zbraní, svého uměni, svých, výcvikem získaných, dovedností, kdo by projevil své volní vlastnosti, aby desantu čelil, kdo by byl odhodlán plnit slova přísahy, kdo by tedy prokazoval, že "byl připraven na rozkaz prezidenta a vlády republiky Československé bránit svou vlast" a že by plnil slova přísahy, že ji "bude bránit mužně a udatně, důstojně a čestně, a že nebudu váhat nasadit i svůj život k dosažení úplného vítězství nad nepřítelem". Uvozuji slova z textu vojenské přísahy z roku 1951.

Jestliže bychom přes toto vše hodnotili onu operaci jako úspěšnou z vojenského hlediska, pak bychom museli podobně postupovat i v jiných případech. Pak bychom museli i obsazení našich pohraničních pevností Wehrmachtem v září-říjnu 1938, jež byly na základě rozkazu vrchního velení bez boje opuštěny, hodnotit jako akci z vojenského hlediska, za hladce a úspěšně provedenou.

Proč tomu tak všemu nebylo, to je ale věc jiného hodnocení, než hodnocení "vojensko-strategického opatření", jak to provádí autoři článku, či hodnocení "úspěchu" či neúspěchu invaze, jak to provádí autor článku v Britské encyklopedii.

Celkový závěr hodnocení "Desantu Ruzyně 68".

Desant Vzdušně výsadkových jednotek SSSR v srpnu 1968 na letiště Ruzyně byl nesporně vojenskou akcí. Organizovali jej a provedli vojáci, k tomu speciálně cvičení a připravovaní. Už proto musím takovou akci považovat za akci vojenskou. Nemohu jí však přiznat statut akce bojové, při které by se projevily velitelské i vojenské kvality účastníků. V podstatě se jednalo o vojenský transport, o přepravu určitého kontingentu vojenských sil, provedenou letecky z místa A (B,C…) do místa N. Tento transport proběhl v podstatě hladce a bez vážnějších ztrát a incidentů. Pokud byly, tak se nejednalo o ztráty vojenského charakteru, o ztráty bojové.

Ano, sovětská výsadková vojska dokázala v srpnu 1968 v Československu, že se dokážou na rozkaz a včas naložit na paluby výsadkových letadel, že tato letadla pod řízením svých osádek dokážou vzletět a shromáždit se do bojové sestavy ve vzduchu, dokážou přiletět po mezinárodní letové cestě do spřáteleného spojeneckého státu, že dokážou v noci vyhledat za dobrých povětrnostních podmínek plně osvětlené letiště, identifikovat je a vyhledat na něm dráhu pro přistání, dokážou na ni přistát, vyložit svůj náklad a odletět zpět na letiště opakované nakládky či odpočinku.

Vlastní výsadkáři pak prokázali svou dovednost obsadit bez boje důležitá pracoviště služeb řízení letového provozu podle předem připraveného scénáře, že dokážou s pomocí účasti jednotlivých občanů "protivníka" najít ve městě určené budovy, určité místnosti v nich a tam izolovat osoby, jež by byly mohly vydat politická rozhodnutí čelící provedení operace. Nic více (a nic méně) nedokázali.

Jak jsem již psal, tak zde chyběla jedna, nejpodstatnější, věc. Nebyl zde protivník v plném smyslu tohoto slova, tedy odpůrce, nepřítel.

Odpověď na základní otázku

V předešlých čtyřech částech pokusil jsem se podat a objasnit svůj pohled na průběh té části "Operace Dunaj-68", kterou považuji za část klíčovou, tedy na výsadek vojenských vzdušných výsadkových sil SSSR, provedený na hlavní letiště hlavního města ČSSR. Jím bylo letiště, mající mezinárodního statut, tedy letiště nalézající se v katastrálním území osady Ruzyně. Zbývá mi odpovědět ještě dvě otázky: 1. Proč považuji výsadek, desant, na letiště Ruzyně za klíčovou součást celé operace; 2. Čím vlastně tento výsadek byl.

Když jsem označil výsadek za klíčový prvek operace "Dunaj-68", tak jsem vycházel jen z vlastních úvah. Příslušný text rozhodnutí těch politických orgánů, jež na straně pěti členských států Varšavském smlouvy rozhodly o provedení invaze vojenskými složkami těchto států na území jednoho z účastníků této smlouvy, přesněji nazvané "Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci", uzavřené 14. května 1955 ve Varšavě, včetně dokumentů, které by zdůvodňovaly a navrhovaly přijetí příslušného politického rozhodnutí, mi známy nebyly. V tomto směru jsem byl, jako laik v oboru historiografie, ve stejné pozici, v jaké je početný kolektiv profesionálních graduovaných historiků z různých částí světa. Neliším se v tom ani od pozice autorů článku v žurnále «Столетие» z 20. srpna 2018.

Vycházel jsem ve svých úvahách, kromě jiného, i z formulace úkolu, který obdržel velitel 38. armády, generál V.M.Majorov. Tato formulace zněla: "Potlačit, případně zničit kontrarevoluci". Ona "kontrarevoluce" nepředstavovala konkrétní objekt či subjekt, jež by se byl nacházel v některé ze zemí, jež se k provedení operace rozhodly. Rovněž určení toho, v čem konkrétně spočívala činnost onoho objektu, "kontrarevoluce", proti němuž bylo vojenskou silou zasahováno, zde nebylo. Zcela hypoteticky lze však usoudit, že splnění tohoto úkolu záviselo zřejmě, podle mého soudu, v zásadní míře na tom, zda se podaří neutralizovat politické a vojenské velení země, aby toto, v krajním případě, jako nejvyšší politický orgán a jeho ozbrojené složky, se nemohly stát centrem, který bude onu "kontrarevoluci" řídit, případně o které by se zkonstituovaná "kontrarevoluce" mohla opřít.

V dané struktuře politického a vojenského vedení Československa měly rozhodující úlohu dvě složky: Předsednictvo ÚVKSČ a vrchní velitel ozbrojených sil-prezident republiky. Také proto sídlo jedné z těchto složek bylo prvořadým objektem zásahu výsadkových jednotek.


Konec páté části. Dokončení následuje.


"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?

5 -тая часть

Моя оценка проведения десанта

После 1968-ого года появились оценки военной стороны инвазии войск Варшавского договора. Написали их различные лица. Одной из таких оценок является и та, которая пулбиковалась в статье «Столетий» от 20-ого августа 2018-ого года. Подписали оценку три автора статьи. Пишется в ней, что «Операция Дунай-68» была «крупнейшей после Второй мировой войны и оставшейся в истории как блестяще спланированное и осуществленное военно-стратегическое мероприятие с самыми малочисленными жертвами.»

В «Encyclopaedii Britannica, Book of the Year 1969» писали, что «из военной точки зрения была инвазия инвазией имеющей замечательный успех». Среди таких оценок колеблются наверно многочисленные другие оценки. Я не в состоянии сделать оценку всех и целой инвазии. Рассуждаю лишь по том, что мне знакомо по одной части операции «Динай-68», именно по частью решающей и мне по моей скужбе в военной и гражданской авиациях знакомо.

Обе оценки, мною приведенные, имеют одну, общую суть. Этой сутью является то, что оба эти утверждения серьезно не относятся к тому обстоятельству, что для того, чтобы такая операция или мероприяие могла считаться военной операцией или военным мероприятием, отсутствовал здесь один элемент, который я, как бывший военный, и в военном отношении образованный, человек, всегда оценивал на первом месте: это был «проптивник». Значит: отсутствовал здесь субљект, как носитель и источник активных действий, нацеленных на обљект, в нашем случае на десант.

При оценке десанта на аэродром Рузине я уже в 1995-пом году писал, что десанту воздушно-десантных войск СССР не препятствовал противник, который получил бы боевую задачу препятствовать десанту с целью отбить и уничтожить десант. И это начиная моментом, когда первый самолет из состава десантных самолетов перешагнукл государственную границу в том местє, кде ее скрещивала авиационная трасса R11. От этого момента там не был никто, кого обязанностью была защита границы, кто ипользовал бы для этого свое оружие, свои знания, свои волевые качества, для того, чтобы выполнил слова присяги « быть готовым по приказу президента и правительства оборонять свою родину, не был никто, кто бы по словам присяги оборонял свою родину «мужественно и храбро, достойно и честно», кто не «колебался бы в решении рисковат и своей жизнью для полной победы над врагом». В кавычки даю слова присяги 1951-ого года, которую я тоже лично давал, когда получал звание лейтенанта авиации.

Если мы будем, несмотрья на это все, оценивать операцию «Дунай-68» как операцию успешной из военной стороны, тогда мы должны давать подобные оценки и в других случаяых. Тогда такую оценку мы должны дать занятию пограничных крепостей войсками «Вермахта» в сентябре-октьбре 1938-ого года, когда эти крепости покидала наша армия по приказу правительства и верховного командования, и давать операции Вермахта оценку «успешная и гладко осуществленная».

Почему все в 1968-ом году происходило по другому, должно подвергаться другой оценке, отличающейся от оценки, которую приводят авторы статьи в «Столетиях» или автор статьи в «Британской энциклопедии».

Ответ на основной вопрос

В предшествующих четырех частьях я попытался дать и обосновать собственный взгляд на ту часть «Операции Дунай-68», которую оцениваю как часть основную. Имел в виду десант частей военно-воздушнх сил СССР на основной аэродром столицы Чехословакии. Таким аэродромом был воздушный порт международнго значения, находящийся на кадастровой территории селения Рузине. Осталось мне ответить еще на два вопроса: 1. Почему я считаю этот десант основной частью операции. 2. Что на самом деле, предтавлял собой этот десант.

Обозначая десант Рузине основным элементом «Операции Дунай-68», я исходил из собственной оценки. Текст соответствующих решений политических руководителей, которые на стороне пяти государств-членов Варшавского договора эторешение приняли, включая документы, которыми это решение было обусловлено и обосновано, я не знал. В подобной позицици находятся нвверно и те, кто сочинили статью, публикованную в «Столетиях» от 20-ого августа 2018-ого года. Предполагаю, что соответствующиеи документы остаются засекречеными и сейчас ибудут представлять госдарственную тайну еще долгое время.

Я исхожу в своих рассуждениях, между прочем, и из формулировки задачи, которую получил командующий 38. армией, генерал А.М.Майоров: «Подавить, в случае необходимости уничтожить контрреволюцию». Эта «конрреволюция» не представляла конкретный обљект или субљект, который находился в стране, подлежащей инвазии. В одинаковой степени отсутствовало здесь определение того, в чем конкретно заключалось действие этого субљекта, имею в виду этой «контрреволюции», против которого были применены вооруженные силы. Вполне гипотетически можно рассуждать, что выполнение полученной задачи находилось в полной зависимости от того, насколько удается нейтрализировать политическое и военное руководство Чехословакии, чтобы это руководство, представляющее высший орган политической власти и высший орган военного руководстав не были в состоянии становиься центром, который будет управлять силами этой «контрреволюции» или, на всякий случай, на который персонифицированная «контрреволюция» смогла опереться.

В структуре политического и военного уоравления Чехословакии решающее значение имели: Презиум ЦК КПЧ и Верховный главнокомандующий вооруженымыи силами, президент республики. Поэтому одно из этих двух мест, здание, кде находился ЦК КПЧ, явилось местом первоочередных действий десантников. Место, где находился президент республики, по до сих пор не знакомым причинам, не представляло интерес для десантников. Почему? Не потому, что сотрудничество президента с инвазийными войсками было гарантировано?

Согласно словам Майорова: «12-ого декабря 1968-ого года произошла встреча Андрея Антоновича Гречко, министра обороны СССР с президентом Свободой. Гречко и Свобода обнялись и на некоторое время замерли. Казалось, что между ними протекал какой-то негласный разговор. Для меня и для Епишева этот разговор остался затаенным. Об его содержании мы смогли лишь спекулировать» (Ведрашко, Инвазия, Чехословакия, 1968, страница 313, перевод на чешский язык).


Окончание 5-ой части. Заключение статьи следует.












 


OPERACE DUNAJ-68-CO TO VLASTNĚ BYLO

11. září 2018 v 8:44 | VETERANUS
"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?
4. část
Realizace desantu
20. srpna 1968 ve 21:52 SEČ přiletěl vojenský An-12. Měl registrační číslo 11604. Místem odletu byla podle podaného plánu Moskva. Jestli se udané místo odletu shodovalo se skutečným, nelze ověřit. Podle podaného plánu měl letoun přiletět v 21:30. Zdržení 22 minut neznamenalo nic neobvyklého. Vojenská dispečerská služba, jež podle příslušných interních vnitrostátních předpisů měla celkovou odpovědnost nad dohledem nad leteckým provozem v prostoru republiky, . přidělila letu tak zvanou "pořadovou". V daném případě to bylo číslo 89. Plán na let daného letadla byl podán dvakrát. Nejprve měl přiletět v 19:30 SEČ. Samotný fakt zrušení a nového podání letového plánu by nasvědčoval tomu, že čas jeho příletu byl vázán na hodinu času "Č". Usuzuji, že čas "Č" byl odvozen od času, kdy mělo začít zasedání Předsednictva ÚVKSČ. To byl orgán, v jehož rukách de facto spočívala politická moc státu, a jehož neutralizace invazními jednotkami představovala klíč k hladkému průběhu invaze.
Podle následného chování osádky daného letounu, považuji tento letoun za součást desantu. Letoun byl letištní službou řízení letového provozu dirigován na pojezdovou dráhu, která byla v roce 1995, kdy jsem zpracovával v úvodu vzpomínaný článek, označena jako "taxiway H". Letoun zastavil motory a více se o něj nikdo nezajímal. Povinností služby řízení provozu to nebylo. Vzhledem k tomu, že let byl označen jako "military", tedy let vojenský, bylo to především povinností služby ochrany hranic. Tu však letoun rovněž nezajímal. Zřejmě byl této službě znám účel příletu tohoto letounu, a s ohledem na to, že tato služba zřejmě plnila funkci jakési "páté kolony" invazních jednotek. Nezájem této služby o tento letoun nesvědčil o ledabylém výkonu služby či o lajdáctví, ale, jak se ukázalo, o cílevědomou činnost, se kterou scénář desantu počítal!
Po jisté době si osádka letounu vyžádala rádiem od letištní řídící věže (TWR) povolení spustit motory, údajně za účelem jejich zkoušky. Povolení obdržela. Nikdo v tom nic neobvyklého nespatřoval. Jak se později ukázalo, tak spuštění motorů bylo klamným aktem, který měl vyvolat zdání normální činnosti. Nejpravděpodobnějším však je, že tento letoun představoval mobilní velitelské stanoviště, vybavené radiostanicemi, ze kterého bylo veleno vlastnímu desantu. Tyto radiostanice vyžadovaly přísun elektrické energie a nebylo v zájmu utajení výsadku vyžadovat si vnější zdroj energie od letištních služeb. Bylo by jistě velice zajímavé dozvědět se, jakými prostředky velení osádka tohoto letounu disponovala. Dopátrají se toho někdy historikové?
Pravdu mají autoři komentovaného článku ze «Столетий», když tvrdí, že "rozhodující průlom do studia událostí roku 1968 v Československu a vojensko-strategické operace "Dunaj" bude dosažen tehdy, kdy vědeckému zkoumání bude zpřístupněn celý komplex původních zdrojů". A podobný "scénář",včetně technického zabezpečení velení desantu k takovým zdrojům musí patřit. Nutně se má mysl vrací ke studiu na KVVA Monino, kdy nám lektor zdůrazňoval myšlenku, že "ztráta spоjení znamená ztrátu velení (потеря связи-потеря управления). Což implicitně znamená: "Chci-li velet desantu, musím s ním mít spojení!"
Po tomto letounu přistál ve 22:23 SEČ ještě jeden letoun. Podle podaného letového plánu byl místem jeho odletu Lvov. Letoun měl registrační číslo 67242, obdržel "pořadovou" 94. Velitelem byl označen Bulajev. Z letouny vystoupivší osoby byly většinou oblečeny do civilních obleků, byly vřele uvítány důstojníky "ochrany" hranic a odjely do města. Letoun odletěl ve 23:21 SEČ zpět do Lvova.
Odlet tohoto letounu byl posledním odletem z letiště dne 20. srpna 1968.
Po příletu těchto dvou letadel se na některá pracoviště Služby řízení letového provozu dostavili pracovníci služby ochrany hranic, tak zvaní "pasováci". Doprovázeli je dva generálové československého vojenského letectva, později se k nim připojil i plukovník M. Eliáš-velitel Leteckého oddílu Ministerstva vnitra. Dispečerům, konajícím službu na Přibližovacím stanovišti řízení (APP) a na Letištní řídicí věži (TWR), sdělili, že se ve vzdušném prostoru státu koná vojenské cvičení, že nějaký vojenský letoun bloudí a že je tedy třeba zapnout všechna světla přistávacích, vzletových a pojezdových drah. To se také stalo. Současně zakázali používat radiová a linková pojítka. To nebylo v jejich pravomoci, bylo to neobvyklé a zcela se to vymykalo dosavadním praktikám.
Důstojníci ochrany hranic si počínali suverénně a rozhodně. Na letištní řídicí věži odzbrojili poručíka Veřejné bezpečnosti z Vokovic, který sem přišel sdělit, co slyšel v rozhlase. Na APP odzbrojili příslušníka vojenského letectva ČSLA, který zde vykonával rutinní službu koordinátora vojenských a civilních letů. Jeden z československých generálů požadoval od vedoucího směny na APP, aby zastavil letecký provoz na letišti. To bylo odmítnuto s tím, že to není v kompetenci služeb řízení.
Zde se projevila jistá nepřipravenost, snad i diletantismus československých asistentů desantu. Neváhám říci, že proto došlo i k přímému ohrožení bezpečnosti leteckého provozu nad územím Československa, člena ICAO. Soudím, že to bylo tím posledním, nač tito "asistenti" pomýšleli. Musím se ptát: cožpak se mezi nimi nenašel jediný odpovědný člověk, který by zajistil, aby podle procedur, jež tehdy byly užívány v mezinárodním civilním letectví, byla učiněna příslušná opatření? Stačilo "jen" zajistit vydání odpovídajícího NOTAMu. Stačilo, aby na pracoviště zvané NOTOF (NOTAM Office) byl doručen podklad pro vydání NOTAMu I. třídy, podepsaný kompetentním funkcionářem, třeba Ministrem dopravy Aloisem Indrou, který by omezoval či zakazoval používání letových cest, letišť atd v celé zemi. Důvod takového zákazu nemusí být uváděn, a celé mezinárodní společenství uznává pravomoc každého státu podobná omezení či zákazy vydávat. Nad rámec tématu uvádím: ukrajinským úřadům je oprávněně vytýkáno, že podobná omezení ve využívání vzdušného prostoru nad územím, kde probíhaly boje, nevyhlásilo, což mohlo vést i ke katastrofě malajsijského Boeingu v roce 2014.
Ve 23:34 SEČ přistálo poslední civilní letadlo cizí společnosti. Byl to stroj typu Caravelle, patřící jugoslávské společnosti JAT. Let letadla Il-14 OK-BYU oddílu Ministerstva vnitra, které mělo podle plánu přistát ve 23:10, byl odvolán. Velitel oddílu plukovník Eliáš již zřejmě měl informaci o času zahájení desantu, a nechtěl už riskovat, že by jeho letoun mohl komplikovat vlastní desant. Mám důvody usuzovat, že někdy po 23:34 došlo tedy ke vstupu letadel s výsadkovými vojsky na palubě do výsostného území Československa. Čas, kdy tyto letouny porušily československou vzdušnou hranici, nebyl v Československu zaznamenán, a pokud se záznam o tom nalézá v dokumentech příslušného leteckého a výsadkového útvaru SSSR, tak se snad stane někdy v budoucnu známým i historikům. Ke vstupu do našeho výsostného vzdušného prostoru došlo tam, kde letová cesta R 11 byla přetnuta státní hranicí. Letová cesta R 11 v té době byla na území ČSSR definována spojnicí radiomajáku v prostoru Náchod a radiomajáku Roudnice. V roce 1995, kdy jsem zpracovával svůj článek, probíhala tato cesta po spojnici majáku Roudnice a majáku u Frýdlantu.
První kontakt, který měli naši dispečeři s letouny desantu, byl kontaktem radarovým. Vedoucí směny na APP Praha Zdeněk Kašpar vzpomínal, že nejprve viděl na obrazovce v prostoru východně od našich hranic větší počet "cílů", tedy radarových odrazů jednotlivých letounů Ty se však při vstupu na naše území spojily v jedinou, snad 4-5 mm širokou stopu. Byla zcela souvislá, jednotlivé letouny ve stopě nebyly rozlišitelné. Tato souvislá stopa se postupně "natahovala" k západu, podle toho, jak se proud letadel pohyboval po letové cestě k Roudnici. Sestava letadel, kterou nazývám pracovně "bojovou sestavou", však neproletěla celý úsek letové cesty mezi Náchodem a Roudnicí. V prostoru Skalsko, asi 15 km západně od Mladé Boleslavi, opustila letovou cestu R11, a po příslušném manévru a provedených menších zatáčkách nalétla prodlouženou osu dráhy 06/24, tj. zeměpisný směr 0650 / 2450. Letouny tedy přistávaly na dráhu, dnes označovanou jako RWY 07/25.
Z činnosti jednotek desantu, které v podstatě ovlivnily chod příslušných služeb řízení letového provozu, stojí za zaznamenání to, jak obsadily pracoviště TWR a APP. Dostali se tam ze střechy budovy, na kterou se dostali po schodišti na vyhlídkovou terasu. Odtud pak sešplhali po okapových rourách a vnikli okny do příslušných místností. Plně se tak zúročily poznatky z dříve provedeného "velitelského průzkumu-briefingu".
Za zaznamenání stojí to, že v průběhu této činnosti desantu nebyl zaznamenán jediný výstřel z ručních zbraní, který by svědčil o střetnutí výsadkářů s civilními pracovníky, alias "kontrarevolucionáři". Nemusela se tak vyplnit hrozba jejich vrchního velitele, že tam "všechno rozseká na padrť a pošle k čertu".
Konec čtvrté části. Pokračování následuje.
"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?
4 -тая часть
Десант на аэродром Рузине как часть «Операции Дунай-68»
Перевод с чешского языка
Осуществление десанта
20-ого августа 1968-ого года в 21:52 Среднеевропейского времени (СЕВ) приземлился на аэродроме военный Ан-12. Регистрационнй номер самолета был 11604. Местом его взлета, согласно плану полета, была Москва. Если это была на самом деле Москва, потвердить нельзя. Согласно плану самолет должен был прибыть в 21:30 СЕВ. Задержка 22 минут не представляла что-нибудь необыкновенное. Военная диспетчерская служба, которая согласно внутренним наставлениям отвечала за наблюдение всех движений в воздухе над территорией страны, дала полету так называемый «порядковый номер» 89. План полета самолета подавался в два раза. Первый прилет планировался в 19:30 СЕВ. Факт отмены а новой подачи плана полета мог быть свидетельством того, что время прибытия в Прагу было приурочено к так называемому времени «Ч». По моему мнению время «Ч» было выведено от времени, когда началось совещание Политбюра КПЧ. Именно Президиум Центральяного комитета партии был высшим политическим органом, который de facto держал в своих руках всю политическую власть; нейтрализация такого органа со стороны десанта, который в то время был единолично способен принимать решающее решения на то, кто какую позицию занимет в отношении инвазии,являлась ключом к успеху операции. И заседание такого органа гарантировало, что все решающие лица Чехословакии будут находиться в в одно время в одном здании, в одном помешении.
По следующему поведению экипажа этого самолета я считаю, что самолет являлся частью десанта. Служба управления движением самолетов на земле направила самолет на рулежную дорожку, которая в 1995 году, кодда я работал над публикуемой статьей, имела маркировку «taxiway H». Самолет остановил работающие двигатели и никто из служб управления самолетом им не интересовался. Поскольку был полет самолета обозначен как военный (military), должен был находиться в попечении так называемой «службы защиты государственной границы». Эта служба самолетом также не интересовалась. Наверно зная, с какой целью самолет прилетел. Эта служба, как посже проявилось, выполняла задачу так называемой «пятой колонны»; по примеру «пятой колонны» фашистов в Мадридu во времая гражданской войны в Испании.
Спустя некоторое время экипаж самолета потребовал от аэродромной службы разрешение запустить двигатели с целью проверки хода двигателей. Разрешение было дано. В этом ничего особенного не рассматривалось. Как посже выяснилось, запуск двигателей был лишь ложным маневрем, вызывающим впечатление, что ничего особенное не происходит. Наиболее вероятным является то, что самолет был по существу мобильный командный пункт, оснащенный нужными средствами связи, требующими подачи электрической энергии. Не было в итересах экипажа самолета вызывать подозрение и запрашивать подачу энергии извне. Было бы интересным узнать, какими техническими средствами был оснащен тот самолет. Узнают это когда-нибудь историки?
Авторы статьи в журнале «Столетие» правы утверждая, что"решительный прорыв в изучении событий 1968 г. в Чехословакии и военно-стратегической операции «Дунай» будет связан с введением в научный оборот всего комплекса источников». И «сценарий» описывающий действия экипажа «мобильного командного пункта» размещенного на рулежной дорожке аэродрома Рузине (taxiway H), включая техническое обеспечения этого пукта, должен к таким источинкам принадлежать. Не случайно возвращаюсь к времени моей учебы в КВВА Монино, когда нам, молодым командирам, лектор подчеркивал, что «потеря связи-потеря управления». Это значит: «Если хочешь командовать десантом, тогда ты должен иметь связь с ним!»
После указанного самолета приземлился на аэродроме в 22:23 СЕВ еще один самолет. Согласну плану был местом отлету Львов. Самолет имел регистрационный номер 67242, получил «порядковый» 94. Командиром был Булаев. Лица, которые вышли из самолета, были одеты в гражданском, горячо их приветствовали офицеры «защиты» границ, и уехали в город. Самолет вернулся в 23:21 СЕВ обратно во Львов.
Отлет самолета был последним отлетом, который осуществился 20-ого августа 1968-ого года из аэродрома Рузине.
По прибытии этих двух самолетов пришли на некоторые места Службы управления полетами работники Службы защиты границы. Их сопровождали два генарала чехословацкой военной авиации; посже к ним подключился и полковник Елиаш, командир авиационного отряда Министерства внутренних дел. Диспетчерам было сообщено, что во воздушном пространстве страны происходит какое-то учение, что какой-то военный самолет потерял ориентацию, и поэтому требуется включить все огни посадочных полос и рулежных дорожек. Это и было сделано. Ондовременно был дан запрет использовать любые радио или проводне стредства связи. Такой приказ не соответствовал правомочию этой пришедшей группы, и расходился с любыми практиками.
Офицеры защиты границы вели себя решительно и суверенно. На рабочем месте управления движением самолетов на аэродроме и его воздушном пространстве разоружили лейтенанта Общественной безопасности, который туда пришел сообщить, что слышал по радио. В помещении Службы подхода (APP) разоружили офицера военной авации Чехословацкой армии, который там выполнял работы по координации гражданских и военных полетов. Один из генералов требовал от начальника смены на APP, чтобы тот прекратил всю авиационную работу на аэродроме. В этом было отказано, так как это выходило из их правомочий.
В этом всем проявился определенный дилетантизм чехослословацких ассистентов десанта. Небоюсь обозначить все это как настоящую угрозу безопасности воздушного движения на территории Чехословакии, члена ИКАО. По моему мнению думать об этом было тем последним, над чем эти «ассистенты» размышляли. Надо задать вопрос: разве среди них не было ни одного человека, который бы подумал о необходимых мероприятиях, которые обеспечили бы минимум безопасности, и который действовал бы согласно процедурам ИКАО? Разве все они думали так, как думал Леонид Брежнев, отдавающий распоряжение о вводе войск, и ценой третьей мировой войны?
Достаточным было бы, если бы был издан соответствующий NOTAM 1-ого класса, который ограничил бы или запретил производство полетов на территории Чехословакии. Если бы издание такого известия потребовал к примеру министр транспорта Индра, никто бы не спрашивал, какие доводы вели к изданию такого NOTAMа. Уважения подобных решений суверенного государства тогда в международной гражданской авиации было само собой разумеющимся.
В 23:34 СЕВ 20-ого августа приземлилсья на аэродроме Рузине последний гражданский самолет чужой страны. Им был самолет Caravelle (Каравелле),югославской компании JAT. Посадка самолета Il-14 OK-BYU, принадлежащего отряду Министерства внутренних дел, которая должна была состояться в 23:10, была отменена. Командир отряда, наверно знающий время начала десанта, не хотел подвергать свой экипаж и десант комликациям.
На основании этих фактов предполагаю, что после 23:34 СЕВ вступили самолеты с воздушно-десантными войсками на бортах в суверенное воздушное пространство Чехословакии. Время, в котором самолеты нарушили суверенитет Чехословакии, в нашей стране не отмечен. Если об этом существует в документация соответствующих частей Воздушно десантных войск СССР точное показание, тогда можно надеяться, что в будущем, когда в бездну истории отойдет весь стыд за совершенное, ознакомяться с таким показанием и историки. Вторжение в наше воздушное пространство произошло там, где маршрут десанта, двигающийся вдоль авиационной трасы, обозначенной как R11, пересек государственную границу. Осью авиационной трассы была тогда соединительная линия радиомаяков Наход и Роуднице. В 1995-ом году, когда я писал свою первую статью, эта трасса была изменена и была представлена соединительной линией радиомаяков Фридлант и Роуднице.
Первый контакт наших диспетчеров с десантом был радарный контакт. Началник смены на APP Прага Иосиф Кашпар воспоминает, что в начале на экране радара были видны восточнее нашей границы отметки большого количества «целей», значит отдельных самолетов. Со вступлением на нашу территорию соединились в одну отметку шириной 4-5 мм. Отдельные самолеты не отличались. Эта сплошная отметка постепенно протягивалась в западном направлении, по мере того, как поток самолетов двигался вдоль авиационной трассы к пункту Роуднице. Состав самолетов, которуй условно называю «боевым» составом, не долeтел допункта Роуднице. В рaйоне Скалско, что 15 км западнее города Мlаdа Бoлеслав, пoкинул воздушную трассу, совершил требуемые небольшие развороты и прямо лег на продолженную ось посадочной полосы 06/24, сегодня обозначенную как RWY 07/25.
Из подразделений десанта, которые в основной мере имели влияние на ход службы управления полетами, стоит отметить то, как эти подраздления заняли рабочие места TWR и APP. Сначала поднялись вдоль лесницы на зрительную платформу, служащую посетителями аэродрома, отдуда перешли на крышу здания, с которой потом спустились по водосточным трубам в окна помещений. Полностью использовали знания, которые получили их командиры в течение «командирской разведки-инструктажа», которая состоялась неделю раньше.
Надо ометить, что в течение этих действй десанта не произошел единственный выстрел, который свидетельствовал бы о бои десантников с гражданскими работниками. Не требовалось выпольнить угрозу их верховного командующего, что «все розобьет в пух и прах а и пошлет к черту».
Окончение четвертой части. Продолжение следует.

OPERACE "DUNAJ-68"-COTO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI, 3. ČÁST

5. září 2018 v 16:02 | VETERANUS
"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?
3. část
Výsadek na letiště Ruzyně jako součást "Operace "Dunaj-68"
V roce 1995 jsem na stránkách periodika "LETECTVÍ+KOSMONAUTIKA", v číslech 18,19, 20 a 21, publikoval článek "SRPEN 1968". Při zpracování článku jsem tehdy prostudoval relevantní originály dokumentů, které byly v srpnu 1968 vedeny na služebnách Řízení letového provozu, jakož i orální vzpomínky některých přímých účastníků. Seznam účastníků mých rozhovorů a odkazy na dokumenty, uvedu v závěru.
Současná záplava vzpomínek na události srpna 1968, při příležitosti padesátiletého výročí, je převážně cílena k emotivním stránkám událostí, jež v té či oné míře zasáhly každého z nás. Méně jsou vzpomínky předmětem rozumového hodnocení toho, co se stalo a proč se to stalo. Vzpomínky se staly v naší zemi, podle mého soudu, především prostředkem k rozdmýchávání a živení nálad, jež se snahami po vybudování z Evropy kontinent skutečného míru a porozumění, mají pramálo společného. Spíše se mi jeví jako součást psychické přípravy obyvatelstva Evropy na velký válečný konflikt, kdy už předem je předurčováno, kdo bude příčinou konfliktu a objektem naší odplaty.
Aniž bych chtěl atmosféru, kterou sám vnímám, jakkoliv dramatizovat, jeví se mi, spolu s jinými kampaněmi, jen jako součást "hybridní války", kterou vede "Západ" proti východní části našeho kontinentu, především pak proti Rusku. Jeví se mi to jako součást toho, co již klasik teorie války, Carl von Clausewitz charakterizoval ve svém fundamentálním díle "Vom Kriege". Je to jeho výrok, že "vášně, které za války vzplanou, musí ve válčících národech být ještě předtím, než válka začne". Což explicitně znamená také: jestliže se někdo na válku připravuje a potřebné vášně, ke kterým jistě patří i nenávist k nepříteli, tu nejsou, tak musí být pěstovány. K tomu dnes má lidstvo téměř nepřeberné množství nástrojů, především v oblasti veřejných médií a v oblasti elektronických služeb. Jedním z takových nástrojů je i "psychologická operace" ( PSYOP), jež se může dokonce transformovat do "psychologické války", tedy PSYWAR". Ty mohou spočívat na vyvolání a kultivaci emocí, které mají ve svém souhrnu, a v důsledku dlouhodobého působení, vytvořit v národech atmosféru, kdy přechod ke skutečné válce se nestane něčím překvapivým, neočekávaným a nepřirozeným.
Jak se něčemu takovému bránit? Jediným prostředkem obrany proti psychologické agresi (odvozeni latinského slovesa "aggredior, aggredī" používám ve významu "působit na někoho") je příprava, případně vedení protiofenzivy v podobě psychologické operace. Ta musí být založena na rozumu, rozumném uvažování, na rozumné diskuzi působící na protivníka, a na pravdě.
Protože chci přispět k této racionální stránce oné psychologické války, přikročil jsem k opětovné publikaci svých poznatků a názorů z roku 1995. Aktualizoval jsem je o další poznatky. Dělám to vše v naději, že non cano surdis.
Omezuji se na jednu, podle mého soudu, klíčovou části oné "Operace Dunaj-68". Touto klíčovou operací byl, podle mého soudu, desant výsadkových jednotek SSSR na letiště Praha Ruzyně v noci z 20. na 21. srpna 1968.
Pro tuto část operace "Dunaj-68", jíž obsahem byl výsadek jednotek Vzdušně výsadkového vojska SSSR na mezinárodní letiště Ruzyně v srpnu 1968, jsem si vytvořil pracovní název "Desant Ruzyně-68".
Příprava výsadku
Letiště Ruzyně, kam byl výsadek proveden, mělo v té době statut mezinárodního letiště. Jako takové bylo přístupno všem letadlům účastnícím se mezinárodních letů v souladu se standardy Mezinárodní organizace civilního letectví, ICAO (International Civil Aviation Organisation), jakožto speciální organizace OSN.
SSSR nebyl v roce 1968 členem ICAO. Jím se stal až 14. listopadu 1970. Nehledě na tuto skutečnost, mohl už v roce 1968 plně užívat výhod členství v této organizaci. Zejména se to týká přístupu k informacím o mezinárodních letištích, letových cestách, majících mezinárodní statut, a o prostředcích, jež na letištích, v letových cestách a v prostorech Československa sloužily k zajišťování bezpečnosti letového provozu. To znamená, že pro Vzdušně-výsadková vojska SSSR nebylo v roce 1968 problémem získat a prostudovat informace, na základě kterých mohl plánovat a realizovat vstup do vzdušného prostoru Československa a výsadek na letiště Ruzyně. Lze konstatovat, že SSSR těchto možností plně využil. A také zneužil, což v podstatě znamenalo zjevné pošlapání principů, na kterých spočívala činnost civilní, tedy nevojenské organizace, speciální agentury OSN. SSSR byl zakládajícím členem OSN. A jako takový měl respektovat, podle mého osudu, také specielní agentury OSN, byť nebyl jejich členem. Organizace ICAO byla jednou z takových.
Lze snad tedy také porozumět těm, a pisatel těchto řádků k nim patří, kteří akt výsadku na letiště Ruzyně chápali jako urážku nás všech, kteří jsme už po řadu let podle standardů ICAO pracovali. Sám jsem v roce 1968 participoval na vyšetřování katastrofy čs. letadla v Ganderu v Kanadě, a vedl práce na ověřování způsobilosti letadla IL-62. Vše se dělo podle standardů ICAO. Zatím jsem nezaznamenal ze strany SSSR, jakožto po roce 1970 člena ICAO, omluvu za toto jednání. Možná je stále vnímáno tak, jak se, podle vzpomínek generála Majorova, vyjádřil na poradě u ministra 18. srpna 1968 velitel vzdušných výsadkových vojsk, že "vzdušná výsadková divize všechno rozseká na padrť a pošle k čertu…"(Vedraško, Invaze. Československo 1968, str. 214).
Vzhledem k tomu, že desant na toto letiště a další použití vysazených vojsk a techniky mělo pro realizaci operace "Dunaj-68" klíčový význam, bylo ze strany invazních vojsk věnováno velké úsilí k získání konkrétních informací, které by umožnily důkladně připravit vojenské jednotky, jež byly určeny ke konkrétním činnostem vůči personálu leteckých provozních služeb s cílem jejich neutralizace, případně využití. Toto úsilí bylo vyvinuto ještě předtím, než bylo učiněno konečné rozhodnutí o vstupu na území Československa. Součástí "přípravy" na "Desant Ruzyně-68" bylo i to, co bych neváhal označit za "velitelský průzkum bojiště", na které měly být výsadkové jednotky vysazeny. Vzhledem k tomu, že onoho velitelského průzkumu se aktivně zúčastnili kvalifikovaní pracovníci civilního letectví, mám na mysli především náčelníka leteckého oddílu Ministerstva vnitra plukovníka Miroslava Eliáše, tak lze tento "průzkum"pokládat i za jistou formu "briefingu". ("Briefing" je slovo znamenající "poučení, přípravu". Odkazuji na Vojenský anglicko-český takticko-technický slovník, Škol-51-23, vydaný Ministerstvem národní obrany v Praze v roce 1960).
Tento "průzkum-briefing" se uskutečnil asi týden před desantem. Letiště si prohlédla sovětská delegace. Jejím členem byl jeden sovětský generál. Nenašel jsem žádný doklad o tom, že by delegace byla přiletěla nějakým zvláštním letadlem. Delegace navštívila všechna důležitá pracoviště služeb řízení letového provozu. Návštěva nevyvolala u nikoho zvláštní podezření. Podobné návštěvy nebyly ničím mimořádným. Na základě tohoto "průzkumu-briefingu", a poznatků tam získaných, mohly pak být vojákům-vykonavatelům desantu- upřesněny detaily postupu. Na příklad to, jak se dostat na střechu budovy, a odtud po okapových rourách do místnosti, ve které se nacházelo přibližovací stanoviště řízení letového provozu.
"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?
3 -тья часть
Десант на аэродром Рузине как часть «Операции Дунай-68»
Перевод с чешского языка
В третьей части я буду исходить из своей публикации от 1995-ого года, в которой я подробно занимался десантом воздушно-десантных войск СССР на аэродром Рузине. Десант состоялся в ночь с 20-ого на 21-ое августа 1968-ого года. Этот десант должен был сыграть, и в конечном итоге сыграл, по моему мнению, ключевую роль в «Операции Дунай-68». Этой ключевой ролью я буду заниматься. Авторы статьи в журнале «Столетие» не сочли вообще нужным этой частью операции заниматься, из, мне незнакомых, причин.
В 1995-ом году я в журнале «Авиация и космонавтика» ("LETECTVÍ+KOSMONAUTIKA"), в номерах 18,19, 20 и 21, публиковал статью «АВГУСТ 1968». Тогда я изучил соответствующие подлиники документов, которые в то время велись на рабочих местах организации «Управление летным движением». Одновременно я провел разговоры с некоторыми, по службе мне знакомыми, работниками, которые принимали непосредственную участь в событиях тех дней.
Настоящее воспоминание событий августа 1968-ого года, по случаю пяти десятилетней годовщины, направлено прежде всего к эмотивным сторонам событий, которые коснулись каждого из нас. Разумное обсуждение и разумная оценка того, что случилось и случилось именно так, а не по другому, отсутствуют. Воспоминания в нашей стране, по моему мнению, направлены в первую очередь на раздувание и на культивацию настроений, которые со стремлением построить в Европе континент всеобщего мира и взаимопонимания не имеют много общего. По моему мнению они являются прежде всего частью психической подготовки жителей Европы к большому конфликту; при этом предопределяется, где будет причина конфликта и кто станет обљектом нашей отплаты.
Я не хочу ту атмосферу, в которой находимся сейчас, черезчур драматизировать, но эта атмосфера является, в совокупности с другими кампаниями, частью так называемой «гибридной войны», которую ведет «Запад» с восточносй частью Европы, прежде всего с Россией. Представляется мне частью того, что обозначил Карл фон Клаусевитц как условие ведения войны. В своей работе «О войне» он написал: «Страсти, разгорающиеся во время войны, должны существовать в народах еще до ее начала». Следовательно, если кто-то готовится к войне и требуемых страстей, среди которых есть и ненависть, нет, тогда должен их воспитывать. Для этого имеет человечество в настоящее время неисчерпаемое количество средств, прежде всего в средствах массового воздействия . Одним из таких средств являются «психологические операции», которые могут перерасти в «психологическую войну». Такие операции способны культивировать эмоции, которые в своей совокупности, и постоянного воздействия, создают атмосферу, когда переход к реальной войне не будет чем-нибудь удивительным, неожидаемым а неестественным.
Как обороняться против такому воздействию? Единственным средством обороны против такой психологической агрессии является подготовка и ведение контрагрессии. Контрагрессия должна иметь форму психологической операции. Такая операция должна заключаться на разуму, разумном рассуждении и на истине. Хочу подчеркнуть, что применяю формы латинского глагола "aggredior, aggredī" не в значении «нападать на кого», а в значении «подействовать на кого-нибудь».
Желая содействовать рациональной стороне настоящей психологической войны, я решил снова публиковать свои взгляды, которые я уже публиковал в 1995-ом году. Эти взгляды я дополнил дальнейшими знаниями. Все делаю надеясь, что non cano surdis.
Я ограничусь одной, по моему мнению важнейшей, частью «Операции Дунай-68». Такой является десант воздушно-десантных войск СССР на аэродром Рузине ночью с 20-ого на 21-ое августа 1968-ого года. Эту часть «Операции Дунай-68» я называю «Десант Рузине-68».
Подготовка «Десанта Рузине-68»
Воздушный порт Рузине, на которой десант должен был осуществиться, имел в то время статут международного воздушного порта. Как таковой гарантировал свободный доступ всем самолетам осуществляющим международные полеты согласно процедурам действующим в Международной организации гражданской авиации (ИКАО), как специальной агентуры ООН.
В 1968-ом году СССР не был членом ИКАО. Таким стал 14-ого ноября 1970-ого года. В 1968-ом году к вступлению готовился. Несмотря на это, смог уже в 1968-ом году полностью использовать преимущества членского состава. Особенно это касалось доступу ко всем информациям о воздушных портах с международным статутом. Имел также свободный доступ к информациям о средствах, котоые на авиационных трассах и во воздушном пространстве ЧССР обеспечивали безопасность воздушного движения.
Это значит, что для Воздушно-десантных войск СССР не представляло проблему получить и изучить все необходимые информации, которые требовались для реализации вступления самолетов десанта во воздушное пространство ЧССР а для реализации десанта на воздушный порт Рузине. Могу лишь констатировать, что СССР эти возможности целиком использовал. И не только использовал, а злоупотребил ими. Это на самом деле обозначало истоптание основных принципов, на которых базировались действия гражданской, значит не воинской, специальной организации ООН, стало быть организации, которой основателем СССР был. Как член ООН должен был уважать эти принципы.
Поэтому не является трудным попнять чувства тех работников в гражданской авиации в 1968-ом году, и писатель этих строк является одним из таковых, которые десант оценивали как обиду их самых. Я лично в то время участвовал на расследованию причин катастрофы самолета советского происхождения ИЛ-18 в Гандеру, которое проводилось по наставлениям ИКАО. В то время тоже руководил работой по проверке годности самолета Ил-62, которая проводилась по стандартам Приложения номер 8 к Конвенции ИКАО. Со стороны члена ИКАО-СССР- не слышел единого слова извинения за истоптание принципов ИКАО. Может быть, что до сих пор мыслью некоторых руководит то, что на совещании у министра Гречка 18-ого августа 1968-ого года (по словам генерала Майорова) высказал командующий Воздушно-десантными войсками (перевод на русский для меня трудный) : «...воздушно-десантная дивизия разобьет все в пух и прах и всех пошлет к черту...» (Ведрашко, Инвазия...).
Так как десант и дальнейшее применение десантных войск имели для «Операции Дунай-68» решающее значение, были со стороны инвазийных войск проявлены большие усилия для получения информаций, необходимых или полезных для того, чтобы подготовить те подразделения, которые были предназначены для нейтрализации лиц, которые работали в соответствующих местах аэродрома. Надлежащие усилия были проявлены еще до принятия решения для вторжения. Составной частью «Десанта Рузине-68» было и то, что означаю «командирской разведкой поле боя». В проведении этой разведки принимали активное участие и лица гражданско-полицейской части авиации в лице начальника авиационного отряда Министерства внутренних дел полковника Елиаша. Авиационный отряд Министерства внутренних дел ялвлялся по чехословацкому закону частью гражданской авиации, его самолеты имели гражданское обозначение, экипажи подлежали гражданским наставлениям. Участие полковника Елиаша, личного пилота президента республики, грамотного и проблематику авиации и аэродромных служб знающего человека, в этой командирской разведке, было по существу своего рода инструктажем (briefingом), который сам по себе способствовал успеху действий десантников. С такими возможностями подготовки десанта не встречался вероятно ни единый полководец за всю историю войн! Греки воюющие в Тройской войне о чем то подобным даже мечтать не смогли.
Эта «разведка-инструктаж» осуществилась приблизитеьлно неделю раньше десанта. Членом делегации, которая в ее течении подробно ознакомилась с аэродромом был и один советский генерал. Не существует документ о том, чтобы делегация прилетела каким-то особым самолетом. Посещение и осмотр всех основных рабочих мест диспетчеров службы управления полетами не вызывали подозрений. Такие посещения различных делегаций проводились часто, и ничего особенного не значили. На основе этой «разведки-инструктажа» стало потом возможным и легким уточнит воинам- десантникам способы их действий. На основе этого они потом были в состоянии подняться на крышу здания, где находились помещения аэродромного диспетчерского обслуживания и диспетчерского обслуживания подхода. С крыши потом спускаться по водосточным трубам в окна помещений, где диспетчеры исполняли свои обязанности.
Окончание третьей части. Продолжение следует.

OPERACE "DUNAJ-68", 2. ČÁST

4. září 2018 v 12:40 | VETERANUS

"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

2.část


V druhé části svých komentářů k článku v žurnále «Столетие» si chci všimnout zjevných chyb, kterých se dopustil generál Majorov, o jehož vyprávění se opíral Vladimir Vedraško ve své knize, která byla také vydána v češtině.

Jak se tam uvádí, seznámil se generál Majorov už v předvečer srpnového vpádu s jedním z prostorů na Moravě, s "vojenským polygonem Libavá". Jednalo se o Vojenský výcvikový prostor Libavá. Tento prostor je mi dostatečně znám. Od konce roku 1957 do roku 1960, tedy roku, kdy byla zrušena 46. bold, jsem tam jako zástupce velitele 46. bombardovací letecké divize provedl, a to jako pilot letounu Il-28, řadu cvičných bombardovacích letů z letiště Přerov. Mezi 23.5.1958 až 9.6.1960 to bylo 18 cvičných bombardování s cvičnými betonovými i ostrými bombami, z výšek 200 až 8000 metrů. Posledním z nich bylo bombardování z výšky 200 a 400 metrů 9.6.1960 před zrušením bombardovací divize.

Starty k uvedeným letům jsem prováděl na letišti Přerov, které bylo operačním letištěm pro velitelství divize i pro dva její pluky: 24. a 25. bolp.

Osobně jsem tam také provedl na tomto polygonu první bombardování (zkušební) se zaměřovačem PSBN-M. To byl zaměřovač pro bombardování bez optického vidění cíle; měl sloužit k bombardování cílů poskytujících radarový odraz. Také jsem tam provedl se svou osádkou první bombardování se cvičnou bombou ZVAP ("značkovač výbuchu atomové pumy").
Na tomto polygonu také ale nalezl smrt sovětský poradce, plukovník Ivan Pavlovič Vlasov při katastrofě IL-28U 6. února 1957. Tehdy také, v důsledku jeho vlastních chyb, jako velitele letounu a člověka odpovídajícího při daném letu též za navigaci letu, zahynul spolu s ním i velitel 24. bolp major Václav Koutenka a náčelník spojení pluku kapitán Ladislav Dom.

Soudím, že toto vše mne opravňuje více, než kohokoli jiného, se kriticky podívat na to, co se o polygonu Libavá v knize píše. To jest, že "…polygon Libavá leží přibližně 30-40 km jihozápadně od Olomouce…táhne se od severovýchodu na jihozápad ze severní Moravy do Čech a má šířku 30-40 km, délku 40-50 km. Právě zde v roce 1805 vedli vojáci knížete Pjotra Bagrationa úporné boje s Muratovou jízdou a Davoutovou pěchotou, dotírajícími na ruský zadní voj. A zdе kapitán Tušin se svou baterií udatně vzdoroval Francouzům…"

V knize uvedené tvrzení neodpovídá geografické a historické realitě. Vojenský výcvikový prostor Libavá, jinak té "polygon Libavá", se nalézal výhradně na území Moravy, a to východně až severovýchodně, nikoliv jihozápadně, od Olomouce. Jeho západní hranice byla od pomyslné hranice mezi Moravou a Čechami vzdálena cca 60 km. Polygon Libavá leží v jižní části Oderských vrchů a dosahuje maximální výšky 681 m nad mořem, takže není srovnatelný s krajinou kolem Hollabrünnu, kde je terén maximálně 250 m n.m.

K válkám z roku 1805 neměl prostor polygonu žádný vztah. Tedy ani k epizodě úporných bojů vojáků knížete Bagrationa s Muratovou jízdou a Davoutovou pěchotou, kterou tak mistrně vylíčil L.N.Tolstoj. Tyto boje se odehrály v listopadu 1805 přibližně 150 km na jihozápad od polygonu Libavá, na území dnešního Dolního Rakouska. Je to prostor, kterým dnes prochází evropská silnice E59, nachází se severně od města Hollabrűnn u osad Schöngraben a Guntersdorf.

Z dalšího průběhu pohybů armád Napoleona i armády ruské vyplývá, že tyto přesuny, a spojené s nimi boje, které byly součástí "Ulmsko-olomouckého pochodového manévru Kutuzova v roce 1805", skončily v okolí Brna. V krajním případě ve Vyškově. Zúčastněné armády se 2. prosince 1805 střetly v bitvě u Slavkova.

Lze se v této souvislosti zeptat, dnes již zesnulého, generála Majorova, novináře Vedraška, a českých odborníků, provádějících odbornou revizi knihy: "Když jste pracovali na knize či když jste prováděli její revizi, měli jste vůbec v ruce mapu Československa, abyste si mohli upřesnit geografické skutečnosti?

Ruských аuтorů bych se také zeptal? "Měli jste také někdy v ruce publikaci zvanou «Альбом военно-исторических карт и схем к Сборнику материалов Военного искусства», kterou vydalo «Военно-топографическое управление Генерального штаба», Москва, 1953?

A lze se také ptát: "Jak se s uvedeným slučují slova generála Majorova, že "ve své funkci byl povinen znát nejen dějiny ruské armády, ale vůbec dějiny válek, aby alespoň špetku univerzálních zkušeností využíval ve své praxi velitele armády"?

V uvedené publikaci se nachází mapa číslo 30/151 pod názvem "Стратегический марш-маневр Кутузова (ноябрь 1805 г.)" a u místa Hollabrunn je uvedeno datum 16.11., což zřejmě znamená, že onoho dne tam došlo k boji, který líčí L. N. Tolstoj a na který se Majorov odvolává. Z románu Tolstého totiž vyplývá, že den předtím (25 brumaira) nařizuje rozčilený a nespokojený Napoleon princi Muratovi: "Vyrazte proti nepříteli" a tento rozkaz zdůrazňuje ve svém dopise Muratovi ještě jednou slovy "vyrazte, zničte ruskou armádu…".

Druhou chybou, které jsem si všiml, se týká prezidenta Svobody. Když o něm píše jako o jednom z hlavních činitelů období invaze, tak píše, že "se generál Svoboda, jako nacionalista s buržoasními názory, poté, kdy byl zbaven funkce ministra obrany, " stal účetním v Kroměříži, svém rodišti".

Snad nekladu na sovětského generála příliš velké požadavky, když očekávám, že by měl znát, alespoň podle názvu, místo, kde se generál Svoboda, v té době prezident státu, který má invadovat, narodil? Když už zná dokonce název zaměstnání, které po jistou dobu snad onen voják vykonával; vždyť se jednalo o muže, který, kromě jiného, byl také držitelem vyznamenání "Hrdina Sovětského svazu". O negramotnosti překladatele či revizorech ruského vydání knihy, už nehovořím. Rodištěm Ludvíka Svobody nebyla Kroměříž, ale obec na Českomoravské vysočině, na Velkomeziříčsku, Hroznatín. Tato obec leží asi 110 km západně od Kroměříže, 26 km východně od dnešního krajského města Kraje Vysočina, Jihlavy.

Že taková "maličkost", co se týče rodiště hlavy státu, mohla uniknout i odborníkům, kteří prováděli revizi knihy ruského generála, to už lze označit za projev lajdáctví!

Generál Majorov píše také, že na cvičení "Šumava" měla cvičná 8. armáda, které cvičně velel, zaútočit z prostoru jihozápadně Prahy (Lidice, Beroun, Rakovník) ve směru Mariánské Lázně a dále na Cheb, aby tam obsadila přechody přes Krušné hory a zabránila průniku nepřátelských vojsk v západním směru a ztrátě Prahy.

Majorov má zřejmě na mysli průnik nepřátelských vojsk nikoliv "západním", ale "ze" západního směru. Krušné hory zůstávají při tom zcela vpravo, a ze západního směru může nepřítel pronikat jen přes pohoří Český les a Šumava. Takovými "detaily" se ale nezabývá!

Konec 2. části. Pokračování bude následovat.





"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?

2-ая часть

Перевод с чешского языка

Во второй части моих комментариев к статьи в журнале «Столетие» хочу обратить внимание читателей к явным ошибкам генерала Майорова. Из воспоминаний Майорова исходил писатель Ведрашко в книге, которая была издана на чешском языке.

Приводится, что накануне вторжения в авгсте 1968-ого года, имел генерал Майоров возможность ознакомиться с «военным полигоном Либава». Имел в виду «Военный район для обучения войск Либава». Этот район мне хорошо известен. С конца 1957-ого года до 1960-ого года, в этом году перестала существовать 46-ая бомбардировочная авиационная дивизия, в которой я занимал должность заместителя командира, я на этом полигоне осуществил, как летчик самолета Ил-28 некоторое количество бомбометаний. Полеты осуществились с аэродрома Пршеров, находящегося в соседствии полигона. В периоде от 23-его мая 1958-ого года по 9-ое июня 1960-ого года это было 18 бомбардировок, с высот от 200 м до 8000 метров. Последнее мое бомбометание на этом полигоне осуществилось с высот 200 и 400 м; это было накануне упразднения дивизии.

Аэродром Пршеров являлся операционным аэродромом для командного состава дивизии, и для двух бомбардировочных полков, 24-ого и 25-ого.

На этом полигоне погиб совесткий советник, работающий у 24-ого полка, полковник Иван Павлович Власов при катастрофе самолета ИЛ-28У 6-ого февралья 1957-ого гога. По его ошибке, как командира полета и члена экипажа, отвечающего за навигацию в этом полете, вместе с ним погибли командир 24-ого бомбардировочного полка майор Вацлав Коутенка а началник связи полка капитан Ладислав Дом.

По моему мнению выше сказанное дает мне право критически взглянуть на то, что о полигоне пишется в книге. Рассказ опирается на слова Майорова. Пишется, что «полигон Либава находится приблизительно в 30-40 километрах югозападнее города Оломоуц...простирается с северовостока к югозападу от северной Моравии в Чехию...именно здесь в 1805-ом году воины князья Багратиона вели ожесточенные бои с кавалерией Мюрата и пехотинцами Давута, которые напирались на россйский арьергард. Именно здесь капитан Тушин и его батарея храбро сопротивлялись французам...»

То, что приводится в книге, и что рассказывает Майоров, не соответствует географической и исторической истине. По существу полигон Либава находитскя только на территории Моравии, восточнее-северовосточнее, не югозападнее, от города Оломоуц. Западная граница полигона удалена от границ Моравии с Чехией около 60 километров.

К войнам 1805-ого года не имел район полигона Либава никакого отношения. Бои воинов князья Багратиона и батареи Тушина, которые ярко освещает Л.Н.Толстой, происходили в ноябре 1805-ого года приблизительно 150 километров по воздушной линии югозападнее от полигона Либава на территории сегодняйшей Нижней Австрии. Районом этих боев проходит в настоящее время европейская дорога E59, район находится севернее города Голлабрунн, там где население Шенграбен, которое «батарея Тушина успела зажечь» (Толстой, Война и мир,книга первая, стр. 227).

Все описанное Толстым являлось частью «Стратегического марш-маневра Кутузова (ноябрь 1805 г)». Смотри «Альбом военно-исторических карт и схем к Сборнику материалов «История военного искусства», издание Военно-топографического упавления Генерального штаба, Москва, 1953, карта 30/151».

В связи со сказанным, могу задать вопрос: «Когда велась работа над этой книгой, посмотрели авторы карту Чехословакии? Российских авторов хочу спросить: «Видели когда-нибудь«Альбом военно-исторических карт и схем к Сборнику материалов Военного искусства»,изданной«Военно-топографическим управлением Генерального штаба», Москва, 1953?

Позволю себе задать вопрос: «Как с выше сказанным совпадают слова генерала Майорова, что « во свой должности был обязан знать не только исорию российской армии, и тоже историю ведения войны, чтобы использовать хотя щепоть универсального опыта на практике командованя армией?»

Следующая ошибка генерала Майорова касается личности генерала Свободы, президента ЧССР, с которым Майоров имел дело. Пишет, что «генерал Свобода, когда как националист буржуазных взглядов, работал после увольнения из должности министра обороны, в месте своего рождения, в городе Кромержирш».

Являются чрезвычайно большими требованиями к генералу знать место рождения президента страны, в которую вторгается? Если даже идет речь о мужчине, который является кавалером звания «Герой Советского союза»? Президент Свобода не родился в городе Кромержирш, а в селению Грознатин, которое находится около 110 километрова западнее от Кромержиржа, на Чешско-моравской возвышенности.

Генерал Майоров тоже рассказывает автору книги, что в течении учений «Шумава», когда командовал 8-ой армией , получила его армия задачу наступать из района западнее Праги в направлении Марианске Лазне, Хеб, с задачей занять переходы через Крушные горы и препятствовать проникновению вражеских армий в западном направлении и не дать возможность занять ими Прагу.

Майоров, по моему мнению, должен был иметь в виду у вражеских армий не проникновение «в западном направлении», а с «западного направления», и что, зная географию, должен был соображать, что из западного направления в Чехию может проникать враг не через Крушные горы, а через горы названные «Чешский лес» и «Шумава». Через эти горы, именно через Вшерубский перевал, приходил враг в Чехию уже в средние века. К примеру 14-ого августа 1431-ого года разгромили гуситы войска крестоносцев, демонстрировавши уже тогда способности чехов, которые в глазах Майорова, знатока истории, к сожалению, не находят оценки, лишь пренебрежение. И то имею в виду глаза человека, который в 1968-ом году должен был приносить в Чехию также высшие моральные ценности!

Окончание 2-ой части. Продолжение следует.






OPERACE "DUNAJ 68" - CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

28. srpna 2018 v 16:41 | VETERANUS

"OPERACE "DUNAJ-68"- CO TO VLASTNĚ BYLO VE SKUTEČNOSTI?

1.část

Jak se dalo očekávat, tak připomínání padesátého výročí invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy ze srpna 1968 do Československa, zahltilo, až téměř k zalknutí, český informační prostor. Z toho, co bylo v mých silách, jako člověka, který se také musí starat o nákupy životních potřeb, a není schopen ve své hlavě zpracovat všechno to, čím informační média realizují svou agresi, jsem vyvodil, že v onom působení médií převažuje emocionální, nikoliv rozumová, stránka přístupu k událostem padesátiletého stáří. Zdůrazňuji, že používám pojem "agrese" v jednom z významů, který má latinské sloveso "aggredior, aggredī", to jest "působit na někoho". Nikoliv tedy v tom významu, který je převážně, dalo by se říci i výhradně, používán. Tedy jako napadení.

Svou roli zde, jak také jinak, hrálo to, že jsem připojen k internetu, a využívám toto připojení k tomu, abych se vymanil z české sféry, a interesoval se i tím, jak tyto události jsou vnímány i v zemi, která je dnes intenzivně démonizována a představována namnoze jako původce většiny zla, se kterým svět zápolí už od října/listopadu 1917. Jak je tedy ono "zlo", v roce 1968 spáchané u nás, zobrazováno i v zemi, která je nástupcem Sovětského svazu, tedy v Rusku.

A tak jsem v elektronickém žurnálu «Столетие» nalezl 20. srpna 2018 článek s názvem "Operace "Dunaj" byla protiútokem". (http://www.stoletie.ru/territoriya_istorii/operacija_dunaj_byla_kontratakoj_125.htm).

Článek jsem nejen přečetl, ale zapojil se i do diskuze k němu. Ta už k dnešnímu dni zaznamenala pět desítek komentářů. A zdá se, že ještě neskončila.

Chci se zabývat tou částí článku, která konvenuje s vlastní mou zkušeností, a s mým hodnocením důvodů a průběhu vojenského zásahu do poměrů v mé zemi. Konec konců vlastní můj postoj k této akci pěti států Varšavské smlouvy osudově ovlivnil i můj život od roku 1968 do dnešních dnů. V srpnu roku 1970, kdy jsem byl "prověrkovou komisí" dotázán na svůj záporný postoj k invazi, prohlásil jsem, že nemám důvody jej měnit. Důsledkem toho byl kariérní postih mne samotného, i mé rodiny, jmenovitě dcery.

Sousloví "prověrková komise" dávám do uvozovek proto, že nešlo o jakousi mou prověrku, tedy o "důkladné prozkoumání mé činnosti, mých názorů", jak by si to žádal význam substantiva "prověrka". Byla to zástěra, jejíž závěry byly už předem v písemné vytištěné formě připraveny. Po skončení celé "prověrky", trvající několik hodin, pak byly tyto závěry, předem připravené, jen potvrzeny. Celá, několik hodin trvající, debata, měla celému aktu dát jakýsi demokratický ráz. V závěru jsem byl kvalifikován na "dobrého odborníka bez dostatečného politického přístupu k řízení letecké inspekce". Takže můj neodvolaný verbální nesouhlas se vstupem vojsk byl pětičlennou komisí transformován do závěru o "nedostatečném politickém přístupu" při výkonu funkce na úseku bezpečnosti civilního letectví! Jako by tyto dvě skutečnosti spolu souvisely!

Závěr politické části "prověrky" byl v souladu s tak zvaným "demokratickým centralismem". Ten tvořil nejdůležitější zásadu organizace, činnosti a řízení marxisticko-leninské strany, KSČ. Jak se tato strana, i navenek, prezentovala. Jaké byly mé názory, jaké činy jsem vykonal, to nebylo vůbec hodnoceno, tím méně pak to nebylo "důkladně prozkoumáno". Mělo být jen zjištěno, jak jsem ochoten a schopen své myšlení podřídit usnesení listopadového pléna ÚVKSČ (1989). Přesněji řečeno: jak jsem se s ním ztotožnil a přijal za své. Bylo zajímavé, že mi tuto otázku dala členka oné komise, jakási -ctiletá dívenka, kterou jsem viděl poprvé v životě, a která o mé práci za 25 roků členství v KSČ, tím méně o práci Státní letecké komise, "neměla ani páru" (Zaorálek, Lidová rčení).

V podtitulku článku, který komentuji, se uvádí, že je podáváno svědectví veteránů, účastníků uvedení vojsk do Československa v srpnu 1968. Autory článku jsou: Alexej Bajlov, kandidát historických věd, docent Jižní federální univerzity, koordinátor Rostovské regionální společenské organizace vojáků-internacionalistů "Dunaj-65"; Vladimír Bulgakov, hrdina Ruska, generál-plukovník; Vitalij Ševčenko, generál-major policie, vojenský historik, předseda Rostovské regionální společenské organizace vojáků-internacionalistů "Dunaj-68".

Článek nepochybně představuje nikoliv nevýznamnou část mínění některých občanů Ruska. Jeho obsah, na rozdíl od diskuze, která zmítá českým informačním prostorem, a která v drtivé své většině je cílena na emotivní stránky veřejného mínění, je víceméně zaměřen na rozumovou stránku. A ta by měla na prvním místě vést k nalezení pravdy. Avšak nejen pravdy fragmentované, jednostranné a exklusivní, tedy výběrově prezentované, ale pravdy, která se opírá o definované pojmy. Cožpak už stařičký Socrates soustavně nezdůrazňoval: "Máme-li poznat pravdu, je třeba přesných výměrů"? (Rádl, Dějiny filosofie, starověk a středověk, Votobia, Praha). Tedy definic. Proto jsem si, na prvním místě, v článku všimnul, už prvních, podle mne sporných, pojmů, které jsou v názvu článku uvedeny.

Článek nesl název "Операция «Дунай» была контратакой". Protože soudím, že název článku, knihy, vždy obsahuje, nebo má vyjadřovat jádro článku, knihy, tak jsem nejprve věnoval pozornost pojmu «контратака» a «операция».

Podle "Rusko-českého slovníku" Leontije V. Kopeckého (Slovanské nakladatelství v Praze, 1951) znamená toto slovo "protiútok". Podle «Словарь иностранных слов» (vydavatelství «Русский язык», Москва,1984), je slovo «контратака» vysvětlováno jako "útok, který podnikají vojska bránící se útočícímu nepříteli s cílem jeho zničení a plného nebo částečného opětovného získání bojového postavení, které ztratila".

Druhým sporným pojmem, který byl v názvu použit, je pojem "operace". A tove smyslu operace vojenské nebo vojsky prováděné. Znovu se odvolám na to, jak je tento pojem definován ve vzpomínaném ruském slovníku. Slovo je vysvětleno jako "soubor sesouhlasených a vzájemně propojených, co do cílů, času a místa bojových činnosti vojska nebo letectva, námořnictva, jež jsou provedeny podle jednoho plánu".

Тaké proto jsem, ve svém prvním komentáři, se ptal autorů, zda uznávají definici oněch pojmů.

Ptal jsem se: "Považujete za správné to, co je uvedeno ve Slovníku cizích slov, který byl vydán v Moskvě v roce 1984 nakladatelstvím "Ruský jazyk", že operace je "souhrn sesouhlasených a vzájemně propojených, co do cíle, času, místa, bojových činností pozemních armád nebo letectva, námořnictva, které se uskutečňují podle, jednotného plánu?" Podotázka: Jakou bojovou činnost vedly armády pěti států na území Československa, jestliže československá armáda dostala rozkaz vrchního velitele prezidenta Svobody neklást odpor, a tento rozkaz plnila?

Další otázka: uznávají autoři článku správnost toho, jak je v daném slovníku definován "protiútok"? Protiútokem je podle slovníku "útok, který provádí obránce proti útočícímu nepříteli, s cílem jeho zničení a úplného nebo částečné obnovení bojového postavení, které bylo ztraceno"? Podotázka: jaký konkrétní nepřítel už na území Československa zaútočil v roce 1968, nebo kterou ztracenou pozice bylo třeba získat zpět?

Mezi prvními reakcemi byly otázky jisté "Anny". Ptá se: "Vy jste publikoval své otázky s výjimečným cílem diskreditace autorů"? Na korektně položené otázky, přechází tazatelka ke skrytému obvinění, že chci diskreditovat autory. Také jeden ze způsobů, jak se vede polemika, že?

Dalším tvrzením autorů, kterým se chci zabývat, je toto. Autoři píší: " Agresivní ideologické agresi lze čelit jen tak, že se obrátíme ke kolektivní paměti veteránů. V dnešních podmínkách se k této paměti musíme chovat obzvlášť pozorně. Živé slovo účastníků a svědků může zapůsobit silněji, než to mohou udělat svazky záznamů historických událostí, statistických ročenek a stohy velkolepých deníků, či zápisníků…"

Nad takovým tvrzením je třeba se zamyslit. Mezi autory článku jsou i kandidát historické vědy a vojenský historik, tedy lidé, od nichž by bylo třeba očekávat, že dokážou odlišit pramenné materiály od zdrojů memoárové charakteru. Poslední jsou nutně založeny jen na paměti memoáristů. A paměť je, jak známo, dobrá, krátká, ale i děravá.

Něco jako "kolektivní paměť" považuji, z vědeckého hlediska, za nesmysl (бессмыслицу). U historika Pekaře, který dokázal pracovat s paměťmi českých sedláků Vaváka či Dlaska a dokázal přisuzovat jim "nezměrnou hodnotu pro dějepisce", nenajdeme jediné tvrzení, které by bylo podobné tvrzení autorů článku a které by ospravedlňovalo použití příslovce "jen" (лишь) ve významu omezovacím, tedy "pouze, toliko".

Autoři článku, kteří zřejmě strádají nedostatkem pramenných materiálů, které jsou většinou ještě ukryty v různých archivech, uvádějí, že první vzpomínky pamětníků, jež se objevily po roce 1968, měly jen epizodický charakter. Teprve memoáry bývalého velitele 38. armády, která se na invazi podílela, získaly pozornost široké veřejnosti.

Vyprávění onoho velitele zpracoval Vladimir Vedraško v knize "Вторжение. Чехословакия, 1968». Kniha byla vydána v Moskvě v roce 1998. V českém překladu ji v roce 2014 vydalo nakladatelství Mladá fronta. Ruský název byl přeložen jako "Invaze. Československo 1968".

Vedraško v knize zpracoval vyprávění jednoho ze sovětských generálů, Alexandra Michajloviče Majorova. Ten se, v čele svěřené mu vševojskové armády, podílel na oné invazi a po několik roků po invazi velel tak zvané "Střední skupině sovětských vojsk"; velitelství skupiny bylo umístěno v Milovicích. Na knize se, vedle překladatele Pavla Weigela, podíleli i nejmenovaní odborníci, kteří provedli "odbornou revizi s cílem odstranit nepřesnosti a chyby vzniklé v důsledku neznalosti dobových čs. reálií", jak se píše na obálce knihy.

Už při prvním přečtení knihy v říjnu 2015 jsem si udělal obraz o kvalitě memoárů, jež mají být také částí oné "kolektivní paměti". A tím také o tom, jakou skutečnou hodnotu pro historiografii mohou mít memoáry podobné úrovně. Nepřímo mi četba knihy umožnila přesvědčit se i úrovni "odbornosti" lidí, kteří odbornou revizi prováděli. Poznamenávám, že, nemaje k dispozici ruský originál knihy, nemohu posoudit, v jaké míře jsou chyby, které v knize nalézám, chybami autora vzpomínek nebo chybami překladatele či oněch odborníků, kteří prováděli revizi knihy.

Konec 1. části. Následuje stručný můj překlad do ruštiny.


"ОПЕРАЦИЯ ДУНАЙ-68" - ЧТО ЭТО БЫЛО В САМОМ ДЕЛЕ?

1-ая часть

Сжатый перевод с чешского языка

Как было можно ожидать так воспоминания по случаю пятидесятой годовщины вторжения армий пяти государств-членов Варшавского договора- в августе 1968-ого года- на территорию Чехословакии, почти захлебнуло чешское инфрмационное пространство. В агрессивном действии чешских медиальных стредств превосходит эмоциональная, а не умственная, сторона подхода к событиям пятидесяти летнего возраста. Почеркиваю, что применяю понятие «агрессия» в значении, которое дает латинский язык этому слову, значит « действовать на кого-нибудть», а не только «нападать кого-нибудь».

Подключение к сети интернета дает мне возможность освободиться от исклключительного влияния чешских СМИ, и интересоваться тем, как эти события воспринимаются и в стране, которая в настоящее время интенсивно демонизируется и которую представляют как источник зла, с которым ведется борьба с октября/ ноября 1917-ого года. Как события 1968-ого года изображаются в стране, сыгравшей решительную роль в этом нашествии. В журнале «Столети» я нашел 20-ого августа 2018-ого года на странице http://www.stoletie.ru/territoriya_istorii/operacija_dunaj_byla_kontratakoj_125.htm)статью с названием «Операция «Дунай» была контратакой».

Насколько по моему мнению должно название статьи соответствовать основному содеражанию, поэтому обратил внимание на определение понятия контратака и операция.

Авторам статьи я задал следующие вопросы:

«Признаете правильным то, что приводится в Словаре иностранных слов (Русский язык,Москва, 1984), что операция представляет «совокупность согласованных и взаимосвязанных по цели, времени и месту боевых действий войск или авиации, флота, проводимых по единому плану»? Подвопрос: какие боевые действия вели армии пяти государств на территории Чехословакии, если чехословацкая армия получила приказ верховного гкавнокомандующего президента Свободы не сопротивляться и его приказ выполнялся?

Следующий вопрос: признают авторы правильность определения слова «контратака», как приводися в указанном словаре? Контратакой является по словарью «атака, предпринимаемая обороняющимися войсками против наступающего противника с целью его уничтожения и полного или частичного восстановления утраченного ими боевого положения»? Подвопрос: какой конкретный противник уже наступил на территорию Чехословакии в 1968-ом году или какое потерянное положение необходимо было восстановить?»

От авторов статьи ответа не получил. Только некто «Анна» задала вопрос: "Вы вопросы здесь опубликовали с исключительной целью дискредитации авторов?» И в обвиняющем тоне утверждала:«Вам хочется видеть факты так, как Вы их видите, просто потому что Вам неудобно смотреть иначе».

Хочу заняться следующим утверждением авторов:

«Противостоять агрессивной идеологической экспансии можно лишь путем обращения к коллективной памяти ветеранов. В современных условиях к ней следует относиться особенно внимательно. Живое слово участника и свидетеля способно сильнее воздействовать, чем бесконечные списки исторических фактов, тома статистики и горы грандиозных мемориалов...

Такое утверждение требует обдумывания. Среди авторов статьи есть и кандидат исторической науки и военный историк. Следовательно люди, от которых можно требовать, чтобы различали материалы имеющие характер источников от материалов мемоарного характера. Последние основываются на памяти мемоаристов. А память, как известно, может быть хорошей, короткой и даже дырявой.

Что-нибудь в роде «коллективной памяти» считаю попятием анти научным и бессмыслицей, нонсенсом. Чешский историк первой половины ХХ. века, в свое время ректор Карлова универзитета, Йосиф Пекарж, сумел работаь с письменной памятью чешских земледелцев Бавака и Дласка, и сумел приписать их мемоарам «беспредельную ценность для историка». Но в его работах не найдется единного утверждения, которые бы оправдало применение «лишь» в качестве «только».

Авторы статьи-историки- наверно страдают недостатком истинных материалов, которые спрятаны пока в архивах, что понятно. Спасение ищут в так называемой «коллективной памяти», в воспоминаниях участников событий.Пишут: первые воспоминания о «Дунае» появились вскоре после 1968 г. Первоначально они носили эпизодический характер, но постепенно их поток нарастал. Широкую известность получили мемуары бывшего командующего войсками 38-й армии генерала А.М. Майорова, стали доступны (в разной степени) другие материалы. Авторы наверно имеют в виду книгу «Вторжение. Чехословакия,1968», автора Владимира Ведрашко, изданной в издательстве «Права человека» в Москве в 1998-ом году.

В 2014-ом году был в издательстве «Молодой фронт» («Mladá fronta») в Праге издан перевод этой книги под названием «Invaze. Československo 1968. Svědectví velitele»(«Вторжение.Чехословакия 1968. Свидетельство командующего»). Книга представляет перевод книги Владимира Ведрашко на чешский язык. Книга исходит из воспоминаний советского генерала Александра Михайловича Майорова. Генерал принимал, как главнокомандующий 38-ой армией, участие во вторжении. Несколько лет командовал так называемой «Средней группе советских войск» с командным пунктом в Миловице. Книгу перевел Павел Вейгел, неназванные эксперты сделали «экспертизу» книги с целью устранить неточности и ошибки возникшие в результате незнания чехословацких реальностей.

Прочтение этой книги дало мне уже в декабре 2015-ого года возможность создать свое представление о качестве этой книги, как мемоарного дела. Одновременно я сообразил, какой может быть настоящая ценность подобных мемоаров для историографии. Косвенно я получил возможность сделать себе представление о «экспертности» людей, которые экспертизу книги делали.

Замечание на счет, мною в книге найденных, ошибок. Не имея на руках русский оригинал книги, не могу сделать выводы о том, если ошибки являются ошибками переводчика, или ошибками автора воспоминаний, или ошибками экспертов,которые делали экспертизу книги. Русских читателей прошу понять, что русский язык не мой родной, не являюсь профессиональным переводчиком и русский язык учился 61 год тому назад.

Конец 1-вой части. Продолжение следует.





JAN PETRÁNEK A SRPEN 1968

11. srpna 2018 v 13:39 | VETERANUS

JAN PETRÁNEK A SRPEN 1968


"Týdeník rozhlas" (TR) seznámil čtenáře ve svém 33. čísle z roku 2018 s některými vzpomínkami Jana Petránka na rok 1968. Uvítal jsem to, zvláště proto, že se mi po slovech Jana Petránka stýskalo, a litoval jsem toho, že před jistou dobou přestal pravidelně publikovat své názory na stránce "Reflexe" v TR. Když jsem podnikl jistý "surfing", abych se něco více o J. Petránkovi dozvěděl, dopracoval jsem se až k web stránce https://www.cbdb.cz//autor-17939-jan-petranek.

Tam jsem si přečetl to, co napsal o jiné knížce memoárů Petránka historik Martin. C. Putna. Pochopil jsem, že po takovém "znectění" ztratil asi Jan Petránek zájem se na poli publicistiky příliš exponovat. Být nepřímo z pera historika obviněn z "komoušství, hloupostí, primitivního antiamerikanismu, nebo z kombinací toho všeho", asi moc chuti do publicistické činnosti nepřidá.

K poznatkům J. Petránka k roku 1968, jak je prezentoval ve svém článku v čísle 33, se vyjádřit musím. Každý z nás jistě ony události prožíval po svém. A má k nim svůj osobní postoj. Je to nezastupitelné právo každého z nás. Do mé paměti se nejvíce zapsalo to, že jsem se, krátce po srpnové invazi, a to mezi 19.9. až 21.9. 1968 - účastnil ve Velké Británii jednání u ARB (Air Registration Board) v Redhillu. Jednalo se o pracovní jednání. Ve Státní letecké inspekci (SLI), které jsem šéfoval, jsme v té době, poprvé v poválečné historii, komplexně ověřovali způsobilost dopravního letadla Il-62 sovětské provenience. Toto letadlo hodlaly zakoupit ČSA, a k jeho provozu potřebovaly osvědčení způsobilosti, které by vydal československý stát. K takovému vydání byla SLI zmocněna. Prověrka byla, v souladu s požadavky Annexu č. 8 k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví, prováděna podle podrobných anglických předpisů způsobilosti (British Civil Airworthiness Requirements, BCAR). Potřebovali jsme tehdy jistou konzultaci o tom, jak ustanovení některých požadavků předpisů interpretovat. Jak lze z našeho jednání v Británii vidět, tak invaze vojsk naši práci v tomto směru nijak neovlivnila. A to přesto, že jsme onu invazi "spřátelených" armád vnímali pravděpodobně shodně s Janem Petránkem.

Britští hostitelé nám od prvního okamžiku dávali najevo svou spoluúčast na důsledcích invaze a s hrdostí nám sdělovali, že na protest s ní odmítli naplánované jednání s představiteli sovětského leteckého průmyslu. Vyslovili obavy, zda budeme schopni po této invazi dokončit práce spojené s certifikací Il-62 podle britských norem. Jejich obavy se ale nepotvrdily. Práci jsme mohli v roce 1969 dokončit, i když jsem, jako ředitel SLI, musel čelit hrubému psychickému nátlaku nového ministra dopravy, Jaroslava Knížka.

Někdy koncem srpna jsem se také zúčastnil jednání u generálního ředitele ČSA Karlíka s jistým bulharským plukovníkem. Ten se představil jako velitel ruzyňského letiště a ujišťoval mne, že převzali plnou zodpovědnost za stav bezpečnosti leteckého provozu na letišti.

Mám plné pochopení pro expresivní výrazy, kterými Jan Petránek vzpomíná na události oné doby. Jsem přesvědčen, že je si však plně vědom toho, že síla argumentů nespočívá v silných slovech a výrazech, ale v síle myšlenek. Proto nechci komentovat jeho výrazy o "myšlenkovém otroctví", o "východních vandalech", o "technicky negramotných okupantech". To rád přenechám historikům, jako je M. C. Putna.

Jedné myšlence Jana Petránka však oponovat musím. Je to myšlenka o tom, že "hlavním, proč k nám armády vpadly" bylo zlomit "odpor k podřízení svého myšlení někomu jinému". Má zřejmě na mysli, že šlo o odpor k podřizování myšlení českého národa myšlení sovětskému.

Sám jsem už vyjádřil názor na hlavní důvody invaze v roce 1995. Tehdy jsem v Listech Jiřího Pelikána zveřejnil článek "Od války přes srpen 1968 po přihlášku do NATO". Podporu svých názorů jsem později našel i v názorech britské premiérky M. Thatherové. Ta ve své knize napsala, že "…v roce 1968 v Československu Sověti ukázali, že jakékoliv hnutí ve Východní Evropě, které by mohlo ohrozit jejich vlastní vojenské zájmy, bude bez slitování a bez odmluvy rozdrceno. (Margaret Thatcherová, Roky na Downing Street, Naše vojsko, Praha, 1966.)

Dostalo se mi tehdy od publicisty J. Šterna nálepky člověka "formovaného a deformovaného profesí a osudem". Tomu jsem se nebránil. Kdo by se také bránil ocenění, které je vlastně poctou?

Možná, že by proto nebylo bez významu ani to, kdyby Jan Petránek, a lidé stejného smýšlení, jako má on, se pokusil pohlédnout na rok 1968, o jeho osudový srpen, očima člověka, který byl "formován i deformován" celoživotní prací v branži, které se také říká "vojenské a civilní letectví". Jak napsala jistá Ludmila Fomenková v «Назависимой газете» v roce 2001: "Letci jsou velmi přirození a upřímní proto, že nebe nestrpí faleš. Strojenost je možná jen na zemi. Pro ty, kteří létají, je nepřijatelná, jelikož statečnost, odvaha, cit, přesné a hluboké znalosti, dovednost riskovat, aby byl zachráněn kamarád, se nikdy nespojovaly se lží. Tyto vlastnosti jsou údělem silných a pravých lidí. Jiné lidi letectví nepřijímá." Lichotivá slova, že? Být "formován a deformován" osudem a profesí v kolektivu takových lidí, to také něco znamená!

Když tedy v roce 2018 čtu v čísle 33 TR slova Jana Petránka, tak mohu vyjádřit jen své zklamání nad tím, že v hodnocení hlavního důvodu invaze Československa, se stále ještě projevují jednostranné, a často zlobou motivované, důvody . Že je stále opomíjen požadavek římského historika Tacita, aby historie byla osvětlována sine ira et studio. Že je zcela opomíjen hlavní kontext této "vojensky dobře provedené invaze".

Myslím si, že od roku 1968 už uplynula dosti dlouhá doba k tomu, aby na onu "operaci Dunaj", jak jí byl tento kódový název přidělen, bylo pohlíženo jako na jednu z operací studené války. Tato "studená válka" pak byla jen jiným pokračováním politiky, jíž výrazem byla válka, jež skončila 23 roků před tím. Tedy 23 roků po skočení války, kdy šlo mnohým o přežití. A to nejen Rusku, ale i Slovanům, a tomu, co nazýváme "evropskou civilizací".

Pokračování oné studené války v Československu v roce 1968 nastalo jen šest roků po rozuzlení karibské krize. V naší zemi spočívalo nejvyšší armádní velení v té době v rukách generálů Rytíře, Janka a dalších. Pro ně byl, jak se ukazuje, přechod od doktríny "masové odvety", která ještě dominovala v roce 1962 za Chruščeva, k nové doktríně, doktríně lokálních válek, neakceptovatelný. Odkazuji na projev NGŠ Rytíře z počátku roku 1968, kde přímo říká, že "ze stanoviska naší republiky nám teorie lokální války nevyhovuje". A horoval stále pro koncepci "masové odvety", jíž byl tak oddán N. S. Chruščev.

Což de facto popíralo závěry, ke kterým, po vyhodnocení karibské krize, dospělo jak americké vedení, tak i vedení SSSR. Je obtížné pochopit, že hlavní "hráči" v dané "studené" válce, tj. USA i SSSR, dospěli k závěru, že přechod od "masové odvety" k "pružné reakci" znamenal pro obě tyto velmoci, že zbaví vlastní území rizika totálního zničení, a přenesou tíhu a důsledky možné "horké" války na své "periférie"? Ty pro ně tehdy tvořila Střední a Západní Evropa!

Jako by ani dnes ještě nebylo náležitě oceněno to, že už v roce 1968 sovětská generalita hledala největší ponaučení z války, nikoliv v sérii "deseti stalinských úderů", ale ve vyhodnocení právě počátečních neúspěchů roku 1941. Tehdy se v podstatě rozhodovalo o vítězství nebo zhroucení teorie "bleskové války", která agresivnímu Německu přinášela takové úspěchy. Tehdy osud mnoha zemí, a národů je obývajících, včetně země naší, visel doslova "na vlásku". Sám se nepodivuji, že se sovětská generalita znovu vracela ke Carl von Clausewitzovi, a k jeho ponaučení o tom, co tvoří v obraně "blýskavý meč odplaty",("blitzende Vergeltungsschwert" ). Že "nejskvělejší stránku obrany" tvoří připravená a uskutečněná protiofenziva. A že k tomu, aby byl ve střední Evropě vytvořen tento "blýskavý meč odplaty", chyběla obrannému Varšavskému paktu jen "maličkost". Tato %E

HYNEK BOČAN A PRAVDA, KTERÁ NEBOLÍ

7. srpna 2018 v 12:35 | VETERANUS


HYNEK BOČAN A PRAVDA, KTERÁ NEBOLÍ.

Týdeník rozhlas, jehož jsem pravidelným odběratelem už po řadu desítek let, uveřejnil ve svém čísle 31/2018 rozhovor s režisérem Hynkem Bočanem. Článek byl jistým portrétem názorů režiséra. Článek měl titulek "Lidé pravdu nechtějí, protože bolí". Režisér Bočan vyslovil v rozhovoru některé myšlenky, s nimiž se nemohu buď ztotožnit, či se kterými chci polemizovat. Týdeník, respektive publicista Tomáš Pilát, který rozhovor vedl, představuje Hynka Bočana jako člověka, který "má obrovský cit pro spravedlnost".

Některá tvrzení H. Bočana mají punc "klišátka", tedy do češtiny přeloženého francouzského "cliché". To označuje šablonu v řeči, tedy otřelý řečový výraz. Takovým je tvrzení: "Pokud si nebudeme pamatovat, co se u nás stalo, tak se nám to zopakuje". S touto myšlenkou, v různých jejích obměnách, jsem se setkal ve veřejném informačním prostoru už několikrát, a H. Bočan zde není originální. Už tato jediná věta by si zasloužila podrobnější rozbor. Ten ale nechci dělat.

Více pozornosti věnuji dalším tvrzením režiséra Bočana. Jemu zřejmě vadí, že "komunistický režim ovlivnil životy milionů lidí, některé fyzicky zlikvidoval a některé totálně zničil, a zase se dere k moci". Myšlenku o způsobech, kterými usilují komunisté o svůj podíl na moci, jenž vyplývá z jejich volebních výsledků, a který zřejmě není H. Bočanovi "po chuti", potvrzuje ještě tvrzením, že, "se současní komunisté rvou k moci". H. Bočan ponechává zcela na vůli čtenáře, jak si vyloží myšlenku o tom, že se někdo v demokratické společnosti "rve k moci", zatímco druzí jen usilují ve "volné soutěži" (Ústava) o to, aby mohli uplatnit své právo na podíl politické moci. To vyplývá z podílnictví, každého z nich, na tom, že jsou součástí "lidu", onoho řeckého "démos". Ten je přeci, podle článku č. 2 Ústavy "zdrojem veškeré státní moci".

Pokud je H. Bočan opravdu člověkem s "obrovským citem pro spravedlnost", jak se tvrdí v záhlaví článku, který komentuji, pak jistě uznává ono ciceronovské, že "spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří" ("iustitia in suo cuique tribuendo cernitur", Cicero, O nejvyšším dobru a zlu, 5, 23,67). A nenechával by čtenáře v nejistotě. Aby si třeba nevykládali sloveso "rvát se" tak, jak je třeba použila Karolina Světlá, totiž "rváti se pro dobrou věc s celým světem".

Rád bych se však zamyslel nad oním "ovlivněním milionů". Ono "ovlivnění" je zřejmě odvozeno od substantiva "vliv". Latinské slovo "substantivum", v našem jazyce "podstatné jméno", je nepochybně odvozeno od slova "substantia". To znamená "podstatu, obsah". Co je tedy podstatou slova "vliv", od kterého je sloveso "ovlivňovat" odvozeno? Lingvisté nás poučují, že to znamená "působení, účinek". A "působit" znamená také "být příčinou něčeho".

Jestliže tedy hovoří H. Bočan o tom, že komunistický režim, či komunisté, svou činností něco způsobili, jejich činnost tedy byla něčeho příčinou, pak by bylo na místě, aby také ukázal nebo alespoň naznačil, co bylo důsledkem jejich působení. A jelikož se, jak jsme ujišťováni, nalézáme v právním státě, kde vládne, či kde je usilováno o to, aby zde vládla, spravedlnost, pak by bylo třeba být i ke komunistům, či ke komunistickému režimu, spravedlivým. A v příslušném výroku říct, zda tento režim, či ti, kteří se zastávali komunistických myšlenek, učinili také něco kladného. Protože, jak jsem už psal, "spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří (suum cuique)". Takovou zásadu hlásal už M.T.Cicero před více než dvěma tisíci lety. A asi věděl, proč to říká. Vždyť reprezentoval určitou etapu vývoj evropské civilizace. Ta měla, v době jeho života, za sebou i mnoho století vývoje, a tedy i mnoho století vývoje právního myšlení. A také žil v situaci, kdy velikost "Říma" se blížila, či už dosáhla, svého historického vrcholu a pomalu se dostávala na sestupnou křivku, která končila až jeho zánikem. Aby nám, "barbarům", zanechala alespoň dědictví myšlenek, které, jak známo, jsou často nesmrtelné!

Já sám, v devadesátém prvním roce svého života, nepopírám, že patřím k těm milionům, jejichž život byl ovlivněn, nikoliv "komunistickým režimem", v roce 1945 se o takovém režimu v naší zemi nedalo mluvit, ale marxistickými myšlenkami. S nimi jsem se začal spontánně seznamovat na sklonku války. Přesně už nemohu určit datum, ale bylo to asi koncem roku 1944, či počátkem roku 1945. Tehdy byl můj život už "obohacen" i zkušeností toho, jakým způsobem také může být importována svoboda a demokracie. Tehdy to ještě bylo v podobě prožitků amerického strategického bombardování. Takovému bombardování se až v havlovské době dostalo přívlastku "humanitární". Stroje, ze kterých se 20. listopadu 1944 "sypaly" bomby na Zlín, nesly vznešený název "liberátor". To v latinském jazyce znamená "osvoboditel". V americké interpretaci však místo svobody rozsévaly smrt nevinných!

Druhým zdrojem, který připravil půdu k tomu, aby můj rozum byl připraven přijmout a kultivovat marxistické myšlenky, byla úmorná, organismus dospívajícího "mladého muže", takový titul jsme měli, vyčerpávající práce, u konvejeru baťovské fabriky. Tam jsem zažíval "slasti" jednoho z "koleček" kolektivu asi stovky pracovníků, kteří vyráběli, pro vedení války důležité výrobky. Ty měly podobu dámských bot. Výroba těchto bot měla, podle úvah zpravodajců, kteří určovali cíle onoho bombardování, jistě strategický význam pro chod války. Jinak by závod nebyl bombardován strategickým letectvem USA. Že toto bombardování bylo součástí systému, který byl později nazván "terorismem", tedy vyvoláváním strachu, latinské slovo "terror" znamená "strach, děs, hrůzu", jsem pochopil až mnohem později.

Více než tato úmorná práce to však bylo, mé "ratiō" deptající, chování mistra ve 45. budově fabriky. Jmenoval se Mec. A ten se mnou jednal jako otrokář s otrokem.

To vše dohromady pak vytvářelo půdu, do které byla zaseta semínka myšlenek, které i mne, jako jednoho z milionů, ovlivnily pro celý další život. Nebyl to tedy žádný Bočanův "komunistický režim", který by byl ovlivnil můj život. Nepřivedl mne k těmto myšlenkám žádný propagandista či agitátor komunistické strany, který by mne byl školil a přesvědčoval. Kde by se také vzal takový zasevač komunistických myšlenek ve vesnici na moravsko-českém pomezí, kde naše rodina žila? A kam jsem se vrátil po skončení své zlínské anabáze v srpnu 1945.

Byla to tedy realita společnosti, jíž ekonomickou podstatu tvořil kapitalismus, jež tvořila milieu, v němž jsem byl oněmi myšlenkami ovlivňován. Cítím se být spíše příslušníkem těch milionů, na které myslel básník, národní umělec Karel Toman, už dvacet let předtím. Ten v roce 1924 napsal, že Lenin, jako jeden z apologetů Marxe, "vdechl víru a život milionům milionů…" (Karel Toman, Ty písni živá, SNDK, Praha, 1957). Počítám se k těm, kterým vdechly tyto myšlenky "víru" v lepší budoucnost. Plně však chápu, že atmosféru onoho omamného roku 1945 vnímal jinak sedmiletý chlapec, a jinak ji vnímal sedmnáctiletý dospívající mladý muž. Vnímání takové atmosféry je věcí nepřenosnou, a v podstatě nesdělitelnou.

Že v této víře vše dopadlo jinak, to už je věc jiná, a tvůrci filmů, který rovněž může ovlivňovat život, jestli ne milionů, tak alespoň desítek tisíců, by to mělo být jasné. Mají-li jeho díla sloužit pravdě.

Že vše nakonec dopadlo jinak, tak o tom je napsána už dnes celá řada knih. Za zmínku stojí třeba kniha anglického historika Orlando Figese "Lidská tragédie" (Beta-Dobrovský, Ševčík, Praha-Plzeň, 2000). Ten na 837 stránkách knihy líčí "příběh lidí, naplněných ušlechtilými ideály, kteří o něco usilovali a nakonec zjistili, že se výsledky od jejich představ fatálně liší". Má snad muž, proživší už celých devadesát roků života, muž, který si alespoň trochu cení sám sebe, když na sklonku svého života dojde k závěru, že i jeho představy, se kterými vstupoval ve svých sedmnácti letech do života s vírou v ušlechtilost jistých ideálů, se liší od pozdější reality, prohlásit svůj život za promarněný a bez užitku žitý? A to snad jen proto, že v jisté době do jeho země "přijely tanky" (Bočan)?

Zvláštní mou pozornost v rozhovoru H. Bočana vyvolalo jeho tvrzení, že poznávání pravdy "často bolí", a že "lidé pravdu nechtějí, protože bolí". Své tvrzení, jak se mi zdá, opírá více o svou vlastní zkušenost. Ta asi vyplývá z poznatku, že jeho filmy nedosáhly "zdaleka sledovanosti…blbých, vymyšlených seriálů", než o závěry odborníků z oblasti psychologie, specielně z oblasti sociální psychologie. Kam by podobné úvahy spíš patřily.

V každém případě mne to donutilo, abych sáhl po oblíbené "Malé československé encyklopedii". A tam si ozřejmil některé poznatky o významu psychologické bolesti pro život člověka. Poučil jsem se, že bolest, kterou by mohli zažívat i diváci Bočanových filmů, by mohla mít i regenerační význam. Mohla by tedy přispívat k obnově psychických a fyzických sil, nikoliv působit bolest. Musela by ovšem být ovlivňována progresivním přístupem k životu, nikoliv jen negací a pesimismem. Myslím si, že je na režisérovi samotném, případně na autorech předloh a scénářů jeho filmů, aby sebekriticky posoudili, zda výsledky jejich práce v podobě filmů, mají šanci dosahovat právě regeneračních, nikoliv jen bolestivých účinků. Sám to posoudit neumím, protože jsem filmy, Bočanem natočené, neviděl, a zhlédnutí některých epizod "Zdivočelé země", jak ji prezentovala ČT, mne přesvědčily spíše o opaku. Nebolestivého účinku mohou, podle mého úsudku, dosáhnout jen taková díla, která z minulosti "nevyzobávají" jen záporné příklady lidského jednání, ale také, v příslušné proporci, zobrazují i to kladné. A to v duchu, již mnou citovaného, suum cuique .

Především pak musí být život zobrazován pravdivě. A to ve všech barevných odstínech, nikoliv jen v jedné, někým předepsané, barvě. H. Bočan by se tedy měl i ptát, proč jím zjevovaná pravda někoho zraňuje, a tedy bolí, a jiného ozdravuje. A proč tomu tak je. Měl by se sám sebe ptát, zda žije a tvoří v atmosféře, kde třeba pohled na určité období dějin národa, není reglementován třeba zákonodárnou a výkonnou mocí, jak se to stalo v naší zemi jedním, smutně proslulým, zákonem z roku 1993. Tedy normou, která se má stát "vůdcem občanů", jak to hlásá nápis na univerzitní budově Karolina z roku 1687.

Jestliže další velký Říman, Seneca Mladší, tvrdil, že "pravda je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil pro sebe" (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 33,11), pak tím současně říkal, že na monopol na pravdu nemá nikdo. Ani žádný nejvěhlasnější filmový režisér! Dokonce takový monopol na historickou pravdu nemá ani parlament, ani právní autority! Tak to deklarovali francouzští historikové ve svém prohlášení (http://www.ldh-toulon.net/spip.php?artic...1086). A s tím se ztotožňuji.

Už pro Sokrata před pětadvaceti stoletími bylo proto základní metodou, jak se dobírat pravdy, to, aby byli jeho posluchači přiváděni k přemýšlení o tom, co je obsahem sdělení oponenta, se kterým se v diskuzi dobírali pravdy. Což platí i v případě té oblasti vyjadřování postojů k historii, a tedy i k historické pravdě, kterou Hynek Bočan sděluje čtenářům Týdeníku rozhlas.

Hynek Bočan konstatuje, že ani témata o padesátých letech "nejsou příznivě přijímána" a že lidé "pravdu o nich nechtějí, protože bolí". Celá padesátá léta XX. století jsem intenzivně prožíval v řadách československého vojenského letectva. Připravoval jsem se tam k obraně vlasti. Jestli dnes se ke mně cokoliv, co pretenduje na název "informace", z mediálního prostoru o těchto létech dostává, tak v té části, která se týká vojenského letectva, kde jsem tato léta prožíval, tak musím potvrdit, že skutečně často zažívám psychickou bolest. Nikoliv z pravdy o této době, ale ze lží, polopravd a nepravd, kterými je tato doba dnes, v zájmu "nové" ideologie, charakterizována.

Cožpak něco jiného, než psychickou bolest lze pociťovat třeba při čtení knihy historiků Fidlera a Rajlicha "Soumrak králů vzduchu"? Cožpak slova o tom, že "rok 1950 byl posledním rokem, kdy "vzduch, toto naše moře, brázdili čeští králové vzduchu" a po této době nastal soumrak, a po něm "čtyři desítky vlády tmy", nemohou způsobit bolest muži, který ona léta v letectvu prožíval? Jak se takové tvrzení rozchází třeba s výrokem také letce-bojovníka, generála Karla Mrázka (1910-1992), který někdy kolem roku 1990, krátce před svou smrtí, říká dvěma letcům té generace, která už vyrostla v oněch padesátých letech, dvěma generálům Hájkovi a Humlovi: "Ano, my jsme bojovali, nasazovali životy, mnozí z nás za svobodu vlasti umírali. Vy jste čs. vojenské letectvo udrželi v síle. Dnes je tomu tak, že na nás si občas vzpomenou a vojenské letectvo" (Zpravodaj Svazu letců ČR, číslo 40)?

Na místě je tedy otázka k Hynku Bočanovi: " Vážený pane režisére, co z řečeného je pravdou, která bolí, a co je tím, jež má regenerační, tedy ozdravný, význam?" A která z nich by měla inspirovat i českého filmového režiséra? A kdo jsou to oni "lidé, kteří nechtějí pravdu"? A jakou pravdu máte na mysli? Jedná se o pravdu, která je výslednicí "přesných výměrů", tedy definic, jež samy o sobě jsou výsledkem opravdového přemýšlení, jak to požadoval už stařičký Sokrates? Nebo se jedná o quasi pravdu, kterou požaduje oficielní ideologie? Jednou ideologie, která je nazývána "komunistickou", jindy zase "liberální"?

Srpen 2018.

GENERÁL PAVEL, NATO A RUSKO

31. července 2018 v 16:09 | VETERANUS


GENERÁL PETR PAVEL, NATO A RUSKO

Český generál Petr Pavel, sloužící ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, vystoupil 3. května 2018 v Praze na "Stratcom summitu 2018".

Informace o jeho vystoupení byly zveřejněny v elektronické verzi "Českých novin". Z nich jsem čerpal při zpracování následujícího komentáře. Odkazuji tedy na "České noviny", které provozuje ČTK; též http://www.ceskenoviny.cz/kontakt/.

První, s čím jsem se musel vypořádat, byl pojem "Stratcom summit 2018".

Podle Wikipedie znamená anglický výraz "summit" - vrcholek, tedy setkání hlav států a vlád na nejvyšší úrovni. Setkání je obvykle věnována značná pozornost médií, doprovázejí je přísná bezpečnostní opatření a konají se podle předem připraveného programu. Za první "summity" v dějinách lidstva jsou považována setkání F. D. Roosevelta, W. Churchilla a J. Stalina v průběhu druhé světové války. Docházelo k nim i během studené války při setkáních amerických prezidentů s jejich sovětskými a čínskými protějšky. Období studené války je poznamenáno velkým počtem "summitů".

Pojem "stratcom" představuje akronym slov "Strategic Command". Jako příklad lze uvést Strategické velitelství Spojených států. Je to jedno z deseti unifikovaných velitelství Ministerstva obrany USA. V případě "summitu", na kterém generál Pavel hovoří, se lze ptát, o vrchol čeho jde. Běžným konzumentům těchto informací zbývá se o tom jen dohadovat. Což je nepodstatné jen zdánlivě.

V uvozovkách uvedený výraz jsem si tedy přeložil jako "Vrcholek strategického velitelství 2018".

Protože generál Pavel vystupoval jako vojenský funkcionář NATO, předpokládal jsem, že jeho vystoupení bude obsahovat sdělení o tom, čím se ve své strategii NATO v této době zabývá. NATO jistě má svou strategii, jako součást vojenského umění, kterým se řídí. Očekával jsem, že se dozvím při nejmenším to, jaké jsou současné názory nejvyšších míst NATO na podmínky a charakter příští možné války s pravděpodobným nepřítelem, a jak se na takovou válku NATO připravuje.

Za nejdůležitější jsem považoval to, že se konečně dozvím, kdo je, 29 roků po skončení studené války, pro státy sdružené v NATO tím nejpravděpodobnějším, současným i budoucím, nepřítelem. Na přípravu války s ním (s nimi), jistě kromě jiného, mají být též vynakládány nejméně 2 procenta HDP členských států. A že se konečně dozvím, proč to mají být právě tato dvě procenta, nikoliv třeba jen 1,9 nebo 2,1 procent. Pokusil se vůbec někdo o zodpovězení této otázky?

Generál vůbec nevysvětluje, proč právě investicí takových finančních prostředků "ukazujeme (asi je to NATO, kdo ukazuje, poznámka má) našim protivníkům (zajímavý pluralismus!), že by agrese byla drahá a měla by malou pravděpodobnost na úspěch". Neříká, čí agresi má na mysli, jež by byla pro agresora drahá, a kdo je ten subjekt, pro který by drahou byla. Při tom zamlčuje, že jsou jeho slova adresována též jaderné supervelmoci, jež je zajisté schopna způsobit i státům sdruženým v NATO obrovské škody. Ty lze velice obtížně zahrnout pod výraz "drahý", tedy stojící mnoho peněz. A nejen peněz! I podstatně cennějších hodnot!
Předchůdce generála Pavla ve funkci náčelníka Generálního štábu ČSLA, generál Rytíř, svého času definoval tuto "drahotu", jako potřebu zachovat "prostou existenci národa". Myslím, že od jeho doby, tedy od šedesátých let minulého století, se až tak mnoho nezměnilo. Generál Pavel si je jistě dobře vědom toho, že případná "agrese", jak on možnou válku nazývá, není záležitostí jednostrannou.

Nic takové mi, jako čtenáři oněch výroků, generál Pavel neřekl. Naopak. Už první jeho věta mne uvedla do stavu pokračující nejistoty. Troufal bych si prohlásit, že nesnížila entropii mého mozku, a neměla tedy pro mne žádnou informační hodnotu. Jestliže říká, že "Rusko je nespokojené se stavem světa, proto je proti NATO", pak je nutné položit otázku, proč použil příčinného příslovce "proto". Toto příslovce nutně předpokládá příčinné spojení dvou skutečností nebo jevů. V daném případě předpokládá příčinné spojení "nespokojenosti se stavem světa" s "opozicí Ruska vůči NATO". Že se jedná o protivenství Ruska se všemi státy sdruženými v NATO, vyplývá z tvrzení generála, že je Rusko "proti" NATO. Je třeba se generála zeptat, odkud vyvozuje závěr, že zde existuje příčinná vazba? A proč tato nespokojenost se stavem světa, ve které Rusko není ve světě osamoceno, jen Rusko staví do opozice s NATO? Předložka "proti" má široké použití. Nemusí znamenat jen protější směr či zřetel, ale může také znamenat "nepřátelství" "odporování" (Trávníček, Slovník jazyka českého, SN, Praha, 1952).

Nespokojenost se stavem světa vyjadřuje třeba hlava katolické církve papež František. Ten v Bolívii v roce 2015 prohlásil: "Uvědomujeme si, že něco není v pořádku se světem, když je tolik rolníků bez půdy, tak mnoho rodin bez domova, tak mnoho dělníků bez práv, tak moc lidí, jejichž důstojnost není respektována". (Právo 11.7.2015). To není vyjádřením nespokojenosti se světem? A proč není NATO také ve stavu nepřátelství s Vatikánem a celou katolickou církví?

Nebo státy sdružené ve skupině BRIKS, které se sešly v Johannesburgu ve dnech 25.- 27. července 2018. V zemích BRIKS žije 3 154 812 028 obyvatel z celkového počtu asi 7,4 miliard obyvatel zeměkoule. Takže hlavy těchto států představují významnou část současného světa. Hlavy těchto států, tedy skutečný jejich "summit", nehýřily zrovna spokojeností se stavem světa, posuzujíce problémy ekonomických sankcí, použití síly se současným narušováním Charty OSN, začínající závody v přenášení ozbrojených prostředků do kosmického prostoru, otázky zachování stávajících odzbrojovacích dohod.

Neměl by generál Pavel vysvětlit, proč tyto subjekty současného světa se podle stejné logiky, jaká je ze strany NATO uplatňována vůči Rusku, se nestávají rovněž někým, kdo stojí "proti" NATO? Pokud toto generál Pavel nevysvětluje, tak nutně vyvolává pochybnost ve své tvrzení a ukazuje spíše na to, že příčiny toho, proč je současné Rusko v opozici vůči NATO, spočívají opravdu někde jinde, než v nespokojenosti Ruska se stavem světa. Ostatně by to bylo v celé válečné historii světa poprvé, kdyby důvodem k válce, často se hovoří o Třetí válce světové, byla nespokojenost jednoho, byť velkého státu, se stavem světa. A NATO by se ocitalo ve zcela nereálné situaci, že ono jediné reprezentuje svět, s nímž může být zbytek světa, po odečtení z něj Ruska, bez výhrad spokojen.

Ostatními výroky českého generála Pavla, proneseným na onom "summitu", se zabývat nehodlám. Pro devadesátiletého muže by to bylo opravdu plýtvání časem. Jako člověk, kterému se, řečeno slovy spisovatele Vladislava Vančury, "přihodilo bezpočet věcí, z nichž mnohé nestály za nic, a jiné bývaly opět krásné a jiné opět bláznivé", musím závěrem svého krátkého komentáře vyjádřit smutek nad úrovní české generality, jak ji prezentuje generál Pavel. Když se vrátím do časů let 1961-1964, kdy jsem byl náčelníkem štábu 10. letecké armády ČSLA, tak musím říct, že důstojníka, který by se tak nepřesně vyjadřoval v otázkách vojenských, jako se vyjadřuje generál Petr Pavel, bych ve svém štábu pravděpodobně nestrpěl.

Jestli má jeho projev na onom "stratcom summitu" také představovat úroveň toho, jak je hodnocen pravděpodobný protivník v pravděpodobné válce, na jejíž vedení se NATO usilovně připravuje, pak také jeho slova o tom, že oproti NATO by neměla, jak on říká "agrese", naději na úspěch, považuji jen za projev čistého chvastounství! Viděl bych v tom analogii s jistými politickými a vojenskými činiteli první poloviny XX. století, kteří na Východě neviděli ani Don Quijotovy větrné mlýny, ale jen "obra na hliněných nohách". Mnozí z nich, když později poznali, jak se osudově mýlili v hodnocení pravděpodobného nepřítele, pak neznali jinou cestu, jak se dostat ze šlamastiky, do které zabředli, než použít vlastních pistolí a předstoupit před soud Nejvyššího!

Červenec 2018.

Kam dál